Kniha k níž je asi třeba uzrát, dát jí čas.
Když vyšla, protrápila jsem se pár úvodními stranami a vytočená ji vrátila zpátky do knihovny. Teď, v jiné životní etapě, jsem ji vytáhla a doslova zhltla během dnešního pozdního večera. Nemohla bych se pod každou stranu podespat, ale co vím je, že jsem se smála, měla slzy v očích i cítila smysl a pochopení.
Takže... jestli Vás bude prudit (jako i mně před třemi lety), strčte ji klidně mezi další svazky a dopřejte sobě i jí čas... No a jestli ne, určitě se k ní budete vracet.
Já do knih obvykle nikdy nepíšu, ale dneska, dneska jsem prostě musela!... celý text