L.K.
přečtené 234
Hlava plná nápadů
1985,
Irina Pivovarova
Krásná kniha, četla jsem ji, když mi bylo deset, potom svým dcerám a teď sedmiletému synovi. Jednání, uvažování i promluvy dětských postav jsou velice přirozené, situace do nichž se dostávají jsou většinou úsměvné, všechny postavy jsou lidské a sympatické. V knize je plno empatie, laskavosti a dětské kreativity. I po tolika letech milé, svěží vyprávění, které určitě zaujme i současné děti - ač vzniklo v úplně jiné době i společenské situaci.... celý text
Pět dětí a skřítek
1999,
Edith Nesbit
Čteme se synem vydání z roku 2016, které Albatros vydal jako druhý svazek edice Knihovna pro děti 21. století. A nejsem si jistá, zda má tato kniha dětem 21. století co říct. Určitě víc se bude líbit jejich prarodičům. Kniha je výchovná, děti v ní jsou poslušné, jsou dospělými vedeny ke slušnosti a čistotě. Zápletky mohou čtenáře vést k přemýšlení a rozvíjet fantazii. Ale řekla bych, že pro děti 21. století vychází mnoho lepších knih, kterým budou i lépe rozumět, snáze se s jejich hrdiny identifikují a bližší jim bude i prostředí a situace, které hrdinové řeší. Tahle kniha je rozvleklá, místy nudná a ta poučnost skoro otravná. Jakkoliv byla tahle kniha ve své době pro děti určitě dobrá, my dva ji ve 21. století podruhé číst určitě nebudeme (a to jinak čteme každou knihu několikrát dokola).... celý text
Majka na motorce
2023,
Dorothée de Monfreid
Majku jsme četli se šestiletým synem během jedné delší snídaně a byli jsme oba nadšení! Sympatická babi Babli, sympatická Majka, sympaptický grafický rukopis. Napínavý děj, do kterého dítě nemá problém se vcítit. Skvělé! (Jediné, co vadilo mně byl místopis lokalizovaný do čekého prostředí, názvy vesnic a míst s celkovým charakterem příběhu vůbec neladily, skoro až dodávaly ději jakousi ironickou rovinu - za to ale autorka nemůže.)... celý text
Čáry paní Láryfáry
1993,
Betty MacDonald
Knížka je bezesporu perfektně napsaná, bohužel je velmi poplatná době, ve které vznikla. Ve všech rodinách, které v knize vystupují, vládne typická americká středostavovská idyla poloviny dvacátého století. Ženy - maminky nedělají nic jiného, než že vaří, pečou, aranžují květiny nebo pořádají dýchánky s přítelkyněmi a jejich největší starostí je péče o děti a manžely. Muži jsou buď na odchodu do práce nebo sedí doma u stolu a nechávají se manželkou a dětmi obsluhovat (když tatínkovi něco nechutná, maminka mu vždycky rychle místo toho nachystá vajíčka, děti mu podávají cukr nebo sůl). Hlavním tématem knihy je "výchova dětí", která pod rouškou jakési úsměvnosti probíhá poměrně nekorektním způsobem (děti jsou bez jejich vědomí postříkávány kouzelnou voňavkou, sype se jim tajně ve spánku do uší prášek, případně je při stolování vychovává čuník apod.) Co mi na tom připadá děsivé je to, že autorka vše podává tak, že se i nám jeví tyhle situace jako veselé, správné a vedoucí k nápravě. A přitom se tu díváme na klasický patriarchální model, ve kterém jsou všichni jakýmisi kolečky v soukolí jediné společensky akceptované představy tehdejší rodiny. Knihu jsem kdysi četla svým dcerám a tehdy mně jen nebavila, přišla mi monotónní a pro děti ponižující. Dnes, kdy ji s nejmladším synem posloucháme jako audioknihu mě kniha (i přes skvělý projev Dany Syslové) irituje. Nejraděj bych posypala práškem, postříkala voňavkou a hlavně otevřela oči všem těm otupělým rodičům. Sama paní Láry fáry je velice milá a sympatická postava, svým způsobem evokuje lindgrenovský typ, který se umí postavit nesmyslným konvencím, má bohatou představivost a hlavně cit pro dětskou duši, nicméně nakonec všechny děti s laskavostí a jakousi blahosklonností stejně vychovává ke stejnému společensky přijatelnému modelu/údělu, kterému odpovídají jejich rodiče.... celý text
Vlastní pokoje
2023,
Jana Poncarová
Vskutku zajímavé nahlédnutí do zákulisí českého knižního trhu a skrze rozhovory s dvanácti spisovatelkami i vhled do tvůrčího procesu jednotlivých autorek. Některá témata se opakovala (třeba frustrující snaha o propojení tvorby s péčí o malé děti). Mnohdy autorky odpovídaly poměrně stručně a stroze, jiné zacházely do zajímavých podrobností a úvah. Nakonec se nedozvíme vlastně nic, co bychom nečekali, nebo si neuměli představit. Mě osobně nejvíc zaujal úvod Jany Poncarové a doslov Báry Baronové. V kontextu rozhovorů mě vůbec nenadchly fotky pokojíčků, doslova jsem prahla po jedné, dvou fotkách z domu či prostoru konkrétních spisovatelek. Alespoň ten výhled z okna, o němž se někdy zmiňovaly, les nebo Stromovka, detail stolu, domu, drobnost, cokoliv osobního. Chápu, že to bylo nouzové řešení, nicméně celkový dojem z knihy tím (pro mě) utrpěl.... celý text
Jestli chceš
2016,
Helle Helle (p)
Mně se tahle kniha moc líbila. Umím si ji představit jako třeba jednu ze tří delších povídek v jednom souboru. Hned bych se pustila do dalšího příběhu. Naprosto mi sedl autorčin smysl pro detail, atmosféru, jemné pointy a smysl pro humor. Jazyková preciznost i přesně odměřené věty, slova - nic nepřebývá, nic nechybí. Dokonalé!... celý text
