Morisa
přečtené 432
Nahý oběd
2003,
William Seward Burroughs
Burroughs je vlastně Sex Pistols mezi spisovateli. Na jednu stranu obdivován a milován, na druhou nepochopen, nebo hůř, nenáviděn. Hlas, který se snaží po svém světu něco říct. Jenže svět ho odmítá, nevnímá - vidí v něm jenom lůzu, feťáka, punkáče. Nahý oběd není pro každého, respektive jeho veličenstvo William Seward Burroughs není pro každého. Proto pochopím, že některé omezené mozky moc neosloví - nemám jim to za zlé, jen je lituju, o co se ochuzují. Nahý oběd je tak nadčasové dílo, že jen málo jedinců dokáže tu nadčasovost vidět, dokáže vůbec něco z těch řádků pochopit - a přitom je to jasné jak den. Nahý oběd je obyčejná kritika společnosti a stavu v jakém se nachází, jen psaná trochu jiným jazykem. Ale právě ten jiný jazyk tomu dává tu naléhavost, tu závažnost... Ta kniha, stejně jako její autor, vstoupila do dějin právem... "Jestli Bůh stvořil něco lepšího, nechal si to pro sebe."... celý text
Andělé zoufalství
2005,
Jack Kerouac
Andělé pustiny (zoufalství) jsou Kerouacovou hodně opomíjenou knihou. Je to škoda, podle mě je ta kniha lepší, než Na cestě i Dharmoví tuláci dohromady. Je to úžasné, melancholické vyprávění o zoufalství - o pustinách, které se rozléhají v našich duších a srdcích. Kerouac měl zvláštní dar popsat všechno - cokoliv, i ty největší prasárny, s takovým lehce smutným tónem. Asi proto ho nejvíc miluju. Andělé pustiny jsou svým způsobem civilně poetické... i z toho nejobyčejnějšího sdělení člověk cítí pero básníka. "Plavu v řece utrpení, ale umím plavat."... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Zlo je v každém z nás! Pak jen záleží na situaci a charakteru, jak se s tím vypořádáme. Pan Golding dokázal úžasnou věc - napsal příběh, kde zlo vře v dětech! Kdyby na pustém ostrově ztroskotala banda dospělých chlapů, kteří by se pak rvali o moc, potravu - o holý život, nebylo by to nikdy tak působivé. Nebylo by to nikdy tak zřejmé, nikdy by to nemělo takový dopad. Podstatu věci pochopíme, až když je věc sama pojata z jiné perspektivy. Je to naprosto úžasné, dech beroucí dílo při kterém člověku tuhne krev žilách - kdy máte mrazení. "... možná, že to zvíře přece existuje... chtěl jsem říct, že... Snad jsme to jen my sami."... celý text
Jeden den Ivana Děnisoviče
2000,
Alexandr Isajevič Solženicyn
"Raduj se, že jsi ve vězení! Tady máš čas pomyslet na duši." - jeden z nejúžasnějších citátů, jaký jsem kdy četla. V těch málo slovech je ukryta pouhopouhá, čistá pravda. Ale ta čistá pravda je vlastně ukryta v každém slově knihy... a taky utrpení, bída, smutek... A přesto - přesto mi příběh vždycky připadal optimistický, nadějný. Asi taky proto, že sám hlavní hrdina bral všechno tak nějak - tak nějak, že to tak prostě je. Je to kruté a opravdové - ruské - a všichni můžeme být rádi, že to Solženicyn sepsal... Asi z toho budu mít napořád takový zvláštní pocit – směsici nostalgie, smutku, radosti a beznaděje...... celý text
