Masoterian
přečtené 69
Noční klub. Díl první
2002,
Jiří Kulhánek
V dnešní době už snad klasika. Kulhánek má talent na psaní postav, který jsou badass, ale zároveň dostatečně civilní a sympatický. Prostě jim fandíte a máte pocit, jako byste je znali už dlouho - určitě s tim má co dělat i fakt, že je to hozený do českejch reálií. Prim samozřejmě - jako obvykle - hraje hlavní hrdina, kterej, ač autora osobně neznám, se vsadim, že nese silný autobiografický rysy. Pamatuju si, že při prvním čtení, zrovna když jsem chtěl knížku poprvý odložit, nastal onen slavnej twist, mě spadla brada, a další co si vybavuju, je, že bylo najednou tři ráno :) četl jsem dál, a jediný co jsem chtěl bylo, abych se moh na pomstě proti NIM osobně podílet :)) Prostě úžasně čtivá věc, ke který se moc rád vracim a asi vždycky budu.... celý text
Zabíjení
2004,
Štěpán Kopřiva
Je to jízda, o tom žádná. Krví a hnisem prosáklá a místy dost sadistická vysokooktanová story se značně nestabilním hlavním "hrdinou", která bohužel ve finální třetině dost ztrácí dech a tah na branku. Místy je dost znát autorova snaha šokovat za každou cenu a až pubertální předrsnělost. Nicméně jsem to přelít za jedno odpoledne a většinu času se bavil královsky, takže musim hodnotit vysoko. Přihoďte nebo uberte libovolnej počet hvězd, podle toho jestli vám přijdou vtipný hlášky typu: "Měla prdel, že by z ní mohly vypadnout čtyřčata, a ona by si toho vůbec nevšimla a celej den je tahala za sebou na pupečních šňůrách jako vodní lyžaře." :D... celý text
Rychlopalba
2015,
Štěpán Kopřiva
Musim říct, že tohle jsem od Kopřivy nečekal. A to říkám jako velkej fanda béčkovejch kruťáren, tudíž i Asfaltu a Zabíjení. Nikdy jsem nepochyboval, že má Kopřiva talent - stokrát větší, než glorifikovanej Kotleta - ale nenapadlo by mě, že se vytasí s po všech stránkách vyzrálou a "dospělou" krimi, která válcuje většinu z toho, co jsem v tomhle žánru dosud přečetl - mezi českýma dílama je to bezkonkurenční. Jasně, je to "jenom" variace na klasickej archetyp o týpkovi, kterýmu se hroutí profesní i osobní život, tak upře veškerou energii na něco o čemž sám ví, že jeho schopnosti nestačej, ale většinu času napsaná věrohodně a tak sugestivně, že jsem to žral i s navijákem. Přerod bezejmennýho hlavního hrdiny probíha zvolna ale jistě, nepřipomíná střemhlavej pád, ale spíš pozvolný klouzání do propasti, který se zuby nehty snažíte zadržet chňapáním po výčnělcích nějakýho reálnýho smýšlení a sebereflexe, než vám dojde, že to na výsledku nic nezmění, tak se stejně pustíte - dost blbá analogie, ale to mi to prostě připomnělo :) spoiler! - závěr je drsnej a nekompromisní jako někdy život sám, akorát znovu otevře hojící se rány a rozesere pár životů, snad jenom ten hrdina si v sobě něco uzavře - brilantní. Nicméně jakkoliv se mi to líbilo, dokonalý to není - paradoxně mi docela vadily ty akčnější momenty - vejprask bezdomovců a ten finální masakr - nejsou špatný, ale působí to nuceně a jak z jinýho světa, prostě se to tam nehodí, docela mi to nabourávalo ten realistickej feeling. I když chápu, že tyhle příběhy asi potřebujou nějakej akční climax. A jelikož lidi popisujou dvojku jako akčnější, tak mam z tohohle trochu obavy. Každopádně i tak jasných 5* a všechny palce nahoru.... celý text
Dobrák
1996,
Jiří Kulhánek
Fenomenální záležitost a podle mě nejlepší Kulhánek. Přestože souhlasim, že během Cesty teprve utváří a piluje svůj charakteristickej styl, stejně tak akce je místy monotónní ale TA ATMOSFÉRA ! Je to jeden z těch příběhů, kdy na vás dejchne zatuchlost opuštěných habitatů a nepatřičná prázdnota vylidněných měst, kdy cítíte ledovej déšť stékající za límec, kdy si můžete ukousat nehty a snažíte se hrdinům podvědomě pomáhat uprchnout pronásledovatelům a pak jste rádi když mají pár chvil oddychu a odpočíváte s nima. Ten typ příběhu, kde k antagonistům cítíte nefalšovanou nenávist, kde cítíte bezradnost a rezignaci v zdánlivě bezvýchodnejch situacích a novou naději v souznění s buldočím hlavním hrdinou. Mohl bych o tom psát celej den, tak snad jenom dodám, že pro mě jde o jednu z nejlepších věcí co znám, a pro všechny fandy nejen český fantastiky, jakož i pro milovníky postapo žánru je tohle absolutní must-read. 10/10... celý text
Stroncium
2006,
Jiří Kulhánek
Nestačim zírat. Hrubě nedoceněná věc, snad z důvodu, že se od autora čekala další upířina, místo čistokrevný akční sci-fi? Mě to sedlo naprosto úžasně. Vize cyber-punkový budoucnosti v Kulhánkově podání je chladná a krutá, s čimž jako obvykle kontrastuje černohumorně odlehčený podání hlavní story a klasickej kulhánkovskej hrdina cedící wise cracky. Autor se tady opravdu utrhnul ze řetězu, díky zvolenýmu tématu má prostor chrlit nápady na všechny strany - hrozně se mi líbilo, že vždycky, když je zmíněnej nějakej fakt zajímavej motiv, třeba jen jednou větou - a já autora zaklínal aby o tom napsal víc - netrvalo dlouho a dočkal jsem se (Titan, traulery, habitat Svobodných). Stejnětak chválim nejednoznačný charaktery, absenci vyloženýho klaďase, strhující akci a ten konec, TEN KONEC! Bez nějakýho spoilerování snad můžu napsat, že obecně miluju příběhy, který jsou popisem nějakýho stavu věcí, jen aby to poslední stránkou dostalo úplně jinej rozměr. Famozní!... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
89 procent mě docela zaráží, protože v kontextu Kulhánkovy tvorby jde o těžkej podprůměr. Na úvod podotýkám, že jsem autorův velkej fanda, Cestu krve a Divoký a zlý řadim úplně nejvejš, přečetl jsem je nespočetněkrát a vždycky se k nim budu rád vracet. Ale Vyhlídka je taková...podivná. Přišlo mi, jako kdyby Jiří aka vyhlášenej odpůrce vážnejch vztahů na starý kolena vyměk a zatoužil po rodině, což se promítlo i do výslednýho díla :)) Akce, přestože klasicky kvalitní, je dost málo, autorova vize Pekla, byť se hojně cituje Dante, silně evokuje Kopřivův Asfalt, Fiona mě většinu času iritovala - zlatej Jonáš...potěšil snad jenom návrat některých charakterů z NK a jejich dobře zpracovanej vývoj - samozřejmě myslim hlavně Karolínu. Tim celým nechci říct, že je to špatný, pořád je to čtivý a dostatečně zábavný, nicméně v Kulhánkově případě mam laťku nastavenou tak vysoko, že se po vyšumění prvotního nadšení dostavilo zklamání.... celý text