lazarus
přečtené 769
Město
2013,
Clifford D. Simak
Příběh protínající několik tisíc let, plný hlubokých myšlenek a nápadů jak to všechno může dopadnout. Zábavné, chytré a trochu Bradburyovsky poetické vyprávění. Velmi doporučuji přečíst.... celý text
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
2022,
Karin Lednická
Po řemeslné stránce nádherně zpracovaná knížečka, k dokonalosti dovedená podpisem paní Lednické, přinesla otřesný a rozhodně ne ojedinělý příběh z nejhorší války lidského druhu. Den před čtením Životic jsem čirou náhodou shlédnul podobně nehezký film Krajina ve stínu. Obě záležitosti jsou velice sugestivně vyvedené a obě stejně nelichotivé pro náš národ. U obou jde o příběh lidí českých zemí, jenž není tak úplně černobílý, a je dost problém se u jejich chování postavit na jednu stranu. Názor si rozhodně vytvoříte, ale předpokládám, že tak jako mě bude i vám dlouho vrtat hlavou jak by jste se zachovali v dané situaci. Popravdě, v momentálním rozpoložení po dočtení mě je to asi jasné, ale ve skutečnosti - čert ví.... Ale zpět ke knížce. Jak jsem předeslal, krásně a netradičně zpracovaná knížka je proložena dobovými fotografiemi a krvavá barva ořízky podtrhuje výjimečnost publikace. Životice jsou vyprávěny nejprve pohledem tehdejšího člověka a následně doplněny faktografickým popisem situace. Rozsekáno na krátké, přehledné a tudíž dobře čitelné kapitolky. Prostě literatura faktu, proložená skoro románovým popisem, ovšem založeným na vyprávění pozůstalých, respektive dětí ve starším věku, tudíž vcelku objektivní. Po Šikmém kostele, který mě přišel až moc expresivní, přišla paní Lednická se skoro čistou literaturou faktu a to mě zaujalo mnohem víc. Stylem vyprávění Životice hodně připomínají Žítkovské bohyně. Vlastně, je to úplně stejné a tudíž přístupné i tomu kdo popisná fakta zrovna moc nemusí. Příběh této tragédie je tak vyprávěný čtivou formou a vrátí se díky paní Lednické do povědomí národa. Takových knížek je u nás potřeba. Měla by být zařazena do povinné četby pro minimálně střední školy... celý text
Píšovinky - více i méně prčovní lyricko-erotické noty k Led Zeppelin
,
Dezider Fekete
ztráta času
Tož toto veledílo okomentuju jen abych dostal tych pět bodů, co? Stejnak ně to hodijů do diskuze, ale jak říkáme u nás - jebat. Sorráč. Nedalo ně to :P Chápu toto jako aprílový vtípek. Ináč nechápu proč to tu furt je. Myslím tym jakési cosi co, čert ví, esli existuje a nemá adekvátní popisky. Tema myslím počet stránek, vydavatela a vůbec ty hovadiny okolo. Ale nešť. Mňa enom nasralo to Led Zeppelin v názvu. Najvíc, najvětčí grupa všech dob a nejaký šmudla si ju nasmolí do názvu nejakej sračky? Ať ťa Satan pojebe a na kozách roznese....... celý text
Iron Maiden: Run to the Hills
2006,
Mick Wall
Irony poslouchám od nějakých 13-ti roků. Respektive, první kazety jsem měl dvě. Helloween - Walls of Jericho a Keeper 1 a druhou Irony - Somewhere in Time a 7th Son of a 7th Son. Tak se mě to zažralo pod kožu, že se toho dodnes nedokážu zbavit. Helloween pro mě skončil Dark Ridem, ale IM mě zůstali a žádné Metallice a Judasi je nedokázali překonat. Snad jen Zeppelini. Ale to jsou prakticky rodiče Ironů takže je nepočítám. Biografie Run to the Hills mě potěšila, nadchnula a chci ji doma, ale 900 a víc za ni fakt nedám. To je vzkaz pro ty spekulanty a překupníky tady. Sice má obálku z nehnusnějšího obalu jednoho z nejlepších alb co IM vygenerovali, ale uvnitř je povedený a docela podrobný popis jejich kariéry. Jen škoda, že končí před A Matter of Live and Death. To je rozhodně nejdospělejší a nejzajímavější deska skupiny. Po ní už to jde trochu z kopce. Run to the Hills je povedená knížka pro každého kdo Irony má rád, ale je třeba ji po dočtení doplnit Knoflíkem od B.Dickinsona. Takže dočteno a jdu pokračovat ve shánění desek, protože mě jich ještě dost chybí. Mimochodem, konečně jsem se dozvěděl proč má X Faktor a Virtual tak divný zvuk a proč mě ty desky nebaví. Blaze za to nemůže. Produkoval je sám Velký Steve a jsou důkazem, že se má každý držet svého řemesla a nesrat se do produkce, když jí nerozumí.... celý text
Spad
2016,
František Kotleta (p)
Po čertech zábavná roadmovie v Kulhánkovic stylu. Vím, není to moc dobrý příměr, ale on prostě podobný brakový styl tady u nás odstartoval a podobné záležitosti mě prostě nedá s ním neporovnávat. Spad je parádně vyvážený mix akce, vtípků, hlášek a děje samotného. Pro mě velice příjemné, nečekané překvápko. Podle recenzí jsem čekal něco ve stylu Kopřivovic Asfaltu. Nuže, toto je lepší, inteligentnější, zábavnější, příjemnější ku čtení. Takže s chutí se pustím do pokračování. Mimochodem, ta predikce dnešní katastrofální situace je velice povedená.... celý text
