kuruteku komentáře u knih
Tak po druhém dílu první. A stalo to za to. Zmatení myslí študáka a učitelky, ještě větší u syna a manžela. Násilí v rodině policistky a první seznámení s Augustem Strindbergem.
Trošku mi trvalo se srovnat s tím, že autorka drobných detektivek napíše takové dílo, ale pak to byla jízda - Smíchov počátku minulého století, Smíchov na rozhraní průmyslu a venkova, moderna a historie, vědy a mystiky. Moc hezký se to četlo i zapadalo do sebe.
Nalákán úvodem a první povídkou jsem čekal pokračování ve stejném duchu. Nebylo, nevadí. I tak se to hezky četlo. Jen to ztratilo ten náboj reálna - poslední povídka je jak z Rusalky od Kristýny Sněgoňové, žádná vlkodlačice Terryho Pratchetta. Cassius Clay se s Pampeliškou (Edem) také příliš nemazal (to mi připomnělo Pohádky o mašinkách - jak si někdo přeje být někým, kým stejně nikdy nebude). Celkově autora nezavrhuji, díky MLK kniha zdarma, která byla docela čitelná a alespoň trochu pobavila.
Aha, já začal šestým dílem. Ale tenhle typ alterdejin mám rád - slavné české národ vítězí - nad sebou, nad Rakusany, nad Španěly, nad Rusy, ... Trochu tápu v tom, kde se vzal ten "konec světa" v první povídce a jak se objevilo České a Česko-slovenské království, ale třeba se to časem dozvím. A vede Šlechta s jeho hraničářsko-komancskou povídkou.
Zvláštní. Jakoby přechod mezi van Veterenem a Buonarottim. Víc podivnosti z života než detektivky. Ale právě pro ten pocit mám autora rád. Hodni zločinci a podivná spravedlnost života. V tomto případě třikrát.
Pořád to tam je. Středověk s rytířskými ctnostmi, statečný chudý rytíř, který se nevzdává a své si vybojuje, láska, nenávist, zločin a trest, a velké dějiny jdoucí kolem. Už sice vím, jako dopadne, ale pořád se to hezky čte. A když se mihne známé jméno nebo postava, o to větší radost.
Žádný Radko Pytlík, ale Václav Menger je Haškovým životopiscem. Děkuji Městské lidové knihovně v Praze za digitalizaci a své náladě přečíst si toto docela svěží, vtipné, pravdivé, čtivé a podnětné dílko. Hašek, "voni sou hodnej chlapec, " říkal pan Kokoška. A osudy do roku 1914. Tak začnu hledat a číst i další díly. Je to syrové, pravdivé, nezkreslující a nezamlčující. Hašek, toužící po rodině, ale neschopný v ní žít, toužící po přátelích, ale žijící hlavně mezi pochlebovači, nezkazil žádnou srandu, ale život veselý neměl. Přesto byl životním optimistou. Tak jsem se dozvěděl více o jeho gymnaziálním nedokončeném a obchodně akademickém dokončeném studiu. O jeho toulkách, o Jarmilce, o politickém vývoji od anarchismu přes nársoc k socdem, ale celoživotnímu volnomyšlenkářství. A hospodách, toulkách, človíčcích kolem.
Tak série dokončena. Trochu jsem byl po návratu rozechvěly, trochu mi to připomínalo návrat Toma Sawyera po té, co byl s kamarády považován za mrtvého. Vybrat si jako souboj na život a na smrt souboj lodi je neobvyklé, ale v tomto případě logické a na místě. Zvlášť, když máte vycvičenou posádku, znovu schopného Ingvara, Drtič a Hala. A když všechno selže, je tu Torn. Vlastně je to zjednodušený a modernizovaný Ransome se vším všudy - škoda, že se na něj zapomíná. Díky těm mladším kamarádům a jejich rodičům, že pro mne objevili Flanaganuv svět, kdy je všechno jasné a jednodušší. Ale jak by se člověk vyznal ve složitých světech, kdyby se to nenaučil na těch jednodušších, jak by dokázal chápat Zaklínače, jak by se orientoval v dnešním reálném světě, kdyby si těmi zjednodušenými neprošel. Někdy musí být něco černobílé, aby se pak dokázaly rozeznávat odstíny šedi.
Trochu za vlasy je přitažená myšlenka, že parta kluků je schopnější než zkušení námořníci, ale fáze, kdy se učí, to vrací do normálu. Výcvikové fáze a vývoj Ingvara mne vlastně bavily nejvíc. Stejně jako vytváření autority skirla Halta a jeho pochyby o sobě. Nicméně šikovné je to číst společně s předchozí a následující knihou.
Občasné setkání s autorem jednoho tématu - soužití muže a ženy v různých souvislostech, konstelacích, věku, ... Zaujala mne povídka Hokejista a "duchodcovsky vtip". Zbytek tak nějak prošel nevšímavě kolem. Bohužel autor dvěma knížkami na začátku své kariéry vyčerpal svůj potenciál a pak už jen pokračuje v recyklaci, tu úspěšně, tu méně.
Hodně jsem se ztrácel v sourozencích Anny a Františka, zmatený byl pro mne začátek se seznamováním s lidmi. Ale pak už klasika - nemělo to sílu Cejchu Zdeňka Šmída, ale i tak dobré, hlavně osudy Grossovic rodiny a Floriana, ty mne zaujaly. Bohužel v době národnostních a náboženských válek stále varující a stále pravdivé. Sociální problémy vyostřily rozdíly a spirála násilí a odvet se roztočí nevídanou silou.
Výborný úkrok stranou - návrat k prapůvodnímu Willovi v jiné zemi a s jinými výchozími podmínkami. Ale klukovství, touha po samostatnosti, po uznání, po kamarádství, to všechno tam je v míře vrchovaté. Občas to sice zabolí, občas i někdo umře, ale hlavní linie je daná. Jak to řekl Erak: jeden slepý medvěd, jeden vtipálek, jeden zlodějíček, jeden intouš, jeden vzteklík, věčně se hádající dvojčata a jeden znouze skirl, typičtí Skandijci.
Zdařilý výběr. U některých autorů mám chuť se podívat podrobněji - kromě nám známého Červenáka mi přišel velmi zajímavý námět Neviňátka M. Hvereckého a Petr hledá dům a Žoldnéř. U některých, jak už to bývá, mi přišla fantazie samoúčelná.
Nějak u autorky nejsem schopen dodržet posloupnost, takže první díl mne minul, teď jsem zjistil, že jde o úplně jinou sérii, než jakou jsem kdysi četl. Ale vůbec to nevadí. O co asi jde mi začalo kolem poloviny docházet, pak už jen trvalo, až to dojde i detektivům. Linie s Paulem byla trochu vnucená, na druhou stranu pomohla odhalit Gunnara, takže se ospravedlnila.
Ze vzpomínek a rozhovorů u mne vede Nedělňátko, tady je to trošku nastavované, ale zase některé haiku jsou skvělé, takže proč ne. Alespoň bude vše dořečeno.
Ale proč ne. Autorka si dělá radost, regionální odkazy pro zpestření, takže si to své čtenáře najde. Některé povídky by se mohly dostat i do nějakého sborníčku. Nicméně, kdyby mne neupoutal Český Krumlov, asi bych autorku minul.
Jako odrodilec od Varů a vyrůstající dítě z Bochova mající kdysi kamarády v Sokolově, Chodově a Lokti cítil jsem se povinován přečíst a seznámit se s autorem. Trochu mi to připomínalo Hájíčka, který je autorem přes jižní Čechy taky píše o osudech lidí. A velmi jsem se zastavoval nad tím, zda je možné, aby lékař byl alkoholikem až do postu primáře. Nevím. Ve škole obvykle do třech měsíců se loučíme ve zkušební době.
Jinak to ale docela šlo.
Pořád to tam všechno je, ale už to není úplně ono. Házím ti laso, Abbey Road, Sinusoida - to byla zjevení. Český Clark, Asimov, Heinlein, Strugačtí, ... Hvězdné eso spolu s Neffem a kpt. Kidem.
Ariston už byl o chloupek horší. A u Mirzovy vize jsem si párkrát říkal, jestli není autor v rozporu sám se sebou. Pořád hezké, pořád zajímavé nápady, vlastně i útok na umělou inteligenci, které je teď všude plno.Nicmene antigravitační hmota, která popluje k Měsíci, ... Co jí tam asi přitáhne? Gravitace.
Ale budiž. Přečteno nadšeně a rychle.
Vlastně proč ne - některé měly i velmi zajímavý nápad, jenom mi chyběly informace podrobnější o autorech, v e-knize se navíc hůř listuje, takže se bojím, že budu déle hledat jiná díla zajímavých autorů. Geprdi pobavili, Maso a krev připomnělo Rusalku Snegonove, vtipný nápad, i když průhledný, měli Krotitelé monster a Svoboda.
Svobodný člověk je svobodný i ve vězení, fantasta je fantastou i v Zemi divu a realista realistou v pekle. Do třetiny jsou to smutné veselé historky z naší minulosti, mnohdy i vtipné (stávka na vykládce; boj s papírovou přihláškou i vznik podnikové banky), pak přichází boj s následky, který nelze vyhrát a průser, před kterým nelze utéct dostatečně daleko. Zmoudření nepřichází, zblázněni ano, byť s působivým finále. Nováka jsem vzal na milost díky jeho bankovní epizodě a přes Dědu se dostal i k prvotině a rozhodně nelituji, nádherný jazyk, "banální příběh/historky" povýšené na literaturu. Ke konci už mi to přišlo rozvleklé, ale i to k příběhu patří.