kuruteku
komentáře u knih
Rezervace goblinů
Clifford D. Simak
Jak mám Šimáka rád, tady jsem se ptal proč. Proč to bylo napsáno, co chtěl říci: že jsou dračí krásní, že by mohla existovat paměť z jiného vesmíru, že někdy musíme něco obětovat, abychom něco získali? O přátelství? Duch, Op, Silvestr, Karolína a Petr Maxwell na jedné straně. Nejmenoval se náhodou Silvestr kocour stařenky Oggové u Pratchetta? A na druhé straně Churchill, kolečkár, možná Drayton, ale ten chtěl všechno pochopit, Sharp, ale ten chtěl peníze na výzkum. Na to, jak to bylo krátké, to bylo hodně bláznivé. A nevím proč, cítil jsem zase spřízněnost se Strugackymi. Snad ta autorova fantazie.
Stručná historie věčného života
Jaroslav Kalfař
Trochu mne mrzí, že autor honí moc zajíců. Ale zase by tam toho nebylo tolik. Až z toho mrazí - floridský guvernér nebo bývalý prezident, hnutí obnovy nebo jen zradikalizovaní republikáni a zhrzení bílí dělníci; hledači věčného života nebo vyznavači AI (tedy její současné rozšiřující se blábolivé (pardon, halucinující) podoby). Zase se autor ve své vizi společnosti za šest let od reality tolik neliší. Co my víme, co je v hlavách dnešních vizionářů Google, Microsoft, Apple. A ve startupech za jejich zdmi.
Linie s historizující linkou a připomínkou Války s Mloky byla funkční, jednak prolnutím s oceánem a Floridou a jednak s pocitem marnosti pana Povondry (který znají jen čtenáři Čapkovy knihy), že už je vše ztraceno.
Přesto mi to přišlo v něčem nedodělané, nedokončené. Ale otázky/problémy položené skvěle.
Sudetenland
Leoš Kyša
Tak když Kyša něco vydá pod svým jménem, nestydí se za své dílo, považuje ho za vyšší literaturu. Na rozdíl od Kotlety, který píše brak, ale nádherně čtivý. Čekal jsem alternativní historii, dočkal jsem se detektivky. S trochou alternativní historie. Jakoby někdo zkřížil Velinského Otu Finka s Burešovou Říší, ve smyslu vezmi amatérského detektiva, trochu protektorátní historie, německo-česko-romské vyrovnání. No dobře, tak Bureš tam moc není. Je to velmi čtivé, velmi uvěřitelné a vypointované. Takhle nějak mohla vypadat historie, kdyby Němci nebyli většinově odsunuti. Někteří by se zapojili, někteří tak jako tak odešli, v některých zůstala zášť až do konce a někteří zmoudřeli. Bohužel jako v reálném životě, jsou ti moudří odstraněni první. Tady sice až na konci, ale je jich (jí) škoda. Skoro bych si i přál, kdyby kniha byla delší. Jak by asi Heimat dopadl ve volbách?
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Nalákán reklamou, že byvší Lars Kepler napsal(i) novou detektivku ve stylu Agathy Christie, jsem čekal. A nedočkal se. Detektivka to je, zápletka zajímavá, postavy živé, hlavní detektivka s vnitřními problémy. Ale nějak mi to přišlo chladné, vykalkulované, jakoby zčásti opsané od Galbraitha (Cormoran Strike). Nicméně pořád ještě literatura oproti jednomu českému zubaři, který si plní své sny a dopisuje Saturnina a jiné.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Co toho Kotletu na tom světě démonů, abonormálů, upírů (tady teda ne) tak láká? Snaha je všem ezoterikům, okultistům a pošukům různých druhů otrávit? Jenom pobavit? Nebo se vypisuje ze svých černých snů? Anebo ho jen baví si ze čtenářů dělat srandu, hodně drsnou, černou, nechutnou? Asi si od něj dám teď na chvíli pokoj, na rozdíl od jeho alter-ega.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Zajímavé. Asi konečný díl série. A hodně mi to připomínalo Klíčotepce. Asi uzrála doba pro takové hrdinky a takové příběhy. Příběhy o tom, že za všechno se nějak platí, že nic není, jak by mělo být a že odvaha, upřímnost, neochota ke kompromisům a láska mohou zachránit svět. Co začínalo jako boj o přežití v jedné prapodivné čarodějnické škole, skončilo v "reálném" světě snahou začít jinak a lépe, protože čarodějnický svět měl ve svém jádru hodně temného a odpudivého. A další outsiderce se podařilo svým postojem získat podporu těch, co pochopili.
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
Konečně duchařina jak má být. Žádné nadpřirozené jevy, jen lidská pomatenost, vychytralost, nabubřelost. A Stein s Jarošem, který neví, že za část jeho pokání může i obyčejná choroba. A nakonec i Barbarič, který zjistí, kde jsou hranice jeho poživačnosti (a páv do ní ještě patří). Co na tom, že v podzemí, kde je poprvé v životě (tolik jsem jsem do Plzně jezdil, ale podzemí nenavštívil - důvod tam někdy zajet), pozná vchod do sklepa Leopolda Kotorského. Že by tam dole měli cedulky? Vlastně to končí jako všechny příběhy této série - zlo je, aspoň částečně, potrestáno, Stein pohoršen, luterán Barbarič prokáže svou statečnost. A nám, čtenářům, zbývá si zjistit, jaký byl osud Maxmiliana Habsburského, kdo byli rádcové císaře Rudolfa a jak dlouho byl v Plzni na útěku před morem.
Měl bych tu tip pro všechny Vondrušky, Češky, Niedly, možná i Červenáky (další historizující autory zatím neznám) - pořádnou divočinou bylo vzájemné soupeření Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha. Až zas budete chtít nějaké to historické bahno věrolomnosti, nenávisti a špíny, tam je toho dost.
Pryč z jejich myslí
Clifford D. Simak
Vlastně jsem z toho zmatený - Simak napsal novelu, která jakoby kombinovala Bondyho filosofii o tom, co nebo kdo nahradí člověka, s bratry Strugackymi (Pondělí začíná v sobotu, vážně míněný svět pohádek a bylin) a J. Velinským (jak se zastavily stroje). Asi došli všichni jmenovaní ve svém myšlení do stejného stadia. Takže vlastně ta kniha není vůbec marná. Co teprve dnes, kdy je svět v ještě větším nepořádku než v roce 1970.
Doktor v domě
Richard Gordon (p)
Našel jsem na podzim pár dílů ze stejnojmenného seriálu a po vánocích sehnal původní knihu. Trochu zklamán, než mi došlo, že mezi dějem z knihy a seriálu je asi 30 let rozdílu. A pak musím uznat, že obé má své. Nicméně kniha je více pro lidi z oboru, kteří ji určitě ocení po všech stránkách. Tak přemýšlím, které sestřičce nebo doktorovi ji podsunu.
Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
Asi se vyplatí číst knihu po knize hned. A možná stojí za to se na začátek vrátit. Ale i tak to byla jízda. Do tří čtvrtin jsem si zpíval s Dykem a Mertou: "Kdykoliv se sejdou dva anebo tři, aby vzývali noc ve jménu tmy, stačí, abychom povstali a řekli: Ještě jsme tu my!" A na konci jsem měl i knedlík v krku. Nicméně úplný závěr překvapivě uhnul nějak do ztracena. A ono to asi jinak nešlo. Od stařeny jsem tušil, o koho jde i jak se Klavides, Krasedes a "Tevane" protnou.
Nicméně - způsob fungování Bienvene a Digastili (určitě to není dobře, ale pocit je důležitější, než přesný zápis) je fascinující i děsivý. V době robotů, v době AI, v době po pandemii z některých vizí mrazí.
Tak ještě se vrátím k městům, ale teď si musím dát od silných emocí i zvratů, bojových scén a nekonečného utrpení pokoj. Na chvíli.
Divné děti a smutná kočka
Petra Soukupová
Pro rodiče, vedoucí dětských kroužků jakýchkoliv typů a učitele a vychovatele jakéhokoliv rodu skoro povinná četba - děti potřebují mít svá tajemství a svá dobrodružství a jsou velmi různé (ty děti). Z hlediska děje se jedno dítě podivně ztratí z děje, ale budiž. A pro divné děti povzbuzující četba.
Životní názory kocoura Moura
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Před čtyřiceti lety jsem četl dvojknihu Dva muži na druhou. Mistr Blecha mne upoutal, i když dodnes jsem mu zcela neporozuměl. Ale zajímavý jazyk, zvraty v ději mne zaujaly. A když nakladatelství Rybka Publishers vydalo tuto knihu navíc s krásnými ilustracemi, neodolal jsem. No, nebylo to čtení na týden, ani a dva. Pral jsem se s knihou, zatínal zuby, těšil se a odkládal. A dočetl. A pořád nevím, jestli autor dává najevo svou sečtělost, své zapojení do kulturního světa své doby, nebo si z nás, čtenářů, dělá srandu. Možná, a nejpravděpodobněji, oboje. Je to radost i bolest číst, je to povznášející. Možná pohled na odcházející svět před 200 lety. Hroutící se doba šlechticů, doba středověké mystiky, nadcházející doba psychologie.
A vlastně se zcela a úplně shodují s oběma komentáři, co mne předcházejí. A smekam klobouk, jak se vzájemně doplňujeme. Takže všem, co si přečtou komentář, doporučuji knihu, i když je to bude stát hodně sil a času.
Čas lovu
Jeffery Deaver
Já tu sérii mám rád. Kromě thrilleru zavání i zdravým vlastenectvím, láskou k přírodě i normálním lidem. Přežiju i rychle zvraty. Ale to, co udělal autor se zápornou postavou v poslední třetině knihy, mám nějak problém rozdychat a rozklíčovat. Prostě - nečti před vlastní četbou - prepoloval vedlejší hrdiny. Hodně z nich. Takový malý Deaveruv tajfun. Konec dobrý, s příslibem pokračování, vše dobré?
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Jasně, je to brak. A až do připomínky výletu do Londýna (kdo jste v 90. letech nejel ojetým autobusem, co voněl benzínem, na nepohodlných sedačkách, příhodu si prostě nevychutnáte) to bylo příliš rozvláčné a nostalgické. Nicméně příchodem do Díry a průchodem do jiného světa nastal zvrat. Naštěstí včas skončil, aby se příběh dostal zpět na hlavní linii. Zdařilé momenty: tolerovaná koexistence s kulšešem, komiks. A čekám jen, kdy se ukáže, že Fifinka je něco jako myši ve Stopařově průvodci. Doposud nebyl důvod ke stížnostem, ať cituji dalšího klasika.
Školákův průvodce školou aneb Proč to po nás chtějí?
Vladimír Najda
Trochu naivní, chtělo by to desetkrát přepsat, proškrtat, začít jinak, ale i tak mne to potěšilo a pobavilo. A to není málo.
Případ zlomeného meče
Stanislav Češka
Vida, vida. První díl čtu jako poslední. Trochu Vondrušovsky rozverné, méně detektivní, ale ono to tak k věku Slavomíra patří. Superman Velké Moravy a jeho zrod. Ale proč ne, poslední díly už byly moc didaktické a vlastně více méně vzpomínající. Ještě že se v rozhlasových Toulkách vrátili na Velkou Moravu, inspirovalo mne to k novoroční četbě.
A souhlasím s výtkou absence korektury, taky jsem našel nějakou chybu, tak hvězdičku uberu.
Lékárníci mění svět
Stanislav Havlíček
Tak konečně po pár letech dočteno. Ale vlastně spoustu těch věcí znám z vandrů a táborů s autorem. Včetně toho, že za pizzu s ananasem nemůže lékárník, ale Řek. A to se marně snažím autorovi vnutit jako nápad další díl: "Co se lékárníkům nepovedlo".
Enšpígl
Josef Hiršal
Dětská verze příběhu o člověku, který trpěl náboženskými válkami. Veselé příhody, legendy, za kterými jsem později našel děs, běs a hrůzu. Ještě že až později. Takhle mám pořád šanci řadit Enšpígla k bratru Palečkovi a kouzelníku Žitovi.
Ocelové žezlo
Juraj Červenák
Tak Ilji Muromce se ti zachtělo, holoubku? Máš ho mít i s ostatním bohatýry, křesťanstvím, islámem, Ódinem i Perunem, dojde Ina fantastiku: draky a kouzelníky. Jak to ten Červenák dělá, že je to tak poutavé, čtivé, lákavé?
Ještě si musím oprášit byliny (kdysi jsem na ně dělal zadání pro zpracování textu), skutečnou historii o vzniku Kyjevské Rusi, Bulharska a celého toho cípu země.
... a neodesílat/nevkládat příspěvky před dočtením knihy:
1) vůbec to neskončí tak černobíle, jak by se zdálo od začátku,
2) poznámkový aparát knihu ještě povyšuje,
3) takže už chybí "jen" historikovo okénko. Ale také musí něco zůstat na čtenáři.
Bouře
Kristina Ohlsson
Tak po druhém dílu první. A stalo to za to. Zmatení myslí študáka a učitelky, ještě větší u syna a manžela. Násilí v rodině policistky a první seznámení s Augustem Strindbergem.
