Metuje přečtené 107

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Za mě tedy z první trojice zatím nejslabší díl. Větší děsivost jsem nepociťoval, konec druhého dílu byl pro mě děsivější. Twist s Peterem byl tak nezajímavě udělaný, celkově konec knihy byl nic moc. První tři čtvrtiny super, obvyklý život v Bradavicích, famfrpálové zápasy chytlavé. Lupina je škoda, Siria se snad ještě dočkáme.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2000, J. K. Rowling (p)

Logické pokračování, pan Lockhart byl otřesnej, ale vývoj postav super. Paradoxně mě asi víc baví první polovina (dvě třetiny) knihy, která je víc pohodová, než to drama ve zbytku. Plot twist na konci mě úplně dostal. Člověk čeká pohádkovou knihu pro děti a na konci takovej šok. Wau. Miluju knihy, který ve mě dokážou tenhle pocit vyvolat. Bez okolků jdu na další díl.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (p)

Tak ve svých jednadvaceti letech jsem poprvé zažil svět Harryho Pottera. Ze začátku mě to moc nechytlo, Harryho "druhá rodina" byla vyloženě otřesná, jsem zvědavej, jak bude popisovat prázdniny ve druhém díle. Po Hagridově návštěvě začla knížka utíkat, je prostě skvěle napsaná. Ten ideální mix humoru, napětí, přátelství atd. Nejlepší je, že si knihu užijí jak děti, tak dospělí. Čteno v originále, hned otevírám druhý díl.... celý text

Hry špionů 2018, Adam Brookes

Tak pokračování o poznání slabší, chyběl mi Burák :(

Noční dravec 2017, Adam Brookes

Začátek byl krapet náročnější, ale člověk se do toho celkem začte. K postavám si člověk nevybuduje takovej vztah, jsou takový plošší. V příběhu se také žádný zvrat nevyskytl, ale poslední třetina byla tak napínavá a chytlavá, že jdu hnedka na druhý díl.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Můj problém asi je, že mám rád knihy se zvratem a napínavým příběhem. Tady není ani jedno. Nebo možná je, ale v tak malé míře, že jsem to ani nezaregistroval. Doufal jsem, že zápletka nebude v tom, že je O´Brian ve skutečnosti nastrčenej agent, ale že půjde kniha hlouběji, a Strana nechá tyhle "odpůrce" v klidu rebelovat, přičemž je však bude mít neustále pod kontrolou. Knihu jsem četl v originále, což asi zážitku taky nepřispělo, jelikož není nejčerstvější, použitá angličtina je z dnešního pohledu spíš Oldspeak :) Za mě v současné době jednoznačně overrated, z dobového pohledu nejspíš přelomová.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

Za mě velmi overrated kniha. Dobře se četla, příběh mě ze začátku chytil, skutečně mě zajímalo, co se tenkrát v lese dětem stalo, proč Kafku opustila matka se sestrou, co se stalo malému Nakatovi, díky čemu se pak schopnost mluvit s kočkami a balvany přenesla i na Hošina. Vůbec mi nevadilo nadpřirozené rozmlouvání s kočkami, ani s kameny, ani přechody do jiných světů, ale kdyby to autor vysvětlil, byl bych šťastnější. Poslední třetina knihy na mě působila jako náhodně vygenerované věty zařazené za sebe do odstavců. Sexu bylo dost, jeho množství by mi však ani tolik nevadilo, jako jeho použití a styl viz sex ve snu, který není ve snu (nebo je?, to už se však nedozvíme :() Z postřehů na internetu jsem zjistil, že jde o Murakamiho nejvíce WTF dílo, na další autorovy knihy se rozhodně nechystám.... celý text

Levhart 2013, Jo Nesbø

Já nevím… Určitě jeden ze slabších dílů, zvrat cca 200 stran před koncem knihy mě klasicky dostal, souboj oddělení vražd s KRIPOSem mě nějak extra nebral, Bellman mi nebyl dostatečně nepříjemný a mezilidské vztahy mezi postavamy byly na můj vkus až příliš složité. Díky tomu si to vlastně ani pořádně nepamatuju, kdo byl čí přítel, bratranec, syn, vrah, jakou trpěl nemocí, jestli měl rovnátka atd. Kaja je dost jednoduchá, ale fajn, chybí mi víc Beáty, mezi ní a Harrym je lepší chemie. Ráchel si Nesbø nechal hezky v záloze, jsem zvědavý, pod jakou podmínkou ho budou z Hongkongu dostávat podruhé.... celý text

Duna 2006, Frank Herbert

No… Tak to mám za sebou. Jedna z nejopěvovanějších knih posledních let mě dala teda dost zabrat. Neděsila mě její tloušťka, ba naopak jsem se chtěl “začíst” do toho úžasného světa, který prý skrývá. Tušil jsem, že bude její čtení náročné, proto jsem sáhl po českém překladu, ale i tak se mi četla opravdu obtížně. Nejvíce mě asi bavila část, kdy Paul s mamkou utíkají pouští a když se Paul později učí fremenským zvykům. O tom bych si klidně ještě přečetl, nebo například o realizaci Kynesova snu – přeměny Arrakis na zelenou planetu. Jinak je kniha ale kniha v podstatě hodně “středověká”, sledujeme panovníky, souboje velkorodů, intriky, války, polygamii, předem domluvené sňatky za vidinou věna a bohatství, a to já prostě nemusím. Sice se to odehrává na úplně od Země odlišných planetách, ale jsou jen kulisy. Doufám, že druhá filmová adaptace mi děj trochu utřídí a pomůže uchopit, na knižní pokračování se, alespoň prozatím, nechystám. Vzhledem k velmi vysokému hodnocení jak zde, tak na ostatních portálech se k Duně možná za pár let znovu vrátím.... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Doplňuju si vzdělání, zážitek ze čtení byl pro mě trochu ponížen znalostí hlavní zápletky a "zvratu", ale i tak tam byly momenty, při kterých mě zamrazilo. Ani se nedivím její stálé aktuálnosti, lidé jsou zkrátka pořád stejní.... celý text

Klub 2019, Takis Würger

Zajímavá knížka z prostředí vysokoškolského boxu, zápletka je dost jednoduchá, až nezajímavá, napětí téměř žádné, ale dobře se čte, přepínání postav vůbec nevadí, člověk se v tom po chvíli poměrně jednoduše orientuje. Jak už tu bylo napsáno, neurazí ani nenadchne, předpokládám, že za pár měsíců si ji ani pamatovat nebudu.... celý text

Ilustrovaný muž 2017, Ray Bradbury (p)

Užil jsem si to o poznání víc, než Marťanskou kroniku, líbilo se mi, jak Bradbury dal nesouvisející povídky do kontextu. Ale jako s každou sbírkou povídek jsou tu skvělé a hrozné kousky. Nejvíc se mi líbily Marionety a Liška a les (to bylo opravdu skvělý, musím si přečíst i nějaký knihy o cestování časem) a Raketa byla taková milá. Jinak zbytek byl relativně nezajímavý nebo nudný, ale vzhledem k tomu, že nemám rád nedočtené knihy, donutil jsem se až ke konci. Nakonec jsem udělal dobře, protože ty lepší povídky jsou paradoxně až na konci.... celý text

Olin a lišky 2002, Eduard Petiška

Kniha mého dětství, jako malý jsem ji četl snad i pozpátku, teď už jsem si ji ale nepamatoval. Svoji kopii jsem dostal s věnováním na rozloučení ve školce, takže k ní mám doopravdy osobní vztah. :) Je neuvěřitelný, kolik věcí stihne Petiška za tak málo řídce popsaných stran sdělit a ještě takovou formou, že ani dospělí se nemusí nudit či stydět.... celý text

Knihonoš 2022, Carsten Henn

Příjemné čtení, ale v podstatě jen prosté líčení, dějovost dost malá, ti, co si chtějí vychutnat alespoň nějaké napětí, by si rozhodně neměli číst obálku, kde jsou vyzrazeny prakticky dvě třetiny děje. K postavám člověk příliš nepřilne, protože je kniha krátká, postavy mají dost těžko zapamatovatelná jména a jsou nevýrazné. Kdo očekáváte od knihy dějovost a napětí, budete zklamaní, kdo čekáte příjemné, povrchové popisování ve stylu Babičky, budete spokojeni. Knihy se tváří jako rádoby hluboká sonda do života lidí, jejich duší a snaží se čtenáře vychovávat. To však pro dospělého čtenáře působí velmi směšně, možná pro žáky základní školy by mohla plnit tento účel. Autorova záliba ve víně se nijak zvlášť neprojevuje, je zmíněna jen na pár stránkách. Čekal jsem od toho asi víc, možná chybně, konec je klišé happy end.... celý text

Marťanská kronika 1959, Ray Bradbury (p)

Budu si muset někdy asi znovu přečíst, jestli jsem něco nepřehlédnul. Některé povídky byly zajímavé, jedna až nápadně podobná 451 stupňům, ostatní neméně originální. No a pak tam bylo také hodně povídek, které dle mého nedávaly smysl, nenavazovaly nijak na ty ostatní a jen v knize “byly”. Jak se mi 451 stupňů Fahrenheita líbilo, toto se mi četlo daleko hůř. Uvidíme, jak na tom budou další autorova díla.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

“Sedmý Harry”, 2. kniha v žebříčku Detektivky/krimi tady na databázi, první kniha o Harrym, která se dočkala filmu. Musím se přiznat, že ze začátku jsem se tedy dost bál, že to bude nuda, prvních cca 200 stran je hodně omáčky, hodně postav a člověk se v tom trochu ztrácí. Jako čtenář všech předchozích dílů to možná bylo z toho důvodu, že jsou všichni “staří známí” mrtví, na mateřské nebo v nemocnici. Posledních 100 stránek pro mě bylo teda o život, jelikož je Nesbø schopnej zabít kohokoliv, fakt jsem se o Ráchel bál. Nechápal jsem příchod nové, kyselé Katrine, která snad měla nahradit Halvorsena, naštěstí se ukázala vhodná jen pro příběh. Stejně byl podle mého zbytečný Gert Rafto. Respekt všem Sherlockům tady v komentářích, kteří “už v půlce věděli, kdo je vrah”, já jsem si jako blbeček napsal: “na straně 320 už tuším, že vrah bude Katrine – haha, to jsem ale hlavička”, no a Nesbø si se mnou klasicky vytřel… :D Myslím, že kniha utrpěla tím, že se v ní nevyskytuje příliš starých postav, nevyžaduje takovou znalost předchozích dílů, protože na ně příliš nenavazuje, a tím láká nové, nezkušené publikum, které pak knihu hodnotí jako samostatné dílo a nemají s Harrym takový vztah, jako my, kteří s ním už pár let prožili. Na 5 hvězdiček to pro mě není, zas tak dobrý díl to podle mého nebyl, Spasitel se mi líbil mnohem víc. Na druhou stranu, pokud nemá člověk srovnání s předchozími (skvělými) díly, chápu, že mu to může přijít výjimečné. Doufám, že další díl přinese víc známých postav a humoru.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Relativně krátká klasika, poslouchal jsem to už k maturitě, ale to jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, takže jsem si to teď znovu užíval pořádně. Od Bradburyho jsem četl zatím jen tohle, těším se ale i na další knížky. Možná bych ocenil méně popisnosti a více děje, především u tak malého rozsahu stran, bavilo by mě i pokračování, i když chápu, že co do abstraktnosti by to ztratilo na atmosféře. Četl jsem vydání z roku 2015 od Plusu a trochu mě zklamal doslov Františka Novotného, který takovým zastaralým a pesimistickým pohledem popisuje jak se dnešní doba řítí do záhuby (nebo už tam skoro je) a přirovnává ji k té knižní.... celý text

Spasitel 2012, Jo Nesbø

No tak 6. Harry Hole je zatím ze série asi na první pohled nejsrozumitelnější kniha. Vše se sice odehrává víceméně na jednom místě (až na pár výjimek), ale hlavně v jednom čase, dokonce jen v půlce jednoho měsíce. Díky tomu se kniha čte o dost lépe, než třeba mnou malinko neoblíbená Červenka, která dokáže při prvním čtení dost rozhodit. Aby však čtení nebylo tak jednoduché a jednotvárné, kombinuje Nesbø různé osoby a navazuje téměř “nepoznatelně” mezi jednotlivými pohledy. Při prvním čtení jsem obrečel Halvorsenovu smrt, bohužel se Nesbø s těmi postavami moc nepáře. Uvidíme, jestli ho dokáže Skarre, nebo někdo jiný nahradit. Trochu mi chyběla Ráchel s Olegem a celkově Harryho osobní stránka, prakticky celou knihu tvořilo vyšetřování nebo vraždění. Na konci jsem se bál, aby se Nesbø nebál děj zakončit správně a moje obavy se naštěstí nenaplnily a konec byl takový, jaký měl být.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Tak podobně asi jako na většinu ostatních tady na mě Půlnoční knihovna ze všech koutů internetu vyskakovala, až jsem teda podlehnul a koupil. Záměrně si u knih nečtu anotace, takže už samotná knihovna na mě udělala dojem a zanechala ve mně hřejivý pocit. To ostatně knížka dělá celou dobu. Je to taková ta knížka, která se hrozně dobře čte, zároveň není úplně primitivní a u toho vás celou dobu tak jakoby hladí. Jasně, že konec se dal dost brzo čekat, ale já osobně jsem se nechal unášet jednotlivými životy, takže mě to nějak neomezovalo. Úplně nejvíc jsem si asi užíval ty momenty, kdy se člověk může zasnít, jako když Nora poprvé vešla do knihovny, nebo jí Hugo vysvětloval, jak se taky občas někdy zasekne vprostřed nějaké činnosti, protože zapomněla, co chtěla původně udělat. Osobně mě teorie multivesmírů dost fascinuje, takže jsem si užíval, když Nora prošla kolem míst, která znala, ale vždy se trochu lišila, potkala lidi, které znala, ale měla k nim jiný vztah. Perlička byla, když Nora řekla bratrovi jak se jmenuje jeho budoucí manžel :) Od Matta Haiga první knížka, kterou jsem četl, po Půlnoční knihovně ale určitě zkusím i další.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Tiché roky (trefný název :)) jsou mojí 2. zkušeností s paní Mornštajnovou, je tu vidět určití podobnost s Listopádem, děj opět sledujeme pohledem více postav, které k sobě nakonec najdou cestu, přičemž na konci nás čeká několik zvratů. Mrzí mě, že byla kniha tak razantně ukončena, najednou je Bohdana němá, otec zkolabuje ve skleníku, přijde zpráva od Blanky a konec. Myslím, že je tu prostor pro pokračování, kdyby tam bylo alespoň o 100 stránek víc, zajímalo by mě, jak Blanka v zahraničí žila. Další knihou, která mě čeká (čtu v obráceném pořadí) je Slepá mapa, doufám, že nebude znovu psaná stejným stylem, to už by bylo trochu repetitivní.... celý text