Moncele
přečtené 692
Cukrová panenka
2017,
Laura Lane McNeal
Tyto řádky píšu téměř bezprostředně po přečtení této luxusní záležitosti. Anotace nelhala - tajemství, lásky i vášně, zajímavé prostředí... kniha se mi jednoznačně líbila, měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale pokud budu mít možnost, pořídím si ji do své knihovny. Těžko říct, co se mi líbilo nejvíc, a to je to, co je na tom nejzajímavější - příběh byl celistvý, situace vyplývaly jedna z druhé, vše do sebe zapadalo. Pokud je tohle knižní debut, klobouk dolů...... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Pomalu, ale jistě se dostávám "na kloub a na chuť" českým autorům, včetně Anny Bolavé. Neměla jsem odvahu pouštět se do její prvotiny Do tmy, tak jsem sáhla po Ke dnu (na obě knihy se v naší městské knihovně dlouho čeká, jsou pouze na rezervaci), a nelituji. Autorka jednoznačně zná prostředí, o kterém píše a její postavy jsou jako vystřižené z našeho běžného života. Každý zná takovou a podobnou Jiřinu, Pavlínu, starosti s rodiči i dětmi, denní kolotoč a rutinu, ze které by rád vystoupil, ale není mu často dáno... Kniha jednoznačně zaujme, vede k zamyšlení, možná i dává návod na vlastní kroky. Pro mě tip na další nákup do knihovny.... celý text
Cizinka
2010,
Diana Gabaldon
Ke knize jsem se dostala přes fcb skupinu, kde se o ní její členové víckrát zmiňovali. Jako obvykle někdo pochvalně, někdo s menším nadšením. Jelikož se mi kombinace minulosti a současnosti líbí, sáhla jsem po knize v místní knihovně. Nemůžu říct, že by se mi kniha vůbec nelíbila, ale do nadšení mám daleko. Myslím, že na knize je poznat, že vznikla koncem 20. století (pokud mám dobré informace, že byla autorkou napsaná cca v r. 1991). Postava Claire je hodně zvláštní, ale není mi nesympatická. I když prošla jako zdravotní sestra válečnou nemocnicí, zdá se mi na mladou ženu po válce hodně emancipovaná a otevřená, ale to je asi jen můj názor. Jednoznačně je to velmi silná žena, jejíž názory a životní zkušenosti narážejí na život v 18. století. I když se v knize "pořád něco dělo", měla jsem pocit, že je to jen na povrchu. Za vrchol považuji asi dva momenty - obvinění z čarodejnictví a pak pobyt v opatství. Za krásně popsaný považuji taky pobyt v Jamieho rodném domě, ale chápu, že když by na tomto místě zůstali, nebylo by o čem psát v dalších dílech... Intimní scény mi vůbec nevadily, ale jak říkám, myslím, že byly popsány přes optiku novověku. Jamie... líbil se mi (na kafe bych s ním šla...). Možná si další díly, jako oddechovou literaturu, s nějakým časovým odstupem ráda přečtu... už jen ze zvědavosti, jak to bylo dál...... celý text
Cela číslo 17
2007,
Dominik Dán
Po dlouhé době kniha, která mně nechytila... přečetla jsem pouze několik stran, snad dvě kapitoly a vězeňské prostředí asi není nic pro mě. S díky jsem vrátila do knihovny.... celý text
Příběhy plné lásky
1969,
Guy de Maupassant
Tahle kniha ke mně přišla vlastně náhodou... Při jedné pracovní pochůzce na mě zavolala moje kolegyně jestli nechci nějakou knihu, že se stěhuje z domu do bytu a rozdává knihy z knihovny po mamince, babičce a dalších příbuzných. Zrovna jsem měla rozečtenou knihu o Provence od Jiřího Žáka, ve které byl mimo jiné příběh o Saint Tropez z doby, kdy ještě toto město patřilo chudým rybářům, lodím a dobrodruhům, nikoli četníkům a high sociaty... Mezi dobrodruhy, kteří se objevili v těchto dobách v Saint Tropez, patřil i spisovatel Guy de Maupassant, a tak jsem po nabízené knize s radostí sáhla. A musím říct, že jsem ani na chvilku nelitovala. Jednak mám ráda povídky, protože obdivuji spisovatele, kteří umí do malého prostoru vložit plnohodnotný příběh, jednak se mi atmosféra starých časů trefila do vkusu. Každý z povídek na mě dechla vlastní svět... Mohu jen doporučit - povídky jsou laskavé i kruté, humorné i tragické, a spousta z nich se mohla odehrát i v dnešních časech...... celý text
Strach
2014,
Jozef Karika
Po této knize jsem sáhla v podstatě ze zvědavosti. V době vysokoškolského studia jsem v Ružomberku strávila nějaký čas prací na diplomové práci, měla jsem tam kolegyni ze školy, znám povahu města 8O. let, ale thriller není můj šálek čaje ... Zpočátku mě kniha nějak zvlášť neuchvátila, ale ocenila jsem popis člověka, který se vrací do svého rodiště a je na životní křižovatce. Pak mě ale kniha vtahovala víc a víc, i když asi ne z důvodu strachu. Změna nastala popisem minulosti a důvodů, které mohly vést k mizení dětí. A po přečtení poslední kapitoly jsem se ptala sama sebe: Sakra, o čem to vlastně bylo? O našem vlastním strachu?... celý text
