Lutziana
přečtené 317
Ohnivý muž
2016,
Joe Hill (p)
S přibývajícími léty a přečtenými tituly od pana Hilla, tohoto autora začínám mít ráda víc a víc. Dokonce mi s Ohnivým mužem přirostl k srdci trochu víc, než jeho (mnou též zbožňovaný) otec King. S partičkou z Ohnivého muže jsem strávila pár týdnů, ale vědomí, že kniha bude "to pravé", jsem měla už cca po 30 stranách, což se mi běžně nestává. Čím delší knihy Joe píše, čím víc prostoru dostává psychologická hra postav a možná rozuzlení, tím víc se mi jeho styl zamlouvá. Stejně jako u Vánoční říše a Rohů jsem měla při čtení takový pocit přítomné "magie", něčeho až pohádkového a přitom silně realistického a děsivého zároveň. Joe Hill si vybudoval vlastní žánr a vždycky v něm překvapí. Fascinující téma s filozofickým přesahem s tak realistickým nádechem, až běhal mráz po zádech a zároveň to v člověku příjemně hořelo :) Víc takových příběhů!... celý text
Nekros a jiné noční můry
1999,
Brian Lumley
Nadčasová sbírka, ze které Vám bude naskakovat husina, někdy příjemná, někdy mrazivě vtírající se až do morku kostí. Překvapila mě na ní ta pestrá paleta žánrů i nálad, nezemských odlesků a čiré hrůzy:) Jinak kvalita povídek není souměrná, což mi překvapivě v případě Lumleyho vůbec nevadí. Nijak to té sbírce neublíží jako celku. Počáteční Plodnice pro mě byly takový "rozjezd", Zadní řada třeba hodně slabá (stejně tak Tencí lidé a Šeptač - mimochodem divím se, že překladatel tehdy nezvolil šikovnější název "Našeptávač", ale ani tím by moje sympatie povídka nezískala), ale taková Slunce, moře a tichý křik, Viadukt a Druhé přání... to jsou libůstky z ranku scifi, thrilleru i nefalšovaná lovecraftovina, zabalená do ponurého až "gothic" prostředí. Povídku, Ten, jež kráčí s větrem (stejně jako sbírku samotnou) jsem dočetla v den výročí narození mistra H. P. Lovecrafta, jemuž tady Lumley skládá opravdu úctyhodný hold. Že by signály z vesmíru? Doporučuji všemi chapadly...... celý text
