Masoterian
přečtené 69
Čas opovržení
1998,
Andrzej Sapkowski
Wow. Po skvělý Krvi Elfů další upgrade. Ciri a její křehká naivita v kontrastu s nelítostností okolního světa je dokonalá, a prostě jí musíte fandit. Úžasná pasáž na sněmu čarodějů, plná intrik a dvojsmyslných narážek, zatímco hrozba ve vzduchu je úplně hmatatelná. A finální část kde jsem několikrát kontroloval jestli nekape ze stropu, protože nevim, jak jinak by se mi dostala voda do očí :)) Brilantní, Sapkowski to má konečně pevně v ruce. P.S. souhlasim, že ty sex a erotický scény jsou někdy až moc prvoplánový i mě jakožto třicetiletýho zastydlýho puberťáka to někdy bilo do očí, a to je co říct :)... celý text
Krev elfů
1998,
Andrzej Sapkowski
Přesně tady sem začínal chápat kultovní (hm, dá se vůbec nazvat kultovním něco takhle populárního a vysoko ceněnýho?) status týhle ságy. Záměrně pozvolnej rozjezd dá postavám šanci se vám zažrat pod kůži, chápat jejich pohnutky a motivace a doufat pro ně v něco co aspoň připomíná šťastnej konec, i když tak nějak tušíte, že ten přijít nemůže, ne při týhle konstelaci. To je totiž další věc, ten pohádkovej nádech kterej měly předchozí povídkový díly takřka úplně vymizel, autorův svět je plnej sviní, kurev a špinavců, silně připomíná Song of Ice and Fire od G.R.R. Martina a podobně jako v něm se tady na "žili šťastně až do smrti" nehraje. Líbí se mi ta nekompromisnost, líbí se mi spousta prostoru pro vedlejší postavy, líbí se mi křehký vztahy mezi hlavníma charakterama, líbí se mi skoro všechno. A to nejlepší mělo teprve přijít.... celý text
Meč osudu
2000,
Andrzej Sapkowski
Oproti Poslednímu přání lehkej propad. Některý povídky až tragikomický, což mi k tomu moc nesedne - Dudu a Villentretenmerth. Tim spíš potom vyniknou ty povedený - Meč osudu a hlavně ta s milostným trojúhelníkem Geralt - Istredd - Yennefer, která o hlavních charakterech řekne víc než všechny předchozí povídky dohromady, ale stejně mě ta žánrová směsice tolik neuchvátila. Naštěstí to od příštího dílu nabírá správnej směr.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Sapkowski podle mě ještě nevěděl na jako cílovou skupinu míří. Ryze dospělý motivy se střetávají s někdy až naivitou a přehnaně odlehčeně pohádkovým pojetím. Možná proto ve mě většina povídek nevykřesala takový emoce jako z nich vyplývající a na ně navazující sága. Ovšem za dvě povídky, kde se ony "pohádkový" elementy nevyskytujou (Renfri a Nivellen - částečně i Adda) nemůžu hodnotit níž, než 4*. Tam se začíná projevovat všechno to, pro co jsem si tuhle sérii zamiloval.... celý text
Vládci strachu
1995,
Jiří Kulhánek
No ty vole. Typická fantasy brakovka a plnohodnotnej román v jednom, kterej dokáže vykřesat až překvapivě silný emoce. Hrozně mě baví, jak je to, navzdory ryze fantasy tématu, pojatý "civilně", jak to jde do hloubky ohledně vztahů hlavního hrdiny a celý jeho rasy k obyčejným lidem a jejich jepičím životům, o nesmyslnosti navazování důvěrných vztahů k nim, o běžných strastech existence v prostředí, který ho nikdy nemůže pochopit, natož přijmout. Vlastně taková psychologická studie psaná z upírova pohledu :)) O to víc s tim pak kontrastujou ryze béčkový motivy, jako záporácká parta nejlepších lovců napříč stoletíma, tvořená kanibalem, zápaďáckým pistolníkem, knězem a esesáckým oficírem. Stejně jako všechny ty až splatterovsky přepálený masakry. Nicméně si myslim, že nejsilnější je to v oněch komornějších momentech, hlavně motivy s umírající Klárou a s polským doktorem patří mezi největší highlighty Vládců. Fantastická záležitost, a fakt, že se vlastně jedná o debut, jde úplně mimo moje chápání. Něco takovýhleho by chtěl napsat Kotleta, ale prostě na to nemá.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Zaslouženej fenomén. Záměrně upozaděná akce dává vyniknout zdrcující, klaustrofobický atmosféře která se zažere do těla. Depresi a beznadějnost Glukhovského metro-světa prožíváme prostřednictvím desítek malejch příběhů, který ovlivňujou hlavního hrdinu jakož i samotnýho čtenáře a jejich názory na stagnaci - nebo snad vývoj ? - lidský rasy a svět ve kterým je nucená přežívat, její bezradnost v konfliktu s čímsi nepochopitelným - na což má přirozeně tendenci odpovědět hrubou silou. Spousta podnětů k zamyšlení, výtečná gradace a zakončení, který zasáhne jako rána pěstí, přestože něco podobnýho nejspíš čekáte. Těšim se na "dvojku".... celý text
