Kykeka
přečtené 138
Nedostupný otec
2018,
Sarah Simms Rosenthal
Chování rodičů a výchova vždy formuje dítě a tvoří jeho vzorce chování, které se uplatňují v dospělosti. Tak, jak matky ovlivňují syny, tak i otcové ovlivňují dcery. V knize je popsáno šest typů otců, přičemž je vše doplněno reálnými příběhy. V druhé části knihy je test, podle kterého lze zhruba určit "druh" otce a následně jsou v knize popsány i kroky k uzdravení špatných návyků a vzorců chování. Kniha samozřejmě sama o sobě nemůže simulovat psychoterapii, či jinou psychologickou péči a ani nemůže být jediným nástrojem pro diagnostiku problémů dcera vs. otec, nicméně může sloužit jako pojítko k uvědomění si nějakých vzorců chování a prozkoumání či částečné pochopení, z čeho vlastně dané chování může plynout. Za mě je to rozhodně zajímavé čtení.... celý text
Jak jej příroda stvořila
2001,
John Colapinto
Kniha pojednává o chlapci z jednovaječných dvojčat (narozených v roce 1965), u kterého se nepodařila obřízka a následně bylo rodičům doporučeno - tehdy velmi uznávaným odborníkem Johnem Moneym, aby u chlapce nechali změnit pohlaví na dívčí. Rodiče v dobré víře odborníka poslechli, chlapec podstoupil kastraci a byl od cca osmi měsíců do patnácti let opravdu vychováván jako dívka. Chlapec i se svým dvojčetem, který chlapcem zůstal, byli unikátními pokusnými králíky na poli tehdejší vědy věnující se vývoji pohlavní identity, intersexuality a zejména vlivu výchovy (čili zevních podmínek) na vývoj pohlavní identity u člověka. John Money byl přesvědčen, že se člověk rodí jako pohlavně neutrální a až výchova člověka ovlivní buď v ženském, nebo mužském směru, čili výchova převáží vliv biologický/genetický. Tento pokus se samozřejmě nepovedl a postupně byl napadán mnohými jinými výzkumníky. Sám John Money, kterému se věnuje velmi podstatná část knihy a který tuto konkrétní přeměnu vedl, od svého názoru nikdy neupustil. Kniha čtenáři předkládá poměrně slušně zpracovanou literární review o výzkumu vývoje pohlavní identity a intersexuality u člověka od cca druhé poloviny minulého století, nicméně samotný osobní příběh poškozeného mi přišel veskrze upozaděný. Střídala se místa, která byla velmi zajímavá, s místy, která byla na můj vkus zdlouhavá.... celý text
Děti, které přežily Mengeleho
2015,
Eva Mozes Kor
Tato kniha je taková odpolední jednohubka, která má velké řádkování a silné stránky, nicméně nese reálný příběh sester, dvojčat, které přežily Mengeleho pokusy na dvojčatech v Osvětimi. Vyprávění jednoho z dvojčat vás přenese zpět do roku 1944, kdy byly ony i s celou rodinou transportovány do Osvětimi. Při selekci, kde se se svou rodinou viděly naposled, je před zplynováním zachránilo to, že byly jednovaječná dvojčata - tedy vhodný materiál pro Mengeleho pokusy. Z příběhu je cítit obrovské odhodlání a sourozenecká láska, která je o to silnější a intenzivnější právě ve chvílích, kdy se zdá být vše ztraceno. Tato kniha se nevyžívá v přesných a krutých popisech zrůdností a zla páchaných na Židech a dalších lidech, ale popisuje neskutečné odhodlání dětí, které musí přežít, aby přežila i jejich druhá biologická polovička. Kniha je doplněna i o fotografickou přílohu, která umocňuje celkový dojem z knihy. Za mě ano.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Kniha Do tmy vyhrála Magnesii Literu 2016 za prózu, zde na Databázi knih má velmi kladné hodnocení a já jsem z ní poměrně na vážkách. Hlavní hrdinka se realizuje ve sběru bylin, který je pro ni naprosto vším - vše vrcholí každý týden v úterý, kdy absolvuje cestu do výkupny. Příběh je protkán úzkostí, obavami, nespokojeností, depresí, samotou i osamělostí, ale zároveň je tam cítit "volání" po lidech, po nějaké společnosti. Celé čtení mě doprovázela myšlenka, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Autorka nechává čtenáři poměrně velký prostor pro jeho vlastní představivost a osobně si nejsem úplně jistá, jestli je to dobře, nebo spíš na škodu. Začátek je stejný jako prostředek a prostředek je téměř stejný jako konec, čili kdybyste knihu začali číst na náhodně vybrané straně, tak o nic vesměs nepřijdete. Pochválit musím poslední dvě kapitoly, které se trochu rozjedou a jsou čtivé a pak taky obálku knihy.:-) V příběhu zazněly pro mě dvě zcela ztěžejní věty: "Potřebuju ho, ale úplně jiného." a "Ať člověk zažije cokoliv a pozná kohokoliv, je v tom sám.", pro které se mi knihu vyplatilo číst.... celý text
Dopis
2018,
Kathryn Hughes
Píše se rok 1973 a Tina vypomáhá v obchodě s oblečením, kde třídí kousky, které jim lidé donesou. Jednoho dne najde v pytli i pěkně šitý nazelenalý oblek, v jehož kapse objeví dosud neotevřený dopis, který je datován z 4.9.1939. Tinu mrzí, že se dopis nikdy nedostal do rukou osoby, jež byl určen, navíc nebyl pravděpodobně ani nikdy odeslán, protože na něm není poštovní razítko. Celá tato situace jí přijde natolik smutná, že se pokusí adresáta dopisu najít a dopis mu předat. Romantický příběh je zasazen do veskrze neromantických okolností, což děj vyrovnává a čtenář se tak setkává s kvalitně vystavěným románem, nikoliv s prvoplánově přeslazenou romanťárnou. Kniha je poutavá, čtivá, svým způsobem i napínavá a rozhodně dokáže zapůsobit i na city. V ději najdete několik dějových linek, které ale mají smysl a ve svém závěru do sebe krásně zapadnou. Za mě rozhodně ano. :)... celý text
Stíny nad zálivem
2018,
Lucy Clarke
Příběh dvou žen, nejbližších přítelkyň, a jejich dvou synů, z nichž jednoho za tragických okolností nevydá moře v jeho deseti letech a druhý se ztratí při sedmém výročí zmizení toho prvního. Ve vyprávění děje se Sára s Islou střídají - z nichž Sára popisuje současnost a Isla vás přivádí k současnosti prostřednictvím vyprávění minulosti. Děj je poměrně zamotaný, má spoustu zvratů, ve kterých se mísí lži, tajemství, strach, nedůvěra, ale i síla mateřské lásky a odhodlání. Vše se čtenáři odkrývá postupně, ale téměř nikdy to není tak docela finální verze pravdy. Bohužel má příběh i slepé linie např. role policejního vyšetřování je utlumena, jakoby vlastně ani nebyla. Do poslední chvíle jsem netušila, jak to tedy vlastně bylo, nicméně z těch 360 stran by kniha mohla mít s přehledem o sto stran méně - děj se mi hrozně táhnul, přišlo mi to pořád dokola od ničeho k ničemu a rozjelo se to až na posledních šedesáti stranách. Jsem z toho tak nějak na vážkách a vidím to na slabší průměr.... celý text
Tatér z Osvětimi
2018,
Heather Morris
Text níže může obsahovat možné spoilery, tak bacha na to. :) Tatér z Osvětimi, kniha podle skutečné události, na níž jsem slyšela pozitivní ohlasy. Bohužel po pár stranách přišlo zklamání, kterému jsem nechtěla uvěřit a doufala, že se to zlepší. Nezlepšilo. Příběh, kde hlavnímu hrdinovi vychází všechno jako v pohádce a je téměř kámoš s esesákama, je zasazen do tématiky holocaustu, což je ale, řekněme, poměrně upozaděná dějová linka. Vyprávění je tak povrchní a povšechné až nevěrohodné, že ve mně nevzbudilo emoce - soucit, úzkost, vztek, strach - nic, co dokázaly jiné knihy věnující se tomuto tématu. Na začátku se o autorce píše ".. nedovolí, aby milostný příběh převládl nad tím důležitějším: ztrátou domova, utrpením a přežitím.." "... příběh je jedinečný...a také tím, jakým způsobem prezentuje nejděsivější události v dějinách lidstva.." Tak přesně tenhle popis je naprosto disjunktní s obsahem knihy. Nakonec i název knihy mi přišel spíš jako dobře promyšlený marketingový tah, protože tahle tématika lidi táhne. Budiž pro knihu polehčující okolnost, že pravděpodobně neměla šokovat, nebyla svědectvím či strohou literaturou faktu, nicméně přesto pro mě byl tenhle románek zklamáním.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
V Hotýlku je pěkně propracovaná tématika komunismu a života, který byl komunismem nalinkován. Čtenář se setká se situacemi, které možná zná z vyprávění svých rodičů, či prarodičů. Nelehké osudy si s postavami pohrávají, ale ony se nehroutí a naopak se s danou situací snaží poprat - a to nejspíš tak, jak nejlépe dovedou. Za mě ano. :-)... celý text
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Slepá mapa je druhou knihou, kterou jsem od Aleny Mornštajnové četla. První kniha byla Hana a nastavila laťku poměrně vysoko, tudíž nešlo knihy nesrovnávat. Slepá mapa je příběh tří žen, který ale vesměs vypráví jedna z nich, čili emoce ostatních si můžeme jen domýšlet, což bylo pro mě možná trochu škoda, protože mi v důsledku toho přišla kniha emotivně poměrně slabší. Autorčin styl vyprávění je však skvělý a kniha se čte s lehkostí, bez zbytečných hluchých míst. Osobně se mi dost motaly jména postav tak jsem s tím měla občas trochu problém, ale to je osobní problém, nikoliv problém knihy (četla jsem na čtečce a v ní se mi přece jen hůř listuje). :-) Za mě ano. :)... celý text
