Metcheque přečtené 573

Adiós, Španělsko 2012, Lenka Reinerová

Tento zajímavý román jsem četl cca před dvěma lety, kdy jsem ještě o možnosti komentářového trollení Databáze knih nevěděl, ani co by se za nehet interbrigadisty vešlo. Když jsem si ji chtěl přidat do přečtených, za Durrutiho jsem si nemohl vzpomenout ani na autorku, ani na název. Zkoušel jsem cpát do vyhledávače "Adié", "Adiou" či "Sbohem" Španělsko, ale browser mlčel. Pak mě napadlo podívat se do historie knižních výpůjček a hle - je to ona! Doporučuji všem, kteří se zajímají o historii Španělska třicátých let. Podobně jako Hold Katalánsku George Orwella, i Adiós, Španělsko popisuje beletristickou formou postupnou fašizaci země, kdy frankistické oddíly pomalu likvidovaly území ovládané socialisty či anarchisty a perspektivy sociální revoluce se povážlivě zužovaly.... celý text

Bezectní lidé: O katech, děvkách a mlynářích 2003, Richard van Dülmen

Kniha je jedním ze zpusobu, jak originálně okorenit hodinu středoškolského dějepisu. Ba co víc, myslím si, že k pochopení dobového kontextu jsou tyto kapitoly z dejin prostého lidu mnohem důležitější, nez biflovani stovek bitev, papezskych koncilu a umrti panovniku.... celý text

Po stopách duchů severní Anglie 1998, Liz Linahan

Úžasná knížka, která vám s geografickou pečlivostí ukáže, že v každém britském zapadákově můžete navštívit vyhlášenou strašidelnou hospodu, prokletý hrad či hotel s poltergeisty. Ochotní hostinští, hoteliéři i kasteláni vám levitující bílé paní, pekelné psy i duchy mrtvých dětí rádi ukážou a předvedou a vaše selfie na facebookovou profilovku tak nebude mít chybu. Otázkou, je zda ta místa někdo s knížkou zkoušel projet a přesvědčit se tak, do jaké míry autorka fabulovala.... celý text

Náhlý vítr, který je ti svědkem 2014, Roman Polách

Mé očekávání bylo možná větší, než mohla sbírka Romana Polácha nabídnout. Na jednu stranu oceňuji, že autor jde svou vlastní autorskou cestou a nesnaží se napodobovat styl básníků, v jejichž tvůrčím okruhu se pohybuje. Příjemně také působí regionální sevřenost a opakující se okruh motivů. Na druhou stranu, ve sbírce chybí prostor pro imaginaci čtenáře. Verše jsou takřka protikladem mé oblíbené sevřené miniatury, tendují spíše k opačnému extrému; Polách místy až vypráví a v textu je opravdu nadměrné množství jak přívlastkových vět, tak i přirovnání. Jako kdyby chtěl své myšlenky ještě dovysvětlit. Když je čtenář už na druhé stránce plesknut několikerým "jako" či "který", působí to lehce neohrabaně, navíc i nelibozvučně. Ze zahrady na mě trčí podzim, hrdý a rezavý jako rum. Branka, schody, žebřík k Bátorům a doznívající tóny kozlí. To je den! Prý spadnou ořechy! Obrys bříz do hospodského okna lehce tne, odpoledne skorem posvátné - musíme odejít. Jen chtít.... celý text

Malá tma 2008, Radek Malý

Autobus - nevím kdy - proč - jestli pojede a hlavně, zda já s ním. Nebo on se mnou. Vyrvali dlažbu a cesta už nevede korýtkem kolejí. Jde kobkou temnou. Opuštěn, ohrazen, v úkrytu prozrazen, partyzán marnosti směju se hořce, Pod bagry bordelů ve městě ztvrdla zem. Pod palbou v postelích rozkvetly hořce. Básnická sbírka, jakou jsem již dlouhá léta marně hledal. Na jedné straně gellnerovská hořkost a ironie, lyrické hlazení na straně druhé. Navíc formálně je to velký fakáč některým současným básníkům, kteří sice pohrdají vázaným veršem, nicméně jejich poezie nedosahuje valných kvalit.... celý text

Eurabia – mýtus nebo realita budoucnosti? 2015, Lukáš Lhoťan

Velmi komplexní téma, leč povrchně uchopeno. Aneb pro koho ta kniha vlastně je? Víc v mé recenzi.

Dějiny politických teorií - 2. rozšířené vydání 2007, Lukáš Valeš

Skvělá knížka (nejen) pro studenty politologie, sociologie, filozofie či společenských věd. Malým škraloupem je poměrně velký prostor pro antiku, středověk a novověk na úkor 20. století.... celý text

Rybí šupiny / Rty a zuby / Had na sněhu 1990, Bohuslav Reynek

Stříbrný vítr 1985, Fráňa Šrámek

Velmi, velmi složité dílo, které mnou zůstalo ještě v prvním ročníku VŠ nepochopeno, protože jsem jej prostě nečetl jako lyriku, nýbrž jako román a marně jsem hledal klasické epické atributy. S odstupem času ale vidím výjimečnost tohoto klenotu naší literatury. A stříbrný vítr? Jeho vanutí slyším stále slaběji a slaběji. Chce to nějaké vytržení ze stávajícího neonormalizačního řádu. Snad nějaké kulturní obrození? Nový osmašedesátý? Další pražskou defenestraci? Nevím. Ale vím, že jestli společnost půjde stále stejným směrem, mezi knihou (třeba tou Šrámkovou) a houskou na krámě již nebude rozdílu. Literatura se stane tržím artiklem jako cokoli jiného.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

François, úspěšný profesor na Sorbonně, nám coby vypravěč popisuje hypotetickou Francii nedaleké budoucnosti, kdy o post prezidenta republiky bojují muslimové s ultrapravicí a země stojí na prahu občanské války. Už zde by však měl čtenář zpozornět, protože vypravěč nás de facto tlačí tam, kde nás chce mít a sugeruje nám představu o zhýralém západoevropanovi bez morálních hodnot, jemuž vtiskuje smysl života až politický islám. A tak zatímco muslimové úzkostlivě střeží ghetta svých rodinných komunit, François ani neudržuje styky se svými rodiči. Zatímco ímámové apelují v mešitách na sexuální zdrženlivost muslimských žen, François se vyspí s prostitutkou, mezi jejíž oblíbené praktiky patří „gangbang na parkovišti“. Typický Francouz je tak vykreslen coby primitivní blbeček, který výměnou za děvky, chlast a starobní důchod ve čtyřiačtyřiceti velmi ochotně prodá svou vlastní zem. Koho však François reprezentuje? S profilem univerzitního profesora, jehož život sestává toliko z rautů, četby, svádění studentek a bloudění v metaforách Huysmansovy literatury, nemůže představovat ani půl procenta populace. Do popředí se tak dere nepříjemná otázka, která se neobjevuje ani metatextově – neskrývá se pod pozlátkem saúdských petrodolarů otevřený klerofašistický režim? Jak by vypadalo Podvolení v případě, že by byl vypravěčem obyčejný Francouz nižší střední třídy? Není nutné počítat se zatýkáním levicových intelektuálů a občanských aktivistů? A co ty tisíce učitelek, vědkyň, socioložek či inženýrek, jejichž kariéra byla změnou politických poměrů násilně ukončena a jejich talent navždy pohřben? Více v mé recenzi Volnost, rovnost a chlebíčky s kaviárem na webu La Cultura.... celý text

Strom pohádek z celého světa 1958, Jan Vladislav

Moje nej knížka z dětství, na níž mě fascinovala řada věcí. V prvé řadě to byly zcela ulítlé ilustrace, jejichž abstraktní pojetí mě vytáčelo k nepříčetnosti. Takové primitivní mazanice? To má být ilustrátor dětských knih? Z obsahové stránky to byl zejména národní původ zde uvedených pohádek. U řady typicky českých báchorek jsem se velmi podivil, když jsem zjistil, že pochází od našich evropských sousedů.... celý text

Říše Agord 2001, Daniel Hevier

Udělej si ráj 2011, Mariusz Szczygieł

Na cestu do duše Čecha v období ČSSR jsem neměl žaludek, proto jsem odložil rozečtený Gottland a vrhnul se rovnou na Udělej si ráj, kterážto kniha pro mě byla tematicky mnohem zajímavější. Fascinující pohled Poláka na současné Čechy je zcela brilantním literárním i faktickým počinem a titul doporučuji všem, kdo chce alespoň částečně pochopit českou náturu. Autor se chytl oblasti, která zřejmě Poláky zneklidňuje, rozzuřuje i fascinuje nejvíc - uvědomělý ateismus. Toto téma je rozebíráno hned v několika kapitolách, návštěvou papeže Benedikta počínaje snahou ušetřit za pohřeb konče. Čemu v knize příliš nerozumím, je kapitola o Janu Saudkovi a Davidu Černém. Mariusz Sczygiel se netají svým záměrem - dobrat se k tomu, proč jsou Češi takoví, jací jsou. Volba výše zmíněných autorů je však dle mého krokem vedle, protože ani Saudek, ani Černý nijak nereprezentují ani český holubičí klídek, ani českou švejkovskou sebeironii. Místo nich bych spíše rozebral fenomén Járy Cimrmana; ten například v knize není zmíněný vůbec. Život Jana Saudka je v jistém ohledu extrémní. Fotografa se osobně dotkla hrůza holocaustu, během normalizace nesměl umělecky tvořit. Tyto i další faktory se samozřejmě promítly do jeho tvorby a vznikl tak zajímavý příběh plný bohémství, ale i nejistoty. S česku náturou má však společného málo. David Černý je pro změnu reprezentant performačního umění. Ani tento obor však (i přes určité kořeny v undergroundu) není českou veřejností příliš adaptovaný a David Černý je českým publikem brán v lepším případě za vandala. I přes nejasnou motivaci autora jsou však i tyto dvě kapitoly nesmírně zajímavé a kniha je tak mnohem plastičtější. Pět hvězdiček je tedy zcela zasloužených.... celý text

Zahrada 2008, Jiří Trnka

Co řekli naši velikáni o Židech 1942, František Komurka

Skvělý výukový materiál do hodin dějepisu. Stačí vytrhnout z kontextu citace vybraných spisovatelů a hle - celá česká spisovatelská obec je proti Židům!

Místa Paměti národa 2015, neznámý - neuveden

Toulky tajemnými místy Čech 2008, Aleš Česal

Příjemná četba. Čtenář očekává duchařinu, téma se však točí spíše okolo menhirů a smírčích křízů. Místa popisovaná v knize jsou v tomto případě tajemná spíše svou atmosférou, než výskytem paranormálních jevů.... celý text

Květinová kuchařka - Jedlé kvítí a býlí na vaření i zdobení 2015, Jana Vlková

Konečně kuchařka, která nevnucuje obecně rozšířenou dietologickou mantru, že člověk potřebuje jíst pětkrát denně. Autorka správně poznamenává, že se to samozřejmě nedá stíhat (pokud děláte třeba dvanáctky u pásu). Publikace je rozdělena do kategorií dle ročních období, v nichž nabízí recepty z bylin, které se v tu či onu dobu dají volně v přírodě sbírat. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že Jana Vlková bydlí kdesi na svazích Kralického Sněžníku, opak je pravdou a autorka nám ukazuje, že i v Praze se dá v každém ročním období sehnat nepřeberné množství chutných a výživných bylin. Stačí znát ta správná místa. Kuchařce dávám pět puntíků zejména za originalitu, protože květinové vaření zatím na knižním trhu neexistovalo. Držím palce do druhého dílu.... celý text

Deník Dity P. - Kuchařka 2012, Dita Pecháčková

Břicháč Tom 2015, Tomáš Kosačík