milary
přečtené 681
Lamentace
2015,
Christopher John Sansom
Nemyslela jsem, že bych kdy měla nejoblíbenějšího autora. V čem to vězí? ptávala jsem se. Inu, kdyby si pan Sansom umanul psát o tom, jak šel při neděli koupit rohlíky, ale byly tvrdý, tak je nebral a šel zpátky - stejně bych žádostivě dočítala obvyklou tonáž hluboko po půlnoci a knížku bych zavírala s lítostí. Tak v tomhle :). Chápu zhruba, že když je člověk skvělý historik a navíc právník, dlouhodobě se specializuje na určité dějinné období, dokáže nalézt a přečíst! kvanta související literatury, protřídit ji, porovnat a přiřadit takto získané informace k už tak ohromujícímu balíku vědomostí stávajících - no, chápu, ale opravdu jen zhruba... Jenže zdaleka ne každý vzdělanec tohle všechno plynule včaruje do stovek a stovek stránek jedinečné historické detektivní série, že? Miluju protagonisty. Ty chytré zápletky. To napětí. Atraktivní zevrubnost a popisnost, která nenudí, ale vsakuje, jen tak mimoděk, v podobě desítek drobných detailů, upřesňujících povědomí o době. Mám ráda tu dobu, zde hlavními tématy hezky přehledně rozčleněnou do jednotlivých dílů. Mám ráda dovětky systematických doslovů. Miluju začíst se a nevidět a neslyšet. Moc se těším na další díl. Vlastně bych skoro zapomněla: Lamentace mě schvátila a nepustila. Nádhera. A v předvelikonočním období spousta látky k zamyšlení... Jak jsem vděčná, například, že věroučná témata mohu promýšlet a diskutovat, aniž by mi paty olizoval táborák. Jak jsem vděčná, že smím vědět, že víra je prostě víra; neodvislá od politických, mocenských a dalších - námi lidmi radostně nastolovaných - pakonstruktů.... celý text
