Lady Greystoke
přečtené 349
Síťovky
2017,
Táňa Kubátová
Holky mě celkem bavily. Nejvíc jsem se nasmála, když na scénu vstoupil Víťa. Za vykreslení této postavy autorce velmi tleskám.
Merekvice
2008,
Michal Šanda
Tak jsem se těšila na vtipné a veselé pohádky, ale nějak mi to vtipné ani veselé moc nepřipadalo. Asi je to druh humoru, kterému nerozumím. Pokud bych měla něco hodnotit kladně, pak je to jistá dávka originality. Ale jinak to šlo úplně mimo mě.... celý text
Všechny cesty vedou do Santiaga
2023,
Ladislav Zibura
Když člověk začíná číst nějakou knížku, buď od ní má nějaká očekávání nebo nemá. V případě této knihy u mě platila možnost první - čekala bych, že v knize jako tato budou nějaké fotky z dané cesty. V první chvíli mě zklamalo, že tam nejsou. Dříve bych to asi interpretovala jako nedostatek knihy, ale dneska to vidím spíš jako nedostatek svůj. Představy o tom, jak je to správně, prostě můžou být různé. Byly tam aspoň ilustrace, což bylo fajn. Tolik moje úvaha, ostatní už bylo řečeno v jiných komentářích, tak je zbytečné to opakovat.... celý text
Sestřička
1992,
Raymond Chandler
Tato kniha se mi v knihovně octla tak nějak náhodou a tak jsem od ní ani nic moc nečekala. Takže jsem byla mile překvapena, že mě od začátku bavila (a často pobavila) Ale pak jsem se v tom nějak ztratila a nakonec to za moc nestálo.... celý text
Kdybych byl Egypťan
1999,
Jacqueline Morley
Organizace informací v knize je strašně nepřehledná, přímo chaotická. A jak bych přežila? - Mohl by ze mě být schopný písař.
Šťastně dojeď, dlouhý vláčku
2013,
Josef Hiršal
Knížku jsem vzala do ruky kvůli ilustracím Kamila Lhotáka, které jsou opravdu povedené. Jakož i veršíky pro nejmenší poplatné době vzniku.
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Původně jsem chtěla dát jen dvě hvězdy, ale nakonec se mi to vlastně líbilo. Hlavně Wolfgang a konec.
Svět podle Boba: Nová dobrodružství nezvyklé dvojice
2015,
James Bowen
Že je Bob velmi neobyčejný a chytrý kocourek víme už z prvního dílu. Mě tady zaujala i ta část, která se motala kolem vydání knihy. Že člověk z ulice nemůže jen tak sednou a napsat knihu. Že člověk z ulice nemůže jen tak jít a vystřihnout rozhovor pro televizi. Po přečtení prvního dílu před pár lety jsem se pak podívala na některá ta televizní vystoupení Jamese a Boba na youtube a vůbec jsem si neuvědomila. jak hrozně nervózní a nesvůj musel James tehdy být. V té době byl jeho život asi celkem jízda, z nuly na sto. Ne že bych mu to záviděla. Jediné co by mu mohl člověk závidět (nebo přát) je Bob. Ten už dávno odpočívá za duhou, anebo (a to spíš) pomáhá nějaké další ztracené duši v tomto nebo jiném vesmíru.... celý text
