mcleod
přečtené 575
Sto roků samoty
2005,
Gabriel García Márquez
Mám z této knihy trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jde o pěkné představení moderního vývoje latinsko-amerických zemí, doplněné místy o poutavé politické drama, a zajímavé symbolické ztvárnění vývoje lidské společnosti. Na straně druhé mi to až příliš připomínalo jakousi variaci latinsko-americké telenovely, které jsem se občas nestačil divit. Ta byla jen sem tam ozvláštněna trochou magična, na kterém byla originální určitá přirozenost, s jakou autor popisoval zcela nadpřirozené věci. Obecně byl styl textu zajímavý, včetně výborného závěru, který dokázal pěkně uzavřít celý příběh, který by jinak kvůli své povaze generačního románu bez významnějších zvratů vyzněl víceméně do ztracena.... celý text
Západ musí být zničen
2024,
Jan Horník
Výborné detailní představení poměrně zvrácených myšlenek Alexandra Dugina, které mají do určité míry (podle mnohých autorů) fašistický charakter. Kniha to není pěkná ke čtení, ale velmi potřebná pro pochopení motivací některých aktérů aktuálního světového dění. Bohužel se nám na scénu opět dostává geografický determinismus, myšlení 19. století, které vyústilo až do světových válek. Jednoduše řečeno vyjadřuje přesvědčení, že každý národ je ovlivněn přírodním prostředím a jeho konání vychází z přírodních (a tedy přirozených) faktorů. Pokud je tedy pro někoho přirozené přírodou ovlivněné budování impéria, pak je jeho imperiální chování zcela v pořádku. Dugin přesně tak tvrdí, že každý národ má svou autentickou podobu spojení s Bytím, která je ovlivněna prostorem a jazykem národa. Podle něj je ideálem rozvíjení této autentičnosti, které povede k jakési Události uvozující lepší svět a nového člověka. Kolikrát už jsme toto v historii slyšeli? Nový člověk, termín úzce spojený s nacismem i komunismem, za kterými skončily miliony mrtvých. Ve výsledku je právě tato myšlenka specifičnosti národů a jejich politických systémů omluvou pro všechny totalitní a autoritativní vlády světa. Lidé sami si totiž nemohou podle Dugina zvolit svou autentickou formu vlády, tu projevuje pouze politická reprezentace, a to včetně diktátorů sledujících ryze jen své vlastní mocenské zájmy. Není tak náhodou, že to zaujalo především toho šílence z Ruska, který je tímto myslitelem očividně značně okouzlen a pokouší se dovést náš svět ke zmíněné Události. Poslední kapitoly o Putinovi a ruské propagandě ale v knize mohly být více provázané s Duginovými myšlenkami, v této formě šlo prakticky jen o citace projevů (s nadpisem odkazujícím k Duginovi), kde nebyla spojitost příliš podrobně diskutována.... celý text
Hovory s Kafkou
2009,
Gustav Janouch
Chtěl jsem si něco přečíst k letošnímu stoletému výročí úmrtí Franze Kafky, ale protože mám už všechna jeho díla přečtená (většinu z nich i několikrát), padl můj zrak na tuto knihu vzpomínek, která mi už hodně dlouhou dobu ležela v knihovně. Během této doby jsem už zapomněl na souvislosti, které se s ní pojí (skoro jako Janouch u svých zápisků), proto bylo její čtení poměrně proměnlivé... od nadšení z možného poznání další stránky Kafky, přes zmírnění očekávání z pera samotného autora, ale i přesto zaujetí z čtivého textu, ale i jistého překvapení z "banálně poučujícího stylu a jazyka", "dětinsky teatrálních mimik a gest" a "aforistického vyhrocení setkání a hovorů" (jak uvádí v doslovu i editor Marek Nekula), až po zhltnutí opravdu výborného rozboru Veroniky Tuckerové. Kniha tak sice možná minula mé očekávání, ale nemohu říct, že bych byl zklamaný. Vzpomínky možná nejsou stoprocentně autentické, ale alespoň nějaký základ v Janouchově vnímání Kafky pravděpodobně budou mít, a jinak výborně nakladatelstvím zpracovaná kniha navíc naráží na neméně zajímavý druhý život geniálního díla Franze Kafky. Za mě tedy výborný počin.... celý text
Co kdyby to dopadlo jinak?
2007,
* antologie
Kvalita i pojetí jednotlivých kapitol poměrně hodně kolísá. Některé jsou dobře propracované a argumentované, některé jsou spíše o bezmezné fantazii autorů, některým z nich šlo očividně spíše o to se nad textem dobře pobavit :-) Na jednu stranu je to škoda. Kdyby byla u všech kapitol dostatečně jasně oddělena historická fakta od alternativních, ale na faktech postavených scénářů vývoje, ke kterým by mohl nějaký klíčový změněný okamžik vést, bylo by to přece jen trochu přínosnější. Tak ostatně chápu (nebo jsem si představoval) smysl vymýšlení alternativní historie... ale možná se mýlím, možná opravdu jde spíše o žánr historické fikce, kterému se velká část kapitol podobá. Na druhou stranu se kniha jinak čte dobře a je docela zábavná, takže proč ne.... celý text
