Metuje
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Dřív než jsme se pustil do knihy jsem viděl divadelní představení, a musím říct, že adaptace na mě zapůsobila daleko víc. Kniha je typicky “mornštajnovská, čte se dobře, děj není nijak složitý, na konci většinou přijde zvrat, je zkrátka psaná jednoduše a líbivě. Na to, že se kniha věnuje tak ohavnému tématu mě však osud jednotlivých postav a především Hany nevzal tak, jako například v Listopádu. Tady se na můj vkus jelo hodně rychle a po povrchu, aby se těch několik desítek let vešlo na 310 stran. Za mě tedy autorka vyprodukovala už lepší knihy, tohle je takový lepší průměr. Na pár večerů solidní čtení.
Cesta
Cormac McCarthy
(SPOILER) Za mě dost velké zklamání, Pulitzerova cena pro mě nadále nemá hodnotu. Kniha v podstatě o ničem, žádná snaha o worldbuilding, nějaké větší rozvinutí příběhu, postav, nic. Je vlastně neuvěřitelné, kolik stran se dá napsat v podstatě o ničem. Závidím ostatním, kteří tvrdí, že se jim kniha dobře četla, mě to dělalo docela problémy, nejspíš mi asi nesedl styl psaní. To, že je dvojice pokaždé téměř na pokraji sil a na poslední chvíli najde obrovskou skrýš potravin a zásob bylo taky trochu smutný a rušilo čtenářský zážitek.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
(SPOILER) Takové horší tři hvězdy. Začátek se četl suprově, uvedení do děje bylo fajn, seznámení s postavami také, ale postupně začly docházet stránky a dějově se v knížce pořád nic moc úplně nedělo, tak jsem se začal obávat, že autor konec uspěchá a nebude to nic moc. To se mi taky potvrdilo, spoustu příběhových linek autor nechal nevyužitými. Duchařina mi nevadí, ale tohle kdyby byla moje první zkušenost s tímto žánrem, tak na něj asi hodně rychle zanevřu. Konec byl přitažený za vlasy a zbytečně uspěchaný. Myslím, že by knize prospělo ještě dalších cca 150 stran nebo rozdělení do dvou dílů.
Hypnotizér
Lars Kepler
(SPOILER) První kniha od autora/ů, musím říct, že jsem docela zklamanej. Obecně vychvalovaná série, která má patřit mezi ty nejlepší severské detektivní kousky. Ve srovnání s Larssonem (kterému se prý manželé chtěli přiblížit) nebo Nesbøm však naprosto nemají šanci. Kapitoly jsou rychlé, děj relativně rychle uteče, ale hodně textu je pouhou výplní a postavy pro mě nebyly příliš zapamatovatelné. Hodně lidí vyčítá Nesbømu jeho dramatické, až přehnané konce, tady však byla scéna s autobusem až komická. Určitě dám sérii ještě šanci, ale oproti prvním dílům Harryho Holea nebo Millénia tedy znatelně horší zážitek.
Ticho
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) Za mě tedy zklamání a velký kandidát na nejhorší knihu série. Vzhledem k tomu, že již 5 let nový díl nevyšel, předpokládám, že je tento zamýšlen jako poslední. Očekával jsem nějaký druh vyvrcholení/ukončení nebo prostě něčeho, co by se slušelo na poslední díl série. Jedinné, čeho jsme se dočkali, byl Erlin porod, ale třeba vztah Freyi s Huldarem se nevyvinul prakticky nijak. Knihy se dobře četly, ale předpokládám, že za pár týdnů na ně zapomenu.
LEGO: Rodinný příběh nejslavnější hračky na světě
Jens Andersen
Tady jsem doplatil na moje úmyslné nečtení anotací, kdy jsem zde očekával mnohem zajímavější knížku, než doslova kroniku, která téměř den po dni vypráví život zakladatelů firmy LEGO a jejich příběh. Chybně jsem očekával publikaci, která bude více stran věnovat součanosti a technickým/produktovým otázkám. Toho je v knize ale jen pár stran, takže pokud máte stejné očekávání, knihu si maximálně kupte v knihovně. Jinak má pěknou obálku, je na krásném tvrdém papíře, který přímo vyzývá k tisku fotografií ve vysokém rozlišení a detailu ve stylu nakladatelství Taschen.
Panenka
Yrsa Sigurðardóttir
Souhlas s ostatními, že se jedná o jeden ze slabších dílů, ne-li ten nejslabší (poslední jsem ještě nečetl). Děj knihy není vůbec napínavý, poprvé v sérii mi kniha neutíkala jako běžně a musel jsem si dát pár menších pauz. Konec na mě působil uspěchaně a trochu neuvěřitelně. Z vývoje vztahu Freyji a Huldara jsem měl obdobný pocit. Uvidíme, co přinese finále série.
Kmotr Mrázek
Jaroslav Kmenta
Mrázek zemřel když mi bylo pět, takže jsem si chtěl o této kontroverzní osobě zjistit něco víc. Stejně jako ostatní Kmentovy knížky je i tato naprosto profesiální novinářskou prací, nicméně pro běžného člověka je tato forma velmi nestravitelná. Ocenil bych, kdyby pan Kmenta místo čtyřech knih vydal třeba jednu 300stránkovou s nejdůležitějšími fakty a shrnutím, ve které by se klidně mohl odkazovat na jinou, klidně 1000stránkovou publikaci se všemi podrobnostmi a údaji.
Katarze
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) Citelně horší než předchozí knihy, vývoj postav nulový, pachatelé předvídatelní a logičtí, napětí nulové a závěr dost chabý, ještě k tomu otevřený… Nečetlo se to špatně, jen tomu oproti jistotám jako Nesbø nebo Larsson něco chybí. Čtvrtý díl ale ještě zkusím.
Černá díra
Yrsa Sigurðardóttir
Podobné jako první díl, oproti jiným dílům mi zde chybí víc napětí a humoru. Hlavní dějová linka je fajn, ale kromě vyšetřování tu nenajdeme “nic navíc. Autorka sice hází rukama nohama, ale ve finále to nevyzní nijak děsivě.
Zvonkohra
Eliška Václavíková
(SPOILER) Z knihy už na hony křičí, že se jedná o autorčinu prvotinu. Obálka je hezká. Knihu jsem četl na základě doporučení knižní influencerky, její popis této knihy mě zaujal, nicméně vzhledem k tomu, kolik knih má načtených ji podezírám z velkých osobních sympatií k autorce, jinak by tuto knihu v životě doporučit nemohla.
Po otevření knihy vás zaujme QR kód, odkazující na skladbu, která vás má při čtení doprovázet. Je ale tak kratičká, že ji doposloucháte během prvních pár stran, tudíž se vám pak buď opakuje dokola, nebo je po většinu kapitol ticho. Netuším, co z toho byl záměr, ale přestože cením invenci autorky, finální verze knize spíš škodí.
Samotný nápad knihu psát od konce na začátek je fajn, kdyby však příběhy nebyly “pospojované spíš násilím a kdyby dávaly smysl. Autorčino vrhání metafor a jiných uměleckých prvků na čtenáře nemá účinek a vtipy typu “ani omylem nehodlám čekat na Godota ani nebudu komentovat. Nakonec jsem tak byl rád, že jsem na konci knihy, přestože mi takhle kratičkou knihu trvalo přečíst skoro měsíc. Na konci knihy autorka děkuje všem (doslova) a především “Stvořiteli…
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Z části posloucháno, z části čteno, audioverzí jsem začínal, což bylo na začátku trochu složitější, vzhledem k islandským jménům a faktu, že skočíme rovnou do děje, ale relativně rychle jsem se zorientoval. Naštěstí je jmen na poměry detektivek relativně málo, takže se v tom člověk neztrácí. Kniha je mega napínavá, dobře se čte, trochu mě vyděsilo, že v 33. z 36 kapitol ještě nebyla známá identita vraha, a že snad kniha skončí cliffhangerem, nicméně se tak nestalo. Přesto mě však kniha "přinutila" si pořídit další díl, do kterého se rovnou vrhnu, což se tak často nestává. Doufám, že titulní postavy série dostanou víc prostoru, v tomto díle společně s policejní prací zůstávali spíše na chvostu pozornosti.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Kniha vhodná na plážové letní čtení, velmi nenáročná, až jednoduchoučká. Autorka všechny důležité skutečnosti několikrát naprosto polopatě zopakuje, aby čtenářova hlava nebyla ani na chvíli namáhána, tudíž se jedná opravdu o odpočinkové čtení. Děj knihy působí místy hodně "na sílu", jen aby se čtenář nenudil, jak už tu psal někdo jiný. Poslední věta knihy to dokazuje. Poslechnuto jako audiokniha na ČRo.
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Naprosto profesionálně zpracovaná kniha o jedné z nejznámějších osobností československé historie. Moji pozornost upoutala jednak ziskem ML za publicistiku, jednak poměrně vysokým hodnocením zde. Před čtením jsem očekával lehce bulvární náhled do života K. Gotta, především jsem se těšil na jeho sesazení z naprosto absurdního piedestalu, na který ho spousta fanynek staví. Dočkal jsem se však naprosto komplexního, důkladného, ozdrojovaného životopisu, který mě však svou přesností místy nudil. Pro někoho, kdo v té době žil nebo se podrobně zajímá o hudební historii budou možná první dvě třetiny zajímavější, mě však zajímala hlavně politická stránka Gottova života.
Tato moje touha byla dostatečně naplněna, přestože jsem podobné skutečnosti očekával, byly mi díky autorovi potvrzeny. Strašidelné historky z tramvaje společně s naprosto absurdním kultem osobnosti, který se kolem zpěváka vytvořil je velmi děsivý i po jeho smrti. Čest autorovi, že se nebál do “nedotknutelného Karla jít. Přestože mě kniha tolik nebavila a hodně stránek jsem četl skokovitě, musím opravdu smeknout před množstvím práce, které autor vykonal při tvorbě této knihy.
Žert
Milan Kundera
Těžko hodnotit, Kundera má přece jen velmi specifický styl psaní, NLB mi sedla víc, těžko říct, jestli to bylo větší autorovou zkušeností v době jejího psaní nebo volbou odlišného stylu, ale Žert se, především ve své poslední třetině opravdu obtížně čte. Dokud se vyprávění týkalo samotného Ludvíka, školy, režimu, vojny atd, četl se mi Žert velmi dobře a bavil mě. Dlouhé a nudné části s Josefem, který se rozplývá nad krásami moravského folklóru a ještě pomocí nich vysvětluje historii a podstatu lidstva, to už bylo trochu moc. V závěru knihy je zajímavé pouze ztroskotání Ludvíkova ďábelského plánu na pomstu, nějaká jízda králů vůbec. Kdyby kniha neobsahovala zoufalce Jaroslava a jeho rodinu, hodnotil bych určitě lépe. Před další Kunderovou knihou si ale dám asi velkou pauzu.
Nůž
Jo Nesbø
(SPOILER) Jeden z těch lepších HH dílů, nicméně vzhledem k autorově přístupu k jednotlivým postavám tam těch původních už moc nezbylo (a v tomto nás další dvě opustí), a tak se stýkáme především s novými/pár dílů starými postavami. Tím pádem ty vztahy mezi nimi nejsou tak hluboké, což jsem si v předchozích dílech hodně oblíbil. Jinak je to klasický Jo Nesbø, zvraty, podezřelí, kteří mají čtenáře svést na špatnou cestu, dramatický závěr.
Babišovo Palermo II
Jaroslav Kmenta
Jelikož jsou oba díly Babišova Palerma obsahově velmi podobné, je i moje hodnocení stejné. Stejně jako u prvního dílu autor zabíhá do zbytečných podrobností, které mohly být zpracovány jakousi zkratkovitou formou na konci knihy jako příloha. V knize se také často opakují stejné kauzy a díky extrémní podrobnosti jsem tak párkrát několik stran jen "přelétl". Kniha má stejný "problém" jako její první díl, a to ten, že ti, kteří by si ji měli přečíst nejspíše, se jí budou vyhýbat obloukem.
Po poslechu podcastové série Prohnilý sdílím autorovu beznaděj, kdy i po všech přešlapech, zklamáních, podvodech atd. Andreje Babiše má stále jeho hnutí podle volebních průzkumů téměř třetinovou podporu. Zřejmě nám tedy nezbyde nic jiného, než čekat.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
O knize jsem předtím věděl pouze to, že dostala Magnesii Literu, a že se jedná o autofikci dospívajícího homosexuálního chlapce. Na knihu jsem se docela těšil, ale musím říct, že jsem byl dost zklamán. Kniha je především velmi málo čtivá. Forma hodně převažuje nad obsahem. Při poslechu jsem se musel často vracet, protože styl textu není přiliš plynutý. Chápu, že právě to byl zřejmě důvod, díky kterému získala kniha ML, ale pro čtenářský plebs to knihu trochu snižuje. Přišlo mi taky, že kniha přichází s křížkem po funuse, protože v roce 2024 již podle mě tato témata nejsou nikterak kontroverzní a scény plné násilí a krve rovněž nejsou pro současného čtenáře šokující, což měl být zřejmě účel a jsou tak spíš rušivé. Poslechnuto díky ČRo
Babišovo Palermo I
Jaroslav Kmenta
Moje první čtenářská zkušenost s Jaroslavem Kmentou. Ačkoliv jsem nikdy nebyl příznivcem Andreje Babiše (především kvůli svému ročníku narození, kdy mi v době jeho vzestupu bylo 12), Kmentovy knihy jsem vždycky vnímal s určitou úrovní odporu. Představoval jsem si, že jde o dalšího pouhého příživníka na vlně nenávisti vůči AB, podobně jako redakce webu Forum24. Po vydání knihy Boss Babiš jsem si stále říkal, že přeci AB nemůže být tak hrozný, že už by přeci dávno seděl ve vězení. S přibývajícími roky a vydanými knihamy JK jsem si přidal právě tuto knihu do seznamu knih, které si chci přečíst, a až po 3 letech jsem se k tomu skutečně dostal.
Kniha mě už po prvních padesáti stranách chytila a nutila načínat další a další kapitoly, Kmenta je zkrátka profesionál a píše jako po másle. Přišlo mi však, že v druhé polovině trochu ztrácel dech, zbytečně se některé skutečnosti opakují dokola anebo v rámci jedné výpovědi jednoho politika autor téměř v každé vědě zmíní, že se jedná o výpověď "nejmenovaného bývalého ministra Babišova kabinetu". Celkově však kniha obsahuje velké množství údajů a stojí za ní bezpochyby hodiny únavné novinářské práce.
Po dočtení tak hodnotím knihu jako velmi povedenou, už mám na poličce i druhý díl, do kterého se, až přijde čas :), rád pustím. Pravděpodobně si však kniha najde čtenáře bohužel pouze mezi odpůrci/lidmi indiferentními k osobě AB, přičemž nejdůležitější čtenářstvo zůstane nezasaženo.
