mgeisselreiter přečtené 758

Dopisy z Ruska: Rusko v roce 1839 2015, Astolphe de Custine

Jak je psáno už v předmluvě knihy, dílo nadčasově vystihlo hlavní rysy ruského národa, které odpovídají dokonce i současnosti. Ve své době se jednalo o první otevřený a nemilosrdně kritický pohled na Rusko. Z tohoto pohledu je dílo velmi zajímavé. Bohužel se jedná jen o menší část, z velké části autor popisuje dost kriticky Petrohrad jako architektonické dílo a naopak Moskvu vychvaluje. Nic jiného prakticky z Ruska za cca 2-3 měsíce pobytu nepoznal. I přes velkou redukci původního díla (4 svazky po 400 stranách 12" formátu) se Custine opakuje. Kniha je čtivá jen v částech, kde autor vypráví nějaké příběhy, z větší části však rozvíjí své úvahy a čtenář se trochu nudí, či ztrácí. Z nakladatelského hlediska se jedná o profesionálně připravené vydání, s obsáhlou předmluvou, rejtříkem, komentáři a dodatky. Přes nespornou kvalitu knihy jako takové přesto obsahově není tak plná a zajímavá, jak by čtenář chtěl. Přes výtky přináší zajímavý pohled na Rusko, aktuální i nyní. 70% a 3*, 3.3.2016.... celý text

Živá voda 2012, Marcel Pagnol

Před rokem a půl jsem shlédl oba filmy a hned si sehnal tuto knihu. Četbu jsem trochu odkládal, ale i po té době při čtení pořád vidím před sebou ty výborné filmové výkony. V tomto případě je těžké říct, zda je lepší film nebo kniha - oboje je totiž stejně skvělé. Kniha je psána s lehkostí, krásně a snadno se čte, prostředí je vylíčeno živě, že si je čtenář přímo vybavuje, podobně je to i s postavami. 90% a 5*, 29.2.2016.... celý text

Otcové a děti 1975, Ivan Sergejevič Turgeněv

Turgeněv je nepochybně velký spisovatel, a co víc (to není u velikánů pravidlem), se i dobře čte. Bohužel tento román je pro dnešního čtenáře, kterého netrápí ani nevzrušuje politická situace v Rusku kolem roku 1861, spíš nezajímavý. Románu chybí jasnější směr, nemá příběh, který někam směřuje, chybí mu vyvrcholení. Děj je rozmělněn do několika směrů, dílo je opravdu spíš poplatné době, takže o něm debatují různé politické směry, ale obyčejný čtenář si ho moc neužije. 65%, 21.2.2016.... celý text

Sedmimílové boty 2010, Richard Halliburton

Moc pěkná knížečka, psaná lehce, s humorem, čtivě. Přináší spoustu zajímavého čtení, z dnešního pohledu víc historického, než cestopisného, na druhou stranu vlastně vůbec nezestárla, i když byla napsána v roce 1935! Naopak je pro čtenáře velmi zajímavé srovnávat tehdejší současnost s dnešní. 85%, 16.2.2016.... celý text

Čtyřicet dnů 2015, Franz Werfel

Pro mě velké zklamání. Kniha se čte velmi těžce, velmi často přečtu stránku, aniž vím, co jsem četl, a musím číst znovu. Autorův styl je totiž tak nudný a nezáživný, že do četby jsem se musel nutit, abych knihu vůbec dočetl. Werfel často sklouzává do úvah a rozjímání a připadám si jako na nějaké šíleně nudné přednášce, nebo spíš uspávacího monologu. O tématu arménské genocidy se tak paradoxně ani moc nedozvídáme, protože autor to zajímavé a podstatné jednak nevystihl nebo vůbec nepopsal, druhak to utopil a rozmělnil na 750 stranách. To zajímavé by se našlo snad na méně než 100 stranách. Chopit se románu jiný spisovatel a z jiného konce, mohlo by se jednat o úchvatné vyprávění na 200-250 stranách. Další kritiku si neodpustím na překladatele. Přestože Werfel se vyjadřuje velmi rozvláčně, literárně, Hanuš Karlach mnohdy tento styl ještě przní a používá takové obraty jako např. "Už nějakou dobu mám nevývratný pocit, že..." (str. 737). Nevadí mi tlusté knihy, podstatné je, že jsou o něčem, že jsou zajímavé, čtivé. Ani jedno neplatí o této bichli. 40%, 14.2.2016. Dodatečně jsem narazil na webu http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7416 na článek "Nad překladem románu Franze Werfla Čtyřicet dnů hory Mojžíšovy" od odborníků z jazykového ústavu Akademie věd. Ti poukazují na kvalitu Karlachova překladu. Pro mě a pro potencionální budoucí čtenáře je článek výbornou ukázkou, jak jazykově kostrbatý, přesto odborně správný, je originál i překlad. Pro běžného čtenáře však nečitelný, nepochopitelný (např. spojení zajíkavý krok).... celý text

Jak tvrdí Pereira 2012, Antonio Tabucchi

Překvapující kniha (alespoň pro mě), která je psána s neobyčejnou lehkostí, ale čtenář instinktivně cítí, že se k něčemu schyluje. Autor moc pěkně vystihuje hlavního hrdiny, ale také prostředí a dobu. Posledních pár stránek má téměř strhující spád. Krátký autorův doslov je malou perličkou na závěr. 80%, 18.1.2016. Filmové zpracování z roku 1996 mě bohužel příliš nezaujalo.... celý text

Český krtek v CIA 2015, Vladimír Ševela

V prvé řadě nutno ocenit několikaletou poctivou práci autora na knize, kdy se mu podařilo získat nepřeberné množství informací od Köcherových známých, spolupracovníků, ale také z odtajněných spisů StB, od bývalých pracovníků rozvědky, kontrarozvědky apod. Samotný příběh Köchera je pak podrobným vylíčením jeho života od dětství až do jeho "odchodu do předčasného důchodu", ale i poté. Není bez zajímavosti, že tento kontroverzní člověk stále žije nedaleho Prahy. Bohužel Ševela v závěru přešel osud Köcherovy manželky Hany (poslední zmínka o ní je tuším z roku 1994), která sama hrála významnou roli špionky. Přestože čtenář nenalezne vždy jednoznačné odpovědi (a ani nemůže, vždyť mnohdy sám Köcher neví, jaký on vlastně je, navíc spousty materiálů jsou stále utajené a nedostupné), dokáže si velmi dobře udělat obrázek o kontroverzní osobě Köchera a o fungování špionážních organizací (kdy je mnohdy i zaskočen jejich neprofesionalitou, tak jak je mnohdy zobrazována v akčních špionážních filmech). Rozsah knihy je 400 stran, což přináší opravdu detailní informace, ale může se zdát, že stručnost by někdy prospěla většímu spádu a lepší čitelnosti. Obsáhlá osmdesátistránková fotografická příloha přibližuje agenta Köchera čtenáři ještě blíže. Čtivost knihy je tak kolem 75%, obsah a zpracování určitě aspoň za 80%, a i když by možná knize prospěla vázaná vazba, brožované vydání je dostatečně solidní. 17.1.2016.... celý text

Poslední Laponec 2015, Olivier Truc

Přestože to nemá spád, nedá se ani říct, že se to nějak vleče. Přes svou relativní délku sice děje moc není, ale nenudí, pořád se něco děje. Román je zajímavý především díky svému prostředí, které je čtenáři poměrně dobře přiblíženo. Konec je trochu useknutý, ale nijak výrazně to nevadí a navíc jsem byl rád, že už to mám přečteno (přece jen, i když bylo poměrně čtivé, se to nečetlo jedním dechem). 75%, 10.1.2016.... celý text

Cesty za dobrodružstvím - Putování Severní a Jižní Amerikou a napříč Tichým oceánem 2015, Leoš Šimánek

Kniha je cestopisem trochu netradičně postaveným jako autorovo vyprávění zážitků z cest svým příbuzným na chalupě v Orlických horách. První polovina knihy se věnuje vyprávění z dvouletého putování od Mexika dál přes jižní Ameriku, druhá pak ročnímu "výletu" z Havaje přes Americkou a Západní Samou, Fidži, Vanuatu, Šalomounovy ostrovy na Novou Guineu. Jelikož se jedná o dost staré cesty (první není datována, druhá dle zmínky pravděpodobně z roku 1988) a kniha vychází v roce 2015 (i když nikde datum vydání v knize uvedené není), jde především o výběr těch nejzajímavějších zážitků, které nejvíc v paměti utkvěly. Kniha je tedy celkem stručná, ale není to na škodu, možná spíš naopak - krásně se zhltne za jedno odpoledne. Více zážitky nabitá je první cesta, která se mi také víc líbila, je i více rozmanitá. Druhá část jí ovšem zdatně asistuje, kde nejzajímavější je závěr na Nové Guinei. Zde mě zaujalo mimo jiné to, že nejméně dvě podrobně popsané události (získávání soli a příprava pečeného divočáka) byly téměř totožně zobrazeny v jednom starším českém dokumentu o Nové Guinei (vysíláno na ČT někdy v druhé polovině roku 2015), nepodařilo se mi ale dohledat, zda autoři dokumentu šli ve stopách Šimánka nebo to bylo jinak. Provedení knihy je velmi kvalitní - větší formát na křídovém papíře se spoustou pěkných fotografií. Knize není moc co vytknout a tak hodnotím na 90% a přikloním se až k 5*, 3.1.2016.... celý text

Bilderberg - Kdo tahá za nitky moci 2015, Gerhard Wisnewski

Kniha se věnuje v podstatě jedinému: tajným schůzkám nejvyšších osobností z Evropy a Ameriky. O těchto schůzkách se nikde nepíše, téměř nic se o nich neví. Autor detailně pátrá po tom, kdo se schází a především jaký je účel schůzek. Nejedná se o nějaké konspirativní teorie, Wisnewski důsledně každou informaci doplňuje zdrojem, odkud ji získal. Samozřejmě na základě získaných informací vykládá čtenáři fakta po svém (zřídka i trochu emocionálně, ale inteligentní čtenář si to přebere), bez toho by kniha byla jen nudnou a nepřehlednou směskou různých faktů. I když se nedozvíme jasné odpovědi na položené i nepoložené otázky, přesto kniha přináší znepokojující informace, kam je současný svět směrován a nabízí čtenáři možnost, jaký postoj může zaujmout pro (nejen) svou budoucnost. Vzhledem k obsahu je překvapivě čtivě a poutavě podáno. 90% a 5*, 2.1.2016.... celý text

Země alkoholu 2015, Mo Jen (p)

Kniha je slátanina nesmyslů, nemá to ani hlavu, ani patu. Naštěstí autor aspoň umí psát čtivě, ale obsah je absolutně o ničem. Čekal jsem, že se něco dozvím o nám ne moc známé zemi, něco o panujících poměrech, myslel jsem, že autor bude naznačovat, když ne otevřeně kritizovat, ale náznaky jsou tak nepatrné, že jsem je vůbec nepostřehl a až díky výbornému doslovu překladatele jsem si něco málo uvědomil. Také se mi nelíbí, že Mo Jen se nebojí psát občas i dost nechutně, myslím, že bez toho se kniha mohla obejít. Celkově styl klidně i 75% (autor psát umí), forma 20% (prolíná se absolutně nesmyslný děj pátrání inspektora Skobiceho s korespondencí fiktivního spisovatele s Mo Jenem a s úplně praštěnými příběhy, které fiktivní spisovatel sepisuje), obsah 40% (něco málo má trochu něco do sebe) - výsledně 45%, 1.1.2016. Ještě doplním, že kniha byla sepsána od září 1989 do jara 1992 a poprvé vyšla v Číně 1993.... celý text

Everest 2015, Robert Birkby

Poměrně čtivé, i když nijak výjimečné vyprávění. Pro neznalce spousta zajímavého, pro znalce asi nic moc nového. Barevná příloha je bonusem, ovšem velmi chudým (8 fotek, z čehož první 2 jsou portréty Scottových dětí). Původně kniha vznikla v roce 2008, nově vydaná v roce 2015 je doplněna o předmluvu a doslov. 75%, 29.12.2015.... celý text

Vzkříšení 1967, Lev Nikolajevič Tolstoj

Autor mě vůbec nepřesvědčil o tom, co píše. Vše působí vykonstruovaně, případně nereálně, málo uvěřitelně, jakoby Tolstoj psal o věcech jen z doslechu a žil snad úplně jinde. Navíc mě ani nepřesvědčil literárně, celý román je takový plytký, nevýrazný, nezáživný a bohužel musím říct, že Tolstoj neumí čtenáře zaujmout, i když popisuje velmi zajímavé věci. Mimo samotný děj, který nikam moc neplyne, autor často zabředá do hloubání a úvah, které ovšem nikam moc nevedou, mnohdy jsou naivní až směšné. To je patrné především v posledním díle románu, který jsem dočetl jen ze setrvačnosti. Paradoxně víc než realisticky na mě román působí spíš utopisticky. 55%, 23.12.2015.... celý text

Kurupira: Zlověstné tajemství 2005, Jaroslav Mareš

Jak již zde bylo zmíněno, kniha se skládá ze tří částí. Doplním, že první byla psána v roce 1978 (a v tomto roce také podnikl pan Mareš už svou třetí výpravu do brazilského pralesa, poprvé r. 1968), druhá v roce 2001 a třetí, nejkratší, v roce 2005. První část je popisem skutečné autorovy výpravy, jistě velmi zajímavá svou autentičností, ale ne tak poutavě psaná jako druhá část. Ta je opravdovým mnohaletým neuvěřitelným dobrodružstvím Skota Rega. I když Mareš převypravuje jeho zážitky z deníku a vyprávění a mnohé umělecky rozšiřuje a dotváří, je napsaná velmi poutavě, živě a přes mnohé těžko uvěřitelné pasáže přesto přesvědčivě. V první části Mareš často popisuje přírodu, vzácné rostliny, živočichy, což je zajímavé, ale ne vždy tak čtivé. Poslední část čtenáři načrtává tolik možných záhadných a fantastických scénářů, až to ani není možné. A nejsou to jen výplody fantazie, většina má opravdu reálný základ. Kniha je provedena velmi kvalitně většího formátu, vázaně s přebalem, s množstvím černobílých kreseb (řekl bych nevyvážené úrovně, některé velmi pěkné, jiné jaksi dětinsky amatérské) a s barevnými autorovými fotografiemi na křídovém papíře, i když staršího data, pořád aktuální a pěkné. Hodnotím první část 70%, druhou 90%, třetí 80% a celkově 85%, 19.12.2015.... celý text

Dobrá vůle 1993, Ingmar Bergman

Autor použil pro vyprávění filmovou dramatickoou formu: kniha je psaná jakoby filmový scénář. Z tohoto důvodu není četba úplně typická - řekl bych, že se čte trochu hůře. Dá se rozdělit na část popisnou, která je mnohdy nudná i nezajímavá, ale někdy i naopak zajímavá a navozující následující scény. Druhá část jsou pak rozhovory, které se čtou velmi dobře. Román přináší pohled na společnost začátku 20. století ve Švédsku, čtenář se tak seznamuje s prostými poměry a s bohatými vrstvami a poznává i něco ze studeného (ale v létě také teplého) severu. Při 70% jsem váhal a nakonec se přiklonil k 4*, 5.12.2015.... celý text

Iride 1976, Riccardo Bacchelli

Kniha nemá příliš jasnou dějovou linii, autor neustále odbíhá. Čtení je tak nudné, že se na ně dá jen velice těžko soustředit, takže snad polovinu knihy jsem přečetl, aniž bych vnímal, co jsem četl, protože mé myšlenky neustále odbíhaly k úplně jiným věcem. Autor prostě píše tím stylem, jako když na večírku posloucháte šíleně nudného vypravěče a vlastně vůbec nevíte, o čem vypráví a co chce říct. Bacchelli jakoby tu hlavní dějovou linii občas doplňuje prakticky nesouvisejícím dějem (např. popisem jakéhosi útoku ve válce; přitom zrovna na této scéně ukazuje, že umí psát poutavě a zaujmout), který má zasadit děj do historických souvislostí, ale četnáři nedává poznat, o co pořádně jde. Nudné, nezajímavé, četl jsem asi jako povinnou školní četbu s odporem, jen abych už to měl za sebou. 40%, 29.11.205.... celý text

Vzpoura svědomí 1962, Rudolf Petershagen

Celkem nudné, nezajímavé vyprávění, které bylo evidentně napsané buď Petershagenem zblbnutým komouši nebo dokonce mohl být (má spekulace) komouši jaksi donucen tuto snůšku polopravd a lží napsat. V podstatě se nedovídáme žádná moc určitá a konkrétní fakta, resp. to, co by mělo být jasně řečeno a objasněno, je jaksi zamlčeno či zamlženo. Dozvídáme se tak hlavně o těch špatných Američanech v tom špatném západním Německu a o tom dobrém východním Německu, které usiluje o mír a sjednocení. Knihu by neměli číst lidé, kteří nemají o době budování socialismu přehled a mohli by tak knihu špatně pochopit. Myslím si, že každý normální člověk ale pozná, že se jedná o prachsprostou komunistickou propagandu. Přesto kniha čtenáři přináší některé informace, které stojí za přečtení (především v první části knihy z období 2. světové války). 60%, 24.11.2015.... celý text

Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet 2005, Bohumil Hrabal

Hrabal je pro mě těžké čtení. Nemám z něho žádný zážitek, žádný požitek. Příběhy nemají většinou hlavu ani patu. Je to páté přes deváté a nedává to žádný celek. Je to dost umělecké, blíží se to spíš poezii, která je (pro mě) také náročnější na vnímání a chápání. Když člověk nespěchá, je spoustu velmi zajímavých pasáží, nebo spíš odstavců či samotných vět - různá poetická přirovnání... Ale není to můj šálek čaje. Z celé útlé knížky je tak jediná povídka, která se dá považovat za "normální", tedy má jakýsi jasně daný příběh. Jedná se povídku Prokopnutý buben. Celkově za mě maximálně 60%, 17.11.2015.... celý text

Jiří Schelinger: Život a ... : 1951-1981 2003, Milan Schelinger

Kniha přináší formou rozhovorů s kolegy, příbuznými a kamarády Jirky Schelingera prostřednictvím jejich vzpomínek pohled na život našeho skvělého rockera. Velký prostor dostal František Ringo Čech. Původní vydání z roku 1994 bylo doplněno a rozšířeno v roce 2003. Samotný text má necelých 200 stran, přes 100 stran jsou černobílé fotografie, některé doplněné o komentář. Celkové provedení knihy je kvalitní - vázaná vazba a lesklý papír s vyšší gramáží. Osobně jsem byl velmi spokojen, jak kniha přináší celkový obraz tehdejší hudební scény a zároveň komplikace s komunistickým režimem. Na druhou stranu bych uvítal ještě více podrobností o Jirkovi. Místy kniha působí, že je vytvořena (obsahově a uspořádáním) trochu amatérsky. 80%, 16.11.2015.... celý text

Cesta na severozápad 1971, Kenneth Roberts

Dobrodružství, napětí, poutavé čtení, poznávání dějin Ameriky, to je jen část toho, co tato skvělá kniha přináší. Líčení bitvy o St. Francis je tak poutavé a živě napsané, že tato cca 100 stránková pasáž je snad tím nejlepším, co jsem kdy četl. Zbytek knihy ale rozhodně nezaostává, takže i přes velký rozsah románu mi přišla cca poslední třetina už jen taková rychle se posouvající a vůbec by mi nevadilo i víc podrobností. Zaujme líčení života indiánů, které mnohé romantiky vyrůstající na mayovkách vyvede z rovnováhy. Také je zajímavé, jak autor líčí intriky a politikaření, je vidět, že té špíny bylo i v minulosti spousty, že to není nic nového v dnešním prohnilém světě. Cením si toho, že autor čerpal z historických pramenů a v podstatě tak velmi realisticky skvělou románovou formou seznamuje čtenáře se skutečnými dějinami, které jsou také zajímavé. 100%, 14.11.2015.... celý text