Lady Greystoke komentáře u knih
Holky mě celkem bavily. Nejvíc jsem se nasmála, když na scénu vstoupil Víťa. Za vykreslení této postavy autorce velmi tleskám.
Dnes je prý Den dětství, tak jsem si přečetla dětskou knihu :) Že je to příběh holčičky a jejího medvídka sem psát snad nemusím, to je v popisu knihy.
Mám trochu problém pochopit, o čem ta kniha byla. Podle mě naprosto o ničem. Nebo přinejmenším o ničem, o čem by stálo za to psát.
Tak jsem se těšila na vtipné a veselé pohádky, ale nějak mi to vtipné ani veselé moc nepřipadalo. Asi je to druh humoru, kterému nerozumím. Pokud bych měla něco hodnotit kladně, pak je to jistá dávka originality. Ale jinak to šlo úplně mimo mě.
Když člověk začíná číst nějakou knížku, buď od ní má nějaká očekávání nebo nemá. V případě této knihy u mě platila možnost první - čekala bych, že v knize jako tato budou nějaké fotky z dané cesty. V první chvíli mě zklamalo, že tam nejsou. Dříve bych to asi interpretovala jako nedostatek knihy, ale dneska to vidím spíš jako nedostatek svůj. Představy o tom, jak je to správně, prostě můžou být různé. Byly tam aspoň ilustrace, což bylo fajn. Tolik moje úvaha, ostatní už bylo řečeno v jiných komentářích, tak je zbytečné to opakovat.
Původně jsem chtěla dát jen dvě hvězdy, ale nakonec se mi to vlastně líbilo. Hlavně Wolfgang a konec.
Tato kniha se mi v knihovně octla tak nějak náhodou a tak jsem od ní ani nic moc nečekala. Takže jsem byla mile překvapena, že mě od začátku bavila (a často pobavila) Ale pak jsem se v tom nějak ztratila a nakonec to za moc nestálo.
Organizace informací v knize je strašně nepřehledná, přímo chaotická.
A jak bych přežila? - Mohl by ze mě být schopný písař.
Knížku jsem vzala do ruky kvůli ilustracím Kamila Lhotáka, které jsou opravdu povedené. Jakož i veršíky pro nejmenší poplatné době vzniku.
Že je Bob velmi neobyčejný a chytrý kocourek víme už z prvního dílu. Mě tady zaujala i ta část, která se motala kolem vydání knihy. Že člověk z ulice nemůže jen tak sednou a napsat knihu. Že člověk z ulice nemůže jen tak jít a vystřihnout rozhovor pro televizi. Po přečtení prvního dílu před pár lety jsem se pak podívala na některá ta televizní vystoupení Jamese a Boba na youtube a vůbec jsem si neuvědomila. jak hrozně nervózní a nesvůj musel James tehdy být. V té době byl jeho život asi celkem jízda, z nuly na sto. Ne že bych mu to záviděla. Jediné co by mu mohl člověk závidět (nebo přát) je Bob. Ten už dávno odpočívá za duhou, anebo (a to spíš) pomáhá nějaké další ztracené duši v tomto nebo jiném vesmíru.
Taková nevinná, leč úplně zbytečná blbina. Kladně hodnodtím, že je zcela prosta násilí, drog, apod. - populární to téma současných nejčtenějších knih.
Citadelu mám už dlouhá léta v knihovně a vážně jsem se na ní těšila. Když na ni letos konečně došlo, po přečtení pár stránek jsem došla k závěru, že tohle fakt číst nechci. Asi tak, jak píše elfos níže. Málokdy se mi stane, že něco nedočtu, ale tady to vážně nešlo. Upřímně řečeno ani Malý princ mě nikdy neuchvátil a stále nechápu, co na něm všichni maji. Takže Exupery za mě zjevně ne.
Boxas: Nechci nijak rozporovat komentář a myslím, že mi ta zmínka o Česku taky přišla divná. Nicméně faktem je, že Steve Berry v Čechách několikrát byl a zřejmě mu to tady tak připadá :-)))
Další nádherná plejádská knížka plná lásky, naděje a pozitivních vibrací. Mír s námi.
Obávám se, že tomuto typu literatury asi moc času věnovat nebudu. Ale tak zkusila jsem to.
Myslím, že moje první setkání s islandskou literaturou - a snad dobrý. Vlastní jména byla fakt brutál, ještě že jsem to nemusela číst nahlas, asi bych si zlomila jazyk.
Přesně ta pravá kniha pro echt sci-fi nerdy. Myslím, že by se velmi líbila Erichu von Dänikenovi a všem z Vetřelců dávnověku, zejména ty pasáže o Delťanech.
Atmosféra příběhu na mě působila docela depresivně, a to nemám ráda. Kocour musel být opravdu kouzelný, protože normální kocour by tohle dobrodružství asi nedal.
Velmi květnatá staročeština mě přímo uchvacovala a velmi pobavila. Místy se mi kniha jevila jako téměř nadčasová a Měsíčňané měli rozhodně něco do sebe. Dost dobrá knížka, až na tu poslední kapitolu. Tou se to docela pokazilo (nebo ne?) Přiznávám, že jsem to poslouchala jako zdařile namluvenou audioknihu, nevím jak by to dopadlo, kdybych to četla.