Maryčka
přečtené 112
Čas opovržení
2000,
Andrzej Sapkowski
Mám občas pocit, že už nikdy nebudu chtít poslouchat při výtvarné práci, mytí nádobí a před usínáním nic jiného než Zaklínače v provedení Martina Fingera. Zkrátka moc jsem si tento poslech oblíbila a doporučuju ho všem. K příběhu bych snad řekla jen to, že oproti prvním dvěma povídkovým dílům se můj pohled na zaklínačův svět změnil. Už to není jen o zabíjení příšer. Vlastně se nám tu i přes původní Geraltův nezájem dost zamotala politika a osud světa. Zajímavé je také to, že můj původní plán vypadal tak, že si nejprve "přečtu" všechny knihy a pak se vrhnu na Divoký hon. Ale vzhledem k tomu, že do hry vstoupil seriál, získávám informace o světě, který vytvořil Sapkowski, ze třech různých zdrojů zároveň. Sice si v poslechu knih pořád udržuju malý náskok, ale vše je tak jaksi komplexnější a intenzivnější, z nahodilých spojlerů si vůbec nic nedělám.... celý text
Markéta Lazarová
2008,
Vladislav Vančura
Mé první setkání s Vančurou. Výsledek? Velké zklamání. Učitelka na gymplu mě navnadila na krásný archaický jazyk. Ano byl tak krásně archaický, že jsem knihu nedočetla, protože jsem vůbec nerozuměla tomu, co se tam děje. Vadilo mi, že autor nic nepoví (lidově řečeno) "na plnou hubu". Pořád jen naznačoval. Říkala jsem si, že mi to vadilo asi proto, že mi bylo 17 a chtěla jsem rozumět naprosto všemu, ale zjišťuju, že mi to vadí i dnes. Učinila jsem druhý pokus o přečtení, tentokrát v audioverzi. Nu a dopadlo to stejně. Opět nedočteno - respektive nedoposloucháno.... celý text
Zmizelí ze Svitu Luny
2019,
Christelle Dabos
Ke svému neštěstí jsem druhý díl četla až rok po prvním, takže jsem si už mnoho postav nepamatovala. Přesto jsem se nevzdala a doufala jsem, že se do příběhu zase dostanu. Druhý díl je zpočátku více konverzační než dějový, docela se to táhne. Naopak v závěru knihy se semele neuvěřitelné množství věcí. Těším se na další díl a doufám, že nám autorka více objasní tu spoustu "magických motivů", které v příběhu využívá, neboť pokud by se tak nestalo, musela bych příběh označit za přeplácaný a to bych udělala velmi nerada. Pějme slávu neanglosaskému fantasy!... celý text
Rekviem
1989,
Jaroslav Durych
Tuto knihu jsem četla v rámci povinné četby, takže jsem si ji sama dobrovolně nevybrala. A s tím, co vím teď, bych to nejspíš ani nikdy neudělala. Ale k věci! Tento literární počin bych směle zařadila do poličky se štítkem "čtenářské utrpení". Pokud nejste zběhlí ve znalosti historie, nemá smysl knihu číst. Autor vám nic nevysvětlí, pouze vás násilím vtáhne do nesmírně nudných rozhovorů. Všechny tři povídky by se daly shrnout jako neustálé tlachání postav o jiných postavách, přičemž bez znalosti již zmíněného dějepisu absolutně netušíte, kdo mluví a o kom mluví. Kdybych tuto knihu četla sama, tak ji pravděpodobně nikdy nedočtu, ale díky tomu, že jsem se v četbě střídala s přítelem, zůstala nám alespoň vzpomínka na velmi frekventovanou (a tím tedy zoufale úsměvnou) hlášku: "Jsme přece kavalíři!"... celý text
