markettH
přečtené 464
Živá minulost
2023,
Veronika Martinková
Oceňuji, že autorka neměnila strukturu a rozdělení textu. Tedy členění na kapitoly, kde byl v úvodu vždy označen vypravěč (ich forma) a datum. Pro lepší orientaci v ději je lepší číst příběhy postupně. Já jsem za to byla hodně ráda. I přes to bylo dobře, že autorka vždy ve zkratce zmínila o koho jde nebo jakou to má souvislost. Děj byl hodně napínavý, hlavně jeho závěr. Začetla jsem tak, že jsem knihu nemohla odložit. Přiznám se, že po Podílu viny by mě nenapadlo, že mě další díly tolik pohltí. Autorka se hodně zlepšila. Vrah Laury Králové pro mě byl překvapením. Tentokrát jsem ani nevěděla koho podezřívat. Stejně jsem na tom v případě Davida. Avšak tuším, co bude klíčem k rozluštění. David byl zkrátka takový ten bad boy, který chce spravedlnost, i když poruší všechny možné předpisy. Navíc místo, aby si otevřeně s Hanou promluví, tak před ní utíká. Hana ho musí hodně milovat. Na jednu stranu jsem ráda, že se nemusím s hlavními hrdiny loučit. Autorka totiž pracuje na pátém pokračování s názvem Mrtvá budoucnost. Na druhou stranu nevím, jak to vydržím. V hlavě mám hned několik možných variant a jsem napnutá jak struna.... celý text
Vina a trest
2023,
Veronika Martinková
Vina a trest je třetím dílem ze série Winkler&Vítková. Pustila jsem se do něj hned vzápětí po skončení Podílu viny. A musím říct hned na úvod, že díl od dílu je to lepší a napínávější čtení. Struktura knihy byla totožná s předešlými díly - rozdělení na kapitoly, kde bylo v úvodu napsané datum, kdy se odehrává a jméno vypravěče. Střídají se dva - David a Hana (vždy v ich formě). Musím přiznat, že David mě tentokrát hodně štval. Snad od začátku až do konce. Vyšetřovatel byl skvělý, ale to chování. Snad 20x jsem se během čtení zamýšlela, proč s ním vlastně Hana je. Velice mě zajímá, jak to s nimi bude v dalším díle. Hodně mě potěšilo, že se řešily i případy známé z minulých dílů. Dalším velkým plusem byl Daniel Pursa. Doufám, že si to v Živé minulosti zase nepokazí. Zkrátka napětí a postavy vzbuzující emoce, tak mi to vyhovuje. Zatím nejlepší díl, co jsem z této serie četla.... celý text
Odsouzen k smrti
2023,
Veronika Martinková
Text byl rozdělen na kapitoly. Každá kapitola byla v ich formě, buď z pohledu Davida nebo Hany. Na začátku bylo vždy napsáno, kdo bude vyprávět a kdy se to odehrává. Oceňuji, že nebyl přítomný žádný dlouhý úvod. Rovnou přijíždí policie k mrtvole. Až zpětně se dozvídáme, co bylo mezi první a druhou knihou. Pro mě bylo lepší, že čtu sérii postupně, protože se zde zmínil i případ z prvního dílu. Což je naprosto skvělé. Nevím, jak ostatní, ale mě první konec značně neuspokojil. Velký plus i za vývoj hlavních hrdinů. Sice jsem často nad jejich chováním kroutila hlavou, ale posun tam byl. Navíc závěrečné scény s Davidem, kdy mluvil sám k sobě, byly hodně napínavé. Držela jsem mu palce i na nohou a samozřejmě mu radila, ať neblbne. Nesmím ani opomenout, že autorka se (podle mě) hodně zlepšila. Text byl o dost plynulejší a napínávější. Těším se na další dvě pokračování. Zajímá mě, kam David a Hana budou směřovat svoje životy.... celý text
Nejlepší kámošky zobou zrní
2024,
Mirka Joklová
Nejlepší kámošky zobou zrní je prvotina Mirky Joklové, která vyšla za pomocí sbírky přes Pointu. Originální název mě zaujal a docela mě zajímalo, o čem vypovídá (což jsem se dozvěděla, ale nebudu spoilerovat). Celý příběh byl vyprávěn v er formě. Text byl občas oživen přepisy SMS, které si hlavní hrdinka posílala s ostatními. Překvapily mě dvě pěkné ilustrace uvnitř knihy. Škoda, že jich nebylo více. U čtení si nemusíte kreslit vztahové mapy ani přemýšlet zda se nejedná o skrytý kontext nebo o vraha. Zkrátka taková ta oddychovka s humorným nádechem třeba na dovolenou. Markéta se ve svém životě plácala a nevěděla, co si počít. I když se často chovala jako puberťačka, měla jsem pro ni pochopení. Přišlo mi, že neměla čas dospět. Bohužel ostatní postavy se chovaly stejně nedospěle a s tím už jsem měla problém až jsem někdy nevěřícně kroutila hlavou.... celý text
Jednou se mi splní sen - Trochu deník, trochu cestopis: Nepál a Indie
2023,
Tereza Košnařová
Hned v úvodu mě potěšila názorná mapa zobrazující itinerář cesty. Poté jsem se "dostala" do Nepálu. Autorka zde, kromě cestování, pracovala jako dobrovolník v dětském domově a byla ubytovaná u místní rodiny. Tím jsem se dozvěděla, jak funguje nepálská komunita i jaké kulturní rozdíly mezi sebou máme. Zaujalo mě i to, že setkání s českými krajany nemusí být vždy příjemným zážitkem. Velice jsem ocenila bohatou fotogalerii, která měla svojí ohraničenou část. V téhle části se mi víceméně propojily zážitky a jména s konkrétními obrazy. Kdyby si někdo chtěl vyrazit do Indie, tahle kniha by mu mohla poradit na co si dát pozor. Moje plánovací část mozku by v téhle zemi asi zešílela a můj obdiv k autorce v této části vygradoval. Kniha vám nedá komplexní informace o Nepálu a Indii, ale dá vám autentické zážitky jedné odvážné dívky. Čtení jsem si užila a další cestovatelský deník z pera této autorky bych si přečetla. Našla jsem zde totiž přesně ty informace, které mě zajímají, navíc podané přívětivou formou.... celý text
Severní úsvit
2024,
Lukáš Kosař
Příběh je rozdělen na delší kapitoly a ty na kratší podkapitoly. Vyprávěn je v er-formě, většinou z Carlovi perspektivy. Děj bych pomyslně rozdělila na tři třetiny. V první se zdánlivě nic neděje. Hlavní hrdina se orientoval v novém prostředí, seznamoval se s místními a začínal si skládat vlastní hypotézy. V druhé třetině začalo jít do tuhého a odtajňovala se skrytá tajemství. V poslední třetině se všechno ještě zrychlilo a vygradovalo ve velké finále. Hodně mě překvapily duchařské prvky. Nečekala jsem je, ale seděly tam. V závěru tyto prvky vystřídali popisy zranění a vulgarismy. Jen varování pro ty, kteří tohle v knihách nevyhledávají. Carl Dawson je postava, o které si stále skládám obrázek. Rozhodně není černobílá a ne vždy jsem jeho jednání schvalovala. Předpokládám, že to byl záměr a třeba nám některá tajemství poodhalí příště. Příběh byl zasazen do Anglie. Proto mi nesedělo, když chtěl tady někdo tykat/vykat. Mám zafixované, že v angličtině se úcta projevuje použitím Mr./Mrs./Ms. Když chtějí být neformální oslovují se jménem. Děj popohánělo dopředu dostatek přímé řeči. Avšak občas jsem se ztrácela v tom, kdo mluví a musela se vracet. Aby si čtenář mohl některá místa lépe představit, byly zde krásné obrázky vytvořené pomocí umělé inteligence (i obálka byla vytvořena pomocí AI). Celkově se jedná o povedenou a napínavou prvotinu.... celý text
Nultá hodina
2023,
Jana Poncarová
Pokud vás neláká nebo nic neříká politická situace v letech 1946-1949, Nultá hodina není tím pravým ořechovým. Politiky je zde opravdu hodně, hraje hlavní roli. Příběh Hedviky je až na druhé koleji. Nebo tak jsem to alespoň vnímala. Ale bavilo mě to. Styl autorky mi sedí a ta doba mě hodně zajímá. Dokonce jsem se několik věcí dozvěděla, třeba o přítelkyni Jana Masaryka.... celý text
Cizinec se zapalovačem
2024,
Valentina Vávrová
Jak už děj nebo anotace (avšak anotace je zbytečně dlouha a vypovída o 80% děje) vypovídá, jedná se o horor plný duchů a nadpřirozených událostí, které postupně gradují. Kniha byla krátká a zvládnete ji za jedno fajn odpoledne (nebo podmračené či bouřkové, pokud by to někdo chtěl i s atmosférou ). Pár stran navíc by neuškodilo. Hlavně na začátku, kdy by se dala vybudovat napjatá atmosféra. Hlavní hrdinka Olívie byla citlivá a odhodlaná zjistit pravdu. Někdy to hraničilo až s tvrdohlavostí. Kromě vyloženě záporných postav k tomu určených, byl celý příběh plný silných a pozitivních postav. Trochu mi nesedělo, že všichni hodně rychle uvěřili na duchy. Celkově se jedná o podařenou prvotinu. Text krásně plynul k čemuž pomáhaly krátké kapitoly a spousty přímé řeči. Žádné zbytečné odbočky. Zároveň věřím, že se s Olívií ještě někdy setkám, abych dostala odpověď na otázky, které mě při čtení napadly. Ještě bych chtěla zmínit, že v knize je pár jednoduchých, ale výstižných ilustrací od Lucie Mudrákové. Na ukázku se můžete mrknout na dalších obrázcích. Celkově bych to viděla na, zkrátka by mi sedělo pár stran navíc, abych se navnadila na tajuplnou atmosféru.... celý text
Dvě prázdná místa
2023,
Zuzana Holčíková
Ústřední dvojicí byli čtyřicetiletá Nela a dvacetiletý Ben. Věk zmiňuji záměrně, hraje v příběhu velkou roli. Formát byl totožný s předešlým dílem - ich-forma z pohledu Nely. Stejně jako rozdělení do kapitol a v úvodu citát související s následujícím dějem. Ze všech postav největším vývojem prošla Nela. Trvalo to sice dlouho, ale od půlky už jsem jí alespoň trochu porozuměla. Pochopila jsem její jednání, které bylo ovlivněno společností, hlavně ve smyslu "co tomu řeknou lidi" nebo "tohle se ke mě už nehodí, jsem stará" (tohle nejsou doslovné citace). Kromě romantické linky jsem tím pádem dostala i zamyšlení nad tím, jak na nás působí názory ve společnosti. Že někteří z nás nechtějí vyčnívat, ale zároveň po tom touží. Tohle je totiž přesně můj problém. Jak se ve finále Nela zachovala, si nechám pro sebe. Do děje zasáhlo málo postav a většinu jsem znala z předešlého dílu. Ben byl ještě větší frajer než v jedničce a Nelin starší syn Matěj mu hodně konkuroval. Dvě prázdná místa bych hodnotila ,5. Vývoj Nely mě překvapil, ale zase by bylo fajn jít víc do hloubky a třeba osvětlit i nějaké informace z její minulosti.... celý text
Hra na druhou
2020,
Zuzana Holčíková
Příběh byl vyprávěn v ich formě z pohledu Nely. Kapitoly byly krátké a svižné. Hned v první části došlo k osudnému setkání Nely a Bena. Což je super, žádný zbytečný odbočky a prodlužování. Do života hlavních hrdinů zasáhlo poměrně málo postav, takže se čtenář neztratil v propletených vztazích. Řekla bych, že díky tomu je vhodná i pro lidi, kteří po knize často nesáhnou. Před každou kapitolou byl zajímavý citát. Některé jsem znala, ale pár pro mě bylo novinkou. Vždy měl jednotlivý citát spojitost s událostmi v následující části. Moje největší sympatie patřily Neliným synům, Matějovi a Filipovi. Šlo poznat, že (i přes svoji pubertu) mají k sobě blízko a jsou citlivé duše. Kdo mě bohužel často zklamal, je Nela. I když jsem ji "viděla" do hlavy, dost často jsem nechápala její chování, hlavně k Benovi. Možná bych uvítala, kdyby to šlo ještě víc do hloubky jejích myšlenek. Na druhou stranu chápu, že na 175 stranách to tak úplně nejde. Velký zdvižený palec za konec. Zejména posledních cca 5 stran, které se zaměřují více na Bena. Vůbec by nevadilo, kdyby byla ta část byla delší. Rozhodně tím u mě získal body navíc. Do volného pokračování Dvě prázdná místa se pustím také. Docela by mě zajímalo, kam se postavy vývojově posunou. Pokud bych chtěla dát hvězdičkové hodnocení, dala bych asi z pěti. Fajn jednohubka na jedno odpoledne. Knihu mi poskytla sama autorka jako recenzní výtisk v rámci spolupráce. Moc děkuji za výtisk, krásné věnování a hlavně důvěru.... celý text
