marvarid přečtené 256

Mezi stromy 2013, Gyrðir Elíasson

Autor se v jednom rozhovoru zmínil, že má rád krátké texty – cítí se být spíše básníkem a krátká povídka se básni více blíží. A tak to opravdu je. Každá z povídek je kratičkým pohledem do soukromí člověka, o kterém toho moc nevíme, ale plně zachycuje atmosféru intimity až izolace od okolního světa a soustředí se na ten vnitřní. Bavily mě hororové momenty, kterých je v povídkách řada. Četla jsem pomalu, užívala si. PS: kniha je i krásně výtvarně provedená, je radost ji vlastnit.... celý text

Život za životem 2014, Kate Atkinson

Vyprávění je příjemně ironické, místy vtipné a místy vůbec ne – protože děj je zasazen do první poloviny dvacátého století a to často vůbec nebylo pěkné období pro život. Jímala mě úzkost, když jsem si naplno uvědomila, jak drobné náhody rozhodují o dobrém či špatném životě, bytí či nebytí. Sama mám v paměti, jak někdy v člověku zatrne, když odvrátí něco děsivého (chytí batole prchající z pískoviště k rušné silnici, vytáhne důležitý dokument z koše na odpadky, kam se bůh ví jak dostal…) a takových momentů denně zažíváme nepochybně spoustu, o většině z nich ani nevíme. Abych se vrátila ke knize – byla výborná, přečetla jsem ji jedním dechem. Od této autorky pro mě první, ale jistě ne poslední.... celý text

Susanin efekt 2018, Peter Høeg

Je mi 43 let. Mám dvojčata v pubertálním věku. Pokaždé, když jim chystám jídlo, se mi malinko stáhne děloha (i když jsem to nikomu nikdy nepřiznala). Tím ale veškerá podobnost končí. Susan je superhrdinka. Nezná strach, nenechá se odradit, není problém, se kterým by si neporadila. Její superschopnost spočívá v empatii a ve vyvolání upřímnosti u svých protihráčů. Kniha je především vtipná, je místy napínavá a trochu se zabývá i vážnými problémy – především prokrastinací se kterou přistupujeme k problému nefunkčnosti demokracie jako politického uspořádání. Kritizovat nedokážu, pro Petera HØega mám obzvláštní slabost.... celý text

Jádro Slunce 2015, Johanna Sinisalo

Román je mozaikou nejrůznějších textů – střídavě vypráví hlavní hrdinka Vanna, chvílemi její přítel, v první části knihy jsou důležité dopisy, které píše Vanna své sestře (nebo možná spíš sama sobě k utřídění vzpomínek a myšlenek), vše prokládáno zprávami z tisku, z odborné literatury, výňatky ze zákonů eusistokratického finského státu, texty společensky angažovaných písní a pohádek. To mě udržovalo v trvalé pozornosti. Tak jako všechny dystopie pracuje i tento příběh s konceptem zvrácené totalitní společnosti, zde je největší akcent kladem na postavení žen. Vlastně už dlouho jsem nečetla tak silně feministický román. Explicitně feministické texty jsou často nudné a pitomé, to tady ale rozhodně neplatí. Doporučuji. (a propos – vložené texty: vyrazilo mi dech, když jsem v závěru zjistila, že článek o eugenice není smyšlenka, vyšel ve finském časopise v r. 1935).... celý text

Láska a její kat 2006, Irvin D. Yalom

Kniha se skládá z deseti populárně naučných příběhů z ordinace psychoterapeuta. Pokud vás toto téma zajímá, mohu vřele doporučit. Vyprávění je plynulé, dobře vypointované, i když literárně nijak výjimečné. V některých případech jsem úplně nepochopila, proč ti lidé vůbec k psychoterapeutovi chodili, co tam chtěli „řešit“ (Elva). Z jiných příběhů běhal mráz po zádech (Penny). V některých případech jsem si poněkud zlomyslně myslela, že ona deprese, které se rozvinula, vlastně představuje střízlivý náhled na vlastní život (Saul). Jedna věc mě ještě zaujala - pozoruhodně nekorektní popis pacientů, opakovaně se dovídáme, jak jsou nějakým svým rysem nepříjemní až odporní – je nechutně obézní, je přihlouplý a provádí podivné pohyby odulými rty a velkým jazykem… V dnešní době bych jen za přiznání podobných úvah byla managementem svého zaměstnavatele, svazem pacientů a já nevím kým ještě postavena na pranýř.... celý text

Už je tady zas 2013, Timur Vermes

Kniha je spíše fejetonem, který se natáhl na 360 stran. Nápad s obživlým Hitlerem je vtipný a zakládá na spoustu absurdních i komických situací. Nasmějeme se u toho, jak objeví plochou televizi, jak zápasí s „myším přístrojem“ a s „interletem“. A mezi tím se nám dostane rozboru všech slabin demokracie jako politického systému a budeme konfrontováni i s jejím největším problémem – s politiky samotnými. Zdá se logické, že Hitler má opět úspěch, je přeci tak charismatický, dokáže věci popsat jednoduše (účelově zjednodušeně ?) a srozumitelně. Poselství knihy je jasné – tohle všechno se může doopravdy stát. Nebude to samozřejmě Adolf v zamazané uniformě, bude to nějaký jiný neřád. A čím více je obyvatelstvo otrávené stavem společnosti, tím je ta hrozba je reálnější.... celý text

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 2005, Arnošt Lustig

Děsivé a přitom dokonalé, bála jsem se obrátit každou stránku, i když jsem věděla, co na té další najdu. Bylo mi špatně od žaludku, a přesto jsem musela číst dál. Nikdy nevěřte nikomu, kdo se vám upřeně dívá do očí, i kdybyste sebevíc chtěli, aby říkal pravdu.... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

I já jsem se bavila při komentáři Vojpy a i když musím říct, že v zásadě s ním souhlasím, přece jen bych knihu neodsuzovala tak příkře. Dostala jsem se k ní také na základě pozitivních recenzí, ale závratné umělecké hodnotě devítisetstránkového románu o „inteligentní“ viktoriánské prostitutce jsem prostě nevěřila. Čtení jsem tedy načasovala na období dovolené – přes den lyžování a po návratu ze svahu se zavrtala do postele s knihou. Těžko po celodenním pohybu v mrazu číst něco intelektuálně závažného. Zimní večery jsou dlouhé a tak jsem překousala i tento opravdu mnohomluvný a obsáhlý román. Souhlasím, že postavy byly ploché, nejednaly vždy smysluplně a některé dějové obraty nebyly úplně pravděpodobné. A ano, připadala jsem si jako při sledování seriálu, tedy při mírně pokleslé zábavě. Ale pro ty účely, pro které jsem si knihu vybrala, se hodila dobře. Jestli hledáte dobrý psychologický román, něco, co se vám vryje do paměti, vyrazí vám to dech, tak to si opravdu musíte najít jinou knihu.... celý text

Před Draculou: Archeologie upíra 2014, Tommaso Braccini

Opravdová lahůdka. Miluju horory, fascinuje mě vývoj těchto iracionálních hrůzostrašných představ v lidské mysli. A tady najdeme dopodrobna rozebranou historii fantastické zlovolné postavy upíra / vampýra / vrykolaka. Ani na chvíli jsem se nenudila. Mám jen jednu poznámku – a to k uspořádání knihy. Proč nemohla být sestavena tak, aby se dala číst pořád dál, pohodlně stránku po stránce? Proč musí čtenář pořád listovat sem a tam mezi kapitolami, poznámkami a plným zněním historických textů zmíněných v hlavním oddíle…. To mě trochu otravovalo.... celý text

Sběratel 2004, John Fowles

Opět výborná kniha od John Fowlese. Jako thriller na mě působil až samotný konec, zbytek spíše jako napínavý psychologický román. Vynikající bylo dvojí vyprávění toho samého příběhu z úhlu únosce i unesené. To jak se obě části lišily použitým jazykem a vystihovaly zjevný rozdíl v inteligenci, vzdělání i rozhledu postav. Clegg byl opravdu duševní ubožák, chvílemi k politování a v závěru mi bylo až nanic z toho, jak všechno zpackal svojí neschopností hraničící s debilitou. Věznění Mirandy bylo samozřejmě neomluvitelné a jako čtenář jsem jí moc přála, aby se dostala ven. Ale chvílemi byla přesně taková, jak si střední vyšší třídu Clegg představoval (resp. co jí vyčítal) – samolibá, přehnaně sebejistá svými názory, až mírně nafoukaná. Jedinou připomínku mám k tomu, že nejdříve celý příběh vypráví Clegg a pak celý příběh Miranda. Jsem už poněkud zapomnětlivá a víc by mi vyhovovalo, kdyby se střídali po kratších úsecích. V druhé části jsem se občas musela vrátit ke Cleggovu vyprávění, protože jsem si popisovanou situaci prostě nepamatovala.... celý text

Křehké nádoby / Drazí zesnulí 1973, Evelyn Waugh

Křehké nádoby mi připomínaly filmy pro pamětníky s Natašou Golovou nebo Oldřichem Novým - svojí atmosférou, poněkud zastaralým jazykem a „hláškami“ z doby mojí babičky. Místy byl humor černý a situace opravdu groteskní, celkově byly ale zbytečně dlouhé a četba mi po čase přestala bavit. To Drazí zesnulí byli o hodně lepší. Děj byl sevřenější a promyšlenější. Humor černočerný na hranici cynismu. A závěr byl tedy grandiózní. Drahé zesnulé bych hodnotila vysoko, jestli mám hodnotit obě části knihy a průměrovat – pak 3*... celý text

Soumrak dne 2016, Kazuo Ishiguro

Když mi na knize něco nesedí, něco v ději nebo charakteru postav drhne, většinou to jsem schopná pojmenovat. Vystihnout čím to je, že je kniha opravdu dobrá, mi přijde o hodně těžší. Po přečtení Soumraku dne jsem jen tiše seděla a mrzelo mě, že kniha už skončila. Nevím, jak přesně to autor udělal, ale vyprávění tak dokonale a dojemně vystihuje Stevensovu emocionální méněcennost a neobratnost. Na pozadí vcelku věcného vyprávění cítíme neschopnost komunikace s lidmi, před kterou utíká do své „profese“, a sám před sebou udržuje iluzi záslužnosti své práce. Jen jedenkrát, krátce si v jediné větě v závěru přizná „že mu to zlomilo srdce“, ale vzápětí hned opráší starou masku profesionála. Asi skoupím všechny romány od Kazua Ishigura, co jsou v češtině k mání.... celý text

Mým domovem je Aljaška 2009, James Huntington

Moc krásné čtení. Mrzelo mě, jak rychle jsem se dostala na konec knihy. Je pozoruhodné, s jakou pokorou přijímal Bill všechno, co mu život přinesl. Nežehral na nepřízeň osudu ani si neztěžoval na krutost Aljašské přírody. Chápu, že tato kniha je a bude evergreenem. PS: děti asi trochu rozmazluju, ale dám jim to přečíst. Snad si budou svého pohodlí trochu víc vážit (tedy alespoň po nějaký čas, než výchovný efekt vyprchá).... celý text

Sedmá funkce jazyka 2017, Laurent Binet

Na román jsem těšila a dokonce se i teoreticky připravila (přečetla základy sémiotiky pro laiky, dohledala významné postavy tohoto oboru na wikipedii). Ale nakonec mi tato příprava dala mnohem víc, než samotný román. Ten mi přišel dost povrchní a často i nudný. Autor neustále rozhazoval jména slavných osobností jak konfety, ale jejich zařazení do románu mi přišlo zbytečné a jediným účelem snad mohlo být zakrytí absence opravdové promyšlené zápletky. Na večírcích, v saunách, na přednáškách donekonečna tlachaly a tak ještě více brzdily pokulhávající děj. To, že některá fakta mírně nesedí, jsem (občas, jistě ne vždy) registrovala, ale jaksi nechápu, proč by mě to mělo pobavit. Někde v polovině knihy jsem si zoufala a myslela si, že to snad nedočtu. Ale dočetla. A abych jen nekritizovala, tak několik momentů mě nakonec i pobavilo – především vtipně glosovaný despekt, s jakým inspektor nahlíží akademické prostředí (po letech strávených v blízkosti fakulty UK, byť v oblasti přírodních věd, to vidím podobně) - a (SPOILER) když Simon v závěru váhá, jestli není jen románovou postavou a snaží se navázat spojení se svým spisovatelem, aby tak příznivě ovlivnil svůj osud.... celý text

Na Větrné hůrce 2009, Emily Brontë

Kniha plná nekompromisní vášně jdoucí daleko za hranice zdravého rozumu, touze po pomstě, která překračuje generaci, ve které k bezpráví došlo. Charaktery postav nejsou nijak lichotivé, ale ne nereálné. S výjimkou Haretona si nešlo nikoho oblíbit, snad ještě s výhradami Nelly Deanovou. Ostatní ženské postavy jsou vesměs namyšlené fifleny (tady nám EB neudělala dobrou službu ). Heathcliff by měl být ztělesněný ďábel, ale i on má lidský rozměr. Nepolidšťuje ho vztah ke Catherine - ten je natolik iracionální, že se zdá být spíš vztahem fanatika ke své smyšlené modle, ale láska k Haretonovi, kterého nakonec nedokáže zlikvidovat, i když je synem jeho nepřítele. Překvapilo mě místy až naturalisty tvrdé líčení života na anglickém venkově 19. století a fakt, že všichni umírají ve (z mého pohledu) velmi mladém věku – musím si ještě zjistit, nakolik to odpovídá dobové realitě.... celý text

Město 2013, Clifford D. Simak

Chtěla jsem se seznámit s klasikou žánru, vlastně jsem od knihy nic moc nečekala. První povídka byla patetická a postavy se mi pletly. Ale všechny další příběhy byly výborné. Bylo v nich tolik nápadů, opravdu hravých momentů. Čišelo z nich nadšení z bezbřehé fantazie – skvěle vykreslily kulisy, ve kterých se bude odehrávat budoucnost naší planety a jejích obyvatel. To, co mi trochu chybělo, byl příběh. Ten je jen velmi lehce načrtnutý. Chápu, že nebyl myšlen jako nosné téma knihy, ale přesto by čtení lépe obíhalo, kdyby tu byl.... celý text

Brooklyn 2010, Colm Tóibín

Když teď o knize přemýšlím, tak vlastně vypráví velmi jednoduchý a zcela uvěřitelný příběh. Ani jedenkrát mě nenapadlo, že by se některá ze situací vyvíjela nepravděpodobně, že by některá z postav jednala tak, jak bych to od ní nečekala. A v tom je asi to kouzlo – autor je skvělý znalec lidských charakterů a proto je každá z postav skutečná, je výborný vypravěč a tak se příběh odvíjí tak hladce. Líbilo se mi, že Eilis není žádná superhrdinka, nedrží svůj osud pevně v rukou. Řada opravdu důležitých momentů v jejím životě dopadne tak nějak sama od sebe, okolnosti ji prostě někam nasměrují a ona tím směrem jde, jak nejlíp umí. Je to tak lidské, její postava mi byla opravdu blízká.... celý text

Krvavá komnata 1997, Angela Carter

Tak tohle byla hlavně velká zábava. Imaginace autorky je chvílemi až perverzní. Při čtení jsem se taky chtěla stát tygrem, podlehnout vlkodlaku (ta hrůza, ale přitom tak sexy !). Každá hrdinka v sobě měla kus zvířete nebo byla bojovnou Amazonkou. Kniha je feministická a přitom rozhodně radostná a vtipná, je až pornografická a přitom tak důmyslná.... celý text

Neviditelný 2006, Jaroslav Havlíček

Vyprávění hlavního hrdiny je vedeno v ich formě. Je nesmírně tvrdé a nemilosrdně glosuje každou slabost, zbabělost, úhybný manévr a hloupost lidí, na které narazí. Zpočátku se mi až hnusil. Postupně jsem ho ale musela vzít na milost. Nikdy nedostal nic zadarmo, vždycky se o sebe musel postarat sám a tak se naučil nahlížet lidi a vztahy mezi nimi bez příkras – tak aby se uměl přesně zorientovat a přežil. Ale ani obrovská vůle k dosažení vlastního cíle (tím je klidný rodinný život v dostatku) ho nakonec neuchrání od pádu. Přes veškerou jeho ostražitost ho život (nebo Bůh - pozorovatel, kterého vyzval na souboj ?) tvrdě semele a vyplivne duševně rozloženého. Nejvíce pesimisticky nepůsobí soupis jeho ztrát (ty jsou obrovské) ale fakt, že na konci už dál bojovat nechce, není proč. Zvláštní, až nepříjemně klaustrofobický pocit jsem měla z druhé části románu (kdy se Švajcar nastěhuje do Hajnovy vily). Celé drama se až do samého konce se odehrává na půdorysu tohoto domu a jeho zahrady. Není úniku. Pro čtenáře a ani pro hlavní hrdiny.... celý text

Kdo zabil Palomina Molera? 2014, Mario Vargas Llosa

Moc dobré čtení - kombinace detektivní příběhu žánru noir a vynikajícího vypravěčství Maria Vargase Llosy. Příběh se odvíjí pomalu, atmosféra je hutná, z popisovaného žáru severního Peru se téměř sami zpotíte. A i když na samotném příběhu toho moc vtipného není, závěr mě přece jen pobavil. (PS: nemůžu se pochlubit, že bych přečetla úplně všechno, co v češtině od MVL vyšlo, ale přesto mě fascinuje kolik "literárních odvětví" vyzkoušel a jak moc dobré ty knihy jsou - od mírně ironicky pojaté autobiografie, vyslovené komedie, přes úžasný Zelený dům, téměř etnografické studie Amazonie po životopis humanisty irského původu).... celý text