mone
přečtené 274
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Boží, boží, boží. Miluju tyhle chytrý a zároveň bizarní věci.
Prostě na mě zapomněli
2015,
Jiří Holub
Přestože příběhy s touto tematikou moc nemusím, tohle bylo skvělý!
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Přečetla jsem stovky knížek a tahle rozhodně patří mezi mých TOP 10.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
Celá knížka je, vzhledem k věku autora, pecka. Nejvíc ovšem zbožňuju vtípek na straně 147 dole. "... proto jsem si raději na elektronické čtečce otevřel novou knihu - James Joyce, Odysseus... No dobře, kecám, zase Viewegh..." / boží, boží, boží...... celý text
Destrukční deník
2014,
Keri Smith
Nechápu rodiče, kteří tohle koupí svým dětem. Vyhodit dvě kila za takovej shit, když by jim mohli koupit normální knížku. To udělá jen bezmozek. Chybí mi v tom deníku už jen stránky: tady přilepte šušně z nosu a sem naserte. Ale to bude zřejmě ve druhém dílu...... celý text
Zpátky ve hře
2015,
Michal Viewegh
Mně se to líbilo. Jako celek mi to dávalo smysl a z některých point jsem byla vyloženě nadšená. Mám Viewegha ráda a touto knížkou mě určitě nezklamal.
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
Škoda, že má člověk velmi brzo jasno, kdo je vrah. Je jasné, že to musí být některá "propracovaná" a "prokreslená" postava, ideálně ta, do které byste to -žeano- nejmíň řekli. Těžko to bude některá z holek, o nichž se v knize hovoří jen okrajově. Jinak super práce, za mě to splnilo všechno, co jsem od knižního thrilleru jako čtenářka očekávala.... celý text
Malá noční žranice
2014,
Jiří Šimáček
Nebylo to vůbec zlý. Taková ta knížka na dvě odpoledne u vody...
Přelomový okamžik
2015,
Tereza Čierníková
Téma jako hodně nepovedená Rosamunda Pilcher, ale těžko to mít autorce – vzhledem k jejímu věku – za zlé. Tohle je povídka, která se píše pro rodiče, kamarády, známé… ale nevydává se, protože za deset let na ni Tereza Čierníková určitě nebude pyšná.... celý text
Ve slepé uličce
2014,
Henning Mankell
Knížku jsem začala číst, protože mám ráda severské detektivky a zdejších 89 procent se tvářilo jako lákavé doporučení. S komisařem Wallanderem jsem měla tu čest poprvé a přiznám se, že s velkou pravděpodobností (větší než 89 %) taky naposledy. Proč? Komisař Wallender je totiž k smíchu. „Pořád neví, co spatřil, ale tuší, že je blízko.“ „Cítí, že ho oblévá nepříjemný pocit, ale nedokáže říct proč.“ „Něco se mu přestane líbit, ale neví, kde se ten pocit vzal.“ Knížka se vleče, konec je fraška, která ani neví, kdy má skončit, a navíc mi vadí mix slovních spojení jako bezbřehá samota, neotřesitelná jistota, nesmírná sklíčenost… to se do thrilleru vůbec nehodí. Dozvědět se po 450 stranách, že komisaři sice hned na začátku došlo, že je hodně blízko pravdě, ale rozhodl se jít radši do slepé uličky, protože ji nedokázal unést… To je čtenářský peklo. Myslím, že i scénáristé Kriminálky Anděl zvládnou vymyslet lepší konec.... celý text
