laura přečtené 1168

Jen jeden svět 2018, Renata Šindelářová

Úžasná kniha plná nepředvídatelnosti. Najdete v ní téměř vše: napětí, touhu, vášeň, věci mezi nebem a zemí, i ty mezi lidmi, ty vysvětlitelné i ty nevysvětlitelné. Budete přemýšlet, co za vším vězí, co všechno postavy skrývají a co jen zvolna vyplouvá na povrch. A možná budete překvapení, protože každá další stránka odkryje zase jiný úhel pohledu na příběh Bianky a jejích přátel. Čtivé, napínavé, nabité několika dějovými zvraty, které jsem vůbec nepředpokládala a zároveň plné moudra a myšlenek, které se dotknou čehosi ve vašem nitru. Ano, tohle mě moc bavilo! Duše si vytváří bezpečné zámky, za které schovává nepříjemnosti. Duše je pohodlná. Nechce řešit problémy a starosti, chce se bavit. Zamete problémy pod koberec, zavře je do truhly, a tváří se, že tam nejsou.... celý text

Jeho lordstvo 2018, Suzanne Enoch

Dobře, ani tady to není úplně na pět hvězdiček, ale bylo to lepší než Rebel a Hříšnice, a skoro stejně dobré jako Ďábelský vévoda... A už jsem v tom poznávala mou oblíbenou autorku a její břitký suchý humor, viz Laurence, komentující omdlelou Emily: "Přijala to tedy stejně dobře jako já..." Prostě, není nad vtipné komentáře... Celkově měla kniha spád, a nezdálo se mi, že by v druhé polovině začal váznout, naopak, to, že se tam setkaly všechny postavy předchozích knih mě bavilo... Takže ačkoli nepatří k těm topkám od téhle autorky, těch pět hvězdiček si nejspíš nakonec zaslouží... Bavila mě. A o tom to je ;)... celý text

Ďábelský vévoda 2018, Suzanne Enoch

Váhala jsem, protože přece jen, poslední knihy od S. Enoch už nějak ztrácejí to kouzlo, které jsem v nich dřív nacházela. Ale nakonec, jo, těch pět hvězdiček dám, už proto, že z této série je to určitě zatím nejlepší díl a scéna s kartami, ta neměla chybu :) A také už tu trošku poznávám ten jiskřivý humor a vtipné dialogy, i když pořád jako by to prostě ještě nebylo úplně ono... Tak uvidíme, jak na mě bude působit poslední kniha této série...... celý text

Zkrocení rebela 2018, Suzanne Enoch

Dobře, tento díl byl lepší než Hříšnice. Ale stejně jako by tomu něco chybělo. To něco, na co jsem zvyklá u knih této autorky. Humor, jiskření. Tady už to zajiskřilo, ne, že ne, ale děj se mi zdál poněkud těžkopádný, jako by nebylo příliš o čem psát, postavený na vodě. Ale setkávání dvou hlavních protagonistů, jo, ta mě bavila ;) Přesto si říkám, kam se ztratila S. Enoch, ta, kterou si pamatuju z předešlých knih? Ta, která mě donutila přečíst knihu na jeden zátah?... celý text

Hříšnice 2017, Suzanne Enoch

Vzhledem k hodnocení předešlých knih od S. Enoch nemůžu jinak, než dát pouze jednu hvězdičku... Tahle kniha je asi nejslabší ze všech, co jsem četla (a že jsem četla většinu jejích románů). Četlo se snadno, o tom žádná, ale ději i hrdinům chybělo jiskření, smysl pro humor, kterého si na knihách této autorky cením a kvůli němuž se na ně vždycky těším. Tady jsem se nezasmála snad než jednou. A protože jinak je kniha podle osvědčené šablony, ničím nepřekvapila, ničím nenadchla. Prostě se jen dobře četla, asi jako když si čtete o počasí...... celý text

Let orla 1928, Ethel M. Dellová

Tahle kniha, na kterou jsem narazila čirou náhodou v knihovničce svých rodičů, ve mě zanechala cosi, co nelze popsat, cosi, na co budu pořád vzpomínat, a jednou, jednou se k ní možná vrátím a oživím to. Drsný příběh, který neměl s nikým slitování, o hledání čehosi, co často ukrýváme právě sami před sebou, co nechceme vidět, po čem ale prahneme, co si v skrytu duše přejeme... O syrové, oddané lásce, o boji o přežití, o dravcích, které nemají slitování se svou kořistí. Příběh o životě, jak ho neznáme. Někdy se nestačí podívat do zrcadla, abychom pochopili, před čím zavíráme oči. Někdy je ta cesta dlouhá a trnitá a bolí. Ale na jejím konci čeká to, co jsme tak dlouho odmítali...... celý text

Světluščino jaro 1928, Jarmila Turnerová

I když pokračování napsala jiná autorka, nepoznali byste to... Světluška se vrací stejná a přece trošku jiná, víc dospělejší, čeká ji nejedna životní zkouška, až se zdá, že jí osud moc nepřeje... Ano, tyhle knihy v sobě napořád ponesou nostalgickou vzpomínku na moje vlastní mladá léta, kdy svět ležel člověku u nohou a mládí nám dávalo křídla...... celý text

Světluška 1935, Bertha Clément

Ano, možná už je to dávno překonané... A jo, je to jednoduché, předvídatelné, čiší z toho dávno zašlé časy, ale možná právě proto to v sobě navždy ponese kouzlo těch dob, kouzlo mého dětství a dospívání, protože v té době jsem k téhle knize utíkala mockrát... A v dospělosti se k ní sem tam ráda vrátím a zavzpomínám na Světlušku...... celý text

Vládkyně ohně 2018, Matt Ralphs

Tak nevím, jestli 2. díl byl lepší nebo horší a proto nakonec dávám stejné hodnocení... Možná jsem ovlivněná tím, že jsem knihu četla ve špatném období, kdy na ni nebyl téměř čas a tak jsem měla celkový dojem z příběhu roztříštěný... Ale tak nějak mi připadalo, že se toho moc nedělo, pořád se to točilo kolem stejného problému a ten se nakonec stejně nevyřešil. Říká se, že prostřední díly trilogií jsou o ničem a tady mi to tak trošku připadalo. Ale nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Vztahy mezi hlavními hrdiny se prohloubily, ukázalo se, že na první dojem se ne vždy má dát, a že každý problém lze vidět jinak, každý člověk má víc tváří... Rozhodně jsem zvědavá na zakončení celé trilogie.... celý text

Podvedená 2017, Charlotte Link

Tři hvězdičky za problém se začíst... Ve chvíli, kdy mě děj pohltil, už to jelo tak rychle, že jsem snad ani nedýchala... Jo, bylo to dobré, ale tak dobré jako Zapomenuté dítě zase ne. Zápletka se dala celkem brzy odhalit, i když mě konečné rozuzlení přece jen překvapilo. Poté, co se mi tahle kniha konečně dostala pod kůži, jsem frčela na vlně napětí a adrenalinu až do jejího konce. Takže ano, doporučuji... Jen ten začátek, no...... celý text

Ctitel 2016, Charlotte Link

Kupodivu se mi tahle kniha líbila možná o maličko víc než V údolí lišek - i když nebyla ničím překvapivá. Obehrané téma násilníka, který je bohužel znám od samotného začátku, tu už bylo. Ale byla čtivá a děj přece jen sem tam přinesl neočekávaný zvrat. Četla se velmi dobře a i když jsem tušila, jak to skončí, stejně jsem nedočkavě obracela stránky, abych už věděla...... celý text

V údolí lišek 2014, Charlotte Link

Dala bych 5 hvězdiček, ale po dočtení knihy Zapomenuté dítě nemůžu. Protože tahle prostě nebyla tak dobrá, abych jim dala stejné hodnocení. Byla napínavá, překvapivá, ale v podstatě nedostála očekávání, které jsem měla po přečtení anotace. A jo, ta je hodně zavádějící a slibuje něco, čeho se nedočkáte. I tak se kniha četla dobře, ale něco jako by jí chybělo. Nebylo to zkrátka to, co jsem čekala... A po dočtení Zapomenutého dítěte už vím, co to bylo. Byl to příběh. Hluboký, lidský, který jsem tady přece jen maličko postrádala...... celý text

Zapomenuté dítě 2013, Charlotte Link

Dočteno... Nářez... Budu to nejspíš nějakou dobu rozdýchávat... Bulela jsem jako želva... Ten konec! Skoro do poslední chvíle jsem netušila, KDO za tím stojí, sice mi to párkrát blesklo hlavou, ale říkala jsem si, že je to příliš nepravděpodobné, než aby to byla pravda. Nakonec mi to s konečnou platností docvaklo asi 45 stran před koncem...Moc smutné, ale hodně dobré. Za mě nejlepší z těch 3 knih, co jsem od autorky četla. PS: Měli jsme kocourka Nobodyho... Přicestoval jednoho dne v opuštěném vagonu do depa, kde pracoval můj bývalý manžel. A tak jsme se ho ujali v domnění, že mu najdeme nový domov. Dlouho neměl jméno, až zůstal Nobodym. Žil u nás téměř 14 let... Jinou rodinu jsme pak už nehledali.... celý text

Víš, že tě potřebuju? 2018, Estelle Maskame

I tenhle díl se mi líbil, i když možná o maličko méně než první, ale pořád víc než třetí...Obehraná scéna bývalé přítelkyně, zrada, láska, vášeň, to už tu bylo, ale je pravda, že autorka to umí podat tak, že vás to prostě baví... Konec mi přišel zvláštní vzhledem k tomu, jak se to celé vyvíjelo, možná byl jen dveřmi k otevření dalšího dílu...... celý text

Víš, že tě miluju? 2017, Estelle Maskame

První díl se mi z celé série líbil asi nejvíc - byl plný očekávání, co se bude dít, a i když to předpokládáte, baví vás to, čekáte zvraty, překážky, první jiskření, prostě dobře namíchaný guláš, který splnil mé očekávání... Dost dobře jsem nechápala v podstatě jedinou zápletku, dle mého postavenou na vodě: Jak můžou být dva lidé, kteří mají zcela jiné rodiče, nevlastní sourozenci jen proto, že se jejich rodiče vezmou? Ano, možná se jim tak říká, ale není to podle mě překážka, aby se do sebe mohli zamilovat a žít spolu... Takže tohle jediné mi připadalo maličko přitažené za vlasy... Něco, co tam autorka dala, aby vlastně měla na čem celý příběh postavit...... celý text

Víš, že mi chybíš? 2018, Estelle Maskame

Nebyla špatná, dobře se četla, bavilo mě to a byla jsem napjatá, co se bude dít... Jenže se jaksi vlastně nic nedělo. V podstatě tahle série mohla skončit 2. dílem a o nic bychom nepřišli. Přišlo mi to celé nedotažené, nevyužité, čekala jsem, že se bude Tyler víc snažit, že se budou muset zase sbližovat, protože odcizení bylo příliš dlouhé a bolestné, že to znovu mezi nimi zajiskří a jo, skončí happy endem. Leč ani ta romantika tam jaksi nakonec nebyla - v jednu chvíli ho odmítá a pak skok (a vy si domyslete, co bylo nebo nebylo) a jsou opět pár... Přečteno za 3 dny a za čtivost 3 hvězdičky, jinak celkem zklamání, i když, pokud vezmeme celkovou vyzrálost hrdinů, tak tam bodovali...... celý text

V pasti lží 2018, B. A. Paris (p)

Dávám 5 hvězdiček přesto, že děj byl předvídatelný, jak už tady psali mnozí přede mnou. Příběh mi od samotného začátku hodně připomínal starý film s Ingrid Bergmanovou "Plynové lampy", takže jsem měla dojem, že čtu něco, co vlastně už znám. Přesto to bylo čtivé, napínavé, matoucí, takže jsem svoje hypotézy ohledně toho, co za tím vězí, stále přehodnocovala - i když se nakonec ukázalo, že to, co jsem si myslela už po pár stránkách, je pravda :) Protože fakt je ten, že pokud vyloučíte možnost, že Cass je opravdu cvok a dost možná i vrah, který v nepříčetnosti vraždil (a upřímně, vyloučit to šlo opravdu těžce), nabízelo se jen jediné další možné logické řešení. Ale autorka si s čtenářskou myslí zahrávala stejně, jako s tou Cassiinou :) Dobře, překvapení se nakonec nekonalo, ale to příběhu neubírá na jeho čtivosti a zajímavosti (škoda, že už na to přišel před autorkou někdo jiný). A jo, způsob, jakým se nakonec všechno dozvíme, jakým to "vyplyne na povrch" - viz mobil, je zavádějící, ale i takové náhody se stávají a náš život je plný náhod, tak proč ne?... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

No, nářez... Sice jsem tak nějak odhadla všechno, z čeho jsem měla být v šoku, takže jsem z toho spíš byla smutná, ale ne perplesk, ale i tak - nechápu, jak někdo může být tak naprosto prolezlý zlem, tak naprosto bez duše, bez srdce, bez citu... Mrazilo mě z toho. Vím, jaká je to bezmoc a vím, že proti tomu někdy nelze bojovat... I proto pro mě bylo těžké o tom číst... Bohužel věřím, že i v dnešní době se tohle může stát. Vždycky je něco, co vám druhý může vzít. Něco, čím vás dokáže držet v šachu a vy proti tomu vůbec nic nezmůžete, něco, proti čemu nedokážete bojovat. Vím to, protože jsem to zažila. Ne tak, jako Grace, ale dost na to, abych všem, kdo říkají, že to nechápou, vzkázala: Nepochopí, kdo nezažil. Někdy prostě nemůžete odejít. Někdy si přejete umřít, protože to je jediné východisko. A někdy máte dojem, že už nemáte sílu dál bojovat. Ale když to nevzdáte - někde čeká naděje. Já to nakonec dokázala. Po 15 letech manželského pekla, které navenek vypadalo docela fajn. Přece jen jsem měla štěstí, že si mě vzal tak prima chlap, ne?... celý text

Příliv 2001, Jude Deveraux (p)

Moc hezký příběh dvou protikladů, jejich věčných rozmíšek, bojů, hádek a sladkého smiřování :) Ale na pět hvězdiček to prostě není. Detektivní zápletka na mě působila zvláštně a nedotaženě, v příběhu se zčistajasna objevují postavy, se kterými čtenář není seznámený - a má prostě vědět, jak se tam ocitly a co jsou zač. Ale obávám se, že i když jsem toho hodně přečetla, nepochopila jsem, jak se událo, že najednou v ději vystupovala Rose a Suzie a oba protagonisty to nejenže nepřekvapilo, ale zřejmě to nemělo překvapit ani čtenáře... Připadalo mi to, jako by místy kusy příběhu prostě někdo vymazal... Přesto se mi příběh Ace Montgomeryho a Fiony líbil a bavilo mě sledovat, jak se bude vyvíjet jejich vztah (jasně, že jsem to tušila, ale stejně :)...... celý text

Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty 1991, Trygve Gulbranssen

Četla jsem před mnoha lety, ale pořád ve mě zůstala krása a tvrdost tohoto příběhu, života, jak jej neznáme, něčeho nádherného a přitom krutého... Život, který lidem nic nedal zadarmo, který bral, zraňoval, který nedával moc lásky, ale když už něco dal, stálo za to o to bojovat... Příběh, ve kterém obstojí jen ti nejsilnější... Moc se mi to líbilo, a všichni ti lidé mají můj obdiv...... celý text