mira.l
přečtené 698
Šťastná planeta, aneb jak jsem na kole objel svět, 2. díl
1997,
Vítězslav Dostál
Okamžitě po prvním dílu jsem se vrhl i na díl druhý. Co k němu uvést? Víceméně totéž jako ke knize první, že Vítězslav Dostál je prvním (a pokud vím, doposud i posledním) Čechem, který objel svět na kole, zcela sám bez pomoci, že v jistém smyslu je to spíš už dějepis než cestopis, ale to je svým zůsobem úděl většiny podobných knih, ke kterým se čtenář vrátí po několika dekádách. Na druhou stranu z toho kouká takové to staré dobré cestování bez GPS, Internetu, jen s pomocí papírových map, přátel, lidí na zastupitelských úřadech či konzulátech, kteří něčím pomohli, ale i s pomocí mnoha nezmámých lidí. A stejně jako u první knihy i tady konstatuji, že je vidět, že autor není profesionální spisovatel. Má (nebo spíš Milan Švihálek, který vlastně ty zápisky dával nějak dohromady?) v této knize občas problémy s pravopisem některých zeměpisných názvů, občas to vypadalo docela humorně. Co mě ale trochu překvapilo, bylo pár statistických údajů o kole na konci knihy. Vedle počtu defektů, vyměněných ráfků, řetězů, brzdových lanek, špalíků (ty za celou cestu měnil opravdu pouze jednou? To mi připadá trochu neuvěřitelné) či plášťů (že asi neznal Marathony od Schwalbe a stále adoroval Barumky, ač vychází průměrný nájezd na plášť jen něco málo přes 2000 km, už jsem se pozastavoval u komentáře k první knize), je zde uvedena jedna docela zajímavá informace. Strana 166: "Šlapu na stejném bicyklu, na kterém jsem 18. září 1994 opustil Prahu." A proti tomu Wikipedie u hesla Vítězslav Dostál v sekci Cesta kolem světa uvádí: "... Cestoval postupně na dvou stejných speciálně upravených českých kolech značky Velamos." ... "S prvním kolem dojel do australského Sydney." ... "Jeden jeho bicykl je vystaven ve sbírkách Národního technického muzea v Praze a druhý mu byl v roce 2003 odcizen." Podloženo odkazem na článek na idnes.cz ze září 2017, který je dodnes k mání. Tak nevím, někdo tady kecá, což mě trochu štve. V textu knihy není nikde uvedeno, že by v Austrálii vyměnil celé kolo. Pět hvězdiček nechávám jen a pouze proto, že ten jeho výkon dodnes zasluhuje obdiv.... celý text
Šťastná planeta, aneb jak jsem na kole objel svět 1. díl
1998,
Vítězslav Dostál
Dal jsem si tu práci podívat se, kdy jsem tyhle dvě knížky prvního Čecha, který na kole objel svět, četl poprvé... uff, vrátil jsem se k nim po dlouhých 26 letech. Dneska už jeho vyprávění působí trochu jako dějepis, mnohé z toho, co popisuje, už dávno není pravda. O tom, že na cestu vyjel v úplně jiné době, svědčí třeba už text na straně 18: "V Železné Rudě jsem také utratil svou poslední českou stokorunu. Koupil jsem si palačinky, štrúdl a džus, a přesto mi ještě padesátikoruna zbyla." To by se asi dneska nepodařilo:). Stejně jako by už asi dneska nekoukal do papírových map, své postřehy z cest nediktoval do diktafonu, nefotil na kinofilm, nenatáčel poměrně velkou a neskladnou kamerou, nepsal dopisy, a tak dále... Místy lze poznat, že není rozený spisovatel, že jeho zápisky by bylo třeba trochu učesat, upravit. Občas se vyskytne chybka pravopisná, občas faktická (str. 166: "Je sobota 7. června 1996. Ve vesničce ...", ale to už není podstatné. Str. 167: "Je pátek 14. června 1996 a já naposledy ...", ale to už také není podstatné. Když je sobota sedmého, tak další pátek přece nemůže být čtrnáctého. To jen tak na okraj.). Občas mi zase připadalo divné jeho až fanatické vychvalování Barumek, na kterých jel (mimochodem, nebyly to náhodou Rubeny? Ale možné je, že Barum v té době cyklopláště ještě vyráběl), ačkoliv v některých oblastech na nich měl jeden defekt za druhým, copak do té doby neslyšel o Marathonech od Schwalbe?? I přes jisté nesrovnalosti má ale ta knížka (a předpokládám, že u druhého dílu to bude stejné) svoje nesporné kouzlo i dneska po těch letech, a nezbývá než před výkonem Vítězslava Dostála hluboce smeknout ... až do Hlubočce:).... celý text
Na kole třemi světadíly
1994,
Vítězslav Dostál
Útlá knížka, představující první delší cesty Vítězslava Dostála, ale svým způsobem i jeho samotného. Popisuje počátky jeho cestování ještě za minulého režimu po Balkáně, do Španělska, a poté dvě jeho první velké cyklistické výpravy, do USA a Austrálie, které byly takovým tréninkem na jeho cestu kolem světa. Tou nebo lépe řečeno tím, že ji chystá uskutečnit, také knížka končí. Vlastně to nebyla taková jednohubka, jak jsem si myslel, knížka je sice tenká, ale poměrně malé písmo se postaralo p to, že mi přece jenom pár večerů trvalo, než jsem si ji po letech opět přečetl. Asi se to nedá hodnotit plným nadšením, přece jenom je to autorova prvotina, místy trochu kostrbatá, ale poctivé 4 hvězdičky si zaslouží.... celý text
