Metcheque
přečtené 573
Malé dějiny filozofie
1992,
Hans Joachim Störig
Nezbytná příručka pro každého absolventa libovolného humanitního oboru, který chce úspěšně prolézt prvákem:) Věřím, že někteří spoluuživatelé se poznali. Že jo?... celý text
Filosofie
2002,
Ivan Blecha
Brnkačka typu Filozofie pro SŠ v kostce to samozřejmě není a k pochopení složitějších filozofických systémů je třeba sáhnout po dalších učebnicích a příručkách. Svou roli hraje i fakt, že autor téma nepojal chronologicky (jak to většina učitelů ZSV - mě nevyjímaje - v praxi praktikuje), ale poskládal to - podobně jako Liessman - na základě témat. Proti gustu žádný dišputát, ale já v tom mám menší guláš, pokud jedu dle časové osy.... celý text
Hledání ztracené generace
1996,
Helena Kosková
Koskovou považuji za nejlepší teoretičku české literatury 20. století. Po přečtení Hledání ztracené generace dokážete charakterizovat tvůrčí východiska Kundery, Škvoreckého i Klímy jednou větou.... celý text
Biomanžel
2015,
Michal Viewegh
Pokud sebeironie překročí únosnou mez a stane se sebelítostí, zmizí humor. A ten samozřejmě čtenář od Viewegha očekává. Pokud si koupí Biomanžela a najde tam jen snůšku litanií nad tím, jak se ty ženský proti autorovi spikly, zůstane jen občasné uchechtnutí nad více či méně podařenou hláškou - a to je na nejčtenějšího spisovatele v ČR málo. Tak jako tak nicméně trvám na tom, že Biomanželka, z níž Biomanžel vychází, patří ke klenotům autorovy tvorby a peskování ze strany kritiků za plytkost není úplně oprávněné. Více má recenze v záložkách.... celý text
Kopat do žuly motykou
2014,
Michael Hauser
Vydat knihu vlastních rozhovorů je vždy věc ošemetná. Často z toho vznikne nekoncepční guláš složený z článků vyzobaných kdoví odkud. Čtenář si pak přečte několik interview a zjistí, že jsou o tomtéž. Neříkám, že takový pokus vždy končí blamáží; úspěšným příkladem může být třeba Kellerův výcuc novinových komentářů Jsme tady doma. Kopat do žuly motykou je však žel příklad, jak se to dělat nemá. Kniha sestává z osmi rozhovorů, v nichž je zpovídán populární český filosof Michael Hauser. Přestože editor čerpal z dlouhého období sedmi let, chybí zde nějaké jednotící téma. Dva rozhovory jsou převzaty (zřejmě proto, aby kniha nebyla tak tenká) ze slovenských časopisů a obsahově jsou dialogy rozplizlé od budoucnosti kapitalismu přes postmoderní filosofii, až k úvahám o smyslu umění. Ještě mlhavější se mi však jeví cílová skupina čtenářů. Laik si knihu nekoupí, pro širokou čtenářskou obec je publikace příliš abstraktní. Fanoušek současné filosofie se z ní naopak nedozví nic nového. Letmému čtenáři Solidarity či Advojky netřeba podesáte připomínat, že před rokem 1989 nebyl komunismus, že Charta vlastně nutila bolševiky dodržovat alespoň své vlastní zákony či že Titova Jugoslávie se blížila marxistickému ideálu víc, než normalizační Československo. Rozhovory působí tak, že autor chce osvětlit základní postoje současné kritické filosofie, která se opírá o Adorna či Marcuseho. Čtenář, který si koupí Hausera, už je ale zná. Co nesmí chybět, je adorování současné filosofické superstar Slavoje ŽIžeka. "Žižekovy myšlenky vypadají na první pohled chaoticky, ale při podrobnějším zkoumání zjistíme, že se v nich skrývá, jako v dětském kindervajíčku, komplexní projekt," vysvětluje nám s neskrývaným entuziasmem Hauser. Ach tak, takový je to lišák, ten Žižek. On by samozřejmě mohl napsat třeba Nepolapitelný subjekt tak, abychom ho pochopili. Ale to on ne, on nás, debílky, trošku potrápí. Mno, možná je to jen můj dojem, ale Žižekův význam se možná trochu přeceňuje. Kniha mě nakonec příjemně překvapila až druhou částí, kde se autor pustil do zajímavých polemik o vztahu umění a postmoderní společnosti, respektive subverzivnímu potenciálu umělecké tvorby v rámci kapitalistických struktur. Závěrem chci tedy předeslat, že kniha se v žádném případě nečetla špatně, ale chyběla jí poněkud autentičtější filosofická reflexe současného světa. To, co Hauser řekl, bylo již řečeno mnohými před ním...... celý text
Smetanová revoluce
2014,
Ivan Landsmann
Jazykově velmi originální sociální drama, občas lízlé absurdně-groteskními průniky. Hlavního hrdinu začnete nesnášet už po prvních pěti stranách - aneb má recenze Havířovská degradace zde v záložkách.... celý text
Zpátky ve hře
2015,
Michal Viewegh
První kniha, která autorovi vyšla po jeho zdravotním kolapsu. S přihlédnutím k tomuto faktu jde o obstojný kousek, protože je evidentní, že Viewegh byl ve stavu, kdy udržet myšlenku či strukturu textu bylo nesmírně obtížné. Aneb nehodnoťme rybu podle toho, jak umí šplhat po stromech.... celý text
Retro ČS
2013,
Michal Petrov
Ačkoli Retro je docela bichle, velkou část zabírají celostránkové fotografické koláže, čemuž příliš neodpovídá doprovodný text. Jde spíše o takové nostalgické fotoalbum, které přelítnete za pár desítek minut....... celý text
Konec prokrastinace
2013,
Petr Ludwig
V záplavě nesmyslných motivačních a osobnostně-růstových slátanin je Konec prokrastinace příjemným a svěžím vánkem, který poměrně prakticky, vtipně a přehledně popisuje, jakým způsobem plýtváme časem a radí, jak tento čas využít efektivněji. Ne nadarmo se kniha stala na českém knižním trhu bestsellerem, a to i přesto, že téma se snaží poslední dobou literárně uchopit kdekdo.... celý text
Biomanželka
2010,
Michal Viewegh
Tady budu ostře ve sporu s některými literárními znalci, ale Biomanželku považuji za nejlepší autorovu knihu (přestože kritika za první a poslední hodnotné dílo Viewegha považuje konsensuálně Báječná léta pod psa). Kniha je nadčasová, vtipná, autor byl v té době ještě zdravotně v pohodě, takže absentují mstivé citové výlevy směrem k exmanželce, má to tempo... Nadto je kniha psána jakoby ženskou autorkou, takže vypravěč je rafinovaně stylizován. Přitom autor předběhl dobu. V době, kdy Biomanželku napsal, byla biománie (ale i greenwashing nadnárodních korporací) teprve na vzestupu a ty pravé biomanželky nastoupily až se současnou generací kavárenských hipstrů, kteří si dávají výhradně biohranolky z domácího políčka v ceně tří eur za sto gramů.... celý text
