kuruteku
komentáře u knih
Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
Hájíčka mám rád už dlouho. Oproti předešlé knize je tohle daleko hlubší sonda do současného venkova - atomizace, přeskupování podpor, zájmu, rozpad rodin a vznikání nových. Ono to tu už všechno bylo, jenom když to prožívame my, tak nás to daleko víc bere. Dobře se čte a nemilé prožívá. Ale tak to prostě je.
Aristokratka v Československu
Evžen Boček
Český Jonas Jonasson napsal další díl Aristokratky (měl jsem pocit, že říkal, že nebude pokračovat; no dobře, retrospektiva není pokračování; ale aspoň víme, že vyhrál Max a je tu Marie IV.). Už to není, co to bývalo, i když pro pobavení a zasmání je to tu - a asi málokdo si pod paní Tichou nevybaví Elišku Balzerovou, pod panem Spockem Pavla Lišku a pod katelánem Martina Pechláta. Tak co ti zbývající? Tajemník jako Norbert Lichý? Olina jako Jiřina Jirásková v mladším vydání? atd. apod. Stávka kombajnistů, uplácení policejní hlídky, major Liška přelézávající bránu, celá diskotéka, no, vlastně toho bylo dost pro aspoň úsměv. I když by kniha mohla být poloviční. Ale ono to za pár let vyjde všechno v jedné knížce.
Dr. Alz
Miloš Urban
Ano, méně divné, více realistické, ale jakoby tomu něco chybělo. Aspoň vím, co mne za pár let čeká, ať v pasivní nebo aktivní podobě. Grafická podoba nádherná, spousta odkazů a slovních říček, mnohé jsem určitě přehlédl. Po Praze Piccola druhé všeobecně srozumitelně čtení.
Klekánice
Tereza Bartošová
Síla. Obrovská. Teď jsem se probudil ze snu, strašně zamotaného, kde fiktivní inspektor mne zdržel falešným číslem, ale vše se nakonec stihlo a zadržený vrah se mi před očima po dotazu proč měnil s banální odpovědi na někoho blízkého, kdo pak odešel skokem z okna.
Oproti dvojici Lars Kepler, oproti knihám Jo Nesbo tohle popsané Zlo je banální, fatální a šílené. A číhá za každým rohem, možná i v každém z nás. Proto je potřeba ho pořád překonávat.
Síla, obrovská, tíživá síla. Všechny ty nedostatky jsou podružné.
Útěk z Falaise
John Flanagan
Oproti předchozímu dílu už klasičtější, usazenejsi, jednodušší, ale s první části dohromady hezké. Maddie už vše zvládá a nemusí se učit, Horác je dokonalý, Galice pokrytecká, Will s Haltem tam, kde jsou předchozích x let. A vlastně je to fajn.
Ztracený princ
John Flanagan
Začátek skvělý, pak klasika, ale konec? Co? Takhle? Ještě že jsem byl připravený! Jinak to po delší pauze bylo takové milé, malinko překvapivější.
Listy Markétě
Tereza Brdečková
Byl jsem z toho nějak zmatený. Ale pár zajímavých povídek, co mnou rezonovaly, tam vylo. Hned první, zvlášť když popsanou hudbu mám rád, pak poslední, historické povídky mám rád už od té doby, kdy jsem se snažil louskat Jiráska (jo, Vojenské povídky, to bylo moje), a druhá světová, v té je pořád co objevovat. Takže vlastně půlka byla k zapamatování.
Zločin slečnám nesluší
Robin Stevens
Občas chci zjistit, jaká literatura se tu objevuje pro budoucí čtenáře, kteří už odrůstají pohádkám. Takže ano, nejsem cílová skupina. Oproti YA je to samozřejmě reálnější příběh, navíc ze 70 let starého prostředí, což mne zarazilo po objevení deníku. Ale to je proto, že já mám dětství nespojené s technologiemi, kromě rozhlasu a sledování jedné televizní obrazovky 90 lidmi na škole v přírodě (Trhák, počátek 80. let), takže mi nedochází, že dnešní dospívání je zákonitě jiné. Proto jsem vlastně za knihu rád. Zábava ani v mobilech, ale v naší fantazii. A k tomu kniha vede.
Zlatý hrnec
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Do Hoffmannových knížek není lehký vstup a občas se jeden trápí. Inu 200 let je hodně. Na druhou stranu právě těch 200 let udivuje. Fantazy zdaleka není moderní literatura. Jen je dnes hodně zrychlená, méně poetická a romantická. Hoffmann byl borec. Pohádka pro dospělé? Fantasmagorie? Od všeho něco, co má své kouzlo dodnes. Kouzelné je, že si dokázal propojovat svá díla mezi sebou.
Žánrovky
* antologie
Fantazie, nápad, zpracování, není to jednoduchá věc, je to lepší než školní ročenka, ale opravdu silných povídek po málu. Nicméně dobře se seznámit s tou třetí ligou. Poslední dvě povídky Devka pro Oklahomu (že by znalec Paškovy trilogie?) a Rumová zahrada mne zaujaly.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Aha, tak třetí díl. A první mi pořád uniká - nutno napravit. Oproti Vodníkovi méně mystična a více náhod, nicméně příběh zamotaný, mnohovrstevnatý, krutý. A název sedí dokonale. Fujtajbl. Proč si lidé nedokážou mezi sebou říct vše včas?
Jak se vaří netopýři
Marie Rejfová
Vánoční oddechovka, navíc ve Varech. Jenom jsem si to nějak neuměl zasadit místopisně. Ale u tohoto typu příběhu to zase tak nevadí. Na vraha jsem přišel o malinko dříve, než byly sděleny všechny indicie - vylučovací metoda typu kdo je nejméně podezřelý. Nakonec vlastně byl dovětek lepší než samotná detektivka - Miroslava a její rodina si musela vymyslet svou zápletku, když byla Josefína v lázních. A povedlo se jim to.
Strážník z Nového Světa
Marek Skřipský
Díky příběhům z budování zpravodajské sítě první republiky jsem si objevil autora, který nepatří do extra třídy, ale má talent na témata. Strážník z Nového světa mi připomněl část Prahy, která má své kouzlo. A když se k tomu přidalo trochu tajemna, trochu humoru, tak je z toho příjemná oddechovka. A Harry Jelínek jako bonus. Navíc ten dovětek do současna to ještě více přiblížil realitě.
Mirská ruleta
Kristýna Sněgoňová
Naštěstí jsem četl hned po předchozí knize, takže jsem byl v obraze. A vlastně jsem rád, že na Vrabčáka nedošlo. Oproti předchozímu dílu to byla taková nostalgická procházka bez nějakého extra vraždění. A ano, touch of humanity bylo zachráněno. Takže takový klidný, idylický příběh. Však ono to zase někde praskne.
Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
To vlastně ani není kniha, malé umělecké dílo složené z povídek a ilustrací. Nádherná atmosféra, 24. prosinec tomu neobětuji, ale nějaký zimní večer možná ano. Třeba někoho z těch lidí potkám.
Plameny války
František Kotleta (p)
"Zabij nebo budeš zabít." Chvíli mi trvalo, než jsem naskočil na kolotoč hlášek, bojů a rozptýlení, ale nakonec ano. Další nové řasy, další zkušenosti, další hranice přežití posunuta, další oběti. A pořád se to dá číst. Tak teď ještě další díl a pak zase usnout, resp. přesunout se k jiným knihám.
Za tichem: Novohradské hory
Jan Štifter
Obyčejná útlá knížečka, ale kolik toho v ní je - osudy kraje, který začal zanikat už se vznikem republiky. Ale tak, jako mu nedali zaniknout čeští Němci, nedali mu zaniknout ani rumunští Češi a všichni ti, co tu našli domov v 70., 80., 90. letech. Klid, příroda, odloučení, ale i nové zázemí a domovy. Stranou Šumavy, kousek od Budějovic, sem tam cyklisté, sem tam pěší. Turistický ne-ruch. Moc krásný kraj, dobře za každou zmínku, tu navíc pro mne Trhové Sviny, rodáci Hácha a Jaksch.
Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků
Ursula K. Le Guin
Škoda že tak krátké. Ale zase mám hromadu autorů, se kterými bych se mohl seznámit a spoustu podnětů k zamyšlení. Na pár esejů docela dobré. A těším se mně zatím neznáme dílo autorky.
Kargava
Karel Hradil
Nevím proč jsem si říkal na začátku, zda mám zapotřebí rozečítat další příběh z fantazijního světa. A během čtení jsem si říkal, že tohle už tu všechno bylo. Jenže ono je to zase jinak - komu věřít a co a v co věřit, kdo jsou přátelé a kdo nepřátelé. O co jde těm druhým a jsou dobří nebo zlí? A co je vlastně Dobro a co Zlo? Prostě hromada otázek vymyšleného světa, který nám nějak jinak vklouzává do reálného světa. Ach, jak to bylo prosté, když za zlo mohl doktor Ox svým plynem (Jules Verne).
Vražda nepočestné panny
Martina Novotná
Pořád mi vrtá hlavou, kolik ve středověku bylo gramotných lidí jak mezi šlechtou, tak mezi kupci. Buď mám já špatně představy, nebo byla vzdělanost větší. Jinak mi to přišlo trochu moc naivní, ale jako odpočinková četba, proč ne. Nějak se nedokážu do série vložit, četl jsem tři knihy od autorky a souvislosti jsem moc nevnímal.