kuruteku komentáře u knih
První díl navnadil, druhý vystrašil a tady už jen temnota, zkáza, oheň, bolest, řev až k nalezení světla věčného. Nemá cenu psát, kdo cestou všude a všady zemřel - Samsonovo tajemství zůstalo nerozluštěno, Reynevan našel něco, co nehledal. Snad jen Šarlej zůstal na svém. V dnešním světě je povinné číst takové knihy, abychom věděli, že jako lidé opakujeme stejné chyby stále dokola, stejně tápeme ve slepých uličkách, uhýbáme před ranami a rozdáváme těm nesprávným. Velice moudré a vznešené čtení. Škoda, že toho nenapsal víc. A možná si téhle série vážím i víc než populárnějšího Zaklínače.
Jestli v prvním díle byly náznaky pro srovnání se Zaklínačem, tady jsou jen v tom, že válka jsou jatka, že ambice některých mocných jednotlivců mají kruté následky, že - snad - láska překoná vše, i když to tady má hodně těžké. Reynevan z nejhorších nápadů vyrostl, zahořel pro husitskou nápravu světa. Sarlej si udržel svůj cynismus a praktičnost, Samson své tajemství. Zajímavé, jak se potvrzují, utvrzují jména staroměstských radních z Vondrušková epopeje, jde o fakta. A dohledával jsem si historická jména Jana z Misterbeka a Půty z Častolovic. Jenom ty rozvědky a kontrarozvědky jsou velmi zajímavé, další námět pro hledání. Takže třetí díl do tvorby a vzhůru na finále.
Druhé čtení, proto také druhý komentář a změněné hodnocení. Se Zaklínačem to má společného jen autora. Možná ještě nějaké povahové rysy některých hrdinů, ale srovnávat prosím ne. A očekávat něco podobného také ne. Tady jde sice také o krutost a do určité míry nesmyslnost válek, ale to je vše. Hlavní hrdina jde do všeho po hlavě, až se dozvíme, že to přežije. I když s Sarlejem a Samsonem Medakem po boku to asi nejde nepřežit. Motanice prostorová mezi Polskem a Českem sice nevyžaduje mapu (ale s ní je to zajímavější). Důležitá je i motanice osobova - vratislavského Piastovce Konráda už jsem si vyhledal, Mikuláše z Kusy si dohledání (jméno jsem znal, ale měl jsem pocit, že byl více reformačním), zato jsem se smál nad Mikulášem Koppirnigem - že by praděd. Koperníka? Takže závěr - potřebujete čas, dost času, a chuť, dost chuti, a budete potěšeni. A ještě dodatek: na polici je tato trilogie vedle Sebraných spisů Lovecrafta. Znalci již vědí.
Zvláštní, velmi zvláštní. V době Lesu v domě, Někdo z nás, knih Viktorie Hanisove další kniha s kostlivci v rodině. Největší neštěstí přivodila Marie, matka, svým nezájmem. A rozhodně byl otec, tedy otčím, divný. Nicméně - z čeho žil Marek? A časově mi to nějak nesedí. Nicméně jinak velmi čtivé.
Už chápu, proč to trvalo tak dlouho. Poslední díl obsahuje nejvíce reálií a připadá mi velmi vyvážený, na miskách laboratorních vah. V tom městě nemohly nejít dějiny srdci lidí, zemí i podzemím. Na začátku jsem si říkal, že jsem si možná měl přečíst předešlé díly, ale rychle tam všechno naskočilo zpět. Skoro jsem viděl ty postavy před sebou. A držel jim palce, i když ony to jednak nepotřebovaly a jednak by jim to nepomohlo. Možná tam mohlo být více politicky indiferentních osob, ale to by zase nebyla kronika města živá a ještě více by naboptnala. Takže vlastně spokojenost. Jen lituji, že můj spolužák z gymplu, který přišel z Karviné, skončil v Izraeli a nemohu zjistit, co na knihu a osud staré a hlavní Karwiné říká.
Třetí čtení a konečně sedlo celé - nostalgie, znechucení dobou, hlášky. Troška sexu, trocha násilí, jenom té trampské noty pomálu. Ale i tak.
To není čtení pro všechny. Ale pro ty, kdo romantický pohled na indiány chtějí proměnit na realistický, tak určitě ano. Věřím, že svým vizím věřili a že je měli. S nimi je to rozkoš číst. Chtělo by se říci, že jim mnoho dlužíme, ale rozbitý krajáč mléko neudrží. Prostě je to pryč. A asi jsme vedle sebe dlouho klidně žít nemohli. Čest výjimkám na obou stranách.
Kdysi jsem Fikerovy kovbojky hltal - Nejdřív já!, Tříoký jezdec. A objevil i jeho detektivky. Kvalitní lehká četba. A tak jsem z knihobotu Stráž na psí skále vzal, jen se přede mnou objevila. Pořád je to stejné čtivé, jen ten závěr už je jasný od začátku. Ale co, konec dobrý, vše dobré. Nový prvek je automobil, městský intelektuál na farmě, možná i vztah matky a syna. Jinak starý dobrý western.
Trošku červená knihovna pro mladé chlapce, bohužel dnes s mobilními internety vzdálená dnešní podobě dobrodružství. Ale přitom základní myšlenka - dokázat otcům a sami sobě, že jsme připraveni unést zodpovědnost - je pořád správná.
Ano, ano, Simakuv humanismus. Zdařilé dílo. O paralelní země nejde, jen o to, jak nalozime s tou svou a s příležitostmi. Joe Vickers nikoho nezabije, dá jen jednu ránu do zubů. A hledá cesty tam, kde zdánlivě nejsou, snaží se spojit vodu a oheň. Na jeho místě bych vzteky zůstal na straně lidi, on ale zůstal klidný až do konce, protože věděl, že proti sobě má jen sám sebe. Trochu náročné, ale zdařilé.
A druhá půlka postřehů nad dvojknihou Náčelníka. Objevil pro mne nový pohled na toulání. A nového člověka, i když ten už mezi námi mnoho let není. Moc krásná kniha. Odteď už i na hmyz budu hledět s úžasem a objevovat své čaroděje.
To takhle dočtete eknihu a nejde vám nahrát nová, všechny knihy jsou příliš velké na cestu autobusem domů přes půl republiky. A pak přijde vhod ta útlá knížečka, co s sebou už přes dva měsíce vozím, pokouším se ji začít číst, ale až teď přišel ten správný čas. Nádhera. Každý má někde své fotografie svých Krkonoš a kdo ne, toho mi je upřímně líto. Stejně jako toho, kdo se nikdy netrasl zimou, kdo nikdy nespal v lese. Ano, z jeho pohledu jsme staromódní, ale my představujeme tu návaznost na dávné předky. A doufám, že přežijeme i doby budoucí s jejich umělou inteligencí. Ta tohle nikdy nemůže zažít a tedy ani pochopit.
Nebylo to spatné, zase jsem získal nové autory ke čtení.
Nádhera. Už se nevyhýbá i obětem z řad bratrstva, už jde skoro o život. A kamarádství, um, nápady, špičkování, prostě to, co potřebuje mladý člověk do života. Snad si to tam najde.
Obálky, doporučení, atmosféra, odkazy na jazz - to jsou pozitiva, co mne nutí čas od času tuto sérii navštívit. Ale pak trpím přemírou postav, zmatenosti děje, kdy se pořád čeká, rychlá akce a střih někam jinam, aspoň mně to tak připadá. Tak si teď rád přečtu, co říkají ostatní a za pár týdnů další díl, další poslech britského jazzu.
Jak já to miluji. Slovní humor s pingpongovými výměnami i mezi překladatelem a autorem. A zároveň ta druhá vrstva, kterou kdysi Elánius nazval "Kdo hlídá hlídače?". A třetí vrstva s moderností, kde se snoubí provokace s rozumem (moment, kdy si Pleskot vezme méně provokativní oblečení a král přijde s coming outem). A do toho machinace upírů, ctižádostivost vlkodlaků, chytrost Navážky a bezelstnost Karotky (jak já toho chlapa obdivuji). Škoda, že další knihy už nevzniknou, ale v těch existujících se dá mnohé najít i při dalším čtení. Jenom mám otázku: kradl Tračníkovi někdo cukr nebo prostě jen neuměl počítat? Kloním se k druhé možnosti.
Druhý díl třetího dílu? Jak to? Ale vlastně mi přišlo, že to končí nějak do ztracena, ta Hořící říše. Tak už to vím. Nicméně i ten první díl stal za to, rozvrat Chazarské říše v přímém přenosu, Svjatoslavova taktika. A Kostěj Nesmrtelný. A bohatýři, vikingové, barbaři. Tak rychle najít poslední část.
Obrazů mnoho, ale toho krásného pábení ještě více. Nutné číst s poslechem. Od blues přes country a rokenrol po klasiku. Od Jimmyho Rogerse po Dvořáka. Nádhera.
Čím dál tím lepší - napraveny Barbaric, podrážděný Stein, proměněný Jaroš a díky tomu všemu jde příběh do větší šířky a hloubky. Sociální historická detektivka. Autor musí mít skvělou čtenářskou obec, když od knihy o historie Kremnice dokáže přejít k vytvoření historického příběhu, který se klidně mohl stát.
Skoro jsem zapomněl, že jde o knihu pro děti, a až do konce se upřímně bál, že ne všechno dopadne úplně stejně dobře pro vsechny. Ale ano. Trocha plavby, trocha bojů, malinko romantiky, hodně chlapskeho pošťuchovani. Takže spokojenost i nadále.