markettH komentáře u knih

Teorie býka mě zaujala svou obálkou a anotací.
Příběh byl psán v ich formě a v krátkých kapitolách. Díky tomu příběh hezky odsýpal.

Elena hledala sama sebe. Často nevěděla, co chce. Někdy mi až lezla na nervy, ale získala si mě svými vtipnými prupovídkami.

Francesco mi k srdci vůbec nepřirostl. Nechápala jsem, co na něm Elena vůbec vidí. Avšak pár hezkých stránek měl a párkrát dokázal i překvapit.

Nejvíc jsem spokojená s koncem a vyzněním příběhu. Nebudu samozřejmě prozrazovat o co jde, ale autorka mě tím hodně potěšila.

Nikdy jsem v Itálii nebyla, ale rozhodně mě kniha navnadila jednou se tam vypravit. A doufám, že ochutnám cornetto v sicilském stylu.

Pokud hledáte vtipnou oddechovku, tak Teorie býka by vás mohla bavit.

3 01.05.2024

Oceňuji, že autorka neměnila strukturu a rozdělení textu. Tedy členění na kapitoly, kde byl v úvodu vždy označen vypravěč (ich forma) a datum.

Pro lepší orientaci v ději je lepší číst příběhy postupně. Já jsem za to byla hodně ráda. I přes to bylo dobře, že autorka vždy ve zkratce zmínila o koho jde nebo jakou to má souvislost.

Děj byl hodně napínavý, hlavně jeho závěr. Začetla jsem tak, že jsem knihu nemohla odložit. Přiznám se, že po Podílu viny by mě nenapadlo, že mě další díly tolik pohltí. Autorka se hodně zlepšila.

Vrah Laury Králové pro mě byl překvapením. Tentokrát jsem ani nevěděla koho podezřívat. Stejně jsem na tom v případě Davida. Avšak tuším, co bude klíčem k rozluštění.

David byl zkrátka takový ten bad boy, který chce spravedlnost, i když poruší všechny možné předpisy. Navíc místo, aby si otevřeně s Hanou promluví, tak před ní utíká. Hana ho musí hodně milovat.

Na jednu stranu jsem ráda, že se nemusím s hlavními hrdiny loučit. Autorka totiž pracuje na pátém pokračování s názvem Mrtvá budoucnost. Na druhou stranu nevím, jak to vydržím. V hlavě mám hned několik možných variant a jsem napnutá jak struna.

3 23.04.2024

Vina a trest je třetím dílem ze série Winkler&Vítková. Pustila jsem se do něj hned vzápětí po skončení Podílu viny. A musím říct hned na úvod, že díl od dílu je to lepší a napínávější čtení.

Struktura knihy byla totožná s předešlými díly - rozdělení na kapitoly, kde bylo v úvodu napsané datum, kdy se odehrává a jméno vypravěče. Střídají se dva - David a Hana (vždy v ich formě).

Musím přiznat, že David mě tentokrát hodně štval. Snad od začátku až do konce. Vyšetřovatel byl skvělý, ale to chování. Snad 20x jsem se během čtení zamýšlela, proč s ním vlastně Hana je. Velice mě zajímá, jak to s nimi bude v dalším díle.

Hodně mě potěšilo, že se řešily i případy známé z minulých dílů. Dalším velkým plusem byl Daniel Pursa. Doufám, že si to v Živé minulosti zase nepokazí.

Zkrátka napětí a postavy vzbuzující emoce, tak mi to vyhovuje. Zatím nejlepší díl, co jsem z této serie četla.

5 18.04.2024

Text byl rozdělen na kapitoly. Každá kapitola byla v ich formě, buď z pohledu Davida nebo Hany. Na začátku bylo vždy napsáno, kdo bude vyprávět a kdy se to odehrává.

Oceňuji, že nebyl přítomný žádný dlouhý úvod. Rovnou přijíždí policie k mrtvole. Až zpětně se dozvídáme, co bylo mezi první a druhou knihou.

Pro mě bylo lepší, že čtu sérii postupně, protože se zde zmínil i případ z prvního dílu. Což je naprosto skvělé. Nevím, jak ostatní, ale mě první konec značně neuspokojil.

Velký plus i za vývoj hlavních hrdinů. Sice jsem často nad jejich chováním kroutila hlavou, ale posun tam byl. Navíc závěrečné scény s Davidem, kdy mluvil sám k sobě, byly hodně napínavé. Držela jsem mu palce i na nohou a samozřejmě mu radila, ať neblbne.

Nesmím ani opomenout, že autorka se (podle mě) hodně zlepšila. Text byl o dost plynulejší a napínávější.

Těším se na další dvě pokračování. Zajímá mě, kam David a Hana budou směřovat svoje životy.

4 16.04.2024

(SPOILER) Hodně se mi líbilo, že tohle byl jiný druh detektivky než jsem zvyklá. Od prvních stránek jsem věděla, kdo je pachatel. Postupně se dozvídáme motivy a minulost nejen oběti, ale i pachatele. Velký prostor zde mají vztahy mezi vyšetřujícími. Dalším plusem je, že vyšetřování se drželo "při zemi" a zapadlo do českého prostředí, včetně věčného papírování.

U konce už mi to přišlo trochu zdlouhavé, hlavně co se týkalo vztahu Hany s jejím přítelem Patrikem a kolegou Davidem.

Jeden z vyšetřovatelů trpěl závislostí na alkoholu, což lidsky chápu, co moc nechápu, jak mohl dotyčný nebo dotyčná pracovat ve stresujícím prostředí jako je kriminálka. Zrovna zde to dost ovlivnilo vyšetřování. Na druhou stranu mě to docela navnadilo na další díl série Vítková & Winkler.

Samotný závěr knihy mě extra nepřekvapil. Indicií tam bylo dost, abych se dovtípila.

Ještě se mi trochu motala jména kolegů Davida a Daniela. Naštěstí každý vypadá jinak a často je to zdůrazněno.

Od autorky Veroniky Martinkové si ráda v budoucnu zase něco přečtu.

2 11.04.2024

Nejlepší kámošky zobou zrní je prvotina Mirky Joklové, která vyšla za pomocí sbírky přes Pointu. Originální název mě zaujal a docela mě zajímalo, o čem vypovídá (což jsem se dozvěděla, ale nebudu spoilerovat).

Celý příběh byl vyprávěn v er formě. Text byl občas oživen přepisy SMS, které si hlavní hrdinka posílala s ostatními. Překvapily mě dvě pěkné ilustrace uvnitř knihy. Škoda, že jich nebylo více.

U čtení si nemusíte kreslit vztahové mapy ani přemýšlet zda se nejedná o skrytý kontext nebo o vraha. Zkrátka taková ta oddychovka s humorným nádechem třeba na dovolenou.

Markéta se ve svém životě plácala a nevěděla, co si počít. I když se často chovala jako puberťačka, měla jsem pro ni pochopení. Přišlo mi, že neměla čas dospět. Bohužel ostatní postavy se chovaly stejně nedospěle a s tím už jsem měla problém až jsem někdy nevěřícně kroutila hlavou.

1 09.04.2024

Hned v úvodu mě potěšila názorná mapa zobrazující itinerář cesty. Poté jsem se "dostala" do Nepálu. Autorka zde, kromě cestování, pracovala jako dobrovolník v dětském domově a byla ubytovaná u místní rodiny. Tím jsem se dozvěděla, jak funguje nepálská komunita i jaké kulturní rozdíly mezi sebou máme. Zaujalo mě i to, že setkání s českými krajany nemusí být vždy příjemným zážitkem.

Velice jsem ocenila bohatou fotogalerii, která měla svojí ohraničenou část. V téhle části se mi víceméně propojily zážitky a jména s konkrétními obrazy.

Kdyby si někdo chtěl vyrazit do Indie, tahle kniha by mu mohla poradit na co si dát pozor. Moje plánovací část mozku by v téhle zemi asi zešílela a můj obdiv k autorce v této části vygradoval.

Kniha vám nedá komplexní informace o Nepálu a Indii, ale dá vám autentické zážitky jedné odvážné dívky. Čtení jsem si užila a další cestovatelský deník z pera této autorky bych si přečetla. Našla jsem zde totiž přesně ty informace, které mě zajímají, navíc podané přívětivou formou.

2 12.03.2024

Příběh je rozdělen na delší kapitoly a ty na kratší podkapitoly. Vyprávěn je v er-formě, většinou z Carlovi perspektivy.

Děj bych pomyslně rozdělila na tři třetiny. V první se zdánlivě nic neděje. Hlavní hrdina se orientoval v novém prostředí, seznamoval se s místními a začínal si skládat vlastní hypotézy. V druhé třetině začalo jít do tuhého a odtajňovala se skrytá tajemství. V poslední třetině se všechno ještě zrychlilo a vygradovalo ve velké finále.

Hodně mě překvapily duchařské prvky. Nečekala jsem je, ale seděly tam. V závěru tyto prvky vystřídali popisy zranění a vulgarismy. Jen varování pro ty, kteří tohle v knihách nevyhledávají.

Carl Dawson je postava, o které si stále skládám obrázek. Rozhodně není černobílá a ne vždy jsem jeho jednání schvalovala. Předpokládám, že to byl záměr a třeba nám některá tajemství poodhalí příště.

Příběh byl zasazen do Anglie. Proto mi nesedělo, když chtěl tady někdo tykat/vykat. Mám zafixované, že v angličtině se úcta projevuje použitím Mr./Mrs./Ms. Když chtějí být neformální oslovují se jménem.

Děj popohánělo dopředu dostatek přímé řeči. Avšak občas jsem se ztrácela v tom, kdo mluví a musela se vracet.

Aby si čtenář mohl některá místa lépe představit, byly zde krásné obrázky vytvořené pomocí umělé inteligence (i obálka byla vytvořena pomocí AI).

Celkově se jedná o povedenou a napínavou prvotinu.

1 29.02.2024

Pokud vás neláká nebo nic neříká politická situace v letech 1946-1949, Nultá hodina není tím pravým ořechovým. Politiky je zde opravdu hodně, hraje hlavní roli. Příběh Hedviky je až na druhé koleji. Nebo tak jsem to alespoň vnímala.

Ale bavilo mě to. Styl autorky mi sedí a ta doba mě hodně zajímá. Dokonce jsem se několik věcí dozvěděla, třeba o přítelkyni Jana Masaryka.

2 23.02.2024

Jak už děj nebo anotace (avšak anotace je zbytečně dlouha a vypovída o 80% děje) vypovídá, jedná se o horor plný duchů a nadpřirozených událostí, které postupně gradují.

Kniha byla krátká a zvládnete ji za jedno fajn odpoledne (nebo podmračené či bouřkové, pokud by to někdo chtěl i s atmosférou ). Pár stran navíc by neuškodilo. Hlavně na začátku, kdy by se dala vybudovat napjatá atmosféra.

Hlavní hrdinka Olívie byla citlivá a odhodlaná zjistit pravdu. Někdy to hraničilo až s tvrdohlavostí. Kromě vyloženě záporných postav k tomu určených, byl celý příběh plný silných a pozitivních postav. Trochu mi nesedělo, že všichni hodně rychle uvěřili na duchy.

Celkově se jedná o podařenou prvotinu. Text krásně plynul k čemuž pomáhaly krátké kapitoly a spousty přímé řeči. Žádné zbytečné odbočky. Zároveň věřím, že se s Olívií ještě někdy setkám, abych dostala odpověď na otázky, které mě při čtení napadly.

Ještě bych chtěla zmínit, že v knize je pár jednoduchých, ale výstižných ilustrací od Lucie Mudrákové. Na ukázku se můžete mrknout na dalších obrázcích.

Celkově bych to viděla na, zkrátka by mi sedělo pár stran navíc, abych se navnadila na tajuplnou atmosféru.

1 21.02.2024

Ústřední dvojicí byli čtyřicetiletá Nela a dvacetiletý Ben. Věk zmiňuji záměrně, hraje v příběhu velkou roli.

Formát byl totožný s předešlým dílem - ich-forma z pohledu Nely. Stejně jako rozdělení do kapitol a v úvodu citát související s následujícím dějem.

Ze všech postav největším vývojem prošla Nela. Trvalo to sice dlouho, ale od půlky už jsem jí alespoň trochu porozuměla. Pochopila jsem její jednání, které bylo ovlivněno společností, hlavně ve smyslu "co tomu řeknou lidi" nebo "tohle se ke mě už nehodí, jsem stará" (tohle nejsou doslovné citace). Kromě romantické linky jsem tím pádem dostala i zamyšlení nad tím, jak na nás působí názory ve společnosti. Že někteří z nás nechtějí vyčnívat, ale zároveň po tom touží. Tohle je totiž přesně můj problém. Jak se ve finále Nela zachovala, si nechám pro sebe.

Do děje zasáhlo málo postav a většinu jsem znala z předešlého dílu. Ben byl ještě větší frajer než v jedničce a Nelin starší syn Matěj mu hodně konkuroval.

Dvě prázdná místa bych hodnotila ,5. Vývoj Nely mě překvapil, ale zase by bylo fajn jít víc do hloubky a třeba osvětlit i nějaké informace z její minulosti.

09.02.2024

Příběh byl vyprávěn v ich formě z pohledu Nely. Kapitoly byly krátké a svižné. Hned v první části došlo k osudnému setkání Nely a Bena. Což je super, žádný zbytečný odbočky a prodlužování. Do života hlavních hrdinů zasáhlo poměrně málo postav, takže se čtenář neztratil v propletených vztazích. Řekla bych, že díky tomu je vhodná i pro lidi, kteří po knize často nesáhnou.

Před každou kapitolou byl zajímavý citát. Některé jsem znala, ale pár pro mě bylo novinkou. Vždy měl jednotlivý citát spojitost s událostmi v následující části.

Moje největší sympatie patřily Neliným synům, Matějovi a Filipovi. Šlo poznat, že (i přes svoji pubertu) mají k sobě blízko a jsou citlivé duše. Kdo mě bohužel často zklamal, je Nela. I když jsem ji "viděla" do hlavy, dost často jsem nechápala její chování, hlavně k Benovi. Možná bych uvítala, kdyby to šlo ještě víc do hloubky jejích myšlenek. Na druhou stranu chápu, že na 175 stranách to tak úplně nejde.

Velký zdvižený palec za konec. Zejména posledních cca 5 stran, které se zaměřují více na Bena. Vůbec by nevadilo, kdyby byla ta část byla delší. Rozhodně tím u mě získal body navíc.


Do volného pokračování Dvě prázdná místa se pustím také. Docela by mě zajímalo, kam se postavy vývojově posunou.

Pokud bych chtěla dát hvězdičkové hodnocení, dala bych asi z pěti. Fajn jednohubka na jedno odpoledne.

Knihu mi poskytla sama autorka jako recenzní výtisk v rámci spolupráce. Moc děkuji za výtisk, krásné věnování a hlavně důvěru.

1 04.02.2024

Děj knihy je psán v ich formě, kde se střídají dva vypravěči - Elena a Nathan. Před každou kapitolou je uvedeno z jakého pohledu bude příběh pokračovat. Vyhovovalo mi to, díky tomu jsem oběma viděla do hlavy.

Čekala jsem romantickou a oddechovou knihu. Dostala jsem ji. Hlavní hrdinové byli sympatičtí se silnými charaktery. Do Nathana se nejde nezamilovat. Vedlejší postavy měly také něco do sebe, zejména Mia s Eleninou babičkou oživily atmosféru osobitým humorem.

Autorka na začátku nahodila jednu udičku a připomněla ji až téměř před koncem, kdy jsem na ni ani nemyslela. Dobrý tah.

Knihu jsem zaznamenala ještě předtím než vyšla. Zaujala mě na první pohled díky nádherné obálce, kterou má na svém kontě Barbora Žižková. Zrovna obálka naznačuje, že se jedná o zimní romanci, ale na mě dýchala spíše podzimem, který se přeměňuje na zimu a s tím spojené Vánoce.

Při čtení jsem měla pocit, jako bych se dívala na americký film, kde už na začátku divák ví jaký bude konec. Občas přesně takový příběh potřebuji a k Náhodou bych se ještě někdy ráda vrátila.

Po Lásce po Španělsku a Tejemných dopisech, to konečně byla romantika, která mě příjemně pohladila na duši.

5 16.11.2023

Anima je knižním dítětem nadějného českého autora Jaromíra Vondry. Moc děkuji autorovi za nabídku spolupráce a poskytnutí recenzního výtisku.

Zatím se o knize moc neví. Doufám, že se to brzo změní.

Alespoň stručně vám nastíním důležitý kousek z děje. Anima se žánrově řadí mezi sci-fi a thriller. Na více než 600 stránkách se čtenáři odvíjí příběh umělce Nolana Maye, který se snaží rozvinout svou Tvorbu pomocí různých simulací. Simulace se stále vyvíjí, takže se nejedná úplně o nejbezpečnější místo, ale mají svůj význam. Díky nim se může dosáhnout Animy.

Podle popisu by se mohlo zdát, že je to hodně komplikované a čtenář se bude ztrácet. Opak je pravdou. Všechno je krásně vysvětleno.

Nejvíc mě zajímalo, co je ta Anima. Snad neprozradím moc s následující citací z knihy: "Místu takto hlubokého stavu podvědomí říkáme Anima. Dotyční by svým tělem fyzicky setrval stále v naší realitě, ovšem paralelně by se svým vědomím ocital ve zcela novém světě (str.32)."

Hlavním tématem je vztah autora k dílu, co ho ovlivňuje, jak vzniká atd. Jaromír Vondra zde promítl spousty svých úvah a myšlenek.

Jako sekundárním, ale stále důležitým, poselstvím příběhu je nebezpečí totality. Jak se umění může stát nebezpečným nástrojem režimu, a jak ovlivňuje nejen umělce.

Jaromír Vondra využívá krásy češtiny. Pomocí rozvinutých vět nám dopodrobna líčí přítomný svět. Poeticky vysvětluje a zpětně připomíná důležité události z průběhu děje. Každé slovo, každá věta má svůj význam, je potřeba se hodně soustředit. I přes to, jsem se několikrát vracela. Četla jsem téměř týden, možná jsem to moc uspěchala a měla číst pomaleji.

Čtení jsem si moc užila. S napětím jsem očekávala, co přijde. Když už jsem si byla nějakou domněnkou jistá, během chvilky přišel zvrat. Hodnotila bych na . Někdy v budoucnu se k Animě vrátím a věřím, že zde naleznu zase něco nového.

2 05.11.2023

Lukáš Kouřil nabízí autentický pohled do života jednoho kluka, kterému se životní láskou stal hiphop a rap. Text plný anglicismů a vulgarismů doprovází stylově sladěná grafika. I když o tomto hudebním žánru nevím absolutně nic, čtení jsem si užila a bavila se.

1 30.10.2023

Včera večer jsem Sudetenland dočetla a já jsem více než spokojená. Bála jsem se, že nebudu tomuto alternativnímu světu věřit, ale věřila. Klidně by to tak mohlo být. Kromě samotného příběhu je tam hned několik zajímavých a důležitých myšlenek. Za čas bych si ji klidně přečetla znovu.

5 20.10.2023

Krátké povídky, do kterých se čtenář začte během okamžiku. Žádné složité výrazy, ale příběhy mají hloubku. Rozhodně můžu doporučit.

2 14.10.2023

Zajímavý nápad s pátráním po minulosti prostřednictvím nalezených dopisů. Hlavní hrdinové mi lezli na nervy, ale možná bych to před 15ti lety brala jinak. Podle mě by se to dalo zkrátit o 100 až 150 stran.

29.09.2023

Z téhle prvotiny nadějné české autorky Evy Brykner, jsem nadšená. Postupně graduje napětí, odhalují se nové a nové skutečnosti. Konečně thriller, kde jsem spokojená s koncem. Další knihu od autorky si nenechám ujít a Beze stopy budu ráda doporučovat dál.

2 28.09.2023

Kniha se krásně četla, jde vidět určitý vývoj autorky. Pokud vyjde další kniha od B. Linke určitě si ji přečtu.

1 31.07.2023