Morisa
přečtené 528
Past
2013,
Marko Leino
Další z knih, která se ocitla pod mým Vánočním stromkem – a že jich nebylo málo! No, nejprve jsem si říkala, že ji budu číst asi jen ze slušnosti, protože ten námět mě fakt moc nevzal - mám radši trochu víc "masa" :D - ale pak jsem se začetla a už jsem nemohla přestat! A to myslím doslova, kvůli Pasti jsem nešla vůbec spát. To se mi stalo naposledy při Kingově Temné věži! No opravdická bomba. Ne, upřímně musím říct, že Past je daleko víc, než jen skvěle propracovaný thriller. S Pastí se ocitnete v pasti raz dva. Ta kniha si vás omotá a vy nebudete vědět ani jak. Protože v pasti se může ocitnout kdokoliv...... celý text
Nano
2014,
Robin Cook
Opravdu povedený thriller. Vlastně bych ani tak dobrou knihu nečekala! Osobně mě totiž příběhy z lékařského, vědeckého, nebo podobného prostředí moc nebaví a nezajímají. Je to nejspíš tím, že jim často nerozumím. Bohudík existují výjimky a Nano je toho důkazem. Robin Cook dokáže psát i o těch nejsložitějších věcech tak, že je pochopí každý laik. Což je obrovský plus. Druhým velkým plusem je samotná hlavní protagonistka. Piu jsem si oblíbila hned po prvních stránkách. Je to skvělá žena - statečná, tvrdohlavá, odhodlaná. Není to žádná puťka ani pipka - to mi imponuje. No jak jsem ze začátku z takového dárku nebyla moc odvázaná, teď jsem ráda, že je Nano moje.... celý text
Seznam tajných přání
2013,
Lori Nelson Spielman
Zas tolik nadějí jsem téhle knize nedávala - což je obrovská škoda! Je to neskutečně propracovaný příběh a je smutné, že nese označení: román pro ženy. Hlavní hrdinkou je sice žena, ale to je asi tak všechno, co je na příběhu ryze ženské. Tuhle knihu si může v klidu přečíst každý chlap a nemusí si připadat blbě. Navíc u většiny ženský románů je problém s jistou plochostí a povrchností - to ale rozhodně neplatí pro Seznam tajných přání. Ne, tahle kniha je příběh o životě a o tom, jak ho žijeme nebo nežijeme. Dává nán naději, že nikdy není pozdě, že když se chce, jde všechno a hlavně, že náš život je jen náš a že ho můžeme a musíme řídit jen my sami. Nestačí být jen něčí tvárnou hmotou, jde o to skutečně být...... celý text
M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy
2013,
Richard Hooker
Bože, M*A*S*H mi přináší tolik nostalgických vzpomínek, že to moje hlava ani nepobírá! Už je to tak dávno, co jsem viděla ten seriál prvně... Byla jsem ještě docela malá a většina vtipů mi unikala - ale stejně mě ten seriál bavil a smála jsem se. A pak, s každým znovu shlédnutím, to bylo o lepší a lepší. Totéž platí knižní předloze. Říká se, že kniha je vždycky lepší než film. No, já to nikomu nebudu vyvracet, jen se sama zdržím jakéhokoliv srovnávání. M*A*S*H je prostě pojem a vždycky bude. Takže je mi jedno, jestli se koukám na skvělý seriál, nebo čtu výbornou knížku. Pro mě to bude vždycky hořkosladká srdcovka a moje dětství...... celý text
Poslední dopis od tvé lásky
2013,
Jojo Moyes
Nikdy mi knihy o lásce moc neříkaly. Přesto jsem se k Poslednímu dopisu od tvé lásky nechala zviklat. Nejen že mě přesvědčily všechny ty kladné ohlasy, ale samotnou mě zajímalo, čím si autorka vysloužila takovou popularitu! No, teď už to asi vím. A taky asi vím, proč mě neberou knihy o lásce. Většina těch knih je totiž jen snůška nesmyslů a nereálných tužeb starých panen. Každá ta kniha má blíž k pohádce, než k reálnému životu - to mě na těch knihách asi nejvíc štve. Jenže tady? Tady je to úplně jiné kafe. Příběh má hlavu, má patu a nejsou to jenom tajná přání nenaplněných srdcí, ale skutečný obraz lásky. Láska je tu v té nejprostší podobě. Taková, jaká narostla - bez příkras, bez mamutích gest. Poslední dopis od tvé lásky je přesně taková kniha o lásce, jakou jsem si vždycky přála číst. Upřímná, čistá, hluboká a trochu smutná. Krásný příběh, kdy se vám sevře srdce tak, jako byste to prožívali sami.... celý text
Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht
2007,
Zdeněk Troška
K téhle knize jsem přistupovala docela s rezervou. Ne že bych pana Trošku zcela zatracovala, musím se přiznat, že jeho trilogii Slunce, seno, atd., mám vskutku v oblibě, ale nebyla jsem si úplně jistá, co od něho jako kuchaře mohu čekat – já, vegetarián. Jenže mě čekalo velice milé překvapení. Jistě, pan Troška není žádný Pohlreich, ale ani Babica – naštěstí! Všechny jeho recepty, které tedy vlastně jeho nejsou, vypadají jako docela dobrá, netradiční a přesto obyčejná jídla. Navíc mě, zmiňovaného vegetariána, čekalo další překvapení v podobě mnoha bezmasých jídel. Troška u mě trošku zabodoval :) Navíc musím uznat, že takhle zábavně zpracovanou kuchařku jsem ještě nečetla - což je velké plus. Jo, já jsem z ní docela nadšená. Ovšem kdo je nejvíc nadšený, tak to je můj táta - rozený žravec.... celý text
Míša v síti
2013,
Veronika Matysová
Chtěla jsem pro svojí starší neteř, která shodou okolností miluje počítače a internet, nějakou knížku pod stromek. Jak už to ale tak u mě bývá, když mám doma nějakou knížku, prostě jí otevřu a začnu číst. Myslela jsem, že knihu jen ta zběžně prolétnu a nechám být. Jenže než jsem se rozkoukala, měla jsem ji už půlku za sebou. V tomhle případě mě totiž čekalo docela příjemné překvapení. I když je knížka spíš pro mladé slečny, mě docela bavila - jako dospěláka. Nejvíc mě asi zaujalo, že autorka svým příběhem mladé slečny varuje, ale přitom to nepůsobí nijak káravě ani výchovně. Má neteř bude určitě spokojená... A já doufám, že si vezme ponaučení...... celý text
Na ocet: Deník slečny Daniely
2013,
Jiří Růžička
Zas tak často takovýto žánr literatury nečtu, jenže když za mnou přiběhl kamarád s tím, že je to fakt pecka a ať si to přečtu, neodolala jsem. Je tedy pravda, že jsem si nejdřív myslela, že se asi zbláznil, když jsem se pak ale sama začetla, pochopila jsem. Takhle kniha je fakt zábavná! Když k ní přistupujete s úsměvem, otevře se vám v celé své kráse a vy se bavíte. Je to prostě nadsázka – ta kniha si dělá srandu sama ze sebe. Prostě nečekejte nic hlubokomyslného, vždyť je to stokrát omleté téma, čekejte zábavu – pak budete nadšení. I když to není nic originálního, cosi nového na tom je. Nebo lépe řečeno, když si uvědomíte, že to psal chlap, chápete pak, proč je třeba brát to všechno s rezervou. Tedy já to tak brala... a náramně jsem se bavila! Jak říkám, není to nijak převratné dílo - to by asi ani nikdo nečekal - ale svou hodnotu má. Na ocet je jeden z nejlepších ženských románků, jaký jsem četla - od chlapa!... celý text
Zavraždění JFK
2013,
Bill O'Reilly
Nejsem nijak velký milovník literatury faktu ani mě zas tak nezajímá, co se děje, nebo dělo v Americe. No, ale Kennedyho příběh je výjimka. Vždycky mě prostě zajímalo, jak to s ním bylo doopravdy. Každému totiž, kdo si umí dát dvě a dvě dohromady, dojde, že to nebylo samo sebou, a že v tom něco smrdí. A sakra že smrdí! Dokazují to i nové poznatky sepsané v Zavraždění JFK. V žádném případě nelituju času, který jsem s touhle knihou strávila. Nejen že jsem si osvěžila svoje vědomosti, taky jsem nahlédla pod pokličku oněch "konspiračních teorií". Což jeden plus a ten druhý je, že všechny ty informace jsou popsány pěkně v přítomném čase a jako příběh. Žádné zbytečně zavalení fakty. Takhle kdyby byly psané učebnice...... celý text
Útěk z tábora 14
2013,
Blaine Harden
Já jsem knihu četla a je mi z toho úzko. Ale tím nechci říct, že je to špatné. Naopak, je to neskutečné dílo. Strašné, ale neskutečné. Představa toho, že ještě někde na světě může existovat něco takového, je otřesná. Ale je to tak a my bychom před tím neměli zavírat oči. Nejde přece přehlíže, co se děje tisícům lidí. Ta kniha mi hrozně změnila pohled na svět, na obyčejné věci, na to, co mám ráda a nemám, na sebe samu. Kdyby to aspoň bylo smyšlené... jenže tohle je realita...... celý text
Krvavá mlha
2013,
Patricia Cornwell
Krvavá mlha je moje první setkání s Kay Scarpettovou i se samotnou Patricií Cornwellovou. Jsem asi docela dost literárně nevzdělaná, neboť o této světoznámé spisovatelce jsem doposud nevěděla - no jo, chybička se vloudila. Kamarád mi knížku půjčil se slovy, že budu nadšená. No, vlastně měl pravdu! Docela žasnu a to nejen nad neskutečně napínavým a strhujícím příběhem, ale taky nad tím, že příběhy o Kay Scarpettové mi celou dobu utíkaly! Teď už je jasné, co bude o Vánocích dělat. Číst, číst, číst - dohánět resty. Každopádně mohu říct, že mě knížka velice příjemně překvapila! Prostředí ženské věznice i samotné vražedkyně mě vždycky zajímaly! Žel bohu je jich v literatuře jak šafránu! Všude vraždí chlapi - a pak se můžeme bavit o nějaké emancipaci, že? Těším se, až se začtu do další autorčiny knihy.... celý text
Vlk samotář
2013,
Jodi Picoult
Absolutně jsem netušila, do čeho vlastně jdu! I když mě anotace nalákala, stejně jsem měla strach, že se budu nudit – z cizích autorů mám občas strach. Bože, jak jsem se zase jednou spletla! Vlk samotář je naprosto jedinečná, hlubokomyslná, emotivní a zároveň i rozporuplná kniha. Nejen že přináší úžasný příběh, kdy nevíte, na čí stranu se přiklonit, ale taky odkrývá mnoho otázek, na něž neexistují odpovědi. Anebo existují, ale my se jich bojíme. Autorka bravurně propojila životy lidí a vlků - metaforicky nás přirovnala k mystickým, nepochopeným tvorům divočiny. Dokázala, jak moc jsme si s vlky podobní. Některá rozhodnutí zkrátka nemají správnou možnost volby. Některá rozhodnutí budou vždycky špatná…... celý text
Mlsoun
2013,
Ian McEwan
Mé už několikáté setkání se s McEwanem. Od přečtení Betonové zahrady je McEwan mým oblíbencem a já při každé nové knize tajně doufám, že mi právě ona navodí podobné pocity úžasu a zhnusení – ty stejné, jako ona zmiňovaná zahrada. K mé smůle se ta zatím nestalo - ale neztrácím naději! I přes mé, možná až moc velké očekávání, na mě Mlsoun vskutku zapůsobil. Opět je příběh psaný oním brilantním jazyk, který je tak vlastní právě jen McEwanovi. Dobrá forma je ovšem jen jednou z mnoha složek úspěšné knihy. Já především hodnotím obsah a ten je nadmíru uspokojivý. Co říkám, je výtečný - nechybí mu nápaditost, zdravá čtivost, lehký závan sedmdesátých let a prostě to McEwanovoské fluidum, které dýchá z každého řádku! Sice si na druhou Betonovou zahradu bud muset ještě chvíli počkat, ale Mlsnou mi to čekání příjemně krátí.... celý text
Studio 6
2013,
Liza Marklund
Četla jsem Explozi a byla jsem z ní nadšená! Bylo tedy jasné, že na řadu musí přijít i Studio 6 (originální název je ovšem daleko výstižnější a taky lepší ;). Bylo zajímavé sledovat hlavní hrdinku, kdy je ještě mladá a ne tak zkušená jako její vyzrálejší já z předchozího příběhu – tu holku začínám mít ráda. Mnohým se nejspíš nemusí zamlouvat styl jakým je kniha psaná. No mně osobně je novinářský jazyk velice sympatický - je svižný, má spád, jde k věci, místo aby se zaobíral nepodstatnými maličkostmi, a přesto mu nechybí náboj a naléhavost samotného sdělení. Ovšem forma není vše, jde především o příběh! Jenže co si budeme povídat. Děj samotný je opět dobře propracovaný, napínavý a veskrze netradiční - je ale takřka brilantní. Říkám ale takřka, protože věřím, že mě Liza ještě překvapí a ještě víc přiková k židli. Zkrátka Studio 6 je super a já se těším na další Anničino vyšetřování...... celý text
Superpérák
2013,
Darek Šmíd
Když mi kamarád s přáním k narozením předal tuhle knížku, brala jsem to jako recesi. Zasmála jsem se a nijak jsem nepočítala, že to budu číst. Jenže mi to nedalo a já začala šmejdit. Vyhledala jsem si nějaké informace a hle. Ona to asi není taková kravina, jak se na první pohled zdá. Teď po přečtení mohu říct, že je to chujovina, ale skvělá chujovina! :D Já jsem se vážně bavila. A co víc, ono není jen ploché, vulgární, lacině zábavné - jako většina komerčního humoru. Je to spíš neotřele vtipné, místy sarkastické, často satiricky nastavené zrcadlo naší společnosti. Na hrubý pytel, hrubá záplata. Jedině takovouto ránou mezi oči, ty oči otevřeme a dojde nám, jak pustě žijeme…... celý text
Osvětimská knihovnice
2013,
Antonio G. Iturbe
Věděla jsem, že to nebude snadné. Věděla jsem, že budu řvát jak želva a věděla jsem, že mě to nenechá nepoznamenanou... Přesto mě to zasáhlo víc, než jsem mohla čekat. Židovská otázka mě vždycky zajímala a vždycky asi bude. Koncentráky samozřejmě nejsou výjimkou - snad proto, že mí prarodiče se jim jaksi zázrakem vyhnuli. Tenhle příběh mě ale zasáhl o něco víc, než většina ostatních. Nejen, že jsou to vzpomínky skutečného člověka, ale všechno je v knize tak věrohodně popsané, že máte pocit, že to sami prožíváte. Takových knih by mělo být víc, aby se na to nikdy nezapomnělo, aby někteří nemohli říct, že jsou to jen výmysly nějakých pomatenců! Snad někdy v budoucnu se to tak opravdu bude zdát, ale pro nás je to stále bolestně živá vzpomínka na to, co jsou někteří "lidé" schopní provádět... Dita má můj veškerý obdiv... Představte si to, je vám čtrnáct, jste v koncentráku a jediné co máte, je pár odrbaných knih... Skvělé dílo, přesto jsem si skoro jistá, že se k němu už nikdy nevrátím...... celý text
