Masoterian
přečtené 69
Beatles se stejně rozpadli
1982,
Aleš Presler
Tak jsem udělal razii na půdě a objevil neskutečný stohy knížek po rodičích a prarodičích, tudíž jsem si řekl, že je zrovna tak můžu přelouskat, zatimco čekám na třetí díl Malazu. :)) A čim líp začít, než nenáročnou normalizační vztahovkou? :D Celkem průměrná malá romanťárna, akorát psaná z mužskýho pohledu. Hlavní hrdina je takovej rádoby suverén a sarkastickej glosátor, až jsem se divil, že dostal přes hubu jenom dvakrát. :)) Ovšem velice mě pobavila scéna, kdy hrdina uprostřed hádky s partnerkou úplně ignoruje její argumenty a nedokáže myslet na nic jinýho, než jak jí to sluší, když se vzteká. :D v tom jsem se opravdu našel. :))... celý text
Dům mrtvých
2008,
Steven Erikson (p)
U Fenerových čpících koulí, to byl teda náhul. Předem se omlouvám za vidláckej comment plnej spoilerů, ale nějak si, jsa přeplněnej dojmy, nemůžu pomoct, třeba časem vypotim něco kontruktivnějšího. Popravdě ani nevim, čím začít. Měsíční zahrady se mi líbily hodně, ale proti tomuhle se jednalo o pouhou předehru. A přestože jsem to svým způsobem čekal, mě nic nemohlo připravit na fakt, že po - byť poměrně nestandartním - rozjezdu, autor vytočí motor do červenýho a strhne volant do protisměru i s chudákem čtenářem na sedadle spolujezdce. Dlouho jsem nečetl něco, do čeho bych byl takhle emočně zainvestovanej. Všechny linky jsou skvělý, všechny postavy ze sebe vydávaj maximum, když je mistr loutkář Erikson nechává umně tancovat kolem centrálního motivu Smrště. Ať je to Šumařova parta navrátilců chycená v chaosu sbíhání převtělenců, Felisín a její kolísání mezi dětskou naivitou a předčasně získaným pragmatismem (tvrdé stvoření, jak prohlásil Kulp, r.i.p.), Kalam a jeho krvavá krasojízda, Mappo a Icarium - nejosobnější linka ze všech aka i cesta může být cíl, všechno jsem to žral i s navijákem. Ovšem o parník (pardon, o lígu :D) před ostatníma táhne živoucí ;) mýtus Coltain a jeho Psí řetěz, vpravdě srdcervoucí záležitost, kde prostě chcete věřit i tam kde slovo "naděje" pozbývá významu. Moc cenim, jak autor dokáže popsat hrůzy války a její dopad na civilní obyvatelstvo. V jeho podání válka není vůbec cool, je špinavá a bolí, a to přeživší stejně jako oběti. Spousta jiných autorů, i béčkovějších a okázale dávajících na odiv svojí nepřiposranost, nikdy nezajde takhle daleko. Nijak se v tom násilí nevyžívá, spíš ho popisuje věcně a s odstupem, podobně jako historik Kalous, ve kterým se určitě tak trochu vidí :). Vůbec celý Coltainovo tažení je psaný tak sugestivně, že máte pocit jako by vás prach na patře nutil ke kašli a krčíte nos před závanem kobylinců. Potěšila mě pasáž se zásahy Trygallský obchodnický gildy. Připomněla mi, že si autor, při svý nelítostnosti, rád nechává zadní vrátka, za což jsem mu, jako čtenář kterej si stačil za dva díly oblíbit celou řadu charakterů, hluboce vděčnej. :)) No zkrátim to, jsem nadšen, samotnej závěr pořádně zamíchal kartama, a já bych upsal duši mistru Kápě abych měl další díl před sebou hned teď - tím spíš, jak autor naznačuje co probíhá na druhým kontinentu. Žel, nezbyde mi než čekat na vydání Planety 9, ty starší nejdou sehnat a nahražky jako audio nebo e-knihy nejsou nic pro mě. Sorry za tuhle nekonzistentní matlaninu :D ale muselo to ze mě ven. Jeden z těch případů, kdy mi 5* přijde jako málo.... celý text
Metro 2035
2020,
Dmitry Glukhovsky
Co k tomu napsat a zároveň se vyhnout spoilerům? Snad jenom že dokážu pochopit jak nadšený, tak kritický komentáře. Záleží, co od toho čekáte, respektive čekali jste od celý ságy. Z celý trilogie, tenhle díl nejvíc připomíná hru. Arťom vyfasoval plot-armor a jeho kontakty v Metru i imunitu vůči radiaci by mu záviděl i soudruh Bessolov. Ovšem pořád má daleko k primitivnímu akčňáku. Je pravda co zmiňuje ve svým komentáři R47 - autor podkopává původní vyznění, osobně mi přišlo, jako by ho to spravedlivý rozhořčení ovládlo natolik, že ztratil soudnost a snažil se sdělit moc věcí najednou. Finálová cca čtvrtina přes sebe plácá tolik motivů, že by si zasloužila rozdělit na dva díly. Ovšem velký množství z nich - davová mentalita, neochota vyměnit nejistou budoucnost za bídnou ale pohodlnou přítomnost, propaganda, pseudo-vláda privilegovaný hrstky šedých eminencí prezentovaná vlastně jako filantropie - "Lidi to takhle chtějí" "Chráníme lidi před nimi samými" atd - zachytil fakt přesně a mrzelo mě, že je nerozpracoval víc. Hodnotim vysoko, protože jsem se bavil hodně, ale na předchozí dva díly se to nechytá. Závěrem snad jenom dodám, že bych každýmu beznadějnýmu snílkovi přál ženskou jako je Aňa :))... celý text
Měsíční zahrady
2022,
Steven Erikson (p)
Většina komentářů tady je přesná. Opravdu dost čtenářsky náročná a nepřístupná záležitost. Autor prdí na nějaký postupný představování svýho světa a jeho pravidel, spíš se jím sám opájí a nějakej čtenář ho zajímá asi jako hodnota HDP v Botswaně. Má ovšem štěstí, že jím vymyšlenej svět je opravdu zajímavej, špinavej i pestrej, krutej i laskavej, osázenej spoustou rozličných ras i propracovaných charakterů. Nicméně, musim uznat, že ta přehršel jmen, míst, ras a událostí na mě - nazdory častýmu listování zpátky na rejstřík postav a mapu - díky bohům za ně - byla trochu moc a po cca dvou stovkách stran jsem knížku odložil. Na dobrý dva měsíce. Ovšem, jak to tak bejvá, nedalo mi to spát, a po mým návratu do Malazu, jsem zbytek zfouknul během dvou dnů a na konci - po vpravdě monumentálním finále - byl opravdu zvědavej, co bude dál. Moc se mi líbí naprostá nejednoznačnost postav. Každýmu se dá svým způsobem fandit a popravdě si nevybavim nikoho, koho bych vyloženě neměl rád. Akorát mi přišlo, že si autor není úplně jistej v kramflecích, co se týče dynamiky mezi postavama v milostnejch linkách. Zatímco Kvítko a jeho nesmělý teenage oťukávání s Kalistou a s Apsalar působí fakt věrohodně, tak to osudový zahoření mezi Paranem a Besanou mi přišlo fakt šup-šup, i když je to dobrá linka. Svět sám o sobě je fascinující a já z něj opravdu chci poznat víc. A, i když to asi bude pár let trvat, jsem odhodlanej - aspoň zatim :) - tuhle monstrságu dotáhnout do konce, protože po pouhým jednom díle mám dojem, jako bych jí to dlužil :)). Apropos, respekt autorovi doslovu, vyhajpovat na další díly se mu povedlo dokonale. Takže nashle v Domě mrtvých. Doufám, že si Planeta9 pohne. :)... celý text
Hardcore Mona Lisa
2021,
William Gibson
Sorry, budou kvanta spoilerů, nevim jak o tom bez nich něco napsat :)) Tak nakonec jsem většinu z toho pochopil - teda asi :D Chápu, že ony entity zrozený v kyberprostoru toužily po vytvoření jeho alternativní verze, nezávislý a skrytý před člověkem, a chápu, že k něčemu takovýmu potřebovaly dobrovolnej svazek mezi UI a člověkem s unikátní vazbou na kyberprostor. Chápu i motivace většiny postav - u konstruktů jako je Fiňák je to jasný, u Molly zrovna tak, stejně jako Mona, i když tam nevim jak dlouho jí může něco takovýho naplňovat, Angie, no dejme tomu, vzhledem k její, jak jsem napsal, unikátnosti. Ale Bobby? Proč jako? Vážně jeho ambice sahaj tak daleko, aby se do toho vložil takhle radikálně? Nebo je to mnohem jednodušší, a prostě chtěli bejt spolu, bez všeho Sense/netovýho pozlátka - a jestli, tak zase, proč takhle? Nebo od každýho něco? To jsou otázky, na který asi nikdy nedostanu odpověď. Každopádně, knížka je super, určitě si v budoucnu celou trilogii projedu ještě jednou, třeba mi nějaký souvislosti ještě docvaknou, no a třeba taky ne :)) Všem kyber nadšencům ale návštěvu Sprawlu určitě doporučuju, stojí to za to.... celý text
Hrabě nula
2015,
William Gibson
Podle mě čtenářsky přístupnější než Neuromancer. Měl jsem s tim ovšem stejnej problém, jako s většinou těchhle příběhů, který jsou vyprávěný formou několika paralelních dějových linek. První příběh začne fakt silně, opravdu mě zajímalo co bude dál, ale po dočtení kapitoly jsem zjistil, že si musim nechat zajít chuť , čekaly mě totiž rozjezdový kapitoly ostatních linek. A to se opakovalo v pravidelných intervalech, ta oscilace mezi nadšením a frustrací. Naštěstí, všechny tři linie jsou dostatečně zajímavý, jinak by to byl mnohem větší problém, přesto ale mi to rušilo celkovou flow. Nicméně, Gibson je vychytralej parchant. Ve chvíli, kdy všechno zacvakne na svý místo a vám dojdou souvislosti nejen mezi oněma linkama, ale i s Neuromancerem, je najednou, jak mávnutím kouzelnýho proutku, vše odpuštěno. Opravdu docela chytrá a propracovaná záležitost, a já vlastně nemam jinou možnost :)) než se vrhnout na Monu Lisu.... celý text
120 dnů Sodomy
2006,
Donatien Alphonse François de Sade
Dostalo mě, že na rozdíl od Passoliniho filmu, kde je zápletka zaobalená do srozumitelnýho podobenství - ať už alibisticky nebo ne -, je tohle prostě jenom psychopatická prasárna :)). Autor si na nic nehraje, jeho fantazie nezná mezí a když si říkáte něco ve smyslu "No, to je teda už docela hustý", tak další stránka ještě přitvrdí. Vždycky jsem byl svým způsobem hrdej na to, co dokážu vymyslet za bizarnosti, ale už po pár kapitolách mi bylo jasný, že proti panu markýzovi jsem přinejlepším amatér :D. Nicméně, nejvíc mě zaujalo, že když necháte stranou veškerou kontroverzi, zjistíte, že je to fakt dobře napsaný a docela čtivý. Až mě trochu mrzelo, že všechny části mimo prologu a prvního aktu jsou braný vpodstatě rychloposuvem. Postavy sice - mimo ustřední čtveřici - nejsou nijak extra prokreslený, asi i vzhledem k jejich počtu, ale některý se zajímavě profilujou, bavila mě ta různorodost lidských povah v kontrastu s takhle extrémníma podmínkama a jejich adaptace na ně, zvlášť jsem si oblíbil Julii. Podtrženo sečteno, asi je divný, říct o takovýhle knize, že se mi líbila, a těžko si jí někdy přečtu podruhý, ale hodnotit musim vysoko. Na takhle intenzivní zážitek se nezapomíná.... celý text
Sám a sám
1966,
Richard Evelyn Byrd
Docela drsnej antarktickej survival kterej ale spíš obstojí jako psychologická studie. Byrd byl člověk, ke kterýmu se skvěle hodí přívlastky jako 'inspirující' nebo 'motivující', ale přišlo mi, že v jeho případě to hraničí až s obsesí, nebo rovnou s něčim podobným flagelantským sklonům. Celej jeho mindset je pro většinu dnešní - a asi i tehdejší - společnosti nepochopitelnej. Ta naprostá neochota připustit si, že na něco nestačí, zarytý přesvědčení, že ukázat jakoukoliv slabost je pro chlapa nepřijatelný, častý přecenění svých schopností a vlastně celková nepřipravenost na celej ten jeho vysněnej podnik, tohle všechno se mu v těch extrémních podmínkách nasčítalo a nakonec ho stálo hodně draho a nejsem si jistej, že jde o vlastnosti dobrýho velitele. Na druhou stranu, není pochyb o jeho až nelidský houževnatosti, cílevědomosti a loajalitě ke svým podřízeným, který vždycky stavěl na první místo a nežádal po nich víc, než sám od sebe. Moc se mi líbilo, jak nakonec došlo k jeho záchraně. Jak ho jeho mužstvo mělo přečtenýho a uvědomovalo si, že by tam ten tvrdohlavec radši chcípnul, než aby požádal o pomoc a tím je vystavil nebezpečí, tak v podstatě zosnovali záminku, jak se vydat na cestu z jiných důvodů - což o nich i o Byrdovi vypovídá taky dost. Zajímavý čtení, nečtěte to ale jako dobrodružnou záležitost, spíš takovou hodně osobní zpověď s prvkama survivalu.... celý text
Rozpoznání vzorů
2011,
William Gibson
Spíš 4 a půl *. Až do schůzky s Doroteou v moskevským baru jsem byl přesvědčenej, že si to zaslouží absolutorium. Ale potom se - do tý doby poměrně umírněnej - Gibson trochu utrhnul ze řetězu a na to jak to celý působí civilně mi finále přišlo prostě přepálený. Do tý doby mě to úplně pohltilo - pochmurná atmosféra, zajímavá hlavní hrdinka, originální zápletka i hrdinčina motivace jí přijít na kloub. Opět vytříbenej Gibsonův styl, kde by spousta obratů obstála jako citace. Nicméně, přestože mě poslední kapitolka trochu uchlácholila, bych si vyvrcholení takovýhle story představoval komornější. Taky mi přišlo, že se všichni domluvili nějak rychle, a nijak moc na Cayce netlačili ohledně původu adresy, kterou vypátrala. Nakonec po úvaze těch 5* přece jenom dám, vzhledem k tomu jak jsem to hltal by mi přišlo nefér dát míň, ale vztyčenej ukazovák si neodpustim :)... celý text
Křížová palba
2019,
Štěpán Kopřiva
Bacha ma mikro-spoilery. -- Wow ! Čekal jsem hodně, ale tahle Palba mi vážně ustřelila hlavu i s kšiltovkou. Náš - stále bezejmenej - hlavní hrdina je zpátky, sarkastičtější a cyničtější, než dřív. Události Rychlopalby se na něm podepsaly víc než si představoval, a přesto, že se snaží žít "normálně", tak nějak spokojenej, natož šťastnej, rozhodně neni. A netrvá vlastně ani tak dlouho, než se s prvním symbolicky vyžahnutým redbullem vrhá po hlavě zpátky do stoky pražskýho podsvětí. Hrozně se mi líbilo, jak jsou na něm znát jeho předchozí zkušenosti - jeho výslechový metody jsou bezohlednější a uspěchanější, často je nucenej zbrkle improvizovat, což si sám uvědomuje a hledí z místa činu rychle vysmahnout, než se to vyslýchanýmu rozleží v hlavě, mnohem víc se distancuje od oficiální služby, vlastně při svých sólo pátráních přebírá úplně jinou identitu - i jeho morální kompas se mnohem víc vychyluje, pochybuju že jeho starší já by vůbec přistoupilo na takovou splátku Myšičkova dluhu, která to celý odstartuje. Paradoxně to všechno na něj působí jako jakási forma terapie, která mu umožňuje dát si do pořádku osobní život, když už né ten profesní. Prostě vývoj charakteru na jedničku. Co dál? Je vážně pozoruhodný, jak lehce Kopřiva přeskakuje mezi žánrama, kolik motivů je schopnej do případu nenásilně začlenit, některý z nich by obstály i samostatně (náhled do zákulisí realitky, studna!!!). Taky akce - to byla snad jediná věc která mi docela vadila na Rychlopalbě, kde to působilo jako pěst na oko - tady působí daleko přirozenějc, přestože je jí mnohem víc a vážně svědčí celkovýmu dojmu. Jak zmiňujou ostatní, finální cca třetina je tak intenzivní, že jsem to přes blížící se třetí hodinu ranní prostě musel dočíst :) . Potěší návrat oblíbenejch vedlejších postav, ovšem všechny zastiňuje nováček Wichterle, na kterýho si - stejně jako hlavní hrdina - poupravíte názor každých deset minut :) . Když ve finále brnkli Kulíkovi a vyrazili jak Tři mušketýři, tak jsem nadšením nadskakoval na židli :)) Prostě paráda, kdybych chtěl bejt vyloženej hnidopich a mermomocí zmínit nějaký mínus, tak snad jenom to, jak autor zbytečně často zdůrazňuje hrdinovu sečtělost a kulturní rozhled vůbec, asi aby jsme ani na chvíli nezapomněli, že to fakt neni typickej policajt aka úplnej kretén :)) Nicméně jinak nemam slov, Kopřiva definitivně shazuje stigma talentovanýho béčkaře a nám nezbejvá než doufat, že na další díl nebudem muset čekat zase pět let. A přestože je mi jasný, jak tahle série benefituje z policejního prostředí a slangu, tak věřim, že jí v závěru avizovanej odchod od policie může jenom prospět.... celý text
