kuruteku přečtené 759

Dvořiště 2013, Ondřej Horák

Po Nebožtíku druhá kniha od autora a podruhé jsem nějak zklamán. Jsem rád, že žiju v jiných "bublinách". Takže opouštím tento svět, nic mi nedává a nic mi neříká.... celý text

Spiknutí oběšenců 2021, Vlastimil Vondruška

Zašmodrchané parádně, na nějakou účast Háty se mi chtělo vsadit, ale že to bude až tak zašmodrchané, jsem netušil. Jinak všechno, co se dalo čekat.

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

První třetinu jsem trpěl a pořád se ujišťoval - po Tchien-an-men zvládnout revoluci silnou prostě bez občanské války nebylo možné. Jak Poláci, tak Maďaři už byli za bodem zlomu, v Československu byla věrchuška rozlomena a mnozí se už viděli jinde. A v roce 1989/1990 už probíhaly i stávky v Rusku - mezi horníky. Rok před zoufalým a zpackaným pučem proti Gorbačovovi. I satelitní Kučmové a Lukašenkové se viděli jinde. Prostě tohle mi nešlo pochopit i u takové alternativní historie. Když už jsem tohle vstřebal, přišla další těžko uvěřitelná momentka - elitní převýchovné dětské domovy - to nešlo ani v 50. letech a tam už byl nějaký "třídní boj" ostrý. A poslední těžko uvěřitelný moment - pokus o útěk za hranice jako v 50.-60. letech po roce 2000. Ale i přesto jsem se přenesl. Napsané je to čtivě, závěr mně i trochu vyrazil dech, resp. naskočil takový ten moment dojetí, který u Hany trval podstatně déle. Tak nakonec ani moc nevím, co si o knize mám myslet.... celý text

Dost času na lásku 1995, Robert A. Heinlein

Uf. Žádné lehké čtení. Přitom pasáže z minulých životů Lazara Longa jsou výborné. Dvě vložená Intermezza mají něco do sebe. Pasáže ze "současného" života jsou ale strašně nudné. Ale i tak mají něco do sebe. Takové zkombinované Nebudu se bát ničeho zlého a Marťan. Heinleinovy názory jsou velmi výstřední dodnes, příliš spoléhá na harmonii a nesobeckost lidí, ale i tak mají něco do sebe. Normálně i takhle tlusté knihy čtu rychle, tady jsem ale přečetl kousek a musel přestat, repetice. A znovu. Ale prostě to stálo za to. "Člověk, který umí číst a psát a má hlavu na matiku, se může naučit všechno, co potřebuje vědět." "Soukromí je stejně nezbytné jako společnost. Donutíš člověka, aby se zbláznil, když mu cokoli z toho sebereš." "Lita byla nadprůměrně chytrá, ale trpěla demokraticky špatným závěrem: představou, že její názor je stejně dobrý jako kohokoliv jiného - zatímco Joe trpěl aristokraticky špatným závěrem: přijal představu autority za svůj názor." A asi by se toho našlo ještě víc - právě pro tyto myšlenky a tyto věty hledám drahokamy i v hlušině.... celý text

Druhý život pana Roose 2020, Håkan Nesser

Mankell a Nesser, dva autoři, pro které je detektivka jen prostředkem, ne cílem. Cílem je vyprávět o životě, o jeho zákrutách, propadech i nadějích. Proto čtu. A Valdemar Roos i Anna v první a druhé půlce, Eva Backmanová i Gunnar Barbarotti jen v druhé půlce poskytují mnoho námětů k zamyšlení - proč žijeme, co opravdu chceme, komu a jak můžeme pomoci či prospět. Chvíli mi trvalo (teď myslím tu sérii s G. Barbarottim), než jsem tomu přišel na chuť, ale vyplatilo se. Konec je malinko otevřený, ale rozřešení je svým způsobem i rozhřešením.... celý text

Za oknem 2020, Aleš Palán

Občas si přečtu takovouto sbírku povídek, abych objevil nějakého nového autora. Bohužel celkové vyznění, tak, jako celá epidemie, není osvěžující. Určitě se tu našlo pár perel - první povídka o stanislavských vlcích vynikající, Pekárková velmi osobní, Stančík osobitý, Mornštajnová doplňuje svou Hanu předpovídkou (díky za to). Zbytek mi nějak prošuměl hlavou. Paradoxně sbírky fantasy nebo scifi nebo detektivek, které jsem přečetl, mi přišly zajímavější. A to nemluvím o vodáckých povídkách. Asi je to fakt "hnusné" téma.... celý text

Ochránce 2008, Robert Crais

Ani jsem nečekal, že L.A. Rekviem bude mít pokračování. A že to bude taková jízda. Jásám, kvituji, tohle nemá slabinu. Joe Pike v hlavní roli, Elvis Cole se tu mihne také, dokonce i Joss Stone. Prohnilý svět a citová hnutí Joe Pikea. Ten chladný suverén, který si v dětství prošel peklem, aby z něho vyšel CHLAP, ukazuje i city. Co víc si přát. Tak už mi zbývá jen sehnat asi dvě knížky, které vyšly. K této sérii se určitě vrátím.... celý text

Mega hustej nářez 2013, František Kotleta (p)

Už se nedalo odložit. První díl byl něco nového, jiného; druhý jatka a transupíři; třetí mimozemská technika. Ani nevím, co si myslím. Dočetl jsem jedním dechem a je to taková červená knihovna pro dospělé úchyly. Hektolitry krve, připálené maso, neustálé obživování, atd. Ale jako oddechovka se to dá.... celý text

Bláznův kabát 2015, Martin Fahrner

Tento autor mne nějak úplně minul. Ale neoprávněně. Kniha se dobře čte, střídá různé pohledy a rozhodně není prvoplánová. Ano, "něco nad" v ní je více, ale na druhou stranu nikdo nemůže popřít, že by se něco takového nemohlo stát. Každá postava má právo na svůj život, na svůj vývoj. A nedá se říci, kdo má či nemá pravdu. 70.-90. léta jako vyšitá. Z části mám odžito, z části mám odpozorováno. Uvěří někdo, že jsme takhle, nadneseně, žili?... celý text

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

Oddechová knížka, dá-li se tak říkat knížce, kde lítají kulky a granáty, padají domy, trhají se nožičky, ručičky, hlavičky lidem a mutantům a krev teče proudem. Ale což, papír snese hodně. A jeden je zvědavej, jak to celé dopadne. Pobavilo mne "vyhánění" Saget v Tobrúku, Tiranský panelák i travestité v Brazílii. Inu, co postava, to karikatura, co země, to klasický "předsudek". Ale k tomuto subžánru to musí patřit.... celý text

Bratříček 2017, Marek Hnila

Bohužel jsem knihu četl hned po Jostein Gaarderovi a to srovnání znevažuje tuto knihu. Námět zajímavý, dobře zpracováno, ale konec utnutý, trochu nelogický, vzhledem k předchozímu. A přesah jen malý. Proč česká nakladatelství nemají své zkušené recenzenty nebo jak se jmenují, kteří by dokázali knihu vícekrát vrátit tak, aby vzniklo něco, co přežije i léta. Zdeněk Šmíd vyprávěl, jak mu vrátili knihu Proč bychom se netopili, aby upravil obsah, snížil počet postav na únosnou mez, ... A vyplatilo se.... celý text

Nebožtík na rynku 2017, Miloň Čepelka

Zajímavá zápletka i zajímavé rozuzlení. Kolik je v ní autobiografického a kolik nadsázky? Pro mne další z knih o nesamozřejmosti života. I když si na ni pořád připadám moc mladý - uvidím za dvacet/třicet let, budu-li ještě na světě, jak se s ní popasuji. Trochu mi připomínala pokus Horníčka o spisovatelství, občas jsem ji chtěl odložit, ale dočetl jsem. Taky mám někde své Staré Rasošky.... celý text

Dívka s pomeranči 2004, Jostein Gaarder

Až do tří čtvrtin knihy jsem v ní viděl jen další verzi Sofiina světa či Tajemství karet a najednou - slzy v očích, knedlík v krku. A obrovské porozumění, světu, lidem, hledání pravdy, hledání smyslu života. Nesamozřejmá kniha. Doporučuji číst kolem 15, pak kolem 40 a možná ještě jednou později. Jak krutý život mají ti, co nemají štěstí na lidi kolem sebe. Člověk je sice sám, ale je tvor společenský a občas to potřebuje i pocítit, sdílet radosti i strasti, pochlubit se i vyslyšet. Moc děkuji za tuto knihu.... celý text

Rukojmí 2004, Robert Crais

RUkojmí je mimo série, ale proto není horší. V ději mi to nepřišlo, ale zpětně viděno - je to hodně přeplácané. Zatímco u Douglase Adamse má přeplácanost smysl ve vtipnosti, u Nesba ve složitosti děje, tady už je to skoro za hranou. Až pak není jasné, jak to, že to tak dobře dopadlo. Ale napsané je to mistrovsky.... celý text

Na barvě vesmíru nezáleží 2018, Josef Pecinovský

Povídky z Abbey Road patří k TOP povídkám Josefa Pecinovského, ale povídky Stavitel a Prohibitor mne dostaly do kolen. Ano, Pecinovský psal celý život spíše fantasy s přesahem do scifi, než obráceně, ale u něj fantasy byla jen prostředkem k vypořádání se se světem či společností. A Stavitel je TOP z TOPu. "Vím, trestat je lidské, ale odpouštět božské," zní v jedné písni - tak to patří na závěr povídky. A jak říkají trpaslíci v 3 veteránech - je potřeba to s lidstvem zkoušet znova a znova. Nic jiného nám ani nezbývá.... celý text

Cáry rubáše 2013, Antonín K. K. Kudláč

To byla blbost. Ale zase docela zajímavé náměty. Takže v souhrnu každá povídka něčím zaujala. Spravedlnost duchů v Krvi pod sněhem byla důslednější než světská, v Druhé straně jsem viděl Prahu v dějinách, ale školka s hodnými duchy přepínajícími televizi na Křemílka s Vochomůrkou a uklízející na chodbách, jo, to se mi líbilo.... celý text

Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky 2013, Miloň Čepelka

Nějak jsem se minul s autorovým záměrem - jazyk mi přišel příliš poetický, tajemno málo tajemné. Snad jenom inspektor Toufar mne trochu pobavil. A samozřejmě - tři tváře Marušky ...... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

V rámci seznamování s Kotletou (ale Kyšu mám raději ;-)) jsem toto neminul, ale i když se to dalo číst a občas to bylo i napínavé, nějak jsme se minuli. S magií se nemá zahrávat, tak se proti ní bojuje jinou magií. Snad jen ten závěr - složení Mojžíšovy hole - to trochu posunul.... celý text

Švýcarský Robinzon (převyprávění) 1987, Bohumír Polách

Trocha změny po všech těch románech, scifi, fantazy, detektivkách - a vůbec to není špatné. V 10-12 letech bych z toho lezl po stropě, teď vidím, že je to taková červená knihovna pro děti, ostrov splněných přání. Ale i tak - dobrá výchova a příležitost dělá správné robinsony. V tom správném věku jsem četl Kormidelníka Vlnovského, kterého si cením nejvýš (musím si ho znovu přečíst), Plevův Robinson byl pro děti vhodnější než Defoeův, Tajuplný ostrov pro starší (ale taky velmi zdařilý). Tak teď díky ilustracím Milana Fibigera jsem se dostal i k tomuto Robinsomu.... celý text

Případ na Zlaté horečce 2021, Jan Frána

Jásám, jásám. Sice to mělo velmi pomalý rozjezd (nutný pro pochopení) a toho opravdu trampského tam bylo více až v druhé půlce, stejně ta Zlatá horečka přidala další námět do kotlíkovských záměrů. Snad až povolí ... A nejsem sám, kdo si všiml, že v partě nějak není moc Hastrmana? Díky, autore, díky, vydavateli, díky, distributore!... celý text