Ládja
přečtené 896
Noční klub. Díl druhý
2003,
Jiří Kulhánek
SPOILER: Noční klub jako celek už vyniká zvláštní úvodem, kde autor skoro dopodrobna představí hlavní hrdiny, aby je za pár stránek skoro všechny pozabíjel. Zatím jsem nečetl žádnou knihu, která by nějak takto či aspoň podobně začínala. Noční klub považuji za nejlepší dílo Jiřího Kulhánka a myslím, že už to tak i navždy zůstane. Přečteno snad sedmkrát a vždy se u toho člověk dokáže zasmát a objeví v tom něco nového. A až teď, po absolvování autogramiády s panem Mistrem, jsem dokázal pořádně docenit konec právě druhého dílu. Myslím, že pojmenování brak se k panu Kulhánkovi nehodí, minimálně teda k Nočnímu klubu.... celý text
Flashback
2011,
Dan Simmons
Podle ohlasů jsem se bál do čtení pouštět, ale nakonec jsem se odhodlal a nelitoval jsem. Stále je to Simmons, ale trochu jiný. Budoucnost do které zasadil svoji knihu se mi zdá docela pravděpodobná, i když místy vyhnaná do extrému, ale je sci-fi, tak v tom má docela volnou ruku. A celková situace, která je v knize vykreslena je v dnešní době tak blízko, že bych tomu i věřil. Celkově je děj místy vláčný, ale tento problém jsem objevil až po nějakých 300 stránkách, do té doby jsem četl jedním dechem. Konec trochu zklamal, trochu jsem doufal, že Simmons nechá otevřená dvířka, aby si každý mohl domyslet, co je pravda a co je Flashback. Celkově 75%. Hyperion je Hyperion...... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Je to Kulhánek, ale popravdě chvilku trvalo, než jsem ho našel. Trochu se mi zdá, že už dochází ten klasický, český černý humor, už nemá takový náboj, jako v Nočním klubu. Na můj vkus Kulhánkovce až moc flasbhacků, které ale nakonec přece jen dávají smysl, takže to není zas ta velký problém. Ale prim stále zůstává u Nočního klubu, ale i tak 4/5. Tak rychlé cesty autobusem při čtení snad umí zařídit jedině pan Kulhánek.... celý text
Květy zla
1997,
Charles Baudelaire
Co k nim dodat? Co o Květech vůbec prás více? Hledání krásy ve zvrácenosti a v hnusných věcech. Pan Baudelaire předstihl svou dobu, dokázal něco, co jen málokdo. Mnoho lidí jistě odradí, ale je v nich třeba hledat a vracet se k nim vícekrát. Ne dvakrát či třikrát, ale třeba desetkrát. Vždy mezi básněmi dokážu najít aspoň jednu, která se hodí k zrovna prožité situaci. Poklona patří mistrům a já se před tímto dílem klaním...... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Okamžiky, kde se popisuje krčení v zákopech a dělostřelecká palba mě vždy dostane a nenecházím z toho dalších slov. Po přečtení se vždy cítím tak zvláštně, nedokážu to přesně popsat, ale je to pocit mezi štěstím a depresí..... celý text