Merlinit přečtené 1051
Říkali mi Leni
2001,
Zdeňka Bezděková
Příběh pěkný, o to nic. Jen ty pasivně agresivní výčitky vznášené vůči těm, kteří (ač bez viny) litovali promarněných dětských let malé Leni.
Abeceda společenského chování
1990,
Vladimír Smejkal
Krapet věkovité, ale pořád ještě přínosné a zábavné.
Zákon paní Parkinsonové a jiné úvahy o domácnosti
1996,
Cyril Northcote Parkinson
Věk je na knize znát, přesto zůstává dobrým čtením.
Oběť bez tváře
2017,
Stefan Ahnhem
Tempo příběhu nabývá na obrátkách až na hranici uvěřitelnosti, na rozdíl od Devátého hrobu se však udrží v mezích uvěřitelného.
Věrný špion
2006,
Alex Berenson
Překvapivě slušné čtení. Slušně odvedená práce na reáliích, čtivě napsáno a přes ne úplně chytlavé téma opravdu nenudilo.
Thajské masáže a jiná dobrodružství
2011,
Alena Harnová
Ne snad že by kniha byla úplně špatná, ale dost jí ublížily chyby v textu a nepomohl ani fakt, že zhruba v polovině příběhu čtenář vnímá již jen stále se opakující naskakování a vyskakování do a z autobusu/tuk tuku/loďky, honbu za jídlem a pitím a hledání, kam složit hlavu.... celý text
Katedrála hrůzy
2001,
Jeffery Deaver
Dobře odvedená řemeslná práce, jako obvykle, jen tomu trochu chyběla šťáva.
Kriminální případy ze starého Písku
2018,
Ladislav Beran
Průměrné dílko. Na páně Beranových knihách mi vadí ledacos, mimo jiné i fakt, že stejný slovník používá četnictvo, galerka, dělníci, měšťané i vyšší společnost... celý text
Smrt má ráda poezii
2009,
Jan Klíma
Opravdu zábavná detektivka. Zavražděný vědec, plejáda jeho sympatických spolupracovníků (kapitán Filip by to asi viděl jinak) a fakt dobrý autorův smysl pro humor.
Kovbojové a vetřelci
2011,
Joan Carol Dennison Vinge
Podivné spojení dost nesourodých žánrů. Nobelova cena za literaturu to nebude, nicméně přečíst se to dalo.
Zkazky hradu Buchlova
1924,
Alois Jašek
Archaismy nevadí, naopak, jsou milé. Co vadí, to jsou hrubé chyby.
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, tudíž jsem k ní přistupovala nezatížena předsudky. Po troše tápání hned v úvodu jsem se začetla a shledala city hlavních hrdinů velmi pochopitelnými a přes jejich banalitu i hlubokými.... celý text
Most přes řeku Kwai
2000,
Pierre Boulle
Pomalu plynoucí vyprávění vyústí až do pompézního a dechberoucího finále, které ukáže válku ve vší její absurditě. Moc dobrá kniha.
Do pekla na rychlém koni
2011,
Mark Lee Gardner
Kniha, v podstatě dokument, je plná jmen, jejichž nositelům se i přes jejich ve svém epizodním vstupu pouze okrajovou roli, dostává obšírných vysvětlivek. Také zde najdete poznámky stran označení zbraní v Americe devatenáctého století a jejich srovnání se zbraněmi starého kontinentu. Obojí prodlužuje v podstatě banální příběh do zbytečně přebujelého a květnatého vyprávění. Kdyby bylo strhující, uvítám je, bohužel se tak nestalo. Dalším autorovým vrtochem byl fakt, že hlavní hrdina v průběhu svého krátkého žití používal několik jmen, v každém údobí jiné, po nichž autor sahal jaksi namátkou, takže v jednom odstavci hovoří o Billym Kidovi, v druhém o Williamu Antrimovi, v třetím o Billitovi a ve čtvrtém jej nazývá "náš desperát", čímž zdaleka nekončí, protože plejáda jmen nabízí ještě podstatně širší paletu a všechna je třeba využít a opatřit patřičnou vysvětlivkou. Z původně zajímavého literárního námětu tak vytvořil poměrně nudnou a utahanou záležitost.... celý text
Bretaňské zlato
2016,
Jean-Luc Bannalec (p)
Ne snad že by byla kniha úplně špatná, ale nějak jsem se do ní nedokázala ponořit. Důvodem patrně bude ten hóóódně pomalý rozjezd.
Já vám ukážu!
2005,
Kateřina Grochola (p)
Milé oddychové čtení. Strasti i slasti jedné (skoro)čtyřicátnice. Současný drahoušek, milý a chápající, bývalý manžel nevalného charakteru, citově rozháraná maturantka Toška, nezletilec Petříček, laskavá sestřenice Anežka, milující, byť těžko snesitelní rodiče, nonkonformní "anglická" teta Hana, přítelkyně Ula, která to s hlavní hrdinkou přece "myslí tak dobře!"... ti všichni (a pár dalších) dokáží průměrné redaktorce udělat ze života dokonalý očistec!... celý text
Život plný iluzí
2020,
Katarína Gillerová
Holčičí čtení, na můj vkus trochu bolestínské a ukňourané, chvílemi těžko uvěřitelné. V obecné rovině přesto pravdivé: život jednotlivců skutečně bývá jiný, než jak vypadá zvenčí.... celý text