Lily96
přečtené 439
Rudá jako rubín
2012,
Kerstin Gier
Od téhle knížky jsem očekávala něco trochu jiného. V anotaci se totiž píše, že se zamiuje "napříč časem", takže jsem čekala, že se zamiluje do někoho z minulosti, což se vlastně nestalo. Ale rozhodně nelituju, že jsem si ji přečetla. Bylo to zase něco jiného, s "akorátní" dávkou nadpřirozena, romantiky a vtipu. Gwendolyn mi byla od začátku sympatická, je hrozně vtipná a u některých vět, které si pomyslela, jsem se dokonce musela smát nahlas. Věta, která mě úplně dostala? "Musím si bezpodmínečně pořídit nový mozek" :-D Naproti tomu Gideon pro mě není úplně typ kluka, do kterého bych se zamilovala. Přišlo mi, že autorka tak nějak zbytečně skákala od "nafoukaného Gideona" ke "galantnímu Gideonovi" a abych pravdu řekla, docela mě to mátlo. Díky tomu jsem nedokázala přesně říct, jestli mi spíš je nebo není sympatický. Na jednu stranu jsem byla trochu zmatená z množství nových informací, které jsem musela pobrat, a ze začátku mi dělalo trochu problém ve všem se orientovat, na druhou stranu se mi líbilo, že autorka měla vše do detailu propracované a myslela na každou maličkost. Velké plus má u mě prolog a epilog. Líbilo se mi, že u prologu jsem vůbec nevěděla, o kom nebo o čem se mluví a co se vlastně řeší, ale během celé knihy jsem se k tomu pomalu propracovávala a závěrečný epilog už mi dával smysl. Je to napsané tak, abychom měli určité tušení, ale nic nevěděli jistě, to se mi na tom moc líbilo. Taky se těším, jak se bude dále vyvíjet příběh Lucy a Paula, protože ačkoliv v knize moc dlouho nevystupovali, byli mi hrozně sympatičtí a nemůžu se dočkat, až se dovím, jak to s nimi bude dál a hlavně - jak to vlastně bylo! Věc, kterou na všech knížkách miluju, je nějaký citát nebo úryvek na začátku každé kapitoly, takže tady jsem byla naprosto nadšená. :-) I po dočtení Rubínu mám pořád spoustu nezodpovězených otázek, takže doufám, že se nejedná o pozapomenutí autorky, ale že se všechno dozvím v dalších dílech, do kterých se určitě v nejbližší době poustím.... celý text
Ukolébavka
2011,
Sarah Dessen
Bohužel jsem si od Sarah Dessen přečetla nejdříve Poslouchej! a teprve poté Ukolébavku, takže jsem byla trochu zklamaná. Čekala jsem, že to bude knížka, na kterou nezapomenu, stejně jako tomu bylo u Poslouchej!, knížka, ve které se bude hlavní hrdinka pomalu měnit a poznávat své pravé já, čekala jsem, že Dexter Remy opravdu převrátí život vzůru nohama... ALE... Za prvé jsem se u některých pasáží neskutečně nudila. Většinou se mi v knížkách líbí popisování pocitů hlavní hrdinky, její přemítání a úvahy, ale tady jsem se přes to prostě nemohla prokousat a musím se přiznat, že jsem mockrát přeskočila třeba i půl stránky, protože mě úvahy Remy prostě nebavily. Remy mi upřímně řečeno nebyla ani moc sympatická - celou dobu říkala, jak se změnila, ale vůbec se podle toho nechovala. Na druhou stranu mě samozřejmě dostal Dexter - prostě sympaťák, jedině u rozhovorů s ním jsem se fakt smála. Taky to téma mi už připadalo trochu ohrané. Nechápu, proč v tolika knížkách hlavní hrdinka dělá něco, co vlastně vůbec dělat nechce, a to, co by doopravdy chtěla, si vůbec nechce připustit a ještě dělá všechno pro to, aby to nedostala. Prostě se pořád drží svých minulých názorů a i když se spousta věcí změní, nehledě na okolnosti, ona se prostě zatvrzele změnit odmítá. Poslední dobou mě už takové knížky přestávají bavit, protože vždycky předem vím, jak to asi bude dál... Co se mi vůbec nelíbilo, byl vztah Remy ke své matce. Jednu chvíli se s ní objímala a říkala, jak ji má ráda a jak ji chápe, druhou chvíli ji popisovala jako strašnou ženskou, co jenom uhání chlapy a není schopná se o nic postarat a u ničeho vydržet. Podle toho mi taky někdy byla hrozně nesympatická, ale pak mě to totálně zmátlo, protože najednou ji Remy popisovala jako "svou skvělou mámu", která prostě "neměla štěstí", ale stejně je "skvělé, že ji mám". No a po chvíli se to zase otočilo, takže jsem už byla úplně vedle a doteď nevím, co si mám o postavě mámy Remy myslet. Taky se mi nelíbil samotný text Ukolébavky, ale to už je jen moje věc a můj názor, tohle není vina autorky... Co mě naopak hrozně zaujalo, je obálka knihy. která se mi hrozně líbí a je to asi hlavní důvod, proč jsem si knížku přečetla. Hrozně mě mrzí, že jsem si nepřečetla nejdříve Ukolébavku a pak teprve Poslouchej!, protože v tom případě by se mi Ukolébavka tak normálně líbila a z Poslouchej! bych byla nadšená. Bohužel jsem po perfektním Poslouchej! čekala mnohem více, a tak jsem teď trochu zklamaná. Pokud se někdo chystáte číst knížky Sarah Dessen, určitě začněte Ukolébavkou a teprve potom si vychutnejte Poslouchej!. ;-)... celý text
Lola a kluk od vedle
2013,
Stephanie Perkins
Po velkém nadšení z knihy Polibek pro Annu jsem se s velkým očekáváním pustila do Loly. A - nutno uznat - trochu mě zklamala. Z části si za to můžu sama, protože jsem od toho čekala opravdu hodně, ale když to srovnám s Annou...no, nebýt podobné obálky, asi bych ani nepoznala, že je to od stejné autorky. To nejlepší na téhle knížce pro mě bylo to, že i tady vystupovali Anna a Étienne, a právě oni dva jsou asi mé nejoblíbenější postavy. Zatímco Annu v PpA jsem si okamžitě oblíbila a dokonale jsem jí rozuměla, Lola je úplně jiný typ člověka než já. Někdy mi byla sympatická, ale asi by se nestala mou nejlepší kamarádkou. Často jsem ji nechápala a prostě si mě moc nezískala. Naproti tomu Cricket...no, když jsem četla PpA, Étienne si mě hned získal svou bezprostředností, vtipem a takovým tím osobním kouzlem (já vím, že to zní divně, když je to jen postava z knížky, ale je to tak). Cricket je úplně jiný než Étienne - hodný, milý, slušný,... Ale líbil se mi úplně stejně. To kvůli němu jsem fandila i Lole a chtěla jsem, aby všechno dobře dopadlo. Vlastně jsem se těšila na každou část, kde bude vystupovat i Cricket, a zbytek jsem většinou tak zběžně prolítla. Takže můj celkový dojem...kdybych Lolu četla jako první kížku od Stephanie Perkins, určitě bych z ní byla nadšená. Ale myslím, že Polibkem pro Annu si nasadila laťku hodně vysoko a touhle knížkou se jí ji nepodařilo překonat. Z Anny jsem byla nadšená, Lola se mi líbila. Annu jsem četla už dvakrát během jednoho měsíce, k Lole už se určitě nevrátím. Polibek pro Annu bych si chtěla koupit, knížku Lola a kluk od vedle s lehkým srdcem vrátím a budu si ji pamatovat jako pěknou knížku od autorky skvělého Polibku pro Annu. Když jsem Anně dala 5 hvězdiček, Lole bych dala tak 3,5, ale protože srovnávání už bylo dost, nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky.... celý text
Prozření Mary Dyerové
2013,
Michelle Hodkin
U téhle knížky se mi vůbec nelíbí obálka. Půjčila jsem si ji jen proto, že si ji chtěla přečíst i moje kamarádka, a tak jsem se podívala, o čem vlastně je. Svou obálkou by mě ale vůbec nezaujala... Líbí se mi styl, jakým je knížka napsaná. Ze začátku vlastně vůbec nevíme, na čem jsme a jak to celé bylo, a postupně se teprve dovídáme jednotlivé události, zároveň jak Mara objevuje své "schopnosti" a zjišťuje, co se kolem ní vlastně děje, poznáváme i my, jaká vlastně je a okolnosti, které ji vedly až tam, kde je teď. Je třeba číst velmi pozorně, protože stačí, aby nám unikla nějaká maličkost, a nic už vlastně nedává smysl. Hranice toho, co se děje jen v hlavě Mary, co se jí zdá a co se stalo doopravdy, je velmi křehká a není jednoduché vždy odhalit, jak to vlastně bylo. To se mi na tom právě líbilo. Děj je velmi poutavý. Vlastně se stále něco děje, takže knížku jsem přečetla jedním dechem. Na můj vkus byly některé pasáže až moc hororové, až mi naskočila husí kůže a nejednou jsem se při čtení ohlédla přes rameno. Nedoporučuju číst v noci! :-D Kromě stylu, jakým byla napsaná, mě však knížka nedokázala ničím nijak zvlášť zaujmout, nijak nevyniká. Líblila se mi, není špatná, ale není to nic výjimečného. Jedno mínus má u mě za otevřený konec, ale snad brzy vyjde pokračování a všechno se tam vyřeší...... celý text
Budeš tam?
2007,
Guillaume Musso
Tahle knížka mě mile překvapila. Byla velmi poutavá a přestože knih s tématikou cestování časem je spousta, takhle byla v něčem jiná. Měla hloubku, byla tam spousta věcí k zamyšlení a po přečtení si uvědomíte, jakou má život vlastně cenu a jak křehké je cokoli, co se vám třeba teď může zdát naprosto samozřejmé a věčné. Líbilo se mi, jak tam byla popsána láska. Bylo to něco opravdu hlubokého, trvalého, nikdy nekončícího. Myslím, že právě ta jejich vzájemná láska jim dávala sílu jít dál, i když se zdálo, že je to zbytečné. Láska byla v této knize pojmuta jako opravdový, trvalý cit. Přestože nebyla popisována mnoha slovy, teatrálně, pateticky nebo zbytečně dramaticky, ten její význam z toho prostě vyplývá a je to celé takové hodně citové, emocionální. V některých částech se mi zdálo, že zbytečně moc popisuje nějakou nevýznamnou věc nebo místo, ale nijak to nekazí celkový dojem. Pro mě je tato kniha příjemným překvapením.... celý text
Alchymie věčnosti
2013,
Avery Williams (p)
Tahle knížka mě zaujala svou obálkou, nicméně obsah mě trochu zklamal. Přišlo mi to strašně krátké, málo propracované, málo detailní. Myslím, že kdyby byla knížka delší o nějakých 100 stránek, vůbec by jí to neuškodilo. Nemůžu si pomoct, ale docela jsem si nedokázala Serafinu oblíbit. Jednak celý ten její život (vím, že byla vlastně pod vlivem Cyruse, ale přesto) - kolik lidí zabila, i když se snažila vybírat si ty, co už žít sami nechtěli. Možná to je i tím, že byla knížka tak krátká a její postava nebyla popsaná úplně podrobně. Nechápu, jak s těmi svými činy mohla žít. Bylo mi jí líto, to jo, ale stejně... Navíc si nedokážu představit, jaké to musí být pro rodinu Kailey - myslí si, že je živá, zpátky, mají radost, že se ještě polepšuje a netuší, že doopravdy to vůbec není ona... Doufám, že brzo vyjde další díl, který bude trochu lepší.... celý text
Anna krví oděná
2013,
Kendare Blake
Bohužel, tahle knížka mě trochu zklamala. Nebylo to tím, že by byla špatná, ale po přečtení komentářů jsem se na ni tak hrozně těšila, že výsledek nesplnil moje očekávání. Jedno velké plus má u mě obálka - ta se mi hrozně líbí a tak nějak podtrhuje celou atmosféru té knížky. Něco mezi fantasy, romantikou a hororem (pro mě). Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěný klukem (příjemná změna od řady knížek, které většinou čtu) a přece to nebylo málo citlivé nebo romantické (i když jak už tady někdo psal, také bych uvítala trochu více romantických scén). Cas je vtipný, bere věci s nadhledem a to se mi líbilo. Z Anny jsem měla rozporuplné pocity. Řekla bych, že jí autorka věnovala docela málo prostoru, takže si mě nedokázala úplně získat. Byla mi sympatická, ale nebylo to ono, nedržela jem jí celou knížku palce a nebyla jsem úplně...zasažená jejím osudem. Myslím, že kdyby byla její postava více propracovaná, bylo by to lepší. Ale protože nejsem žádným velkým fanouškem hororu a krvavých scén, právě tohle mi na knížce vadilo. Na mě byly ty kruté scény až zbytečně moc propracované, do detailů popsané. Nikdy se mi z toho nezvedá žaludek nebo tak, ale číst o tom taky nemusím, takže jsem se je vždy snažila proletět co nejrychleji (takže jsem fofrem proletěla podstatnou část knížky). Někomu to možná ani jako horor nepřijde, ale na mě to bylo krvavé dost. :-D Na druhou stranu, tahle knížka je nesmírně poutavá. Jak se do ní pustíte, už nemůžete přestat, zvlášť po prvních pár kapitolách, kde se spíše Cas představuje. Ovšem nemám ráda otevřené konce, ani u knížek s pokračováním, takže doufám, že ve druhém díle (který si i přes rozporuplné pocity určitě přečtu) už to celé skončí (nejlépe happyendem). :-)... celý text
Poslouchej!
2012,
Sarah Dessen
Ačkoli se může zdát, že jde o typický dívčí román, jde v knížce "Poslouchej" o mnohem víc než jen o vztah kluka s holkou a jejich postupné hledání. Tématem jsou vztahy mezi lidmi, problémy, které kolikrát vzniknou jen kvůli tomu, že se bojíme spolu mluvit, bojíme se reakce, odmítnutí, a tak raději neuděláme nic a zbytečně se trápíme. Je o tom, jak jednodušší by vše bylo, kdybychom se nebáli mluvit, ale na druhou stranu si také naslouchat, kdybychom říkali hlavně pravdu a vnímali ostatní lidi kolem sebe,... Annabel je podle mě hrozně sympatická. Byla mi hrozně blízká povahově, takže jsem jí hrozně fandila a držela palce. Na druhou stranu si myslím, že doopravdy by to takhle být nemohlo - myslím tím, že doopravdy by úspěšná modelka (která je modelkou téměř celý život) asi těžko byla citlivá, skromná, někdy až plachá, nespolečenská, uzavřená, bojící se projevit svůj názor. Ale v knížce to k sobě tak nějak pasovalo. :-) Tenhle typ knížky mě vždycky spolehlivě rozbrečí. Nejde o to, že by tam byl špatný konec, někdo umřel nebo něco takhle typicky smutného a k pláči, ale jde o to, jak je tam popsána ta osamělost. Hlavní hrdinka (v tomto případě Annabel) je tak sama a přitom vlastně není o nic horší než ostatní, třeba udělala pár chyb, ale kdo nechybuje? A stejně se k ní všichni otáčí zády, cítí se vyřazená, osamocená, izolovaná, uvědomuje si své vlastní chyby a připadá si vyloženě špatná. Připomnělo mi to knížku "Blbá sázka o fajn kluka" - tam jsem cítila něco podobného. Takové knížky mě vždycky hrozně rozesmutní. Tahle k nim patří, ale během čtení mnou probíhala spousta emocí, od radosti, smíchu až k pláči a smutku a zpátky ke smíchu, a to se mi na knížkách líbí. Hlavně proto má tedy ode mě "Poslouchej" všech pět hvězdiček, určitě doporučuju všem "citlivkám". :-D... celý text
Vím, jak chutná vzduch
2005,
Maria Hirse
Na tuhle knížku jsem se hrozně těšila a ani trochu mě nezklamala. Při jejím čtení až mrazí... Autorka popisuje svou anorexii naprosto otevřeně, zdánlivě až bez emocí, jako by to byl jen popis nějakého stavu, ale pod povrchem se skrývá všechna ta bolest s tím spojená. Uvědomíte si, že i když ona sama ví, kde je problém a že je nemocná, nedokáže se z toho zajetí vymanit. Kdyby to autorka sama nezažila, asi by nikdy nedokázala napsat tak skvělou knížku. Muselo to pro ni být hrozně těžké a já ji hrozně obdivuju za to, že dokázala překonat sama sebe, "vyhrabat" se z toho a ještě o tom psát. Knížka je opravdu taková...místy až krutá, syrová, drsná, slabším povahám se z toho může zvedat žaludek, ale mně po jejím přečtení zůstal jen pocit jakési účasti s těmi, kdo anorexií trpí. Nikdy jsem anorektičky neodsuzovala ani na ně nijak nenadávala, ale někdy jsem si přece jenom pomyslela, že jsou to "hloupé husy", co si za to můžou samy. Po přečtení této knížky jsem zjistila, že vůbec ne. Že to samé se třeba může stát i mně a nic s tím neudělám, protože když to budu mít v hlavě, jen tak mi to někdo nevymluví. Že je prostě něco ovládá a ony jsou pak úplně bezmocné, smutné, protože se od nich pomalu odvrací okolí, přátelé, někdy i rodina a ony to třeba vůbec tak nechtějí... Četla už jsem asi dvě knížky o anorexii, ale vždycky to začínalo tím, že do toho holka spadla a většinu knížky se z toho dostávala. Líbilo se mi, že tady to bylo naopak - většina knížky byla o tom, jak ji anorexie pomalu pohlcuje, ovládá, jak se propadá níž a níž. Jediná knížka, kde je opravdu popsán průběh anorexie, nejen snaha o její vyléčení. Rozhodně doporučuji všem holkám a autorka má opravdu můj velký obdiv!... celý text
Polibek pro Annu
2012,
Stephanie Perkins
Nejdříve jsem si myslela, že tohle bude jen další dívčí román s typickou zápletkou a typickým závěrem, ale poziviní komentáře tady na databázi mě přiměly přece jen se do této knížky pustit. Jsem za to moc ráda. Konečně jsem narazila na skvělý dívčí román se zajímavým, jedinečným a neobvyklým dějem. Anna mi byla hrozně sympatická, protože jsem v ní někdy poznala taky sebe samu. Ve spoustě situací bych se zachovala úplně stejně, kolikrát jsem si říkala "Bože, jako bych se viděla!", myslím, že je úplně stejný typ člověka jako já. Takže pro mě bylo svým způsobem i uklidňující, že i jiní lidé dělají podobné chyby jako já nebo mají stejné "úchylky". :-D Navíc miluju Francii, Paříž, francouzštinu a cokoli s ní spojené, takže se mi líbilo, že se děj odehrával právě tam. Jediné, co mi tam trochu vadilo, bylo Annino chování na konci. Celou dobu byla tichá, uzavřená, nekonfliktní, možná trochu bázlivá, bezproblémová a na konci najednou v jednom kuse "vybuchovala", když se jí něco stalo nebo jí někdo něco udělal. Možná právě proto, že je mi její chování blízké, si myslím, že takový typ člověka by tohle nedělal (a soudím i podle sebe), ale to je jen můj názor a rozhodně to nijak nesnižuje kvality této knížky. Další knížka u které lituji, že nemůžu dát více než 5 hvězdiček... :-) Normálně si kupuju jen knížky "klasické", třeba povinnou četbu nebo tak a za dívčí románky neutrácím, ale teď docela hodně uvažuju, jestli si Polibek pro Annu nekoupit! Uvidíme... :-)... celý text
Dech
2013,
Sarah Crossan
Tahle knížka má naprosto fantastickou obálku. Hrozně mě zaujala a tak nějak mě fascinuje... Myslím, že dokonale vystihuje atmosféru celé knížky. Celkový nápad a téma mi přijdou úplně skvělé. Co se týče zpracování...něco málo mi tam chybělo. Nedokázala mě "dojmout". Byla tam spousta smutných věcí, umírajících postav, ale sotva jsem si stačila uvědomit, co se stalo, už se stalo zase něco jiného, takže jsem nad tím ani nedokázala pořádně popřemýšlet a prostě mě to málo chytlo za srdce....bylo to takové strohé, stručné, docela málo emotivní, citlivé (pro mě). Nejvíce jsem si oblíbila Beu, byla mi tak nějak povahově nejbližší, měla podobné názory jako já, myslím, že bych se ve spoustě situací zachovala stejně. Alina mi přišla až moc taková..tvrdá, odhodlaná, přehnaně cílevědomá, ze začátku by klidně šla "přes mrtvoly". Pak už se ale taky měnila... No a Quinn...nevím, ten mi nějak extra k srdci nepřirostl. Takže až na tu zbytečně malou "emotivní stránku" je to podle mě skvělá kniha a už se těším na další pokračování, které snad brzo vyjde... :-)... celý text
Prázdné místo
2013,
J. K. Rowling (p)
Od začátku jsem věděla, že k této knize nebudu a nechci přistupovat jako k "dalšímu" dílu J. K. Rowlingové. Zakázala jsem si jakékoli srovnání s Harry Potterem, protože jsem nechtěla, aby můj názor ovlivnilo její předchozí skvělé dílo. Prázdné místo je velmi zvláštní kniha. Měla jsem pocit, jako by autorka přišla do malého města, bez jakéhokoliv úvodu popsala, co se tam za určitou dobu stalo a zase odešla - bez závěru. Není to úplně můj šálek kávy - mám radši, když se dozvím, jak všechno dopadlo a že "spolu všichni žili šťastně až do smrti". Toho jsem se ale nedočkala. Trochu mi vadilo, že v průběhu knihy jsem postupně zjistila, že v podstatě žádná postava není úplně kladná - všichni měli alespoň jednu malou zápornou vlastnost. Měla to být knížka o opravdovém životě, o životě, jaký doopravdy je, ale přesto se mi tomu nechce věřit. Měla jsem pocit, jako by byl život záměrně zhoršován. Tak špatné to přece není. Osobně bych tedy vytkla (podle mě) přílišnou snahu ukázat opravdový, drsný a krutý život, protože už to potom není uvěřitelné. Někdo by mohl vytknout spoustu postav a složité propletence jejich myšlenek, ale to mi žádný problém nedělalo. Po prvních pár stránkách jsem už měla jasno v tom, kdo je kdo, a po zbytek knihy nebyl žádný problém s rozlišováním. Přestože někteří lidé vyčítají předvídatelný konec, já jsem tedy takové rozuzlení rozhodně nečekala... Za největší plus této knihy bych označila obrovskou poutavost - těch cca 500 stránek jsem přečetla jedním dechem a dokonce i když se řešilo něco pro mě nezajímavého, po celou dobu jsem byla hrozně napnutá a vůbec jsem se nenudila. Moje celkové hodnocení - nadprůměrná kniha, ale ne můj oblíbený žánr. Už se k ní asi nevrátím.... celý text
Všechny barvy Země
2013,
Beth Revis
Skvělé ukončení této trilogie. Knížka byla krásná, velice čtivá a hlavně neskutečně dojemná, dokonce u mě došlo i na slzy. :-) Amy jsem neskutečně fandila a nemohla jsem si pomoct, ale co všechno se jí tam stalo - přišlo mi to hrozně nespravedlivé. Syna jsem měla ráda už od prvního dílu, ale teprve tady mě přesvědčil, že si Amy skutečně zaslouží, že k sobě patří a že dokáže být opravdový "velitel". Jediné, co mi na něm trochu vadí, je jeho jméno - zní to tak stroze, neosobně. Mou neoblíbenou postavou byl už od začátku Chris. Ale na můj vkus se tento díl zbytečně moc hezmžil umírajícími nebo mrtvými. Nemám ráda, když postavy (navíc kladné a sympatické) umírají tak rychle, že ani nestačíte truchlit... Taky mi trochu vadilo, že už se to neodehrávalo na lodi a chyběla mi tam spousta mých oblíbených postav - Harley, Bartie atd. Závěr knihy byl pro mě naprosto nečekaný, neuvěřitelný a hlavně kouzelný a myslím, že skvěle zakončil celou trilogii. Kdybych to měla srovnat s ostatními díly této trilogie - Loď mezi hvězdami se mi líbila úplně nevíce. Držela jsem Amy palce, aby se vyrovnala se vším, co musela, a naopak jsem se vyrovnávala s tím, co musel dělat Syn. Druhý díl mi přišel slabší, nejvíce se mi tam líbily ty indicie spojené s mými oblíbenými knížkami. No a tenhle díl byl teda takový prostředek, každopádně si rozhodně zaslouží všech 5 hvězdiček!... celý text