laura přečtené 1200
Dvojí život
2016,
Diane Chamberlain
Tato autorka je mou srdcovou záležitostí už spoustu let. K jejím knihám se stále znovu vracím, čtu je dvakrát, třikrát i čtyřikrát, a zatím žádná se mi neomrzela. Jsou mezi nimi lepší a horší. Dvojí život patří k těm lepším, a pravda je, že při čtení tohoto příběhu mě bolelo srdce jako nikdy. Příběhy Diane Chamberlainové v sobě nesou mnoho bolesti - a zároveň mnoho lásky. Jak moc osamělí lidé jsou si každý uvědomí pouze ve chvílích veliké bolesti - protože nikdo vám nedokáže pomoct, jen vy sami. Když bolí srdce, nikdo neví líp jak vy, jak moc těžké je to vydržet - a usmívat se, žít, a pokračovat ve svém životě dál...... celý text
Mlčení
2002,
Diane Chamberlain
Při čtení této knihy jsem si opět uvědomila, jak moc záleží, v jakém rozpoložení určitou knihu čtete. Když jsem totiž tento příběh četla poprvé, měla jsem zato, že mě až tolik neoslovil jako jiné knihy této autorky. Dějovou linii jsem si už moc nepamatovala, takže teď, téměř po dvaceti letech to bylo skoro jako číst ji poprvé... Možná jsem prostě dospěla do doby, kdy některé věci vnímám jinak, protože tentokrát mě příběh Emy, pětileté holčičky, která po sebevraždě otce přestane mluvit, doslova rozsekal. Nejde však jen o jednu dějovou linii, v knize se vzájemně prolínají a splétají osudy několika lidí a klíčem ke všemu zůstává stará dáma trpící alzheimerem, Sára Tolleyová. A právě tento příběh, tento životní osud mě rozdrtil. Posledních asi 50 stran jsem vůbec nemohla dočíst - přes slzy jsem zkrátka neviděla... Tudíž přehodnocuji svůj názor na tuto knihu, je úžasná, je dech beroucí, je bolavá, tak jak jen život může bolet. Je ale i krásná, dojemná, neobyčejná. Když do sebe všechno nakonec zapadne (i když jsem trošku tušila, přece jen mi asi něco z prvního čtení v paměti uvízlo), máte dojem, že se pořádně nemůžete nadechnout. Všechno vás bolí. Bolí vás srdce pro jednu starou paní, která dožívá svůj život v nevědomí - ačkoli vy víte...... celý text
Každý něco skrývá
2014,
Mary Higgins Clark
Za mě dobré. Maličko předvídatelné, nicméně napínavé, čtivé - jako všechny autorčiny knihy. Krátké kapitoly mi vyhovují, příběh krásně plyne. Pavučina lživých obvinění, intrik a nespočetných slepých uliček vás pohltí a spoutá. Jako když jdete nepřehledným, tajemným bludištěm, kde za každým rohem číhá zlo...... celý text
V náruči nepřítele
2011,
Mary Higgins Clark
Tak tohle bylo něco. Neskutečná adrenalinová jízda, kdy netušíte komu máte věřit. Jedna z nejlepších knih Mary Higgins-Clarkové. Napínavá, nabitá nečekanými zvraty, ještě nečekanějšími odhaleními, utkaná z pavoučích sítí tak jemně, že stačí špatně šlápnout... Lauru litujete, fandíte jí, nedůvěřujete jí, podezíráte ji, bojíte se o ni, bojíte se, že vám celou dobu lže a zároveň doufáte, že mluví pravdu. Jenže co je vlastně pravda? Kde je ukrytá? V Lauřiných vzpomínkách, které si ona sama nevybavuje? Co je lež a co už přetvářka? Skvělá!... celý text
Tvrdohlavá sestřička
2008,
Mary Higgins Clark
Bolavý, smutný příběh, kde naděje umírá poslední. Příběh o lásce, hledání, víře. O tom, že mrtví svá tajemství nevydají. Nebo jen s přispěním těch živých. O vůli nevzdat to, vytrvalosti, náhodách i nečekaných odhaleních. Někdy bývá pravda krutá. Co je horší - vědět, ačkoli vás to zlomí, nebo nevědět, doufat, a pomalu ztrácet sami sebe?... celý text
Pod rouškou noci
2006,
Mary Higgins Clark
Napínavá, tajemstvími prosycená kniha, kdy si připadáte jako na houpačce - nahoru, dolů. Podezřívala jsem snad úplně všechny. Každý měl motiv, každý něco skrýval. Všichni lhali. Vyšetřovatelům, ale i sami sobě. Dávná tajemství, která měla zůstat navždy pohřbená společně s mrtvými... Opět neskutečně čtivé, do poslední chvíle napínavé a nepředvídatelné (ačkoli vraha jsem nakonec tipla správně...)... celý text
Volání anděla
2015,
Guillaume Musso
Ano, "Volání anděla" nepřekoná knihy "Protože tě miluji" a "Budeš tam?"... A dokonce si myslím, že i "Noc v Central Parku" si stojí o stupínek výš, přesto... Byla to úžasná kniha, plná emocí, zvratů, nečekaných překvapení... Nebo očekávaných? Přečetla jsem skoro za den, i to samo o sobě vypovídá cosi o této knize...... celý text
Neboj se
2015,
Lisa Gardner
Ačkoli jde o thriller, jde podle mě zároveň o jeden z nejbolestnějších příběhů, co jsem kdy četla. Rozsekalo mě to poprvé a rozsekalo mě to i teď, o pár let později. U thrillerů by člověk neměl brečet... Bolavé, krásné, drsné, šokující. Některé popisy jen pro otrlé. A zbytek - krutý. Z této řady zatím kniha, která se mého srdce dotkla nejvíce. Možná nebyla tak akční jako předchozí Chyť mě, možná byla i trošku předvídatelná (v tom, kdo za vším je), přesto je to příběh, na který se nezapomíná. Krev je láska. Když nemáš rodinu, nemáš nic... Vzdychla si. Nebylo to zalapání po dechu, ale skutečný povzdech, jako by jí z těla něco unikalo. Možná její hněv. Bolest. Možná všechny ty strašlivé choutky a děsivé touhy, které do ní vtloukl otec, když byla ještě příliš malá, aby se dokázala bránit, ale přesto dost velká, aby chápala, že to je něco špatného...... celý text
Vítězný oblouk
1987,
Erich Maria Remarque (p)
Dočetla jsem jen ze setrvačnosti. Tohle mě nějak minulo. Nadšení ostatních hodnotících nemůžu sdílet, já se u knihy nudila. Po všech těch letech už vůbec netuším, o čem to vlastně bylo, ale jedno vím jistě - znovu už to číst nebudu...... celý text
Tři kamarádi
1962,
Erich Maria Remarque (p)
Četla jsem v patnácti. A umírala s nimi. Neskutečně živý, čtivý a silný příběh jednoho životního přátelství a jedné velké lásky. Nádherné. Čisté. Bolavé. Kruté. Syrové a přitom tak jemně se dotýkající vaší duše. I mě ten konec dostal. Tehdy - a možná i ve chvíli, až si tento nezapomenutelný příběh přečtu jednou znovu...... celý text
Noc v Lisabonu
2001,
Erich Maria Remarque (p)
Jedna z těch méně známých. Mě okouzlila. Moc se mi ten něžný příběh lásky líbil. Bylo v něm všechno: naděje, víra, odvaha, bolest i nezměrná láska, sebeobětování i strach, nejistota a žal. Nezapomenutelný příběh lásky, která sahá až za hrob...... celý text
Nebe nezná vyvolených
2005,
Erich Maria Remarque (p)
Kdysi moje druhá nejoblíbenější od Remarqua. Já jsem jim fandila. Prožívala jsem s nimi každý střípek naděje, každý okamžik, všechnu tu touhu, lásku i zlost. Bojovali, rvali se o kousek štěstí, o každý další den, o příslib něčeho, co nikdy nenastane. Osud to možná věděl - ale oni ne. I když, možná... Bolelo to.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Zpověď vojáka na západní frontě. Když odcházeli, věřili. Když se vraceli domů, nevěřili už ničemu. Z lavic rovnou na bojiště, nic drsnějšího si pro ně osud připravit nemohl. Někdo nedospěje nikdy, někdo dospěje z minuty na minutu. A někdo by si přál, aby dospět nemusel... Syrové, kruté, nelítostné - stejně jako válka. Každému něco bere: Iluze, sny, otce, syny, budoucnost. Protože i když to přežijete, nejste už stejní. Nemůžete začít tam, kde jste skončili - jako by se vůbec nic nestalo. Vichřice emocí, ale pro mě ne tak silné jako jiné autorovy romány...... celý text
Miluj bližního svého
1983,
Erich Maria Remarque (p)
Poprvé jsem to vzdala. Nějak mě to míjelo. Ale za pár let jsem tuhle knihu vzala znovu do ruky a jo, líbilo se mi to. Bylo to depresivní (ale to by člověka nemělo u Remarquea překvapovat), kruté, bolavé, bylo to plné naděje a zároveň i bezmocnosti. Postavy mi připomínaly figurky na šachovnici. Každou chvíli je někdo vyhodil z domečku... Útěky tam a zase zpátky, odvaha, odhodlání, láska, naděje i víra - to všechno tam najdete. Já je obdivovala, já jsem je litovala. Bylo to jako naskočit do jedoucího vlaku - který už v žádné stanici nezastaví... Silný, opravdový, bolavý příběh. Ale tak už to Remarque holt má...... celý text
Jiskra života
1969,
Erich Maria Remarque (p)
Tuhle knihu jsem četla až po maturitě. Narazila jsem na ni v knihkupectví a koupila si ji. Nádherná, syrová, bolavá, krutá. A přesto plná naděje. Toho věčného boje o každý další nádech, o každý další východ slunce. Rvalo mi to srdce. A ten konec? Ten mě rozsekal... Takhle jsem u knížky asi ještě nikdy nebrečela. Takhle jsem se ještě nikdy nestyděla, že člověku dokážou nejvíc ublížit zase jen... ...lidé...... celý text
Černý obelisk
1975,
Erich Maria Remarque (p)
Bože, to mě nebavilo. Příběh byl plný inflace, neplatných peněz, bezmocnosti, hladu, bídy, bolesti a především nudného stereotypu . Žádná víra, že se to někdy změní. Jen boj ode dne ke dni, přežít další hladovou noc, přežít další nekonečný, bolavý den... Tohle mě nechytlo...... celý text
Čas žít, čas umírat
2006,
Erich Maria Remarque (p)
Smrt. Smrt je na začátku - a je i na konci. Smrt je všude kolem. Smrtí to začíná - a vlastně i končí. Je vaší přítelkyní, je tím, kdo to chápe. Je zároveň i tím, kdo přece jen někdy pochybuje. Je nemilosrdná, ale spravedlivá. Je všechno, čím my nejsme. Je... Prostě tady je. Jedna z těch, na které se nezapomíná. I po letech mě mrazí neúprosnost osudu. Nemůžete mu utéct. I kdybyste chtěli. Nemůžete ho ošálit. A rozhodně ho nepřehádáte. Až přijde, tak se mu prostě... ...odevzdáte...... celý text