MamaKnihomolka
přečtené 413
Divná planeta
2020,
Nathan W. Pyle
Tak originální komiks s myšlenkou, která nám ukazuje jak by viděli pro nás všední věci a aktivity tvorové mimo naší Zemi. . Rozhovory mimozemšťanů nad úplně obyčejnými věcmi jsou roztomilé a úsměvné zároveň. Moc se mi líbili i jiné názvy klasických věcí, jako třeba výživových sejf, nášlapná textýlie, osobní tlumič hvězdy a hydratační válec. Prostě skvělá odpočinková aktivita na odpočinkové desce s horkou ptačí tekutinou.... celý text
Tesáky
2021,
Sarah Andersen
Na tento komiks jsem se hrozně těšila. Už jen pro ty skvělé a vymazlené ilustrace. . Jako první, když se mu kniha dostala do rukou mě zklamala vazba. Očekávala jsem totiž stejnou vazbu jako jsem viděla ve vydání v Aj. A to plátěnou, která se mi k tomu i hodí víc. Dál jsem si taky myslela, že to bude nějaký příběh, ale jsou to vlastně jen takové scénky že společného soužití upírky a vlkodlaka. Jejich vztah je roztomilý a často jsem se culila a usmívala. . Je to příjemné proložení četby. Jestli máte rádi upíry a vlkodlaky tak se vám kniha bude rozhodně líbit. Mě se líbila také, ale dech mi úplně nevyrazila. Beru to jako knihu na zlepšení nálady, proto se mi ani tenhle komiks nechce hodnotit hvězdičkami.... celý text
Město knih
2021,
Akram El-Bahay
Díky společnému čtení s Knihy Dobrovský jsem se dostala s této skvělé fantasy knize z pouštího města Mýtie, kde zloděj Sam chce změnit svůj život od základu a začne pracovat ve Městě knih, což se zdá být nudná práce hlídače, ale... . Originální příběh, který je zasazen do orientálního prostředí, pouště a knih. Kniha má delší kapitoly, což mi ze začátku vadilo, protože já mám radši kratší, ale ke konci kde bylo vše napínavé a samá akce mi to vůbec nevadilo a stránka letěla za stránkou. . Co je asi největší problém této knihy jsou postavy. Působili na mě nudně a skoro bez charakteru. Naopak musím vyzdvihnout popis prostředí a detailů. Občas jsem si přála být v knize s hrdiny. Tento žánr moc nečtu, ale tahle kniha mě pohltila a moc se těším na její pokračování.... celý text
Gump - pes, ktorý naučil ľudí žiť
2020,
Filip Rožek
Má druhá kniha, kde je v hlavní roli zvíře a má první se psem. Krásný příběh, který vypráví pes Gump o svém životě a o tom jak naučil lidi žít. Miluju zvířata, beru je jako součást rodiny a nesnáším, co nesnáším NECHÁPU jak jim někdo může ubližovat a proto jsem se bála, že pro mě příběh bude těžký a budu u něj brečet. Což se málem stalo už u první kapitoly. . Mám ráda knihy, ze kterých si něco odnesu, a na to jak je tenká, tak v téhle je plno hlubokých myšlenek i mnoho odkazů na organizce, které pomáhají psům jako třeba Se psem mě baví svět, Za práva zvířat a další. . Další skvost knihy jsou boží ilustrace. Knihy s ilustracemi se mi začínají víc a víc líbit. Zajímavost, kterou se dozvíte na konci knihy je, že většina osob i zvířat jsou reální. Moc se těším na film.... celý text
V bílém plášti
2020,
* antologie
Během zimní dovolené na horách jsem dočítala resty kratších knížek. Přiznám se a možná jsem i ostuda, že ani od jednoho autora jsem nečetla jedinou knihu. . V bílém plášti je povídková kniha, která se skládá ze sedmi povídek od nejlepších českých autorů. Tato kniha mě lákala už dlouho a jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Prostředí zdravotnictví je mi blízké a je to dobré proložení četby. . První povídka s názvem Krmítko na mě působila hodně smutně. Smutně v tom, že se občas stáří lidé berou jako hadr, se kterým se dělá co chce a nikoho nezajímá co chtějí oni. U druhé povídky jsem přesně cítila vše co bylo popisováno. Neznám nikoho komu by byla návštěva u zubaře příjemná, kord když už v dětství nebyl přístup zubaře ideální. V povídce Středověk se mi líbilo pojetí přístupu k citlivému vyšetření a jak to působí na pacienta. Poslední dvě povídky se mi líbily asi nejvíc. . Každá povídka je jinak pojatá a to je na tom super. Je to příjemná oddechovka na jeden či dva večery.... celý text
Ženy z Bohnic
2020,
Edna Nová
Jednohubka od české autorky, která vyšla nedávno. Hodně mě zajímal obsah knihy a proto jsem měla asi větší očekávání. Jsou to krátké příběhy pacientek psychiatrie i samotné autorky, která sama podstoupila elektrošokovou terapii. Moc se mi líbili ilustrace doplňující text i přezdívky pacientek. Občas mi text neseděl, nevím jak to pořádně popsat abyste to pochopili, ale přijde mi, že autorka psala tak jak ji myšlenky plynuly a občas byl příběh neuspořádaný. Věřím, že mít jakékoliv problémy co jsou zmíněny v knize by nechtěl mít nikdo, nejsou vidět a proto se těžko léčí a mnoho lidí z okolí o nich ani neví. Převratná literatura to není, ale je to rozhodně zajímavé. Víc by mě zajímal příběh autorky, protože vím, že se jí nedávno narodilo miminko tak by mě zajímala její cesta. Hodně inspirativní je úryvek od Terezy Slané o tom, že bojovat se vyplatí.... celý text
Cesta domů
2020,
Sebastian Fitzek
Spolupráce s nakladatelstvím Anag, za kterou moc děkuji, protože tato kniha je vážně skvost. Pan Fitzek je můj oblíbený autor, kterého jsem objevila minulý rok a už jsem četla Terapii, Izolovaný a Balíček. Moc se těším až si pořídím Dárek, který se mi anotací moc líbí. Obálka je snad nejoriginálnější, kterou jsem viděla. A obsah? Děsivý, místy nechutný a skvěle vymyšlený. . Kniha je čtivá tak, že mě příběh pohltil hned od začátku a nepustil do posledních stran. To, že má autor zvláštní fantazii a skvělé zápletky psychologických thrilerů každý ví, ale tentokrát se podle mě překonal. Domácí násilí, násilí na ženách, vraždy, sadismus a mnoho dalších negativních a hrůzných témat, na tom stojí tento příběh. . Linka, která vám dělá společnost po cestě domů je originálně zvolený základ příběhu a rozhodně za ji mlada ráda využila. Autor vás zatáhne do příběhu kde jen hadáte jako to může být, a když už se dovtípíte logické a smysluplné teorie tak vám ji vezme a roztrhá na kousky. A to mi dělá pořád... . Citlivější osoby se mějte na pozoru a nebo knihu radši nečtěte. Čím více se dostáváte ke konci tím víc překvapení a šoků se na vás valí a nepřestávají dokud nedočtete poslední stránku. Moc se mi líbil i doslov o knize a originální poděkování. Za mě je to nadprůměrný psychothriler, který vás nechá až do poslední stránky v napětí.... celý text
Teorie mateřství
2020,
Lucie Janauer
Díky spolupráci s autorkou jsem si mohla tuto skvělou knihu přečíst. Chci moc poděkovat protože mě vážně oslovila. V knize se pozastavujeme nad tématem pláče u miminek. O tématu, o kterém maminky moc nepřemýšlí, protože miminka prostě občas brečí, ale co když brečet vůbec nemusí? . Autorka začíná knihu svým vlastním příběhem čili porodem svého syna, kde popisuje své pocity a jak se k ní a k miminku chovali. Některý přístup sester je opravdu prazvláštní což potvrdím, některé mají prostě něco zajetého a nehodlají nic měnit a dopadá to tak, že na ženu moc tlačí nebo jsou takový hrr nedej bože nepříjemné. . Autorka vzala knihu opravdu od základů, od toho jak vznikl život a jak žili naši předci. Moc se mi líbilo porovnání šimpanze a miminka a já si říkala, sakra vždyť naše přístupy nejsou tak rozdílné. V kapitole o pláči autorka představuje jak dětský pláč není dobrý, pro rodiče ani dítě, ani okolí. Zajímavá věta k přemýšlení je "plačící děti nebo nevnímaví rodiče"? Se spaním a usínáním jsme dlouho bojovali až jsme to jednoho dne vzdali a řekli si abysme byli všichni v pohodě tak budeme spát spolu. A myslím, že by to tak mělo být. . To, že autorka zmiňuje, že za psychické poruchy jako ADHD, SIDS a podobné může pláč mě dost překvapilo a kroutila jsem jako zdravotník hlavou, ale po přečtení jsem si říkala, že na tom něco může být. O kapitole SIDS jsem jako porodní asistentka hodně přemýšlela a často se k ní vracela, prostě mi to vrtalo hlavou. S tím, že nejsou miminku naplněny jeho potřeby a proto umírá jsou zajímavé teorie. . Co se týče kapitoly života matky tak autorka začala tím co se se ženami v porodnici děje a jaký to má na ně vliv. Za studií jsem přišla do kontaktu s mnoha mě rovnými spolužačkami z různých koutů Česka a v některých porodnicích je vážně přístup příšerný. Já měla štěstí, že jsem měla praxi ve skvělé nemocnici kam se ženy rády vracejí. Vzpomněla jsem si na svůj vlastní porod a měla slzy na krajíčku, nebo jsem si vzpomněla i na ten klid a pocit štěstí když jsem byla součástí u porodů jiných a ten pohled na spokojenou maminku s miminkem v náručí. . Syn s námi spal cca od 3 měsíců s pár pokusy aby spal ve své postýlce a dál v postýlce u naší postele do 2,5 let a kojila jsem 20 měsíců. Ze začátku jsem syna nenosila, přiznám se, že jsem se bála, ale když byl větší a rostly mu zoubky nosila jsem ho (teda v nosítku), ale byl taky hodně kočárkový. Také jsme bojovali s pláčem hlavně večer, kdy jsme jen chodili a houpali v náručí, kapičky na prdíky občas pomáhaly. . Moc se mi líbil trefný sarkasmus. A to nemluvím o kočárku a rovné podložce, které dokázali autorku pěkně rozparádit. Hodně jsem po přečtení přemýšlela co jsem mohla dělat jinak když byl syn maličký. Každá máma by si ji měla přečíst a hlavně ta nastávající. Jsem zvědavá na další knihu, kterou ráda podpořím.... celý text
Zelená míle
2008,
Stephen King
Můj dárek k Vánocům, který jsem si chtěla moc přečíst i když jsem se jí co čtu Kinga vyhýbala. Sakra a vůbec nechápu proč. Po celé čtení jsem si klepala na čelo proč jsem si ji nepřečetla už dřív. . Kdo neví tak příběh vypráví Paul Edgecomb, hlavní dozorčí ve věznici Cold Mountain v bloku E, kde vězně vyprovází na své poslední míli. Nečekejte žádnou pozitivní atmosféru. Příběh se odehrává ve vězení, kam jsou posláni ti nejhorší vězni s rozsudkem smrti za doby hospodářské krize na podzim roku 1932 a toho času i černošský obr John Coffeey. . Přiznám se bez mučení, že film jsem nikdy neviděla. Pustila jsem si ho až po přečtení a rozhodně se moc povedl, i když...kniha je kniha, že jo. . Kniha se čte lehce a nemohla jsem ji dostat z hlavy. Je to hodně nespravedlivý a dojemný příběh. A přesně taková kniha, která ve vás zůstane a citově rozseká, protože u jeho knih většinou nebrečím. Doporučuji všem, i těm, co Kinga nečtou.... celý text
Kaštánek
2019,
Søren Sveistrup
Tuto knihu jsem si měla v plánu přečíst alespoň rok...konečně na ní přišla řada. je to rvní autorova kniha odehrávající se v Dánsku. Severskou knihu jsem dloooouho nečetla proto to pro mě nebylo jednoduché. Možná je to tím překladem, možná ne, ale text se mi špatně četl. Byl takový kostrbatý. . Záhadné vraždy, kde na místech činu je vždy nalezen panáček z kaštanů mě velmi zaujaly a na knihu jsem se těšila. Ze začátku jsem byla lehce zmatená v postavách a ztrácela orientaci kde co a kdo, nehledě na to, že je příběh psán z mnoha postav, takže jsem se musela hodně soustředit abych věděla o koho se jedná. . Detektivka Thulinová se podle mě jako detektivka vůbec nechovala, rutinně dělala to co se při vyšetřování dělat má, ale jinak, že by namáhala hlavinku mi nepřišlo (alespoň do 200 stran knihy). Hlavně byli všichni proti Hessovi zaujatí hned od začátku, ale mě byl sympatický víc než Thulinová. Případ je postaven na násilí a ohavnostech na dětech, kdo je citlivější tak nedoporučuji, i já jsem to těžko zvládala. . Musím říct, že mě kniha zklamala, pořádně mě začala bavit až cca od půlky. Podezření na vraha jsem měla správné což se mě často nestává. Případ byl ale dobře promyšlený, i když bych tam měla nějaké otázky k případu, ale nakonec to bylo i zajímavé. Na čtyři hvězdy to nemá protože mi v hlavě nezůstane dlouho, ale stojí za přečtení.... celý text
Příliv
2020,
Lucie Schánělová
Velmi vychvalovaný příběh plný slunce, oceánu a tajemství napsaný českou autorkou. Moc jsem se na něj těšila a tak jsem využila příležitosti se zúčastnit knižní štafety pořádané přímo autorkou, děkuju za možnost. Už jen úžasná obálka, která není přeplácaná na vás vdechne sluníčko a pláže. . Co se týče postav tak jedna z hlavních je Nicole. A přiznám se, že jsem si ji moc neoblíbila. Nechávala se snadno svést city aniž by přemýšlela, byla moc důvěřivá a hodně, hodně naivní. Svými myšlenkami a názory mi občas lezla na nervy a kroutila jsem nad nimi jen hlavou. Další je Daniel. Typický plážový sexouš, ale něco mi na něm vadilo. Zvláštní a tajemná osoba. Postavy mi zvláště nepřirostly k srdci, snad Liam (chtěla bych pro něj více prostoru i když se pak choval...tak jak se choval) James, který dostane prostor v druhém dílu a máma Nicole mi byl sympatičtí tak, že bych je chtěla poznat v reálném životě. Nicol a Daniela ne. Sorry. . Jako vždy miluju knihy, ve kterých se dozvím něco nového a tady jsem se hodně dozvěděla o surfingu, což mi přijde originální a rozhodně je k tomu hodně co říct. Kniha je celkově hodně čtivá, jen bych snesla trochu větší písmenka. Budu se opakovat, ale Lucka zvolila skvělé prostředí. Úplně mě vtáhlo a užívala jsem si představu sluníčka, palem a písku. Také playlist byl skvělý a našla jsem si tam pár favoritů. . Je pravda, že jsem stále čekala nějaké BUM, ale spíš to bylo o tajemstvích, sbližování a... surfování, ale i tak to bylo skvělé počtení. Dál by mě rozhodně zajímalo jak to má v hlavě Daniel, protože je to vážně složitá osoba, takže doufám, že v dalším dílu se mu podívám do hlavy. . Lucka má knihu pěkně vymazlenou, proto si nenechám ujít druhý díl Temné hlubiny. Kdo miluje moře, slunce, pláže a surfing tak si tu knihu musí přečíst.... celý text
Mléko a med
2017,
Rupi Kaur
Od téhle jednohubky na jeden večer jsem hodně očekávala. Už jen proto jaký kolem ní byl povyk, ale začala jsem ji číst až na potřetí, protože mě z některých řádků ze začátku bylo hrozně úzko a bála jsem se co bude dál, už jen proto, že jsem si podobnými věcmi prošla. . Kniha je rozdělena na čtyři části: Zraňovaná, Milující, Opouštěná a Odpouštějící. První část byla skvělá, působila na mě až tak moc, že jsem se chvílemi oklepala a měla husí kůži. Druhá část byla naopak nijaká. Třetí část mě zas bavila víc než předchozí a poslední byl úplný propadák plný otřepaných citátů z Googlu. . Moc se mi líbilo, že si knihu autorka sama ilustrovala. Jen mě překvapilo, že některé ilustrace byli úžasné a některé vypadali jako by je kreslilo dítě. . Celkově mi některé texty přišli nijaké a jen myšlenky rozdělené do řádků ("Tumblr poetry" jak jsem zjistila). Ale naopak mě některé texty taky zasáhly a byly velmi hlubokomyslné. Mezi poezii bych to já vyloženě neřadila. Básně to rozhodně nebyli. Takže poezie volného verše. Co mi naprosto zkazilo celý i když nic moc požitek bylo "Co je dobré udělat po rozchodu". Copak to je příručka pro puberťáky?! . Dvě hvězdy za dvě části, které se mi líbili a další knihy už nejspíš ne.... celý text
Mlha nad Shadow Sands
2020,
Robert Bryndza
Druhý díl série Kate Marshallové a musím říct, že jsem nadšená. Moc jsem se na knihu těšila, protože tato série si mě získala, na rozdíl od Eriky Fosterové, která mi byla nesympatická ( ale zkusím ji dát letos ještě šanci). . Kniha je čtivá od prvních řádků, což mě překvapilo protože jsem se vážně nedokázala odtrhnout. Žádná omáčka, jste rovnou vhozeni do...mlhy. Případ, který Kate zaujal a chtě nechtě se do něj zapletla je vážně zapeklitý a záhadný. . Byla jsem ráda, že autor během konverzací mezi postavami vhodně nastíní co se dělo v předešlém dílu. Kate je skvělá postava. Už jen proto, že má stinné a světlé stránky tak je až reálně živá, žádný dokonalý superhrdina. Mimo to si autor vážně dal práci s vykreslením postav, které se stále vyvíjejí. . V každé kapitole se něco děje, takže kniha vás vážně nenudí. Text je psaný tak, že se mi hrozně dobře četl. Musím ještě vyzdvihnout skvělý popis mlhy a prostředí, které bylo místy hrozivé. Kanibal z Nine Elms mě moc bavil, ale tenhle díl byl ještě lepší.... celý text
Pár stránek navíc
2020,
Lin Rina
Dodatek ke knize Kroniky prachu, který je vážně povedený. Je to příjemné zpestření po přečtení úvodní knihy. . Kniha obsahuje bonusové kapitoly, ilustrace, dopisy, vysvětlení autorky proč se jmenuje kniha, tak jak se jmenuje nebo proč jsou takové postavy a jak na ně přišla. Autorka dodává vyloženě plán čtení knihy Kroniky prachu v listopadu , přesně kdy a kolik kapitol přečíst aby jste každý den přečetli to, co Animant prožije. . Je to vlastně jakési nahlédnutí do "zákulisí" Kronik prachu, díky kterým mám Elisu ještě radši. Pro milovníky Kronik prachu nutnost.... celý text
Napsáno krví
2020,
Chris Carter
Jedenáctý díl mé oblíbené série s Robertem Hunterem a Carlosem Garciou. Když začnu úplně od začátku,tak už věnování bylo srdcervoucí a trefné, už jen proto že je kniha věnovaná jeho zesnulé přítelkyni. • Autor nás seznamuje s opět propleteným a zajímavým případem, kde zkušená kapsářka svou krádeží odhalí mrazivý případ díky odcizenému deníku. • Kniha je neuvěřitelně čtivá nejen napínavým vyšetřováním, ale i ukončení krátkých kapitol, kde si prostě musíte říct „ještě jednu kapitolu". Co miluju na Carterových knihách je, že místa, která zmiňuje si vážně můžete vygooglit a díky tomu vám příběh připadá reálnější, takže já se do Los Angeles rozhodně podívat nechci. Také se dozvíte něco víc o lidské psychologii, vyšetřování, kapsářství, zbraních a armádě. • Ani v jedné knize série mi brutální a nechutné vraždy nevadí, ale s čím se autor vytasil tady jsem nepočítala. Bylo mi úzko a občas mi ujelo ze rtů “bože můj". • Ano tahle kniha je jiná. Přijde mi prostě chladnější, neptejte se mě proč. Prostě na mě tak působí. Už okolnosti za jakých Chris knihu psal jsou chladné a smutné. Proto se v knize nejspíš odráží i autorovy pocity. Tracy, nejsem si zcela jistá, ale dle popisu mi moc připomíná autorovu přítelkyni a pokud to byl autorův záměr musí být hrozně těžké psát postavu inspirovanou milovanou osobou která už není mezi námi. Konkrétně v jedné scéně kde se s ní "loučí/neloučí" Hunter a nejspíš i autor? V poděkování i autor zmiňuje, že nebýt určitých lidí tak by knihu nedopsal a nejspíš by tu už nebyl byla hodně smutná. O přes to všechno odvedl skvělou práci a nemůžu hodnotit jinak než 5/5.... celý text
Den, kdy jsme se potkali
2020,
Roxie Cooper
Na tuto knihu jsem se chystala hodně dlouho, protože mě velmi zaujala anotace a celkově mě zajímalo jak autorka vloží více než 10 let do knihy o 456 stranách (ebook). Ale vždycky ji zastínila kniha jiná a tak jsem konečně dodržela slovo a pustila jsem se do ní hned ze začátku nového roku. . Příběh je vyprávěn z pohledu Stephanie a Jamieho, kteří osudově se setkají na uměleckém kurzu. Obě postavy jsem hodně dlouho poznávala a bylo těžké je charakterizovat, projevovali se postupně a celkově se měnili. Stephanie na mě působila jako ublížená chudinka a Jamie podpantoflák a srab, který se neumí postavit věci. . Kniha má delší kapitoly což mě dělalo menší problém, ale doplňovalo ji mnoho písniček, a to je příjemné zpestření. V příběhu je krásně vidět jak se lidé postupem času mění. Kniha ve mě vyvolávala hrozně moc rozporuplných pocitů. Dělali to správně? Rozhodovali se správně? Měli se držet na uzdě? Co bych dělala já? Občas mi přišlo, že se zbytečně trýznili. . A konec? Tak nespravedlivý.... celý text