Mirekdusin
přečtené 51
Cesta do neznáma
2021,
Theodora Stonewall
Na pokračování Na hraně temnoty jsem se fakt hrozně moc těšil a zase můžu kliďánko říct, že ani na počtvrtý mě autoři nezklamali! Začátek není na čtení zrovna lehkej, ale to asi nikdo, kdo má v hlavě aspoň půlku mozku, nemohl od týhle knížky čekat. Nathan a Thea znova dokázali, že psát se opravdu nebojej a taky, že rozhodně neplavou s proudem. Maj svůj vlastní osobitej styl, vydávají to jako samizdat, a nevyhejbaj se ani otevřený kritice společnosti i čtenářů. Jsem si jistej, že spousta lidí se v týhle knížce najde a budou vykřikovat, že autoři nemaj soudnost a jsou to jen arogatní hovada, který si léčej mindráky na papíře. Ale víte, co se říká, ne? Potrefená husa, nejvíc kejhá. Cesta do neznáma rozhodně není jen o vulgaritách a házení hnoje na idioty. Zakhar nám tady všem nastavuje zrcadlo a zatraceně dobře ukazuje, jakej hnus a pokrytectví v sobě každej máme. Tohle jde mimochodem najít v menší míře i v Božský tragikomedii (druhý sérii autorů), ale tam to chce hledat víc mezi řádky. Zatímco v Zakharovi je to všechno mnohem víc syrovější. Moc se mi líbí, jak autoři uměj říct na plnou hubu různý věci a přitom nesnižujou kvalitu textu tím, že by celej příběh byl jen o hektolitrech rozcákaný krve, sračkách a mrdání. Psychologie nehrdinský hlavní postavy je taky výborně propracovaná - Zakharovi se střídaj nálady (je protivnej, má depku, radost, strach...) přemejšlí a pomalu se vyvíjí, i když vůbec ne kladným směrem. Jinak je to napsaný stejně jako jednička. Takže v první osobě a formou zápisků, který Zakhar sepisuje kdoví kdy a kde. Koho sejří předjímání a nezvládá příběh naplno prožívat, když je předem jasný, že hrdina všechno už dávno prožil a přežil, ten ať to radši ani nečte. Protože se mu to nebude líbit a nejspíš mu to ani nic nedá. To stejný platí i v případě těch, kteří očekávaj, že se Zakhar od posledně polepšil a vykročil do novýho, lepšího života, ve kterým už nebude chybovat, a možná bude konat i dobro. Smůla, hoši a děvčata, v týhle knížce se nic takovýho nekoná a stejně tak v ní nenajdete ani hurikány abrakadabra, hordy nemrtvejch a záporákův pád v poslední vteřině před zničením celýho světa. Co se mě konkrétně na týhle knížce líbí je styl, kterým je psaná a pak vykreslení hlavního hrdiny. Zakhar totiž nevypráví jen svoje velký "dobrodružování" ve stepi, ale taky se retrospektivně dívá na svý starý přešlapy, naivitu a neschopnost posunout se v životě dál. A čtenář díky tomu může bejt u těch vzácnejch chvilek, kdy se mu podaří se přes něco přenýst, nebo se naopak sveze jako fetka do starejch známejch kolejí. Hlavní hrdina se vám sám od první stránky prezentuje jako sebestřednej zmrd, kterej ví všechno nejlíp a současně poukazuje na to, že sám bejval stejnej trouba jako ti, kterejm se teď směje. Hrozně se mi líbilo zpodobnění různě se prolínajících časovejch rovin a promlouvání přímo k čtenáři, jehož Zakhar vidí číst, co píše. Když jsem si to představil, úplně mě mrazilo. Ale nejlepší bylo, jak mluvil o tom, že nebude přepisovat minulost a dělat se lepším, jen proto aby se jeho život všem líbil. Zakhar rozhodně není ztělesněním dobra ani rytířem ve zlatý zbroji, ze kterýho bysme si měli brát příklad. Jeho myšlenky jsou ošklivý, nikomu nepřeje nic dobrýho a s velkou oblibou se šťourá ve vlastních ranách. O to lidštější a opravdovější mi ale přišel. Stačí se rozhlídnout okolo sebe a člověk si najednou uvědomí, kolik takovejch malejch Zakharů potkává každej den na ulici, v práci, ve škole a nebo je má mezi příbuznejma. P.S. Pomalý šípy a klan Psích pracek mě upřímně rozesmály.... celý text
Na hraně temnoty
2020,
Theodora Stonewall
Když mi před pár dněma přišel mejl o tom, že autoři vydali další knížku, čučel jsem jak péro. Jako... je to síla, lidi. Když si uvědomíte, že v dubnu vydali prvotinu Nevyzpytatelné cesty osudu a teď je červen, a oni už maj další knížku! Prostě nářez. :D Ale jasný, že takhle odvázanej jsem z toho hned nebyl. Jo, přiznávám. Měl jsem radost, že píšou dál, o tom žádná. Ale stejně mě to tak nějak pořád šrotovalo v hlavě. Přišlo mi prostě, že je to hrozně narychlo a dost jsem se bál, aby se to jejich psaní neproměnilo v kvantitu nad kvalitu. No, musím říct, že jsem se bál zbytečně. Stejně jako u Nevyzpytatelných cest osudu. Autoři mě znova překvapili a tentokrát opravdu hodně. Jak už tady napsal Sedivak76 - Na hraně temnoty je zatraceně atmosférický a černý jak asfalt nebo kafe. Je to fakt dobrá knížka, ze který mě ještě teď mrazí v zádech. Jeden hrdina, čaroděj, kterej to nemá v makovici tak úplně v pořádku. Ale ne tak jako Pipin z Nevyzpytatelných cest. Tohle je opravdu magor! A to co si prožil v dětství, je taky síla. Nejlepší na tom ovšem je, že i když je to anti-hrdina s tragickým příběhem, není ta knížka vůbec ufňukaná. Je to na jednu stranu hrozně opravdický a na druhou takový... Nevím jak to nazvat. Jako sen. Ale opravdu živej! Ta knížka má jen 160 stránek (takže zhruba půlku toho co Nevyzpytatelné cesty), ale stejně je... No možná je i dokonce lepší, než spousta knížek, který mají přes šest set stran. Přečetl jsem to jedním dechem a přitom mám pocit, jako kdybych to četl několik měsíců. Hrozně se to člověku dostane pod kůži. :D Jsou tam pasáže, u kterejch jsem skoro lapal po dechu. Ne proto, že by to bylo tak krutopřísný nebo nechutný, ale prostě ta atmosféra je úžasná! Trochu mi to připomíná filmy od Hitchcocka. Nevím, kde se autoři nechali inspirovat, ale výsledek je perfektní a ty červený fotky a grafický zpracování taky paráda. Těším se na pokračování. Jsem fakt zvědavej, jak se to bude vyvíjet dál.... celý text
Tři jezdci apokalypsy
2020,
Theodora Stonewall
Druhej díl Božský tragikomedie a ještě v roce 2020! Mazec! Tohle je jejich třetí knížka za jeden jedinej rok! Upřímně, začínám litovat, že jsem si nenašel čas a nepřihlásil se aspoň na beta čtení. Protože bejt u toho, když Tohle vznikalo, muselo stát fakt za to! Hrozně rád bych ty dva magory co to píšou, osobně poznal, ale zdrhli do zahraničí. (Parchanti!) Se psaním prej ale rozhodně neseknou. Díky, rozmarní bohové! Těším se na další díl-díly. No a teď ke knížce… Tři jezdci apokalypsy. Jako, když jsem ten název viděl poprvý na jejich blogu, měl jsem takovou svojí představu, co to bude asi znamenat. No… Dostali jste mě. Tohle jsem fakt nečekal. A rozhodně to nebyl jedinej moment, kdy jsem byl tak trochu paf nebo se chlamal. Zvlášť druhá kapitola. Ta mě na totálně rozštípala. Komu přišla jednička moc rozvleklá a bez akce, tak tady zaplesáte. Hlavně se nenechte odradit první kapitolou. To je jen takový seznámení s postavama. Ale určitě jí nepřeskakujte! Spousta věcí, který se tam píšou, začnou dávat smysl až mnohem pozdějc. To je jedna z věcí, která se mi na knížkách těhle autorů líbí. Jak to maj promyšlený a jak všechno začne dávat postupně smysl. Dobrý je taky, že v jedničce se hodně cestovalo a teď ve dvojce jsou skoro celou knížku jen na jednom místě. Je tam taky mnohem víc akce. Další změna! A celý se to stane během krátkýho časovýho úseku. Jo a u některejch částí jsem si říkal, jestli vedle mě nestojí nějakej démon a nepodsouvá mi text z Na hraně temnoty. Myslím ten styl psaní. Ne, že by to byl to byly nějaká ty citace nebo tak. Co se postav týče… Hlavní trojlístek moulů opět nezklamal a skvěle pobavil. Docela prima byla i dcera purkrabího. Každopádně mágus je taky úžasnej kolík. Myslím, že nejlepší na týhle sérii je to, že postavy nejsou žádní polobozi se super schopnostma. Jasně, je tam magie, kouzelný předměty a božstva, ale nikdo díky nim není nesmrtelnej nebo nezranitelnej. Každej má svůj pohled na svět a bebíčko z minulosti, který se odráží na tom jak gómá. Příklad – něco se stane, ale každá postava si to vyloží podle svýho a tak to potom prezentuje ostatním, nebo schválně lže, aby z toho měla prospěch a další pak z tý lži zase vyvozujou vlastní představy. Je to hrozně lidský a uvěřitelný. Kolikrát jsem se v některejch situacích sám viděl a smál jsem se tomu. Doporučuju si to přečíst, ať už na autory nebo samizdat máte názor, jakej chcete. Asi ne každýmu sedne styl jejich psaní, ale mně se třeba líbí a řekl bych, že se k fantasy žánru hodí.... celý text
Kriminalistické otazníky
2020,
Ondřej Krotil
Po všem tom chvástání a veletočích na Odstartujte knihu, jsem doufal, že autor umí aspoň psát. Bohužel chyba lávky! Takhle knížka je vážně jen snůškou blábolů a domněnek. Korektura vychytala nejspíš to nejhorší, ale po slohový stránce mi to přijde, že to psal žák základní školy. Koupil jsem, abych podpořil český autory a vážně teď lituju vyhozenýho času i peněz. Škoda papíru na tenhle blábol. ** Spoiler - Hned v první kapitole se dozvíte, že zaručeně vraždili komunisti, protože člověk se na klice sám neoběsí. A co teprve takové poranění přirození! To obětem zaručeně nedělá nikdo jinej! Ach jo, to i nablblá kriminálka Miami apod. seriály mají uvěřitelnější vysvětlení.**... celý text
