Miloš333
přečtené 699
Mariánský sloup v Praze
2021,
Karel Kavička
Tato kniha provází čtenáře pohnutými dějinami a popisuje okolnosti, které se týkají historie mariánského sloupu v Praze a především dlouholeté a dlouho neúspěšné snahy za jeho obnovu. Je to další z obrazových publikací Karla Kavičky a jeho spolupracovníků a podobně jako předchozí díla je zpracována ne jako odborná historická literatura, ale jako precizní publikace, která vyjadřuje konkrétní přesvědčení, postoje a názory. Už vztyčení sloupu v roce 1650 vyvolalo kontroverze, které pak byly s touto unikátní památkou spojovány po celý její osud. Obnova mariánského sloupu v roce 2021 završila dlouhé období rozporů a diskusí, a tak sloup v této době můžeme chápat jako nedílnou součást Staroměstského náměstí, harmonický protiklad k sousoší mistra Jana Husa, jak o tom již v době první republiky psal a mluvil Ferdinand Peroutka.... celý text
Případ mrtvého krále
2020,
Stanislav Češka
Tuhle knížku jsem si vybral proto, že mě hodně zajímá téma Velké Moravy ( v této souvislosti jsou zajímavé např. stránky Moravia Magna). Tušil jsem, že půjde o historický román "lehčího kalibru" a to se taky potvrdilo. Ze seznamu vydaných knížek je zřejmé, že autor je zkušený prozaik, má zažitý svůj způsob nakládání s historií a svůj styl. Pokud jde o ten přístup k dějinám, to si na panu Češkovi cením, protože se snaží pracovat tak, aby jeho fikce, postavy, jejich příběhy, románová místa a další nebyly v rozporu s historickými fakty a souvislostmi. Zřejmá je také jeho seriózní práce s archeologickými a historickými prameny, na které tu a tam odkazuje. Trošku slabší to bylo v tomto případě s jeho "literárním výkonem". Děj je hodně rozvleklý a občas působí jako nastavovaná kaše. Samotný námět a zápletka jsou docela zajímavé, ale při troše úspornosti se to dalo napsat na 100, a ne na 230 stran. Chtělo by to asi větší pestrost, víc nápadů, odboček a možná i víc informací o historickém pozadí... Také některé dialogy působily dost strojeně, nemysleme si, že se naši předkové pořád častovali výrazy jako "milý příteli; pane veliteli Bojšo", a vůbec mluvili tak nějak slavnostně, ve složitých souvětích. Nicméně autorovi patří uznání za poctivý přístup k tématu, líbila se mi také jeho historická poznámka na závěr, kde čtenářům vysvětluje okolnosti a souvislosti vztahující se k době a místu románových událostí.... celý text
Trny v čase
2019,
Jan Tomeš
Pozoruhodné dílko! Na to, že jde o prvotinu mladého autora, je knížka dobře vystavěná, je napsaná svižně, současným jazykem bez zbytečných příkras. Příběh má spád, na své si přijdou především mladí zájemci o filosofii, a co je mi také sympatické, mladý pár se hned střemhlav nevrhá do postele, jak je dnes zvykem asi nejen v televizi a ve filmech. Dozvíme se toho dost nejen o významných filosofech a střípcích z jejich děl, ale projedeme taky pěknou část Evropy. Knížku můžeme chápat jako pandán k Sophiinu světu od Josteina Gaardera.... celý text
Světlo z Pauliny
2020,
Jan Štifter
Pro mě po je to přečtení Sběratele sněhu určité zklamání. Povídky nejsou vysloveně špatné, autor psát zjevně umí, ale tady mi chybí třeba hra se slovy, humor, originální nápad... prostě šťáva.... celý text
Tak tohle je opravdu hodně silná káva, nebo lépe řečeno hodně hořký a silný čínský čaj... Jak komunistická zvůle paradoxně zachrání život mladému a potom postupně stárnoucímu hejskovi, ale systematicky ničí všechno a všechny kolem něj. Skvěle popsaný život obyčejných lidí, drsná každodenní realita, dřina rolníků, hemžení lidiček ve městě, řádění bezejmenných mocných pitomců s rudou knížkou v náprsní kapse. Často jsem při čtení vzpomínal na starozákonního Jóba - je tady zřetelná paralela. Podobné knihy: Totem Vlka, Doktor Živago.... celý text
Noční tango
1999,
Jiří Kratochvil
Osoby: Šebestián, Zlatovláska, Kryštof, Miloš, David, Adam, Sára. Místo: Brno, Vysočina, Sibiř, dálnice D1. Čas: začátek a konec léta 1998. 1. V Brně na Kolišti 2. Vzhůru na Sibiř 3. Křik Mínótaurův 4. Noční tango Ve 2. dílu vyjde najevo, že 1. díl byl Zlatovlásčin sen, kde byla stejná jména, ale jejich nositelé byli někým jiným. Ve 2. dílu je Šebestián bratr Z., a jejím mužem je David. Šebestiánův zemřelý dědeček Adam je i přes dohled 5letého geniálního Kryštofa „unesen do Ruska“ – byl zachráncem mladého careviče v r. 1917 v Jekatěrinburgu. 3. díl – Šebestián je vypravěč – historik umění a má dospělého mentálně postiženého syna Kryštofa, který utekl z ústavu. Z. je jeho o 40 let mladší žena. Š. hledá Kryštofa na nádraží a dostane se jakéhosi „labyrintu“, kde sídlí jakýsi bláznivý scenárista, který je o všem dokonale informován, píše stovky scénářů, které mu zatím nikdo nebere, ale Š. tuší, že se jednou všechny jeho scénáře natočí pro TV. Viz 1. díl – zde je postava scenáristy (mladý, ambiciózní, zahleděný pouze do svých scénářů. Nabídne roli Zlatovlásce, kterou úspěšně sbalí). 5. díl – Linie předchozích dílů se rychle střídají. Dědeček Adam zůstává na Sibiři po pádu z letadla, Zlatovláska odmítá závozníka Miloše – jejich koně tančí tango, odtud zřejmě název, (oba jedou zavřeni v brnění svatováclavských rytířů – jeden z nich, řízený starým dědeček Kondorem, se dostane až na Pražský hrad). Zlatovláska opustí mladého scenáristu poté, kdy při natáčení u žel. viaduktu se zabije jeden z herců. 6. román končí, jak začal – ježek Miloš kousne do rumové pralinky a celé město zalijí alkoholické výpary, všichni se v mumraji radují – ale ráno přijde kocovina…... celý text
Cesty na Sibiř
2011,
Martin Ryšavý
Pozoruhodný literární počin českého dokumentaristy. Působí v Praze jako biolog-laborant a provádí pokusy na myších a krysách. Má přítele Nosáka, který se zajímá o alternativní záležitosti. Společně odjíždějí v prosinci 1989 s humanitární pomocí do Rumunska. Nosák pak začne působit jako duchovní guru a Martin se seznamuje s Jévočkou, s níž odjíždí poprvé na Sibiř, do zapadlé osady Mutoraj. Doma zanechává katolickou snoubenku Karolínu a zástup divých žen, se kterými se tu a tam stýká. Na Sibiři poznává naprostou bídu a zmar. Každý tamní chlap se motá kolem Jévočky a jejích zrzavých vlasů. M. snáší útoky všech opilců, Rusů i chlapů z dalších národností. V osadě Mutoraj potkává lovce s mongolskými rysy Bagdana, alkoholika, a jeho krásnou ženu. Bagdan píše verše a předá je Martinovi. Martin si zapisuje legendu o duši zavřené v muzeu. Při další cestě na Sibiř se M. zamiluje do Jévočky. Poznává medvědobijce a další polopsychopaty na Sibiři. Po návratu do Prahy se potácí mezi Karolinou a Jévočkou, ale oba vztahy promrhá. Třetí cestu absolvuje sám, má za sebou rozvod, pokažené a bezdětné manželství. V Moskvě poznává filmařku Jelenu, která mu zařídí potřebné věci. Navštíví osadu Žigansk, kde potkává Anželu, mladou Jakutskou vdovu, které se po M. příjezdu utopí v Leně syn. Pendluje mezi Ž. a Jakutskem, kde pozná Naďu, další filmařku, Jakutku. Pátrá po muzeích, natáčí, účastní se velké konference o šamanismu, kde je proklet vnučkou slavného šamana, je přítomen otevření trojchrámu křesťanů, Evenků (čum) a Jakutů v Žigansku. Putuje několik desítek kilometrů bažinami s ožralými Rusy, Jakuty a Evenky, účastní se pátrání po sobech zatoulaných v lesích spolu s Evenky, v TV sleduje hry asijské mládeže v Jakutsku atd., atd. Barvité, autentické, rozervané.... celý text
Půlnoční hora
2011,
Jean-Marie Blas de Roblès
Nenápadný stárnoucí školník Bastien pracuje jako školník v jezuitském lyceu, kde přesluhuje díky ochraně ředitele ústavu. Přichází nové vedení a Bastien musí odejít. Rozhodne se, že odejde na zimu do hor a tam tiše ukončí svůj život. Žije sám ve svém bytě jako lámaistický mnich, obklopen prázdnými bílými stěnami. Na chodbě jejich domu potkává Rózu s malým Pavlem. Dají se do řeči a Róze je starý pán čímsi sympatický. Bastien doma pracuje na písečné mandale a rozhodne se uspořádat setkání pro rodiče a děti z jejich domu. Nikdo ale na pozvánku neodpoví, a tak Bastien přinese obálku s penězi Róze, aby si Pavlík vybral nějakou hračku. Róza pozvání přijme. To, že šlo o první Bastienovu návštěvu po 30 letech, si nechává pro sebe a ukazuje fascinovanému dítěti mandalu. Róza pak vypráví příběh o své matce, mučené za války gestapem, ale část pravdy zamlčuje. Nabídne mu cestu do Tibetu a Bastien přijímá. Ve Lhase všichni potkávají Toma, francouzského učitele, který si sem už podruhé zajel z Číny. Píše se rok 1986, všude jsou Číňané, ničí tibetské kláštery a kolonizují zemi kvůli nalezištím vzácných drahých kovů. Bastiena, který ovládá východní jazyky, přijímají místní jako svého. Jak tento příběh dopadne? Jaký osud přinese cesta do vzdálené země hrdinům tohoto příběhu? Tady navíc nepůjde jenom o samotný příběh, ale také o něco mnohem hlubšího…... celý text
Kniha o tichu
2020,
Josef Formánek
Josef Formánek je velmi dobrý autor, o tom není pochyb. Za jeho nejlepší knížku považuju Mluviti pravdu, ale i jeho Prsatí muži stojí rozhodně za přečtení. Kniha o tichu je kniha až na dřeň. Málokterý autor jde až takhle s kůží na trh. Ale Formánek touto knížkou opět potvrzuje, že umí dobře psát, že si umí čtenáře získat. Každý z nás tu a tam prochází peklíčkem nebo peklem, ale strázně, bolesti a muka, o kterých je tady řeč, to je hodně silná káva. Kdo pořádně chlastá nebo jel v drogách, ví, o čem je tady řeč. V takových případech je cesta člověka k duchovnímu poznání je vždycky velice trnitá, svízelná a často taky neúspěšná, ale je to DOBRÁ CESTA. A je to taky vlastně jediná možná záchrana.... celý text
TAO - texty staré Číny
1971,
Oldřich Král
Nakladatelský počin ze šedesátých let 20. století. Překlady a převody staré čínské poezie (některé texty jsou opravdu staré - 2500 let) přinášejí poezii moudrou, čistou a nadčasovou. Kromě Starého mistra (Lao-c) doporučuju například verše básníka Li-po, milovníka života se vším všudy.... celý text
Kdo ví, kde budu zítra
2019,
Jindřich Šídlo
Poctivá kniha od poctivého novináře. Sympatické je to, že nato, kolik toho Tomáš Etzler dokázal, není vůbec namachrovaný. Vydržet v Americe 8 let jako námezdní síla a pořád doufat ve svoji šťastnou hvězdu... je to prostě zpověď chlapa, který si jde za svým, a tvrdě maká a trvá si na svém. A nakonec se krůček po krůčku dostane až tam, kam se dostal jen málokdo. To se cení.... celý text
