Lenka.Vílka přečtené 2344

Hyperion (navíc povídka) 2017, Dan Simmons

"End Of The Underground - Hawthorne Heights" Po pár kapitolách mi bylo jasný, že pokud se mě někdo zeptá, o čem kniha je, tak mu odpovím: "Přečti si to sám a potom mi řekni." Jako když se pustíte do Stop hrůzy, kde si kolem táboráku lidi vypráví historky. Jenom je to ... doplň si skoro všechny možné žánry ... vyprávění, kde ty lidi od táboráku jsou ve vesmíru a někam letí a je to mega tlustá kniha narozdíl od toho sešítku. Pravdou je, že jsem s autorem nováček. Moc ještě nemám načteno. Ale jeho styl mi učaroval. Simmons se rád poslouchá a podle toho taky píše. Nemám mu proto potom za zlé, když lehce šlápne vedle. Zde to ovšem nebylo skoro nikde. Pokud to mám shrnout. Hyperion je dobře napsaná sbírka povídek spojených příběhem v knihu, kde je každá z nich hodně jiná. Ale zase zde není příběh začátek, konev, tečka a další. Různě se příběhy doplňují ostatními, mění se způsob vyprávění. Neřekla bych ale, že je to kniha komplikovaná. Jenom vyžaduje vaší pozornost a potom vás odmění. Hodně. Což je fajn, protože tak zhruba víte, co čekat, než na Hyperion dostaneme. Samozřejmě ne všechna tajná zákoutí. (Nebudu se ale rozepisovat, o čem jsou jednotlivé příběhy, jenom tak lehce. Ale musím říct, že některé osudy na mě působily vážně silně. Simmons umí téma láska a smrt a láska/smrt zpracovat jako už jenom dva další autoři...kdo čte moje pindy pravidelně, ví, která jména myslím.) První na řadě je Příběh kněze, Lenar Hoyt a jeho příběh, který je vlastně částečně zprostředkovatelem příběhu otce Paula Duré... ten mě dostal. Duré se vydá hledat a zmapovat kmen Bikurů, kteří o sobě skoro vůbec nedávají vědět. Cestou za nimi projde hodně věcma, takže se dozvíme dost o planetě samotné, než se na ní dostaneme, ohledně počasí, jevů, povrchu atd. Ale nic mě nemohlo připravit na konec. Brrr... Druhý na řadě je Příběh vojáka, Fedmahna Kassada, kde je začátek dosti vojenský a to mě bavilo, ale druhá polovina jeho příběhu, to bylo jiný kafe. No, fuj! Ale tentokrát ani slovo, protože se tady dozvíme jednu hodně důležitou a podstatnou informaci a vám hned dojde, jak to měl Simmons brutálně dobře promyšlený! Třetí na řadě je Příběh básníka, Martina Silenuse. Tenhle příběh a hlavně, jak je psaný. Hlavně když píše tak a o tom, co čtenář chce, přesně podle šablony, kterou prý čtenář nemá rád. Dělá si z nás Simmons legrandu? Navíc mě dost potěšily pasáže z vydavatelství. Vlastní zkušenosti? Část na Hyperionu byla dost drsná. ("Na počátku bylo Slovo. Pak přišel podělaný textový procesor. Potom myšlenkový procesor. Pak nastala smrt literatury. A od té doby to jde od desíti k pěti.") Čtvrtý na řadě je Příběh učence, Sola Weintrauba a jeho rodiny. Jeho dcera Rachel, která byla na Hyperionu ještě v době, než se z něj stala "velká turistická atrakce" kvůli studiu. Dokud se jí nestane něco hodně, hodně, špatného. Tenhle příběh byl hodně dojemný a vážně smutný. Pátý na řadě je Příběh detektiva, Brawne Lamii. Příběh vyšetřování vraždy přesně podle mého gusta! Tady jsem se bavila vážně hodně! Vážně hodně specifická vražda, její vyšetřování a samozřejmě zakončení, které ukáže, že všechny cesty vedou nejen do Říma, ale taky hlavně ke Šťírovi. A co se dělo po celou tu cestu? Wau! Tenhle příběh mě bavil neskutečně. Šestý na řadě je Příběh konzula, který vypráví příběh Merina Aspica a Siri. Bylo to dobré a důležité pro děj. Jenom mi trochu vadilo, jak se tak často skákalo ve vyprávění, protože to je nejkratší vyprávěný příběh. Proto je tam logicky tolik postav. Některé jednorázové, některé na více použití. A když nebudete zlobit, možná vás autor odmění a svěří se s tím, o co mu celou dobu šlo. Protože když si spojíte, co se zde dozvíme, a všechna ta spojení se Štírem každého člena posádky...noooo... Rozhodně si přečtu druhou knihu. Potřebuju Pád Hyperionu! Knihu jsem si šetřila a četla opravdu jenom když jsem měla soustředění na 1000% a mohla jsem si to vychutnat. Kdyby bylo na mě, začnu ráno a skončím večer. Ale znáte to, ta blbá věc. Život, práce a tak...a k tomu to strašný vedro! Četla jsem vydání z roku 2017, takže je vhodné, abych zhodnotila i povídku, kterou od ostaních vydání obsahuje navíc. Trochu ironie, ne? Když teď po přečtení znám formu knihy. Takže... Kentaurova smrt...u povídek. Hyperion jsem brala jako jakousi metu. Když to přečtu budu v tajném kultu, protože takhle kniha (potažmo série) je v téhle kategorii. Ale Hyperion je prostě dobře napsané sci-fi s přesahy dalších žánrů, což je geniálně zapracované a v tom je síla téhle knihy. Protože Simmons umí psát, vo tom žádná. Též bych chtěla pochválit obálku. Ta je krásná, stejně jako veškeré práce Garyho Ruddella. Myslela jsem, že na strejdovi Goglovi budu jenom chvíli, ale potom to bylo vlastně na hodně dlouho...... celý text

Tajná říše 2020, Dennis Hopeless

Škoda, že tenhle díl je spíš takový překlenovací. A na začátek trochu matoucí. Možná proto, že spolu crew a bbart málo spolupracují. Pokud jsem totiž správně zaplnila informační díry, tahle kniha by se měla číst až po Budování impéria. Alespoň střípek z toho, co u nás vychází/nevychází. Čili vás začátek trochu zmate. Ale to neznamená, že mě akční úvod nebavil. Právě naopak. Když má scénu dorazí Fisk, začne pořádná zábava. Úvodní část je jedna velká rubanice. A je fajn, že vám alespoň trochu poradí, ale kdo nemá načteno, si řekne: "Proč je Cap zlej? Co to psali v tom úvodu na pár vět?". Tohle vědět, tak si knihu přečtu o pár měsíců později, aby to temno nebylo tak temný... ...temno. Ano, první část má výhodu. A to dokonale temnou kresbu. Byla radost na ní koukat. Druhá část a jednotlivé epizodky a střídání kresby mě moc nechytly. Ale... ..docela dost se těším na šestý díl kvůli tomu, kdo ho napsal. Dobře divnej týpek! Chci si po tomhle zpravit chuť :(... celý text

Strach 2016, Jozef Karika

"Darkness Surrounding - Avenged Sevenfold" Od autora jsem ještě nic nečetla. Po menším průzkumu jsem si na start zvolila Strach. A musím říct, že to byla volba dobrá. Jasně, je to inspirované t(T)o(u) knihou od Mistra (mimochodem nikdy jsem nečetla takové "In your face", když přijde ona narážka na Kinga, jako v téhle knize, oceňuji), ale tady mi to nevadilo. Proč? Protože je to napsané fakt dobře. A taky jsem se během čtení místy bála a cítila nepříjemné mrazení. Což se nedá říct o dvou jiných knihách poznamenaných touhle inspirací, které jsem četla, které byly spíš trapné. Takže Strach mi udělal radost. Strach se blíží, úplně všude. Nejenom z lesa. A autor ho nechá odkapávat vážně pomalu. Co se stalo před 27 lety? Děje se to samé dnes znovu? Proč v lese mizí děti? Nechci moc prozrazovat...ale konec? Už chápu, proč sem ostatní psali, že je uspěchaný. No, vzhledem k tomu, co jsem se v něm dozvěděla, mi to tak vyhovovalo... Jednoduchý základ, který funguje na 165%, protože je dobře budovaná atmosféra. A bez ní by to v tomhle žánru fakt nešlo. Bavilo mě zakomponování skutečných událostí, aby to vyznělo víc reálně. Vadila mi jenom jedna věc. Ta nejde za autorem, ale za vydavatelem. Ve snaze udělat knihu zajímavou, si asi nevšiml jedné věci. Výběr písma. Některá písmen fontu do něj nešla a z textu to trčí (představte si comic sans a jste tam). Teoreticky jsem si toho jako zažraný čtenář neměla všimnout, ale fakt to trčelo jako bolavá noha :(... celý text

Ostrov 2019, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

"Isolation - Alter Bridge" Začnu tím, že jsem asi měla problém s tím, že se to odehrává v reálné zemi. Island. Dodává to knize reálnost. Jenže tady je to jiné, protože jsme jako moderní. A celý průs...švih je v tom, že jsme tam (no, všude, kromě totalitních zemí) nesoběstačný. Ironie je, že Island byl poměrně dlouho sám za sebe. A teď si lidi neumí představit, že je to zpátky? Nějak jsme se rozmlsali, nemyslíte? Protože tohle je pointou trochu jiné než třeba v Pod kupolí od Kinga, kde víte, co se děje venku. V případě knihy Ostrov to nevíte. A to lidi děsí. Neví, co je venku. A protože je svět najednou globální, každá země spoléhá na jiné země. Čili je to i trochu jiné, než kdyby se kniha odehrávala třeba v Dánsku, ne na Islandu... "Upíjet právě v tomto okamžiku dějin z národních zásob šampaňského mu připadá podobně zvrhlé jako oddávat se nějakým zapověveným sexuálním orgiím." ... tak proč ne, jestli je toto normální mít právě v tomhle skladu, první letenku na Island, prosím! Děkuji... (Navíc můžou bejt rádi, že jim technika funguje na ostrově, jinak by současná společnost byla v kopru úplně.) A přestože jsou linky nastavené dobře a celý ten nápad je v pořádku a dobře propracovaný, jako kdyby mě během četby něco stahovalo dolů. Nebyla to deprese ani smutek příběhu. Bylo to spíš kvůli pocitu nedotažení. Že knize něco chybí, abych se do ní položila na 100%. Já dala tak 50%. Nejvíc mě bavily pasáže z Hladova a články, kvůli kontrastu toho v nich v rámci pokroucené reality, aby byli v klidu, což nesedí právě s tou linkou v budoucím čase... Ale je pravda, že jakmile se vláda vytasila s těma třema scénářema, hned mi bylo jasné, který si vyberou :( PS: je jenom dobře, že čtenář ani lidi v knize neví, co to způsobilo. Není to podstatné. Akorát by to knihu posunulo jinam. Tam, kde by čtenář akorát hledal logické chyby a díry. Tohle je příběh o nitru po katastrofe, ne příběh o katastrofe a jejím řešení.... celý text

Providence 2019, Caroline Kepnes

"A Deathless Song - Parkway Drive" Kniha začíná zajímavě. Jona unese jeho bývalý podivínský učitel. Jediný, kdo neztrácí naději, je Chloe. Tedy, dokud ji neztratí a Jon se po čtyřech letech vrátí. Ale není úplně v pořádku. Všech se straní a kdo se k němu moc přiblíží, tomu se stane něco špatného. Smrtelně špatného. Chce ochránit Chloe, ale tímhle jí od se sebe akorát odežene. Nadobro. (Další skok, tentokrát o šest let. Děcka už nejsou v pubertě. Uf. Začátek zní trochu jako prapodivná peranormální romance. Tak jsem byla zvědavá, co bude v ději dál.) "To je na tom to nejděsivější. Nezáleží na tom, že je váš trošinka dobrá, pokud jste z větší části zlo." A potom byla kniha už jenom zvláštní. Stále tam bublá to tajemství. Co se stalo, když byl Jon pryč? Co se stalo jemu? A do toho záhadná úmrtí, které se rozhodně vyšetřovat postraší policista. Jon to dělá nerad, ale...něco tam bublá. Teď bych na chvilku zastavila. Nejdřív si přečtěte pár recenzí, než knihu zatratíte, že se vám nelíbí její obsah. Nebo si prostě přečtěte anotaci originálu, to taky dost napoví. Anotace (naše) totiž působí (a autorky předchozí tvorba vás taky zmate), že bude kniha psychologický román nebo detektivní román. Jenže tohle je něco úplně jiného. Protože... ..protože mě hned napadlo: on se tam proměnil v monstrum jako podle toho autora!?!? A potom je celá kniha holdem autorovi a jeho dílu? (Což se mi hodně rychle potvrdilo.) No, a jelikož jsem od knihy původně čekala něco trochu jiného, netrklo mě to podle názvu... A když už jsem se chytla, o čem ta kniha je, plus fakt, že se mi vážně líbí styl autorky, byla jsem z knihy vážně nadšená. A to z obálky "román o podivných událostech na malém městě" vymyslel kdo? Stane se tam událost, ale většina děje se odehrává jinde! A ve výsledku to byla těžká romantika. Takže doporučuji všem, nenechte se odradit anotací. Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla :)... celý text

Promlčení 2015, Jiří Březina

Nejsem úplně fanda tohohle přístupu. Když čtěte první díl série a tam je zmiňované něco, o čem čtenář neví, třeba první případ, který se bude odehrávat až v druhé knize. (Chápu tedy původní řazení knih v sérii, kdy byla jako první kniha chybně vedena Polednice.) Naštěstí jsou to jenom slova a moc se to nerozebírá, protože i tohle bylo napínavé čtení. Tomáš Volf, přeřazený policista do archivu (nespíš z důvodu následku případu, o kterém si přečteme právě v té druhé knize) se pustí do ověřování sebevraždy (vraždy?) starého případu z roku 1991. Archiv asi není zlej, ale on se chce vrátit. Tak na tom zapracuje. Ale rok 1991. Případ má hodně prázdných míst, ztracených informací a celkově to dřív (v té ještě dost nejisté době) chodilo trochu jinak... Toť základní linka knihy. Zní to vlastně strašně obyčejně, ale já měla náladu na českého autora a na příběh s napřepálenou zapletkou a bez komplikované "Rambo akce". Bylo mi to slíbeno a dostala jsem to. Zvolený způsob vyprávění byl dobrý. Dozvíte se tedy, jak se vyšetřovalo tehdy a v přítomnosti se dolepujou zbytky. Hlavní postava Tomáše je docela v pohodě. Má to jenom jeden háček. Právě kvůli způsobu vyprávění se o něm ale moc nedozvíme. Jenom bych se krotila v užití slova detektivka, jak je na obálce knihy. Za mě je to spíš román o tom, jak to v té době na tom místě bylo v propletenci lidských osudů. Detektivní román, který má víc z románu. A přestože má kniha lehce přes 200 stran velkým písmem, čtení se mi trochu táhlo. I přes zajímavě zvolenou formu, díky které stránky utíkají mnohem rychleji. Něco tam chybělo. Až na to přijdu, dopíšu do komentáře... Možná kdyby se série jmenovala "Kronikář Tomáš Volf" nebo "Novinář Tomáš Volf". Tady ze své práce nepředvedl nic. A to je dost matoucí. Možná v dalších dílech. Ale v prvním? To je prostě divný. No, uvidíme v Polednici... A z tý kurzívy mi akorát bolely voči. Možná by úplně stačily ty znaky rozdělení, který tam stejně byly. Vždyť je to psaný v první osobě, tak je snad jasný, že to je minulost! Tedy, já si to od začátku knihy zvládla zapamatovat, ostaním do toho nechci kecat. Dobrému nápadu vyprávění podrazilo knihy jeho vizuální provedení. A jestli něco nesnáším, je kurzívá a asgardskej font :(... celý text

Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka 2017, Alexandra Alvarová

Jak psali už někteří komentující pode mnou. Tahle kniha je dobrá, protože to není odborná literatura, ale na druhou stranu. Když si čtu o propagandě, chci mít informace odzdrojované. Což je velké mínus. Jistě, jsou zde vysvětlivky, ale jsou to vysvětlivky, ne zdroje. Autorka hned v úvodu napíše, co držíte v ruce. A vy se rozhodněte. Že nezdrojuje, protože to jsou informace z praxe. (Ale občas jo.) Problém je v tom, že mi nesedlo, jak je kniha psaná. Jako kdyby autorka svoje předkládaná fakta neuměla pořádně (a úderně) odprezentovat. Jiní to se slovy umí lépe. A potom je kolikrát jedno, o čem píšete (máte proslov), když to (ne)chytne čtenáře (posluchače). A takhle na mě Alvarová působila. Formu, kterou si zvolila, nepovažuji za šťastnou (nezdrojování, ne zaměření na jednu zemi). V době kdy ze všech stran slyším: "Ověřuj si informace z více zdrojů.", držím v ruce knihu, kde tato možnost není. Jasně, autorka na to upozorňuje, že to nepíše naučnou literaturu, ale podle mě si to tímhle ulehčila. (Proto musím s hodnocením níž. Plus to, co je v dalším odstavci.) Jistě, je text, to je jedna věc. A potom je úprava knihy, kterou autor nemůže ovlivnit. Ale nejde to vynechat. Jedna věc mi vadila pekelně. A to jde právě za vydavatelem. Ano, když je na řadě poznámka, je to na stejné stránce. Pouze mi vadily případy, když se na stránku nevešlo a pokračování bylo na otočené stránce. To šlo udělat jinak. Perou se ve mě dva pohledy. Hodnocení po obsahové stránce je jasných pět hvězd. Jenom to zpracování mi prostě nesedlo. Za to bych dala tři hvězdy. Na tu čtyřku to musím dát, jinak to nejde...... celý text

Cizinec 2016, Harlan Coben

"Secrets - Good Charlotte" Cizince jsem neměla v plánu na čtení ještě dlouho. Aurora čtu hezky postupně, jak jeho knihy vycházely (takže jsem moc ráda za znovu vydání Temných lesů). Jenže Cizince jsem si musela přečíst hned (jo, jo, po shlédnutí traileru adaptace, a s Ríšou Armitage to nemá nic společného. Pžífafám :D ...) Adam, obyčejný chlápek, milující otec, manžel. Nebo je to všechno lež? Stačí jeden rozhovor s cizincem a jeho život a jeho rodiny se změní v peklo. Co je pravda, co lež? Chtěl by to vědět. Jenže potom zmizí Adamova žena a všechno jde ještě do hlubších pekel. Protože Adam není jediný, komu cizinec našeptal do ouška tajemství. Ale jak moc jsou ta tajemství věrohodná? Nejsou trochu překroukroucená? A jak mu jeho žena vysvětlí i ostatní, když je najednou pryč? Svým způsobem bych mohla říct, že tahle kniha je jenom další v "mizejícím trendu", ale Coben mě má asi už zaháčkovanou. Mám ráda jeho lehký styl psaní. Vlastně obyčejné lidi. Nejsou to žádný supermani ani hrdinové. Přestože tady toho na mě bylo až moc. Toho "Kdyby spolu lidi víc mluvili, nemuseli by nic z toho řešit." prvku. Protože ono je to sice napsané tak, že budete chtít znát tajemství Corinne a fandit Adamovi. Jenže taky to, proč cizinec všechno dělá. Jak si vybírá lidi. Kdo to, sakra, je? Tedy, mě to alespoň zajímalo... Ideální kniha na tenhle sluníčkový den. Prostě si jí vemte někam k vodě nebo se jenom opalujte na balkóně. Ale bacha na spálení, je to velmi čtivá kniha. Není to tak úplně thriller a už vůbec ne detektivka jenom proto, že se tam něco i vyšetřuje. Cizinec je bravurně napsaný psychologický román o ceně lži a jejím udržení si, který končí v akční finále, které mě překvapilo. Celou dobu jsem byla mezi 4 a 5. Ale ten konec? Prostě 5! ZAČÁTEK MOZNEHO SPOILERU Bohužel i přes geniální konec, o co šlo se zjistilo, tj co se stalo s Corinne, ale vadila mi ta potenciální berlička pro pokračování. Raději bych zůstala u fanzazie. Sakra! Teď si uvědomuji, že jako fanda sérií poslední dobou dost často píšu "prosím, už ne pokračování". :D Zajímavé.... KONEC MOŽNÉHO SPOILERU... celý text

Odplata 2019, Alex Drescher

"Crushed - Parkway Drive" Druhý díl pokračuje tam, kde skončil první. A musím říct, že pokračuje dokonale. Díl je akční, ale tou akcí, jejíž důvod chápete hned, protože už víte, o co jde, kdo je kdo. Víte, na čí straně máte být a čí straně nemáte být. Kvůli rozdělení vyprávění jsem byla na víc frontách, takže teď je čtení komplexnější, byť chybí ten prvek zdravého tápání. Ale taky je dost ukecaný, protože se konečně dostáváme do hlubin světa. (Podle mě jsou obě složky vyvážené.) Ale taky dosti technické. Jako na mě fakt hodně, ale v rámci rozsahu vysvětlení naprosto ok. A jak říká titul, odplata bude. Sice ne podávaná za studena, ale pořádně zahorka a o to víc brutálně. Když vám vaše láska otevřeně vyhlásí válku, není čas, nehledě na to předtím, na vyjednávání, protože ona by si na něj přinesla granát. Je čas na obranu svého území, života i svých lidí. Navíc mě zde potěšily odpovědi na moje otázky z prvního dílu ohledně fungování světa(ů). Za mě naprostá spokojenost. Kniha akorát působí zbytečně tlustě. Je tištěná dost velkým písmem na hrubém papíru, takže 300 stran, jenom to foukne, a jsou pryč. Odplata mi dala odpovědi na moje otázky. Pobavila mě. Odnesla jinam. Byla zábavná a naprosto uspokojila očekávání po prvním dílu.... celý text

Skrytá těla 2016, Caroline Kepnes

"Bodies - Drowning Pool" "To bylo před pěti měsíci a ona tvrdila, že hledá práci, jenomže vy i já víme, že hledala mě." Amy a Joe. Joe a Amy. Láska jako trám. Joe je na obláčku lásky, protože Amy není prolhaná běhna jako Beck. Ne, to ne, je jiná. Navíc cokoliv dělá, dělá jenom jemu, a to Joe rád. Dokud se nevrátí do práce po dovolené s Amy a dojde mu pravda. V tomhle vztahu nebyl jeden lhář a sociopat. Byli v něm dva. Oni dva. A tak se vydá po jejím stopě. Protože to se nedělá! Pár úvodních kapitol je tedy plných sladkejch řečiček a sexu, dokud Joevi nedojde, že to nebylo z lásky. Ale že je Amy stejná prolhaná běhna jako Beck. Potom ale přijede do Los Angeles, aby se náležitě pomstil. Ta úvodní část mě moc nebavila. Přeci jen ty keci o těch lidech tam, to fakt nemusím. Všechno se ale změní, když Joe pozná Love. No, a vlastně to kolem ní taky nijak nebralo. (Je to plný nabubřelýho pindání, který já i Joe nesnášíme. On to trpí, ze svých důvodů. Love. Já taky ze svých důvodů. Dočíst knihu.) Joe je sice Joe a řeší situace po svém, ale už to není ono. (A i to zabíjení je takové divné. Jako kdyby si to Joe pořádně neužíval.) (Mám chuť knize Ty přepsat hodnocení na čtyři hvězdy z předchozích tří protože Skrytá těla není kniha na dvě, ale stejné tři jako první díl si kniha nezaslouží.) Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že mě tentokrát Joe nefascinoval. Štval mě. Nejdřív byl zaláskovanej a pomstít se Amy je dobrej teoretickej scénář. Jenže ten naruší otupění a Love. Což je dobrej prvek, ale jako kdyby se autorka bála pořádně rozjet v lince Joe/Amy, když si Joe/Love mohla klidně nechat dál do děje. Jako kdyby už nevěděla jak dál. Protože...kdo četl první díl, moc dobře ví, jak je jeho konec napsaný. Tak, že ani pokračování být nemuselo a čtenář by si jenom domyslel, co bylo dál, protože je těžké napsat další díl a nevykrádat dám sebe, když lidi baží po sériích. I z toho důvodu se obávám, že bude další díl...přestože mě opět konec seděl tak, jak byl. ZAČÁTEK SPOILERU Nejvíc mě tedy (po)bavil autorky přestřelený konec. Jak vyřešila Love? Jak vyřešila hrnek? Jak Fortyho? Tomu jsem se smála, mmch. Amy? Ale co mě dostalo nejvíc? Paradox, který dostal Joa. Ta věc, kterou dostal Beck, mu to hezky vrátila. Protože o to jde, ne? Konečně našel někoho, kdo ho miluje, což celou dobu hledal. Ať ve vězení nebo venku, má svojí Love a Little Love, a co je víc? Pokračování by uspokojilo čtenáře, ale zároveň zadupalo pointu snažení Joa toho, co ve svém životě chce... KONEC SPOILERU Čili kniha má uspokojivý konec (pro mě, pro dost čtenářů mít nebude, a budou prahnout po pokračování), ale dostat se k němu je značně úmorné a místy i dost nudné :(... celý text

Vytěženej kraj 2019, Veronika Bendová

Tahle kniha by měla mít podtitul: "Neb jak všeználci z Prahy přijeli na krutý sever a doufali, že to bude díra a vono sakra nic." "Tramvaj?! Myslela jsem, že tu jezdí vlaky!" Jó, to taky volala bývalá kolegyně z práce a ptá se nejdřív, jak se mám. A potom co je to zvuk, že jí to něco připomíná. Ty Pražáci si myslí, že mají na tramvaje monopol! (Protože Brno nepovažují za město a dál to v republice neznají.) Ale když se o nás vesničanech mají něco dozvědět...rádi pomůžeme. Na druhou stranu mi byl sympatický důvod oné cesty. Přeci jen, dost lidí to u nás zná, jenom jim ve filmech tvrdili, že jsou jinde. Taky je dost zmiňovaná historie oněch míst. Při čtení jsem v hlavě jela v autě s hrdiny. Jasně, chápu, proč tohle dost lidem nic neřekne. Ale na druhou stranu...Šikmý kostel četla taky celá republika ne jenom "ty odtamtud". Ale mohl by se jim líbit ten prvek poznání mezi Irenou a Hugem propletený milostnou linkou. Navíc se mi líbilo, jak je to napsané. Vlastně styl psaní je srovnatelný s krajinou kolem těch dvou, kdy je právě ona krása světlem v na první pohled nesnesitelné špíně a depresy. A celkové vyznění knihy je taky takové. PS: sice jsem si občas připadala, že si autorka spletla počet kroků mezi místy, a prostě tam byla moc rychle, ale já jí to odpustím, už jsem v knihách viděla větší průšvihy :/... celý text

Primární důvěra - úhel pohledu 2019, Martin Goffa

"The Melting Point Of Wax - Thrice" Asi už chápu, proč to nemohlo vyjít v jednom díle. Úhel pohledu má totiž úplně jinou dynamiku. A tím nemyslím, že je akčnější a my už víme odpovědi na otázky (přeci jen, další otázky zase přijdou). Je to jiná kniha za mě. Přeci jen, se zde objevuje dovysvětlení a opakování věcí z dílu minulého (takže to buď bylo vážně psáno na dvě části nebo dopsané po rozdělení na dva díly), přestože knihy od sebe vyšly během půl roku. Přiznávám, je to moje vina, začala jsem knihu číst až po desáté večer, takže jsem byla potrestaná spánkem, a dočetla zbytek dnes (v televizi byla produkce, óóó...), ale byla jsem tak jako tak odměněna dokonalým příběhem. Na jehož konci, a při cestě k jeho konci, bych vraždila za vyrušení. Protože o čem ta celá kniha byla, bylo vyřčeno. Čtenář se dozvěděl, co měl. Dost dlouho jsem přemýšlela nad tímhle posledním odstavcem. A nad tím, co psalo dost čtenářů přede mnou. Je to poslední díl? Bude pokračování? Chtěla bych pokračování? Problém je asi ve mně a přestože asi budu ukamenována. Samozřejmě bych si ráda přečetla ještě něco s Mikem. Bylo mi s ním dobře a celá ta doba byla fajn. Užili jsme si srandu i smutek. A dostali jsme se do bodu, kdy víme, co bude v další vteřině. I beze slov. Už jsem to párkrát psala u jiných knih. Nepatřím k těm čtenářům, kteří na konci potřebují epilog ve stylu "O čtyři roky později" (Nejromantičtějším filmem jsou pro mě Milenci ze Severního pólu kvůli tomu jak je (pro někoho možná zvrácené otevřeně) natočen konec.) Pokud mi to chce někdo sdělit, ať o tom napíše knihu. Problém je v tom, že pokud se autor se sérií plánovaně nerozloučil ve velkém stylu, kam by chtěl pokračovat? Protože já se prostě neshoduji s názorem, že má kniha otevřený konec. Kniha má uzavřený konec. Všechno tam je. Úplně všechno. A to že vám všechno nenadiktují slovo od slova, to není znak otevření. To je znak života. No, a potom už jenom záleží na úhlu vašeho pohledu.... celý text

Svatokrádežná svatba 2019, Alejandro Jodorowsky

Tak tohle bylo fakt ujetý. A po dlouhé době jsem nenašla postavu, kterou bych označila za normální. Tam byli magoři úplně všichni. Začnu tím, že dřív tady byla trochu jiná (a nic neříkající) anotace a já si říkala, že ta kočenka na obálce je fakt dobrá. A on to je chlap a ještě k tomu debil! :D Ten úvod mě totiž dostal. Zrada krále, následné žití a jak to rychle otočil, když si vzpomněl, kdo je. V ten moment mě napadlo jediné. Pokud se na konci dozvím, že ho jeho dcera nezabila, naseru se. A to hodně. (No, potom jsem koukala!) A potom se ukáže královna. Fakt kočka. Jako sexy roštěnka. Škoda, že má solidně nahoukáno. Jako asi svýho manžela moc neznala? Takže "dala svoje lůno" tomu, kdo se představil jako její manžel? Protože to je její role? (Hned jsem si vzpomněla na Johnnyho Englishe a jeho tetování na zadku královny.) Ok, takže toho svého krále znala dobře a ... hluboce. No, prostě scéna jak z telenovely. Jenže jak rychle obrátila, že jo? Když jí došlo, že má před sebou svého skutečného manžela. No, prostě občas je míra krásy rovna míře debility v hlavě. (A je jedno, kdy se příběh odehrává.) Hlavně, že pan král byl do té doby ok se svou "ženou". Takže v téhle chvíli bych skočila s dějem v knize, ať nic nevykecám. Ve chvíli, kdy se kretén a blbka shodnou na tom, že sejmou falešného krále, aby jí skutečný král mohl ukázat i svůj třetí půlměsíc i za jiné situace. Ale všechno dopadne trochu jinak. I přes nejistý začátek jsem si nakonec oblíbila Radora. A doufala jsem, že svýmu "taťuldovi" nakope zadek. A kde má ségru? Fakra, fakra! V lese... :D Možná proto se mi druhá kniha líbila mnohem víc. Už mi nevadilo, že sleduju bandu magorů, úchylů a prasat, ale věděla jsem, o co té bandě magorů, úchylů a prasat jde. Druhá kniha je vlastně i trochu dojemná. (A chudák Nasťa zalejvala strom jako trapka a přitom stačilo oblbnout Ivánka, aby...) Čili, Zločin a trest se mi líbil mnohem víc než Svatokrádežná svatba. A jsem ráda, že vyšlo, jak vyšlo, kdyby vyšel první díl samotný, druhý si nepřečtu. Na mě celý příběh byl až moc. Stalo se tam moc věcí. Až moc. Až moc na tak malém prostoru...tenhle příběh by byl možná lepší v knize, ať je to o postavách. Takhle to bylo pouze o přehnané brutalitě a úchylnosti, kterých tam bylo fakt hodně. Ano, to od autora čekám. A kdo tohle čte, si asi říká: "Proč to ta blbka čte?". Ano, věděla jsem, do čeho jdu, ale tohle bylo moc. Na každé páté straně zvrat a pro mě nulová uvěřitelnost toho zvratu. Až moc velká snaha o prvoplánové šokováni čtenáře. A všechno tak rychle, že jsem to těm postavám prostě nevěřila. A možná jsem to vůbec nepochopila. Možná jsem si doteď myslela, že jsem narušená o trochu víc. Holt nejsem, sorry světe :( Co ale musím vynachválit do nebes, je kresba. A její dokonalost. Moc se mi libila. Tam nikdo netlačil na pilu jako v rámci příběhu. Hlavně v druhé části, kde nebylo místo pro temné barvy, protože přišla naděj, aby to kreslíř zase ztmavil, a dovedl do hořkého konce. Ty dvě hvězdy jsou za jeho práci, zbylá za scénář (za ten spíš půl, ale konec mi dal naději, že by se mi Pomsta a vykoupení mohlo líbit). Protože zatím byl děj jako břicho dítěte, které je poprvé na pouti. Skončí v něm všechno, potom ho bolí a když máte štěstí, nepobleje vám boty. SPOILER ALERT Víte, co by bylo fajn? Kdyby se stalo v druhém dílu...každej ví, kdo je ten týpek na obálce. Předpokládaný budoucí král se svojí nevlastní maminkou. Vidím to takhle. Bude se chtít pomstít, zabije svého otce, cestou splodí dvojčata (má to v krvy) se svým bratrem (půjde to kouzlem), a protože se to nikdo nebude moct dozvědět, schovají je u babičky. Jo, a na konci založí Řím. První kniha byla taky solidní magořina, tak proč, sakra, ne, že?... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

Komentář ke knize Ke dnu, nezačnu větou: "Ke dnu je lepší kniha než Do tmy." Ani ho nezačnu větou: "Ke dnu je horší kniha než Do tmy." Problém je v tom, že obě knihy jsou jiné. Odehrávají se ve stejné vesnici a jsou ve stejné sérii. Bohužel. Protože potom je často těžké udržet se a nesrovnávat obě knihy. Autorka tentokrát nechá trpět víc postav. Jejich osudy byly zajímavé. Ale bavily mě především kvůli tomu prvku tajemna, ale chybělo mi to osudové poetično a lyrično nebo jak bych to nazvala. (Možná by jí potom ale bylo vyčítáno, že vykrádá sama sebe.) Ale pravdou je, že potom autor nemůže jít tolik do hloubky, nemá na to čas. (Že by v pokračování?) Jenže pointa je v tom, že vyjít takhle od aurorky jako první kniha, asi si ji nepřečtu. Není to moje obvyklá literatura. (Do tmy jsem tehdy zkusila kvůli doporučení u knihy Houbařka, což jsou dvě knihy mimo mojí "nebezpečnou zónu".) Autorka má ale dar. Ví, jak použít slova a jak je poskládat do vět, aby byly úderné a hlavně dávaly stejný smysl na konci jako na začátku. Což, nebudeme si lhát, dost autorů neumí. (A pokud jim to ještě trochu pokazí překlad, tak error.) Proto se mi kniha prostě jenom líbila, ale nadšení se nedostavilo, přestože jsem si na začátku nebyla jistá, jestli tohle "bude ještě pro mě". Jsem na tom podobně jako sgjoli. Čekala jsem něco jiného a proto jsem se pustila i do téhle knihy. Takže tak ... no ... tři hvězdy, ale chápu, proč někdo knihu hodnotí i lépe než Do tmy. PS: ale je to poprvé, co jsem se neustále musela vracet k anotaci. Stále jsem se zamotávala v postavách, to se mi neděje ani u severských detektivek :(... celý text

Primární důvěra - prst na spoušti 2018, Martin Goffa

"Bad Habits - Silverstein" To je poprvé, co musím vydavatele (MF v rámci série) pochválit za anotaci. Oni v ní nic nevykecali! No, vlastně z ní nebylo zřejmé vůbec nic a to mi udělalo velkou radost. Opět bych ráda poděkovala zdejším uživatelům za radu, že nemám mít mezi devátým a desátým dílem velkou časovou mezeru (snad ten týden dám!). Protože Primární důvěra je fakt pecka! Opět je to spíš (na více prostoru) takovej ten "myšlenkově dumací díl". Tony, parťák Mika se dostal do velkýho průseru. No, a teď se jenom musí přijít na to, zda se do něj dostal omylem a nic neudělal, nebo protože si nedával bacha a přišli mu na to. Protože autor nám nedá nic zadarmo. Nenaznačí, nepomůže. Ale na druhou stranu. S Tonym jsme už my čtenáři strávili dost času, ne? Měli jsme šanci ho za tu dobu poznat? Měl tu šanci kdokoliv jiný v knize? A jak vy sami poznáte, komu věřit? A budete věřit Tonymu? A teď...ať napíšu cokoliv dál, byl by to spoiler a to vážně nechci. Takže zip na puse, teda na prstech a už ani slovo na klávesnici. Ale něco mi vrtalo celou dobu v hlavě. Proč nezamknul? Proč by teda, ku%#a, nezamknul? Po větě "Teď to bude bolet.". No, prostě...některý věci nevíte dlouho. Některý věci víte hned. Některý věci nechcete vědět hned. Některý nechcete vědět vlastně nikdy. Dočetla jsem dobrou knihu. Dočetla jsem dobře napsanou knihu. Přesto se nemohu zbavit dojmu...jak to jenom napsat. Obsah téhle knihy šel napsat mnohem prostříhaně. Což by byla ovšem škoda a všichni to víme. A možná bych byla i zklamaná. Protože to je napsaný fakt dobře. Ale zase si říkám, proč to nevyšlo v jedné knize? Protože je čtenář téhle série zvyklý na určitý počet stran? Protože nás chtěl autor potrápit?... celý text

Smlouva na život 2017, Marko Kloos

"Badass - Saliva" Překvapilo mě, že je kniha tak dobrá. Myslím...až tak moc dobrá. Kniha začne dobře popsaným vojenských drilem. Buď trpět doma v chudobě nebo zkusit jít do armády. I kdyby to znamenalo chcípnout na nějakým šutru. Lepší než doma. A je jedno, že je to vlastně strašně dobře napsaná sranda. Hodně popisná a vy se tam s hlavním hrdinou ocitnete jako naživo. Jenže každá sranda (i to věčný pocení a buzerování) musí jednou skončit. A já byla ráda. Přeci jen jsem byla zvědavá na to nebezpečí z anotace. ZAČÁTEK SPOILERU A že to trvá pekelně dlouho! KONEC SPOILERU Ale nemohu se zbavit dojmu, že kniha byla až moc dlouho táhlá, než hlavnímu hrdinovi došlo, že to není zase až taková pohoda a mě jako čtenáři bylo předloženo, o co jde. Protože po skončení základního výcviku se Andrew dostane (já to nečekala jinak) právě tam, kam nechtěl. A teď to musí nějak zvládnout. Bohužel se děje jenom to jedno. Což je sice dobře popsaná akce, stránky mizí, ale svým způsobem se to stále opakuje. A není to součástí nám známého celku. Prostě lidi někde dělali border, tak to tam vojáci přijdou vyčistit. A já si říkám: "A teď už i trochu toho děje, jo? Ať se dozvím, proč se to děje. Jo?" Asi jenom nevím, jak to napsat bez toho, abych něco vykecala. Ale tohle mi trochu vadilo. Vždycky se něco děje, ale já nevím proč a kdo to dělá, aby mohla být dobře popsaná akce (ve filmu mi ta absence nevadí, ale v knize, kde je prostor, to preferuju.) Ano, první kniha je prostě dobrá. Sice jsem čekala něco jiného, ale co jsem dostala, se mi líbilo. Smlouva na život je dobře napsaný sci-fi military román. A protože osud (čti auror) tomu dá, aby Andrew postupně prošel všemi místy a třeba potom najde to, co mu vyhovuje nejvíc... Ale druhý díl zkusím. Ten se mi podle anotace zdá, že je po obsahové stránce víc celistvý. Viz posledních 50 stran. ***** Jenom jsem občas nechápala překlad. Nebo spíš, musela jsem si určitě pasáže přečíst znovu, abych se utvrdila, že problém není ve mě, ale v textu přede mnou. Uvedu příklad. Jsem voják, totálně zpruzele ležim v nemocnici, pár mojich kámošů zařvalo a vzbouřenců taky vážně hodně, já se dozvím, že ti nahoře tohle celé zametli. "Proč tedy dělají blbé? Proč se tváří, že..." To je v té knize!!! Proč tam není třeba? "Proč ze sebe dělají blbý?" Nebo s trochou fantazie, neznaje původní text? "Proč ze sebe dělají blbce?" Prostě tam byla spousta vět, u kterých jsem si řekla, že tuhle normální člověk takhle neřekne. Natož v téhle situaci jsem vážně nevěřila, že by si to Andrew takhle myslel. To prostě nedávalo smysl :( (A není to kvůli slušnosti, padne tam dost sprostých slov.) A překladatelka je slovenka nebo si chtěla ušetřit práci? Jaksi pozapomněla, že u nás se jména skloňují. "Andrew, ale to už víš.", "Slyšel jsi mě, Andrew?". Toho byla kniha plná :( korekce se na to vyprdla?... celý text

Historky z psíšeří 2020, Evan Dorkin

"Možná to děláme špatně."..."Ale kdepak! Už jako štěně mě dědeček učíval, že se má přesně o půlnoci třikrát hlasitě zavýt...pravda, den nato ho nechali uspat." Jsou chlupatí a nebezpeční. Nejsou sice Kobra 11, ale blíží se tomu! Naši hafíci totiž za pomoci čaropsa řeší problémy ve své ulici. A že se nemůže v jejích rajonu dít nic zvláštního, dešivého nebo prapodivného? O tom si nechte zdát. A nebo raději ne. Mohla by to být nepříjemná noční můra. ♧♧♧ Jednotlivé příběhy byly úplně boží!: 1) Zakopaný pes 5☆ (Stejně jako strašidelné domy, jsou i strašidelné psí boudy. A je potřeba pomoct Jonášovi, aby se vyspal. Protože jeho majitelé si myslí, že má málo lásky. Když on by se prostě jenom rád vyspal..) If there's something strange In your neighborhood Who you gonna call? MOPSbusters! To bylo vtipný, krutý, dojemný, (strašidelný) až jsem na konci nestačila s dechem. Jedna strašidelná bouda, banda psů, co to řeší. Vlastně úplně mimo. To se mi tedy muselo líbit už z principu! 2) Podržchvost 5☆ (Do města se scházejí černé kočky, aby za pomoci magického rituálu jejich majitelek vyvolaly bohyni Sachmetu a získaly její sílu.) Jak může tuhle prekérku vyřešit banda psů? Vždyť mají kočičího kamaráda! Jeho změna na černou kočku, aby jako špión zapadl do davu při tajné misi byla skoro jako z M:I. A vyřešení a poučení bylo za všechny body hodnocení, možná i víc ;) 3) Neradno budit spícího psa 5☆ (Nenaštvěte kočku čarodějnice. Třeba se bude chtít pomstít. Tím, že vrátí na tenhle svět mrtvé psy, aby se vám pomstila. Ale trochu se to zvrhne.) Pomsta se nejlépe podává za studena, ale...krev je přece vařící. Možná ne, když patří zombie psu! Začátek byl dojemný. Jak se pejsci umí postarat o další ze svého druhu. A potom toho zneužije jedna magická míca! Konec byl vážně krvavý. Jako fakt hodně. Nečíst po půlnoci! 4) Pes a jeho chlapec 5☆ (Parta najde špinavého chlapce v Kápově boudě. Co je zač? Kde se tady vzal? Je nebezpečný? Počáteční idyla se změní v boj o holý život.) Ze začátku to bylo vážně dojemné. Jak se chlapec sžíval se smečkou. Ale každá sranda musí jednou skončit a když pejskové přijdou na to, kdo je chlapec ve skutečnosti ... doják na konci jako prase! 5) Nemusí pršet, jen když žáby 5☆ (Z nebe padají žáby. A jedna jí druhou. Ale začnou mizet i psi. A to není žádná sranda.) Záporák byl v tomhle příběhu vskutku nechutný. Ne že bych někdy předtím měla žabí stehýnka a teď mě proto přešla chuť. (Tu jsem neměla ani předtím. Děkuji, prosím.) A na konci čeká pro hlídku velké překvapení! :) 6) Ztraceni 5☆ (Ztratila se štěňata. A jejich stopa vede do míst víc než děsivých.) Tohle byl strašně děsivý příběh s použitím magie, na jehož konci to byl doják. Ano, někdy je vážně lepší, když se lidé nedozví, jak to bylo doopravdy... 7) Pár správných chlupů 5☆ (Když máte tušení, že je dávný nepřítel v nebezpečí, musíte pomoct. Je to vaše práce.) Moc hezký! Tulák se vydá hledat Damiánu. (Tu číču, co na partu poslala zombie pejsky.) A je to cesta nebezpečná a napínavá. A že by měl někdo na konci možná rande? :O Tohle bylo fakt dobrý! 8) Vykopaný muž 5☆ (Banda narazí na psa, který je na vodítku. Zmatený a jeho pán nikde, kromě kousku ruky na onom vodítku. A co jsou zač ty hlasy ze stoky, odkud zachránili Damiánu, které se nechtějí stále utišit?) Hodně děsivý příběh, který je dost otevřený (budete se těšit na další knihu) v konci, a který vám vážně nedá oddechnout. ♧♧♧ Zaujala mě i celá vizuální stránka knihy, kdy části úvod s obsahem a tyráží jsou na jinak zpracovaném papíru než příběhy samotné. A kresba byla taky hodně zajímavá. Celou knihu dělala Jill Thompson, takže vzhledově kniha drží pohromadě. A je to vážně dobrá kresba. Hlavně svým provedením. To zaujme na první pohled. Navíc mě vyloženě bavilo, jak se střídá krajina kolem, protože je děj rozložený na delší časové ose. A hlavně! Když to mělo být děsivé, vážně jsem se bála. Když to mělo být dojemné, kresba mě dojala. (Skicář a obálky jsou povinností a zde udělaly taky radost.) Tímto bych chtěla poděkovat vydavatelství Comics Centrum, které udělalo napatrnou chybu v tisku (obávám se, že jiný vydavatel by to v tichu přešel a ani se neomluvil) a posílali opravené kousky. Ale víc bych chtěla poděkovat jednomu místnímu uživateli, že mi knihu dal, aby doma neměl dvě.... celý text

Chraň mě před zlými muži 2020, Saul A. Lelchuk

"Somebody Help Me - Full Blow Rose" Moc mě bavil úvod. A co Nikki dělá za práci. Někdo to dělat musí. Někdo musí chránit ženy před zlými muži. Jenže potom se to začalo dějově komplikovat a já četla něco trochu jiného, než jsem myslela, že budu v knize číst... Šla jsem do knihy s očekáváním něčeho jiného. A potom mě vlastně to vyšetřování samotné bavilo 50/50. Ale bavilo mě dozvědět se něco o Nikki. Je to dobře napsaná postava. Navíc je sympaticky zdefomovaná svojí prací v knihkupectví (alespoň se u ní lépe vysvětlí autorova vlastní sečtělost, kterou vložil své postavě) a Nikki to ukazuje často (škoda že v reálu to v tomhle odvětví většinou tak nefunguje). A jsem moc ráda, že se sledování Karen trochu otočilo. (Přesto celá pointa za mě trochu překombinovaná.) Protože já myslela, že tuhle práci nebere. Že "není typické soukromé očko" z anotace a bere případy pouze určitého typu pro ženy, viz úvod, minulost a název knihy. Nejsem si úplně jistá, zda mi vyhovovaly pasáže u cvokaře. Hlavně kvůli tomu přepadení. To má být nový standard? Někdo chce moje peníze, já mu je nedám a bráním se, tak mám psychickej problém? Já to vidím jako Nikki. Psychickej problém bych měla spíš post, kdybych mu ty peníze dala. Tak proč nevyužít toho, že vím, jak na to? Udělat to jen její Rómeo, tak to je úplně jiná situace. Zaujala mě především tato pasáž ze strany 127: "Nejsem sebedestruktivní. A nejsem psychopatka. Svět je plný lidí, kteří potřebují pomoc." "A vy se tedy domníváte, že jim tu pomoc musíte poskytnout právě vy." "Domnívám se, že někdo by jim pomoct měl." Možná proto jsem na konci přidala ještě jednu hvězdu. Žijeme ve světě, kde má dost mužů problémy s ženami. A když jsou sebevědomé a samostatné, tak jsou vadné. Možná se jim to z dálky líbí, doma to ale nechtěj, tak to aby se postarali tedy oni...ne vždy se oni postarat umí. Ale čtivý to bylo. Protože od druhé poloviny je to jedna velká řežba a to mě bavilo. Nebudu lhát, jsem na girl power a když se parchantum kouskají ošíšky, hned mi to zlepší den :) PS: dejte mi druhý díl a možná dám pět hvězd. Teď ale zatim ne...... celý text

Kalibánova válka 2014, James S. A. Corey

"This is War - Caliban" Vzhledem k prvnímu dílu jsem z dvojky měla strach. Ono je ve vesmíru ještě něco ho Holden nestihl dodrbat, aby to dál drbal ve dvojce? (Pardon, ale tuhle větu jsem si nemohla odpustit.) Autoři tentokrát rozjeli víc linií postav a za mě to bylo dobře. Přestože bych teorericky mohla začít prskat, že je to stejné jako první díl (kdo četl chápe). Opět zde máme víc linií, kde se cosi děje každému z nich a oni neví, o co jde v celku, zatímco čtenář si to v hlavě skládá, a potom se všichni (postupně) sejdou. Problém je v tom, že je to opět pekelně dobře napsané! Jenom mě moc nebavila linka Avasaralily. (Ale zase je to doplnění informací z první knihy z jiného úhlu a poměrně brzo se její linka spojí s linkou Bobbie, která jí v podstatě dělá osobní asistenku místo "bum bum" poměrně dlouho...od které jsem čekala trochu něco jiného vzhledem k úvodu...příště?) Všichni ostatní jsou v pohodě, jenom tahle baba mě prudila. Jasně, politikaření tam musí být, ale ona byla zároveň strašně nesympatická. Pokud to byl záměr, povedlo se na jedničku s hvězdičkou. Přesto musím smutně zkonstatovat, že mi zde chyběl ten prvek "poměřování pindíku", protože jedny koule z těch původních z prvního dílu zde chyběly. (Prostě je dali až moc brzo dohromady, no, to jde většinou všechno hned brzo do kopru, když plánujete sérii o hodně dílech, protože teď bych Naomi nejraději jednu vrazila, aby se probrala. A celá její postava najednou byla značně rušivý prvek.) Něco mi k blaženosti chybělo v jedničce a tady též. No, uvidíme, čím mě borci spisovatelští překvapí příště... (Jinak opět to samé, co minule. Posledních sto stran bylo zbytečně ukecaných a nevadilo by mi jemně osekaní.) PS: četla jsem správně a jediný, kdo v tomhle díle mluvilsprostě byla důchodka? :D :O PS2: poslední stránka knihy je nejlepší, ale...nebuďme předem zbytečně nadšení. Pád na držku té stromu bolí víc, než když na něj nevylezete vůbec...... celý text

Zkoušky 2019, Vicente Segrelles

Tenhle, třetí, díl je zvláštní. Na prvním místě je vizuální obraz. Jenže tentokrát je to hodně akční (dobře hodně akční) podívaná. A celkový děj pokulhává (což je v rámci série, kde je děj vedlejší, zvláštní tvrzení, já vím...), přesto jsem se bavila. Moc hezkých 70 stran :)... celý text