Lmslaver
přečtené 543
V objetí smrti
2019,
Miroslav Žamboch
Malá ukázka: Z Baklyho krví černé tváře svítilo bělmo jeho očí, na jednom z kladiv za oční důlek visela lidská hlava…Valer se podíval na schodiště za ně. Už nebylo bílé, krev stékala z jednotlivých stupňů v tmavě červených pramíncích. Od vydání první Žambochovky s Baklym (Bez slitování) uběhlo šestnáct let a za tu dobu ušel Bakly kus cesty. Změnil se ve vražedné monstrum, které se musí neustále držet na uzdě, aby jeho duše nepropadla zabijáckému běsnění a při smyslech ho drží především otcovská láska k Zuzaně. Mimo linii Baklyho se dovídáme, jak se rychle vyvíjí věc v podzemí a sledujeme jak se jednotlivá dějová vlákna kapitána Valera se Zuzanou, ninju Grumana (toho chlapa jsem si hodně oblíbil) a klanového velmistra Janicka splétají dohromady v jeden silný příběh, který vrcholí masakrem v podzemí města. Oproti prvnímu dílu (Hledání smrti), kdy se jednotlivé strany oťukávají a spřádají intriky, tady už dochází k přímé konfrontaci za použití smrtících prostředků. Někdo možná pláče že je v Baklym málo Baklyho, ale já se určitě necítil ochuzen o množství prasklých lebek, vyvržených střev a dalších krvavých lahůdek. Navíc nám Mirek Žamboch naservíroval další díl skládačky vzájemných pozic mezi hrabětem Daskem (Koniášem) a lordem Varatchim před vypuknutím nevyhnutelné války. Jedinou malou výtku bych měl k absenci Janickova finále ve městě, těch pár vět ve Varatchiho epilogu mě dostatečně neuspokojilo. Suma sumárum jsou oba díly Baklyho parádní fantasy nářez bez zbytečné vaty, který jsem četl jedním dechem a zároveň si vychutnával všechny jednotlivé situace, střípky událostí, které se dohromady spojí v excelentní příběh. "Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý."... celý text
Přes sedm set stránek Levharta je za mnou a ani to nebolelo, naopak čtení to bylo svižné, zápletka se rozjíždí po pár stránkách, mrtví přibývají jak na běžícím pásu a o zvraty není nouze, ostatně jak je u Nesba zvykem. Mezi nejlepší řadím pasáž, která se odehrává v zasněžených horách, ale i finále v Kongu má svoje exotické kouzlo. Jen mi tu už trochu začíná vadit Holeho sebedestruktivní chování, mám na mysli chlast a teď přibyly i drogy. Ale když jde do tuhého, vyždímané tělo alkoholika dokáže překonat nečekané nástrahy od protivníků i v těžkých přírodních podmínkách. 90%... celý text
Princezna z Marsu
1995,
Edgar Rice Burroughs
Před mnoha lety jsem měl komiks Dobrodružství Johna Cartera od Vlastislava Tomana a Jiřího Veškrny, který vyšel sedmdesátém roce jako ABC speciál a tahle knížka byl můj návrat do klukovských let. Duchovní otec Tarzana tu pustil otěže své fantazii a vyslal na Mars pozemšťana Johna Cartera konat odvážné skutky. Hrdina obdařený superschopností překonává skoky velké vzdálenosti, vrhá se po hlavě do dobrodružství motivován intuicí, že se musí zastat slabších a samozřejmě nechybí krásná dívka za kterou by položil i život. Je to příběh, který byl jistě inspirací pro Moorcockova Kanea (Město šelem), nebo Procházkova Kena Wooda. Ve stylu vyprávění je už poznat, že je to už víc než sto let od zrodu této knihy, kterou ale já řadím mezi fantasy klasiku.... celý text
Město šelem
1992,
Michael Moorcock
Tak jako v dobrodružstvích Johna Cartera od Edgara R. Burroughse je tohle příběh pozemšťana, který se dostane tajemnou cestou prostorem a časem na Mars. Neohrožený Michael Kane vykoná s mečem v ruce hrdinné skutky, bojuje s nelidskými příšerami a pro záchranu krásné ženy je schopen obětovat život. Město šelem mě neuchvátilo ani v době českého vydání po pádu železné opony, protože jsem měl pocit, jako bych už cokoliv z toho četl někde jinde a v lepším provedení, ať už ve zmiňovaném Carterovi od Burroughse, nebo Howardově Conanovi.... celý text
Žena v kleci
2011,
Jussi Adler-Olsen
Ústřední dvojici Carlovi a Assadovi to dohromady skvěle klape, jak v dialozích, tak ve vyšetřování, i když Assad není zrovna klasický polda, protože není vůbec polda, ale vlastně jen uklízeč, řidič, nebo příležitostný asistent k ruce. Střípek po střípku se skládá dohromady mozaika tohoto skvělého detektivního příběhu a mám jen velmi malou výtku k odhalení pointy ještě předtím, než na ni přijdou Carl s Assadem, ale vzhledem ke skladbě, jakou je děj nalinkován to asi ani jinak nešlo. Výborná detektivka.... celý text
Kobra z Aventine
2002,
Timothy Zahn
Na tohle jsem už moc rozmazlený Žambochem, Kopřivou, nebo Kulhánkem a sérii o válečnicích modifikovaných nanotechnologii zvaných KOBRY bych zařadil jako béčkovou literaturu, kterou bych skousl na začátku devadesátek kdy byl hlad po zahraniční sci-fi. Autor vůbec nevyužil potenciál tématu o super-vojácích a bojové scény jsou odbyty v pár větách, celé válečné konflikty pak v pouhých několika odstavcích, zato moralizujících myšlenek hlavního hrdiny si užijete až nad hlavu. Oproti prvnímu dílu přibylo víc politiky, ale naštěstí je to tenká knížka. Dám tři hvězdy, protože jsem hodný kluk a od dob vydání originálu uběhlo už pár let, ale u mě je to jen na hraně padesáti procent.... celý text
Z Divokého západu
2009,
Robert Ervin Howard
Tahle sbírka westernových povídek je dobrodružství, tajemno, humor i napětí v jednom balení a dokazuje, jaký měl Howard vypravěčský talent. Kniha je plná příběhů se statečnými pistolníky, kteří se řídí svým vlastním smyslem pro spravedlnost, hemží se zlovolnými šerify, nezdolnými zlatokopy a samozřejmě i všehoschopnými padouchy v úžasných kulisách divokého západu.... celý text
Město kostí
2002,
Michael Connelly
V Městě kostí pátrá Harry Bosch po pachateli zločinu, který se stal před mnoha lety a možná právě proto, že jde o případ starý přes dvacet let nemá tak vysokou dávku napětí jako jiné Connellyho příběhy. Sledujeme tu spíše rutinní policejní vyšetřování, které osudově poznamená některé účastníky, narazíme na další střípky nevraživosti mezi Boschem a zástupcem policejního náčelníka Irvingem. Město kostí nepatří mezi nejlepší knihy s HB, ale stále je to nadprůměrná detektivka, která nepostrádá náležitou čtivost.... celý text
Špinavý kšefty na North Ganson Street
2017,
S. Craig Zahler
Téhle knížky bych si asi nevšiml, nebýt zajímavých komentářů trudoše a marlowa ve kterých použili slova násilí, krutost a brutalita. A já bych se nebál přidat i slovo jatka, protože tenhle lov na policisty z města Victory, kteří jsou vražděni spolu s náhodnými svědky, nebo rodinnými příslušníky není nic jiného než neředěný masakr. Opravdu to není čtení pro romantické citlivé duše, některé scény vyrazily dech i takovému cynikovi za jakého se považuji já sám. Příběh je skvěle proložen drsnými hláškami a vtipy, kterými se častují policajti mezi sebou, nebo když provádí výslech podezřelého se kterým se opravdu nemažou. Špinavý kšefty na North Ganson Street můžu bez výčitek zařadit mezi nejlepší knihy, které jsem v poslední době četl. Malá ukázka: „V baráku už nejsou lidi,“ pokračoval obr, „a já mám o pár bloků dál zaparkovanej náklaďáček s hadrama napuštěnejma olejem a deseti kanystrama benzínu. Všechny tvoje herny. Všechny tvoje bylinky. Všechny tvoje postýlky a fajn povlečení.“ Rozhodil ruce do vzduchu. „Akorát smrad.“ Izzy se podíval na Bettingera. „Slyšíte toho zkurvenýho maniaka? Slyšíte –“ „Cože, co?“ zeptal se detektiv. „Slyšel jste, co mi řekl? Jak mi –“ „Lituju.“ Bettinger potřásal hlavou, jako by chtěl vytřást vodu z uší. „Občas nedoslýchám.“ „Zatracený poldové z Victory.“ Izzy si třesoucíma rukama masíroval spánky. „Nemá jeden z vás bejt hodnej policajt?“ „Vyhodili ho v sedmdesátých letech.“ „Udělej mi prostě radost,“ řekl Dominik. „Když mám radost, nezapaluju baráky.“ Vyděrači se v očích zaleskly slzy zděšení. „Ty bys to opravdu neudělal, že ne?“ „To je ta nejblbější otázka, co jsem kdy slyšel. A to mám ex-manželku, která se zeptala: ‚Budeme pořád kamarádi?‘“... celý text
Hledání smrti
2018,
Miroslav Žamboch
Hledání smrti je první část dvojdílného příběhu o vražedném monstru jménem Bakly, i když to vlastně není zase tak úplně pravda. Není to jen o Baklym, v knize se splétají osudy dalších postav, převážně Baklyho dcery, nebo Janicka vůdce klanu čarodějů. Proto možná někdo může být zklamán, že Řezník z arény brutálně nemasakruje své protivníky na každé stránce. Mirek Žamboch tu spřádá z nitek sofistikovanou síť příběhu, který mě pohltil, ukazuje nám, jak se vyvíjí situace v tomto fantasy světě, jak probíhají tajné obchody s magickými artefakty a že se stále zintenzivňují přípravy na velkou válku. Hodnocení si ale nechám, až budu mít celé tohle dobrodružství přečtené komplet i s druhým dílem: V objetí smrti.... celý text
Hvězdný vlk
2002,
William King
Klasický start military příběhů – mladý hrdina Ragnar je vržen do výcviku, sice o to víc brutálního, protože tohle je Warhammer 40 000 a hvězdní vlci nejsou žádní maminčiny mazánkové. Po základním výcviku ostřejší zkouška a pak samozřejmě první ostrá akce. Tohle je opravdu jen takové počteníčko do vlaku, v příběhu jsem ani nic sofistikovaného nehledal a co jsem očekával, to jsem dostal.... celý text
Veteráni
1981,
Eric Lambert
Přečetl jsem poprvé v osmdesátých letech a pak se několikrát ke knize vrátil, i když jsem později vynechával tu první část, kdy se parta válečných veteránů vrací do Austrálie na dovolenku před dalším nasazením a děj se stáčí ke kritice kšeftařů, kteří na válce vydělávali velké prachy. Je tu trochu cítit levicový názor, ale naštěstí tu žádná rudá hvězda nepíchá čtenáře do zadku. Přesun děje do války v Tichomoří je však ale stejně docela jiná káva. V tehdejší době jsem poulil oči na tu naservírovanou porci explicitního násilí při popisu sebevražedných útoků fanatických Japonců, kanibalismus, brutální zranění po kulometných palbách a další útrapy při bojích a pobytu v džungli. Celkově Veterány hodnotím jako dobrý protiválečný román, který na mě kdysi udělal velký dojem a který ani po mnoha letech moc bodů neztratil. Ukázka: Zavedl mě k okraji zastavené plochy na volné prostranství mezi dvěma chatrčemi. Bylo tam ohniště a na něm veliký plechový kotel. Z ohně ještě stoupal kouř. Opodál byla nahá těla dvou Australanů, příšerným způsobem rozčtvrcená. Hrudníky měli proražené, žebra odtržená od velikých mokvajících děr. Břicha byla rozpáraná od pasu až po krk a přes údy jim visely konce vnitřností. Ze stehen měli vyříznuté dlouhé pruhy masa. Tehdy mi Tully řekl podivně klidným hlasem: „Chápeš, proč jim vytrhávají srdce a játra a proč mají takhle pořezaná stehna?“ Jeho výraz mě naplnil hrůzou, pro kterou není jména. „Proč, Tully?“ „Jedí to.“... celý text