Lea
přečtené 488
Obsidiánový motýl
2011,
Laurell K. Hamilton
Pro někoho byl tenhle díl příliš natahovaný. Já za sebe musím říct, že se mi nezdál delší než kterýkoliv jiný, protože přímo hltám autorčin styl, a tak nebyla jediná stránka, kde bych si nepřišla na svoje. Nu, možná až na dlouhé debaty o nesmrtelnosti chrousta s Ramirezem. Oproti jiným jsem se taky naopak těšila, že se Anita vydává za dobrodružstvím mimo St. Louis, protože to věstilo míň sexu a víc pořádné akce. Navíc mám Edwarda ráda. Ale že se v Santa Fe chlapec vybarvil! A není velkým překvapením, že jsem tenhle tah autorky díky brilantní promyšlenosti psychiky postav zase bez protestů spolkla. Snad jen si dovolím tvrdit, že už podle mě Anita stála proti děsivějším nepřátelům než právě tady. Možná mi ten dojem zkazila poslední dramatická scéna. *maliličký spoiler* Jazyky, holobrádek, střívka tančící kolem pasu? Ta představa mě rozesmívá, ne děsí :) A Olaf nepřekvapil. Anita má ve zvyku chlapa buď dostat, nebo odpravit. Nebo spíš její stvořitelka :)... celý text
Říční znamení
2011,
Patricia Briggs
Nejslabší díl, čtení mi neutíkalo, zápletka byla jasná od začátku, konec dopadl přesně jak se dalo čekat. Oproti předchozím dílům dle mě slabší chvilka autorky :) Dávám tři a půl hvězdy a těším se čím překvapí příště.... celý text
Modrá je barva nočních děsů
2009,
Laurie Faria Stolarz
Nebylo to tak špatné. Podle závěrečné řeči je to autorčina prvotina nebo jedna z prvních vydaných knih, a z toho důvodu přimhouřím oko. Co mě bavilo: - Určitě základ ve víře wicca, protože opírat se o kouzla, která autorka skutečně zná, je mnohem lepší než co dělá například L.J.Smith v Upířích denících (řeší zápletky náhle objeveným kouzlem, o kterém v příběhu nikdy dřív nepadla řeč). Prostě si ho vycucává a bum, máme řešení. - Dál se Laurie dařilo mást čtenáře, alespoň na četbu pro teenagery to nebylo špatně poskládané. Mě mátla až přibližně do poloviny knížky, pak jsem se dostala do jejího stylu a vytušila, kam do celé tlačí :) Co mi vadilo: - Tohle není thriller, podle mě ne. Strašidelné mi to nepřišlo, spíš jako detektivka prvního stupně obtížnosti. - Nezáživné podání příběhu. Stylistika na nule, moc mě to netáhlo číst dál. Já vím, je to knížka pro děti od 13ti let, ale proč to potom jiní autoři píšící pro stejnou věkovou skupinu dokážou? A na závěr, co knize podle mě ublížilo. Příběh nemá žádnou skutečně výraznou postavu. Proč by nám vlastně mělo vadit, že někdo pronásleduje nějakou Dreu? Mně na té postavě prostě moc nesešlo.... celý text
