Medunkavera
přečtené 297
Soukromá vichřice
1967,
Vladimír Páral
Vladimír Páral. Také jsme měli s manželem páralovské období. A bylo to hezké. Autor nám dal možnost nahlédnout do soukromí jiných manželství: jak to tam chodí, jak se manželé k sobě chovají, jaké mají zvyky.. Po přečtení jsme měli úplně husí kůži z takového stereotypu, který autor popsal a jen jsme se na sebe mlčky dívali a kroutili hlavou: ne, tak tohle u nás teda nehrozí. I když si vezmete.. ráno: do jeslí, do školky, do družiny, pak do práce, odpoledne z práce, do jeslí, do školky, do družiny, nákupy, jídlo, úkoly, vůbec starost o děti, o domácnost, starost jeden o druhého, o účty...To je také takový stereotyp. Ale hezký. Můžete namítnout: Ano, když jsou děti malé, je to hezké. Člověk se nenudí. Ale když už jsou děti dospělé, každý už má svého partnera, nebo partnerku, odejdou z domova.. No.. to už je jiná. Jeden z partnerů se začne nudit, uvědomí si, že si vlastně nic neužil a frnkne.... celý text
Tvrdí hoši píšou básně
1996,
Charles Bukowski
"Jací byli Vaši rodiče a Vaše dětství?" "Ach Bože. Táta mě rád mlatil řemenem na ostření břitvy. A matka ho v tom podporovala. Takže... tvrdá kázeň po celou dobu, ale žádná láska mezi námi." Tak... tady je vysvětlení, že byl takový, jaký byl. Vždyť dítě by mělo být zahrnováno láskou. Mělo by se mu vysvětlovat: tohle smíš a tohle nesmíš. A když on žil bez lásky, tak proto se takhle choval a vyjadřoval. Ale přesto, že měl takovou výchovu, nikomu to nevracel. Nenosil v sobě žádnou zášť, ani nenávist. A proto si ho vážím.... celý text
Šunkový nářez
1995,
Charles Bukowski
Knihu jsem teda ještě nedočetla, ale podle toho, co jsem přečetla, je to teda něco! Kolikrát čtu, čtu, pohoda, klídek a najednou taková pecka! a já se slyším, jak říkám: "Cožééé?" A v tu chvíli se vracím zpátky a čtu tu pasáž ještě jednou. Buď je to zarážející, nebo děsná sranda, takže se úžasně pobavím a nebo je to šokující. A to je v případě, kdy popisuje jednání svého otce. 18.11.2017 Tak už jsem knihu dočetla. Dočetla jsem ji už dříve, ale teď to teprve píšu: Čtyřikrát se mi u knihy udělalo špatně. To jsem knihu zaklapla a vyhrožovala: "Tak hele Bukowski, nes...štvi mě, nebo Tě už čist nebudu!" Pak mě to teda přešlo a knihu jsem zas otevřela a dočetla.... celý text
Škvár
1997,
Charles Bukowski
...'Byla to ošklivá, postarší ženská. Ošklivější než já. Vylekala mě. Její tvář byla velmi blízko. Tak musí vypadat smrt, říkal jsem si...' ...'Napil jsem se studeného saké. Poskočily mi uši a hned jsem se cítil líp...´ Kniha je plná úžasných hlášek, úvah a zamyšlení Bukowského. Ty nejlepší tu jsou již vypsané pode mnou. Líbilo se mi a úžasně mě pobavilo, když se dostal do situace, kdy mu šlo doslova o život, ale on zůstal absolutně klidný a začal svým útočníkům bezelstně pokládat úplně obyčejné a naivní otázky, čímž je tak vyvedl z míry, že málem zapoměli, proč přišli.. Je to Tvoje poslední kniha, Charlesi. Škoda. A je to tam v ní i trochu cítit, že víš, že si pro Tebe přijde. Ale není tam cítit smutek, ani strach - to už vůbec ne - jen jakási úleva a smíření.... celý text