laura přečtené 1201

Chlapec v pruhovaném pyžamu 2008, John Boyne

Tak já nevím... Příběh je samozřejmě dobrý, moc dobrý, ale prostě mi nějak nedokázal nabídnout víc, od začátku mi bylo jasné, kam to spěje a přesně tam to také dospělo. Zřejmě jsem čekala něco, něco... a ono to nepřišlo. Možná kdybych předtím nečetla Zlodějku knih nebo Hanu, nebo Vypravěčku, byl by mě příběh dvou chlapců, kteří byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, rozsekal jako mnohé z vás. Takhle... Jsem sice smutná a vše, co se událo, bylo mrazivé, ale stalo se jen to, co jsem čekala, nic nového mi kniha nedala. Jen příběh, který jsem už prožívala někde jinde, tak stejný a přitom vždycky jiný. Přesto tato kniha rozhodně stojí za přečtení. Už proto, že Boží mlýny jsou někdy nevyzpytatelné a když se to tak vezme, udeří vždycky tam, kde to nečekáte - v případě komandanta. A někdy se bohužel i spletou (stejný případ, jen jiný úhel pohledu - vy, co jste četli, chápete...). Každopádně nelituji, že jsem si tuhle knihu přečetla. Duše dítěte je čistá, dokud ji nepošpiníme. A ta Brunova byla nejčistší...... celý text

Náhradní kluk 2017, Kasie West

I tahle kniha je prostě skvělá, čte se skoro sama a člověk se u ní pobaví, zasměje, srdce mu jihne a je jedno, kolik vám je let, když to čtete, je vám zase náct a chcete to prožívat s nimi, chcete cítit, jak vám srdce padá k nohám, tváře rudnou a oči plavou v mlze... Jenže přece jen, předchozí dvě knihy byly prostě lepší. O fous, ale byly. I tak ale zůstanu téhle autorce věrná a časem se vrhnu i na ty zbývající... Protože člověk zkrátka někdy potřebuje snít, potřebuje prožívat věci, které v reálném životě neprožil nebo už tak dávno, že si na to téměř nevzpomíná. A proto, víc takových knih ;)... celý text

P.S. Mám ťa rada 2018, Kasie West

Chvíli trvalo, než jsem se začetla, a hlavou mi letělo něco jako: No zase tak úúúžasné, jak se píše v komentářích to tedy není. Ale nakonec - bylo. Krásné, něžné, hravé, přesně takové, jak jsem očekávala. A já je oba milovala. Jistě, překvapení se nekoná, protože od začátku je jasné, jak to bude. Ale o to přece vůbec nejde. Knížka mi dala přesně to, co jsem hledala - a o tom to je. Pořád mám na tváři ten zasněný, připitomnělý úsměv a to mi rozhodně už dávno není sedmnáct :)... celý text

Po tvém boku 2017, Kasie West

Přečteno za dva dny, kdy jsem kašlala na všechna svá předsevzetí (vyžehlit, umýt okna, uklidit) a jen jsem četla a četla. Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, tahle kniha mi dala přesně to, co jsem hledala: Vyléčila mou duši, zraněnou příběhy, které šťastně nekončí. Tenhle skončil přesně tak, jak jsem si přála, byl něžný, milý, příjemně překvapivý, byl neskutečně čtivý. A já jsem ráda, že jsem si přečetla příběh, který ačkoli stejný jako mnoho dalších, byl přece jen jiný, tou nevtíravou něžnou krásou, jakou v takových příbězích jen tak nenacházíme... Ano, moc se mi to líbilo.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

...skoro tři čtvrtě knihy jsem nechápala, proč jsou všichni z této knihy tak vedle. Přečetla jsem ji v podstatě za dva dny, takže se nedá pochybovat o tom, že to bylo čtivé a že mě příběh pohltil, ovšem takových jsem četla už spoustu. Čím víc příběh gradoval, tím víc jsem chápala. Protože nešlo o příběh, šlo o Hanu. Šlo o dívku, jejíž život skončil ve 23 letech, a když vám to dojde, když pochopíte, tak trošku zešílíte. Najednou všechno zapadlo do sebe a já už vím, proč jste z Hany všichni vedle, protože pro slzy jsem nemohla dočíst posledních pár stran... Příběh o jednom zmařeném životě vlastně není jen příběh jednoho života, je o všech zmařených životech všech válek od počátku věků, je o naději, víře, lásce, o bezmocnosti, bolesti, hrůze. Je o lidech, kteří přestali být lidmi, i o těch, kdo jimi zůstali i když už nebylo o co stát. Je o všech, kteří si uchovali své srdce navzdory tomu, že přišli o všechno ostatní. Kteří bojovali, i když už bojovat nechtěli, a kteří prostě žili dál, i když už k tomu neměli sílu... "Proč vzdycháš?" "Protože teď už nemůžu umřít..." A tím je vlastně řečeno vše. I já jsem něco ztratila. Ztratila jsem při čtení tohohle příběhu hodně. Ale zároveň mi toho taky hodně dal...... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Nějak nevím, co o téhle knize mám napsat. Příběh tak líně plynul, rozvíjel se, vtahoval mě do sebe, bavilo mě sledovat osudy Antonína, Anny, Janinky, Alžběty i Boženy, čekala jsem, co je potká, s čím se budou muset poprat, většinou mě směr, kterým se příběh odvíjel nepřekvapil, ale někdy přece jen něco nečekaného přišlo. Každá postava, která příběh protkla, měla svou osobitou tvář, měla své touhy, přání, která se někdy splnila a někdy zase ne, měla sny, které se tříštily ve víru předválečného života, které rozdupala válka a poválečný zmatek nejen všude kolem, ale zejména v srdcích všech lidí okolo... Prostě, ten mnohovrstevný příběh byl krásný, obracela jsem listy s tichou pokorou všech, kdo jsou vděční, že žijí tady a teď a o tom, co bylo, si můžou jen číst. Ale přece jen, zřejmě jsem čekala nějaké větší wow, něco, co by naplnilo mé očekávání od tolik opěvované knihy - a to se bohužel nestalo. Tak jak příběh líně a klidně plynul, tak dospěl ke svému konci, a i když musím přiznat, že se mi líbil, na kolena mě nedostal.... celý text

Bez srdce 2017, Marissa Meyer

.. dočteno. Po Zlodějce knih jsem se rozhodla pro úplně jiný žánr a spíš oddechovou literaturu, jde o pohádku a ty přece končívají šťastně... Četlo se to krásně, je to jiné než série Měsíčních kronik, jiné, ale čtivé, romanticky laděné, tajemné, pohádkově snivé, bláznivé a v tomto příběhu jak se zdá nic není nemožné... Ale přece jenom něco jo. A já tu sedím, otupělá, smutná a zcela bez srdce - i když jsem to nejspíš měla čekat, ale člověk tak pořád nějak doufá... Kdo máte v plánu číst, nečtěte anotaci ani text na obálce - pokud tedy příběh o Srdcové královně neznáte (tak jako já). Ponaučení zní: Knihu nelze soudit podle obálky... Když jsem šťastné, jak bubínek duním. Když smutním, tříštím se jako sklo. Když mě ukradnou, nelze mě vrátit... ...když smutním, tříštím se jako sklo - a přesně tak si teď připadám.... celý text

Nejkrásnější - Příběh Levany 2015, Marissa Meyer

Tak já nevím... Chtěla jsem dát jen jednu hvězdičku, čtivé to bylo, ale dle mého možná zbytečné. Dost toho bylo řečeno už dřív, vlastně to autorka jen rozvinula a nějak nedokážu najít pochopení pro někoho, kdo je svým způsobem zvrácený. Dobře, Channary ji znetvořila, ale každý máme volbu, my volíme, my se rozhodujeme, jací budeme, jak se budeme chovat, co za námi zůstane... Levana si vybrala, a co chtěla, to musela mít - jenže takhle to přece nefunguje. Můžeme toužit po lásce, ale nemůžeme ji získat násilím, manipulací nebo intrikami, můžeme chtít vládnout, ale nemůžeme si myslet, že toho dosáhneme vražděním nevinných dětí. Prostě, nemám pro ni omluvu. Ani ten, na kom je pácháno zlo, přece nemůže své vlastní činy tímhle omlouvat, právě naopak. Stejně jsem to měla s Čachtickou paní, i ona kdysi byla nevinná, mladá dívka, zamilovaná a krutě zrazená - a pak se mstila. Levana mi ji svým způsobem dost připomíná. A to, co se stalo na konci? Jako vážně? Takhle se dokazuje láska, to, že nám na někom záleží? Dávám tři hvězdičky jen proto, že jste všichni tak nadšení, ale já jsem tedy značně rozpačitá. Ano, určitě za to, jací jsme, může i to, odkud pocházíme, ale - vždycky si můžeme vybrat jinou cestu. Můžeme osudu vzdorovat, můžeme bojovat a chtít víc, chtít být lepší. Tak to vidím já. Nic neomlouvá naše činy, ani špatné dětství, ani týrání, ani to, že nám osud podkopává nohy. Protože to my házíme kostkou, my volíme.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Tohle není kniha, u které si odpočinete, která tak nějak líně plyne a vy u čtení na nic nemyslíte. Tahle kniha neplyne ani líně ani klidně, ale trhá vás, kousek po kousku. Nejdřív jsem si říkala, zajímavý styl, líbí se mi. Pak přišla chvíle, kdy mě napadlo, že ji odložím, pro nedostatek času, a tak nějak se mi prostě nechtělo pokračovat v příběhu, který je všechno, jen ne odpočinkové čtení... Potom jsem se do toho však zakousla, přečetla téměř 200 stran za jediný den a už se nedalo přestat... Posledních asi 60 stran jsem brečela, knihu odkládala, nemohla číst dál a přitom jsem musela vědět, jak to skončí - i když to vlastně člověk tuší od začátku. Tohle jsem ale nečekala. Tak už vím, co na téhle knize všichni máte. To není obyčejný příběh. To je život a smrt, nic mezi tím. To je Liesel, Hans, Rosa... Rudy, Tommy, Ilsa Hermannová... To je Erik, Max, Frau Holtzapfelová... To jsou plyšoví medvídci a piloti... To jsou kluci, skákající do vody pro knihy... Co takhle pusu, Saumensch? Bože, ta kniha mě rozbila. Všude jsou střepy a mě se chce brečet a brečet a brečet... Už vím, proč jsem ji držela v ruce a uvažovala, že si ji koupím. Lidi by měli číst takovéhle příběhy, neměli by zapomínat. Jsi to vážně ty? ... a díky tomu jsem pochopil, že ten nejlepší, kdo nade mnou kdy stál, vůbec není muž... Ještě dlouho nepřestanu brečet...... celý text

Bospor v plamenech 1933, Luigi Motta

Tuhle knihu jsem před lety četla pořád dokola. Milovala jsem je. Fandila jsem jim. Přála jsem si, aby to pro všechny dobře dopadlo... Snivé, čtivé, dobrodružné, plné nástrah, intrik, lásky i víry. Svět, jak ho neznáme. Drsný, syrový, bezohledný a krutý. I tehdy lidé milovali. Doufali. Věřili a bojovali. Nevzdávali se. Příběh plný odvahy, nezlomné vůle, cti, zrady i pomsty.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Hm, tak se skoro bojím dát tak nízké hodnocení, ale tentokrát mě příběh nijak nenadchl, jako by mi neměl co nabídnout, při čtení jsem se nudila, příběh mě nedokázal vtáhnout a přišlo mi to tak nějak pořád dokola... Jediná kniha od Kinga, co jsem zatím četla, kdy jsem uvažovala, že snad ani nedočtu...... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Tohle byla jízda, ze které se vlastně ještě vzpamatovávám - a už to je víc jak 10 let, co jsem tuhle knihu četla :) Řbitov zviřátek vás bude trhat na kousky, bude vás děsit, bude zvrácený, šílený, bolavý. Budete se bát a budete doufat ve šťastné konce, kterých se však nedočkáte. Budete si říkat, proč to vlastně čtu, když je to tak strašné? A budete vědět, ž proto, že je to prostě dobré. Z těch pár, co jsem od Kinga četla, stojí na vrcholu. Snad někdy najdu odvahu projít si tím znovu...... celý text

Geraldova hra 1996, Stephen King

Četla jsem ji dlouho... Prokládala A. Christie, abych to odlehčila :) Bylo mi z ní fyzicky zle tak, jako u žádné jiné knihy. Byly chvíle, kdy jsem prostě vážně nemohla číst dál - a netuším, jestli se kdy k této knize vrátím, i když je svým způsobem fascinující. Ale ten příběh, ten tedy byl! Nervy drásající, drsný, zvrácený. Tak jak už to pan King prostě ve většině případů má :) JO, tahle patří mezi ty lepší, co jsem četla. Ale kdo máte slabší žaludek, nejspíš se vám místy bude chtít zvracet...... celý text

Carrie 1992, Stephen King

Tenhle příběh je ve své podstatě jedním z nejsmutnějších příběhů, co jsem kdy četla, trhalo mi to srdce. Zlo, které se skrývá v každém z nás, zbytečné bolesti, které si přinášíme, krutost, bezcitnost, žádné slitování. Kdo jsme, abychom určovali jiným místo v životě? Kdo jsme, abychom rozhodovali o tom, kdo jak má žít, kde, s kým? To, jak to nakonec dopadlo, bylo hrozné, ale vlastně to k tomu spělo od začátku. Odnesli to nevinní, ale tak to prostě bývá. Vlna smete všechno. A tahle vlna byla děsivá, bolestná, krutá a neměla s nikým slitování. Bolí mě srdce pro všechny, ale zejména pro ni. Kdo jámu kopá, sám do ní padá - tak to prostě je. A ona byla jen oběť. Oběť, která se bránila...... celý text

Dvojčata 2014, Saskia Sarginson

Příběh se nečte lehce, už vzhledem ke způsobu, jakým je napsaný, ale jde o hluboký, bolestný příběh dvojčat, která rozdělí tragická událost v dětství, kterou zavinily. Jak moc člověka ovlivní jedno špatné rozhodnutí, jak moc ho stravuje vina, jak moc mu výčitky podráží nohy a jak moc to bolí - vědět a nedokázat vrátit zpátky čas... Líbilo se mi to, cítila jsem ten smutek, tu beznaděj, tolik zničených životů pro jeden hloupý nápad... Bohužel, nikdy nevíme, co nám změní život, nikdy nevíme, co se v příští minutě může stát.... celý text

Dívka z nočních můr 2013, Kendare Blake

... no a tady veliké zklamání. V podstatě to maličko zachránil až konec, do té doby jsem stále jen čekala, co se bude dít, ale ono se nějak pořád nic nedělo. Nejspíš měla autorka prostě skončit prvním dílem a ponechat čtenáři wow efekt. Protože tady to tak nějak vyšumělo do ztracena a knihu jsem dočetla jen proto, že jsem doufala v něco, něco... Bohužel. Možná si znovu přečtu první díl, ale k tomuhle už se nevrátím, neměl mi už co nabídnout...... celý text

Anna krví oděná 2013, Kendare Blake

Žánr, který obvykle nečtu, pustila jsem se do ní na doporučení od kamarádky - a fakt jsem se bála. Zajímavé, tolik jiné, šokující a napínavé. Některé scény byly drsné, ale fakt je, že kdo četl třeba Řbitov zviřátek, ten zase tolik netrpěl :) Přesto se mi příběh líbil dost na to, abych se hned vrhla na pokračování... Jedna z těch nej, na které budu dlouho vzpomínat a mít husí kůži...... celý text

Poutníci 1992, Kathleen Winsor

Četla jsem už před mnoha lety, takže vzpomínky vyprchaly, ale dojem zůstává - bylo to krásné, syrové, vůbec ne něžné, spíš kruté, žádný soucit, prostě jen dřina, těžký život a síla vytrvat, nevzdat to a prát se za své štěstí, za lásku, naděje a sny... Rozhodně stojí za přečtení a doporučila bych vytrvat, nebudete litovat...... celý text

Věčná Ambra 1 2006, Kathleen Winsor

Nelze než dát plný počet hvězdiček, je to kniha, kterou jsem napoprvé vzdala asi na 80 stránce, ne a ne se začíst... A pravda je i to, že ten začátek mi moc nešel ani napodruhé. Ale pak... Pak jsem se prostě zamilovala. Ambru milujete, nenávidíte, odsuzujete i chápete, je vášnivá, zlomyslná, pomstychtivá i zranitelná, je taková, jací vy nejste, ale možná byste chtěli být (a možná taky že ne), je prostě svá... Tuhle knihu jsem četla určitě dvakrát, spíš ale třikrát a nikdy mě nepřestala bavit. Je naplněná dějovými zvraty, zaplněná životem tak pestrým, že se nemáte kdy nudit, je tam všechno: láska, nenávist, vášeň, bolest, strach, intriky, smrt, zlo - je tam prostě život sám...... celý text

Pohřbení 2017, Kendra Elliot

Příběh sliboval něco, co bohužel nesplnil. Škoda, mohlo jít o velké wow, kdy zadržíte dech a říkáte si: Cožeeee? Ale i když se to četlo hezky, bavilo mě to a bylo to napínavé, tak nějak to zároveň bylo i neuvěřitelné a zápletka stojí a padá s tím, jestli uvěříte nebo ne - a já prostě nemohla věřit. Kam to všechno směřovalo vlastně tak nějak víme celkem brzy - takže tady se žádné překvapení nekonalo. A to jediné, které v knize je, tak upřímně: V mnoha ohledech se tomu prostě nedá věřit. Uvěřila by policie tak snadno? Nechala by svědka jít bez výslechů, působení psychologů, bez několikaletého dohledu? Uvěřila by rodina? Lze se tak moc změnit? A v neposlední řadě, šlo o děti. O děti, které nepřemýšlí jako dospělí, které tak podle mě neumí jednat, takže tomu opravdu nemůžu věřit. Škoda úžasného příběhu, který vyzněl do ztracena, ubit nepřesvědčivým dějem. A i když mám moc ráda romantickou linku, která thriller odlehčí, tady to skutečně vyznívá rozpačitě až divně. Prostě, celé se to jaksi nepovedlo. Ale nemůžu říct, že by to nestálo za nic. Jen jsem prostě tak nějak zklamaná...... celý text