muf-rodrigo přečtené 65

Cesta k nesvobodě 2019, Timothy Snyder

Píše se rok 2022 a vize knihy se zhmotňují, Ukrajina bojuje za svobodu a jen (pozdní, ale aspoň nějaká) cílevědomá snaha Západu a nezdolnost obránců stojí v cestě jejímu porobení. Zásadní knížka pro ty, kteří potřebují pochopit historické pozadí událostí, které se dějí nyní. A ještě důležitější pro ty, kteří nám tu deklamují o míru, o svobodě a při tom mávají ruskými vlajkami a velebí Putina. Ale ti by to asi nepobrali. Kniha je velmi srozumitelná (naposlouchal jsem si ji v audioverzi), věcně shrnuje fakta, dává je do širších souvislostí, a člověk jen žasne, jaká stvůra to na východ od Ukrajiny vyrostla, co ji živí a koho hodlá pozřít. Je hrozivé, jak snadné je zmanipulovat masu, veřejné mínění, politiky. Některé pasáže jsem si pouštěl vícekrát. Povinná četba žáků středních škol, úžasný podklad k diskusi. A knihu chci v papíru, budu si tam hodně podtrhávat.... celý text

Pravěký svět Zdeňka Buriana: Od vzniku Země po zánik dinosaurů 2022, Ondřej Müller

Zatím jsem si knihu prohlédnul v knihkupectví. Je opravdu, ale opravdu objemná, nejen velikostí, ale informacemi. Ani zdaleka to není jen obrázková kniha, tahle to bere všechno od píky. Chronologicky (od vzniku Země) prezentuje autorovy kresby i malby s podrobnou genezí každé z nich, popisuje, co na nich je zobrazeno, jak vznikaly, k čemu sloužily, často jsou doplněny ukázkami různých verzí, když se z nějakých důvodů přepracovávaly, upozorňuje i na chyby v nich. A nejen to, podrobně seznamuje čtenáře s dobou, kterou mají znázorňovat. Kniha je doslova nabušená informacemi a ilustracemi, a to je jen první díl (o pravěku)! Samozřejmě Zdeněk Burian, to je moje mládí, doba, kdy nebyl internet, bombastické bijáky a triky, vyrůstal jsem na Cestě do pravěku a Knize o pravěku. Nepochybuji ani vteřinu, že si knížku budu přát na vánoce, a když se nenaježí, naježím si ji sám. Je to kniha, která v knihovně má místo.... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Vše už tu bylo mnohokrát napsáno, nebudu se opakovat. Tohle mnohovrstevnaté dílo s mnoha skrytými významy, paralelami, psané zajímavě různorodým, ale velmi střídmým, cílevědomým, epickým jazykem, pro mne v tištěné verzi bylo trochu neuchopitelné. Zakoupil jsem si tedy na Audiotéce audioverzi z roku 2021 založenou na překladu Aleny Morávkové, a to byla vážně pecka. Špičkové herecké, pardon, hlasové, obsazení, výprava, ruchy, prostě divadelní představení bez divadla. Nejlepší audiokniha, co jsem dosud vyslechl. Díky tomuto zpracování jsem knihu vyslechl jedním dechem a jsem si jistý, že si to minimálně ještě jednou zopakuji, neboť těch myšlenek a náznaků tam bylo na jeden poslech přespříliš. Fantasticky nicméně vypadá i nové vydání od Rybka Publishers, to je taky špička, možná nevydržím a půjdu i do toho, už jen to mít v knihovně.... celý text

Drak spí 2020, Michaela Klevisová

Detektivky moc nečtu, ale potřeboval jsem něco nenáročného do ucha při práci, tak jsem si sehnal tuhle knížku v audioverzi, načtenou Kristýnou Kociánovou. K audioknize: K. Kociánová má velmi příjemný hlas, dokáže velmi kvalitně měnit intonaci a barvu hlasu u přímé řeči, celkově je kniha výborně namluvená, jen mi vadily dvě věci – u vyprávěných částí na konci téměř každé věty jakoby vzdychla, ženským to asi připadne jako víc procítěné, ale u tohoto provzdychávání knihou jsem fakt trpěl. A pak v některých pasážích u přímé řeči bych asi zvolil vzhledem k situaci jiný tón, ale to se mi to kecá, když jsem žádnou knihu nenamluvil, že jo. Samotná detektivka je příjemné čtení, začátek s lehkým rozjezdem, seznamování se s obyvateli obce (je třeba si trochu pamatovat postavy, kterých není úplně málo a zpočátku není úplně zřejmý jejich vzájemný vztah), až jsem se lekl, že to bude nějaká červená knihovna (asi kvůli těm podrobným popisům okolí a "přivzdychávání"), ale pak se děj rozvinul, začal se komplikovat, rozběhly se vedlejší příběhové linie, a zhruba v polovině, když začalo vyšetřování, jsem měl hlavu plnou indicií a dumal, kdo a proč ... měl jsem jednu takovou hezkou myšlenku, která by byla peckovní, styl vyprávění ji ze začátku nezavrhoval, ale později mi bylo jasné, že jsem vedle. No a nakonec už měl děj opravdu spád a rozuzlení a pachatele/lku jsem fakt neodhadl, možná i proto, že řada zásadních informací přišla až v závěru. Knížka se mi líbila, trochu mi připadlo, že je spíš pro ženské, ale oceňuji autentičnost a realističnost, lidé v Hůrce se chovali opravdu jako lidé v jakési malé zapomenuté osadě kdesi na hranicích, detektivové byli normální lidé, žádní nezničitelní nechybující nadsamci jako třeba v detektivkách Tima Weavera.... celý text

Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva 2014, Yuval Noah Harari

Ačkoli mi kniha leží v knihovně, vyslechl jsem ji nakonec v audioverzi v podání Luboše Ondráčka (a musím tuto verzi doporučit, je skutečně výborně načtená). Kniha je dobře strukturovaná, vypráví plynule příběh člověka, zastavuje se u zásadních mezníků společnosti. Ne, že by mi přinesla nějaké velký objem nových vědomostí, člověk s gymplem, co sleduje dění a čte, by měl mít dostatečné znalosti odpovídající obsahu knihy. Ale kniha nabízí myšlenky a souvislost, nad kterými se stojí za to zamyslet, rozkračuje se na pomezí psychologie, sociologie, historie a dalších spřízněných oborů, s jejichž pomocí se snaží objasnit vývoj společnosti a jho základní milníky. Ale abych zase moc nechválil, vadila mi míra zjednodušení a také fakt, že až na jednu, dvě výjimky všechny informace podával autor jako jasná fakta, i když, jak se domnívám, značná část z nich byla spíš pouhou hypotézou. Dokážu si představit, že to bylo z důvodu přehlednosti a plynulosti a nejspíš i snadnějšího stavění myšlenkových konstrukcí, zabředávání do odborných polemik by příběh rozbilo, ale v mých očích to zařadilo knihu vyloženě do populární četby. Pasáže, kde se autor pouští na tenký led a někdy opravdu hodně fantazíruje, jsou více či méně zřetelné. Proto jsem byl na rozpacích z hodnocení - jako beletrie je to za 5*, jako odborná literatura ignorující základní vědecká pravidla za 2*, tudíž zvolil jsem kompromis. Jak jsem zaznamenal v éteru po vydání knihy, přílišné zjednodušování, zkratkovitost a neověřené domněnky vydávané za fakta vyústily v řadu odborných polemik, které se chystám pročíst. Některé kritiky jsou dosti rozsáhlé a argumentují výzkumy, které jsou v kontrastu s uváděným nebo neodpovídají některým závěrům, případně pohled na věc nestavějí tak jednoznačně. Není divu - Harari má řadu tvrzení za základní premisy, na nich vystavěl logické kontrukce ... které by se mu ale sesypaly jako domek z karet, kdyby některá z cihliček do stavby neseděla, a proto mi připadlo, že si je občas tak trochu upravuje či domýšlí. Tak či onak, není divu, že kniha je tak populární, snaží se věci líčit srozumitelně, v logickém sledu, podává čtivou formou základní přehled o vývoji lidstva a hlavních momentech, který ten vývoj ovlivnily. Aniž by nabízela nějaké názorové alternativy, staví logické konstrukce, dává věci do souvislostí, zároveň uvádí řadu jednoduchých příkladů, nezřídka vtipných. Tato kniha by měla být základní povinnou četbou studentů základních a středních škol, ale především jako základ k debatě a polemice, nikoli jako faktografie. Určitě si ji nechám v knihovně.... celý text

Marťanská kronika 1959, Ray Bradbury (p)

Břemeno minulosti 2021, Dominik Dán

Možná je to tím, že už mám od Dominika Dána něco načteno, trochu jsem se nudil. Jako by se autor nemohl vymanit ze schématu - dva paralelní případy, už docela otravné pošťuchování mezi kriminalisty, kriminalisty a doktorem, a skladba děje umožnila odhalit vraha poměrně snadno. Do první půlky zívačka, skoro jsem si říkal, jestli dočtu (doposlouchám), pak se to trochu zlepšilo. Je to taková průměrná Dánovka, ničím moc nepřekvapí, chronologicky (aktuálně) osmá, ale v pořadí třicátá druhá, a je to znát.... celý text

Krev není voda 2016, Dominik Dán

Po delší době jsem si pustil chronologicky další případy v audioverzi. Vyšetřování běží svižně a je zajímavě spletité, jen jsem se trochu nemohl zbavit dojmu, že tam je až příliš mnoho náhod. Nicméně je logické, že když se vyprávění soustředí na pouhé dvě dějové linie z mnoha paralelně probíhajících, může jejich souběh vyznít nerealisticky.... celý text

V tieni 2020, Dominik Dán

Poslechnuto v audioverzi v podání Martina Mňahončáka. Vyvážený, pěkně odsýpající, promyšlený příběh s několika liniemi a překvapivým (nejen) koncem, který jsem ale tušil už chvíli dřív. Tak do půlky knihy jsem si myslel, že zase čtu Beštiu. Sám nevím, jestli je lepší přečíst nejdřív Bestii nebo ne, tenhle příběh je časově do Bestie vetknutý. Audioverze je výborná, Marián Geišberg byl fantastický, ale Martin Mňahončák je taky výborný. P. S. Fakt byl Váňa takový budižkničemu?... celý text

Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety 2019, Džuniči Saga

Vyvedená knížka s kvalitním zpracováním (křídový papír, obálka, ilustrace). Příběhy lidí počátku minulého století v Japonsku. Sice mi připadlo, že se občas příběhy podobají, ale hned se objevil nějaký jiný zajímavý. V každém případě bylo vidět, jak zoufale chudí lidé na vesnici bývali, to si ani nedokážeme představit, a u nás to asi nebylo až tak jiné. Žijeme v nechutném blahobytu a dekadenci, čekám, kdy udeří nějaká katastrofa, co nás probere. Knížka je zajímavá, krásná, ale tak na jedno přečtení, asi si ji v knihovně nenechám a až si ji žena přečte, pošlu ji dále.... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

Brakové literatuře jsem se vždy vyhýbal, ale poslední dobou je to samý Kotleta sem, Kotleta tam, tak jsem si pořídil audioverzi tohoto díla a jal se poslouchat. Hodně rychle jsem pochopil, o co půjde, lehký tón se podobal Harrymu Harrisonovi, mačistickými a drsnými hláškami se to hemžilo stejně často jako akcí, sexem, zbraněma a sprosťárnama, a celé to bylo prošpikované mystikou, démony a magií. Jenže Harrisona jsem četl v pubertě, od té doby jsem nějakých třicet let a životních zkušeností starší. První příběhy mi přišly propracovanější, ty ke konci trochu uspěchané. Jak ale hodnotit? Co si budeme říkat, je to hrozný brak, vlastně takový knižní odpad bez špetky přidané hodnoty nebo nějakého vyššího cíle, nicméně v rámci žánru a vzhledem k tomu, že jsem nic podobného ještě nečet, a taky těm nápadům a zpracování musím aspoň tři hvězdy dát, i když jsem si zcela jistý, že od Kotlety už nic dalšího číst nebudu.... celý text

Morelův vynález 1988, Adolfo Bioy Casares

Z mého pohledu zajímavé čtení, čtenář vpadne doprostřed děje, ve kterém se nedá příliš vyznat a ve kterém se střídají retrospektivní zážitky s těmi současnými, a ne všechno dává úplně smysl. A vlastně ani není zřejmé, co se stalo a co je nějaká halucinace. Doslova každá věta je nabitá informacemi, takže je potřeba být ve střehu. Postupně se odhaluje tajemství místa a toho, co se tam děje. Co mne trochu zklamalo, byla doslovnost závěru, je velká škoda, že autor neponechal dveře jen pootevřené a čtenáři tak nedal prostor k dalšímu přemítání, aby si mohl celý děj znovu projít, zda mu jeho závěry dávají smysl. Ten pocit zklamání ke konci mi trochu připomněl film Vesnice od Shyamalana, při jehož sledování jsem si na chvíli odskočil a zameškal tak jednu krátkou scénu, která však byla tak explicitní, že vlastně vyzradila celé tajemství. Já ji ale neviděl a celý film tak nabyl úplně jinou dimenzi, a podle mne by bez té scény byl o 100 % lepší. Někdy míň je víc. Laplatskou literaturu jsem doteď neznal, tenhle styl psaní mi velmi vyhovuje.... celý text

Na východ od hor 2000, David Guterson

Knížku jsem začal číst, protože mi strašila v knihovně hodně dlouho a uvažoval jsem, zda si ji nechat nebo ji pustit dál. Je pravda, že prvních cca 30 stran jsem četl těžce, skoro jsem to vzdal. Možná to bylo trochu i překladem, ale spíš mi vadilo, že autor tu a tam zabrousí do vcelku samoúčelných podrobných popisů tu zbraně, tu krajiny, tu odrůd jablek nebo jejich pěstování ... já chápu, že možná chtěl přiblížit prostředí, navodit atmosféru, ale spíš mi to připadalo, že se prostě rozjel u věcí, které důvěrně znal, nebo si o nich hodně zjistil, a ty ostatní prostě jen tak přeběhl, včetně niterných pocitů a motivací, takže vyprávění bylo celé takové nějaké nekonzistentní. Děj se naštěstí trochu rozběhl, takže jsem četl dál, a jako road book to ušlo, jen příběh místy trpěl jakousi nedotažeností, několika nesmysly (například proč pít z nějakého napajedla a sypat si tam jód, když celou noc lilo jak z konve?), no a ten konec mi připadl až příliš neuvěřitelný a zkratkovitý s ohledem na předchozí děj. Naopak se mi líbil kontrast člověka žoviálního navenek a člověka chátrajícího uvnitř a v soukromí, nevadily vzpomínkové pasáže (válečné ženám spíš budou proti srsti, chlapům vadit nebudou). Jako celek je ale knížka taková jednohubka bez velkých myšlenek, neponouká k delšímu zamyšlení.... celý text

Jak drahé je zdarma? 2009, Dan Ariely

Srozumitelně napsaná kniha, čte se svižně, řada zajímavých psychologických fíglů podložených pokusy. Třeba když jsem četl o cenové kotvě, úplně jsem si uvědomil, že přesně tak se chovám. Jinak je ale dost nesourodá, hup sem, hup tam, jak se hodí.... celý text

Jak drahá je intuice? 2011, Dan Ariely

Knížka mi přišla trochu zajímavější než Zdarma (první díl), řada věcí, co tak nějak člověk tuší, ale tady jsou podloženy pokusy. Zbytečného balastu příliš není, dobré je shrnutí na konci každé kapitoly.... celý text

Neználek na Měsíci 1986, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Hodnotím průměrem z rozpačitosti. Když jsem kdysi dávno knížku četl, ještě jako dítě, byl to pro mne prostě jen napínavý příběh spousty človíčků se zábavnými jmény, pěkně sepsaný a ilustrovaný, dobrodružný a čtivý. Dalo by se říct za pět hvězd. Dítě není do určitého věku přemýšlet v odstínech šedi a bipolární vidění je mu vlastní. Brutální politický podtext, doslova agitku, jsem pochopil až později, a kdybych to měl hodnotit z tohoto pohledu, musel bych snad dát odpad. Tak co poradíte, fakt nevím.... celý text

Výpravy za dobrodružstvím 1986, Miloš Zapletal

Kniha mého mládí, z dob, kdy ještě nebyl internet, byla fantastická a stále je. Kniha, kterou jsem četl s napětím, plná příběhů, nápadů a popisů přírody. Inspirace k pobytu v přírodě, když jsme bývali na chatě nebo jsem vyběhl za město. Můžu jen doufat, že zaujme moji druhou dceru, tu první zajímá bohužel jenom mobil a hovadiny. Ale třeba i ona jednou trochu dospěje a nabere rozum, pochopí, co smysl má, a co ne, a tuhle knihu prolistuje.... celý text

Tygři z Kumáonu 1968, Jim Corbett

Tuhle nestárnoucí útlou knihu se zajímvou obálkou jsem poprvé četl někdy ve čtvrté třídě, tedy před 35 lety, když jsem ji sebral otci z knihovničky. A taky jsem ji tam někde ztratil. Naštěstí jsem ji zase sehnal nedávno, doplnil otcovu i svoji knihovnu a oprášil si staré vzpomínky. Kniha je psaná neuvěřitelně napínavě, zvláště když si člověk uvědomí, že jsou to autentické vzpomínky lovce, a jakkoli nemám zbytečné zabíjení zvířat rád, je třeba na příběh pohlédnout prizmatem doby, kdy v Indii žilo asi 50 tisíc tygrů, a někteří z nich doslova po desítkách masakrovali vesničany. Nikdo asi netušil, že o století později s rozvojem techniky a zbraní už budou na pokraji vyhubení, moc se to tehdy neřešilo. Člověk je roztahovačný přemnožený druh, ale z vyprávění je cítit, že lov tygrů byl velmi vyrovnaný boj a nejednou při něm šlo o život - na jedné straně muž s puškou a proti němu šelma, která z člověka neměla strach. A Corbett nebyl lovec trofejí, nechlubil se počtem zastřelených zvířat, obvykle nevyhledával příležitosti k lovu, převážně jen řešil problém šelem napadajícíh lidi, pokud byl osloven, lovil sám, pěšky. Věděl, že k lidožravosti byli tygři obykle donuceni, většinou přetrvávajícím zraněním, často od člověka. Byl to velký lovec, ale i milovník přírody, ke stáru začal bít na poplach a zasloužil se o vyhlášení několika národních parků.... celý text

Dobrodružství na dně moří 1985, Svjatoslav Sacharnov

Kdo nevzpomíná na tuhle knížku, kterou četl jako kluk? Příběhy spisovatele z mořských plaveb vyprávěné lehkým a humorným stylem, doprovázené stejně zábavnými ilustracemi Luboše Grunta. Asi bych měl hvězdičku ubrat ale ze sentimentu prostě nemůžu.... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Měl jsem (bohužel) možnost přečíst si část tohoto díla. Kniha samotná vypadá skvěle, má velmi nadstandardně kvalitní a atraktivní zpracování, vazba, přebal, papír, ilustrace, a to je strašně velká škoda, protože takovou krásu by si zasloužila i v textech. Nevím, pro koho byla určena, ale asi jenom pro ty, co rádi čtou slova. Slova, to je totiž všechno, co uvnitř je. Měl jsem strašný problém přečíst víc než 5 stránek - ty rádoby myšlenky, volně poházené bez dějové linky, odpovídaly myšlení puberťačky (a to můžu s čistým svědomím říct, protože jednu pubertální kozu mám doma), ač bylo vidět, že autorka se v některých částech lopotně dřela, výsledek byl stále stejný - těžkopádná četba bez spádu, s prvoplánovitými obraty, primitivními, ale strašně hlubokomyslně podanými myšlenkami splácanými bez ladu a skladu, jak se autorce sypaly z hlavy. Tahle knížka člověku, hledajícímu něco víc než prázdné tlachání, nic nedá. Četl jsem už spoustu knih různých žánrů, a troufnu si říct, že poznám, kdy spisovatel má na psaní talent. Taky poznám, když ho někdo nemá, jako třeba já. Pak to psaní vypadá jako tahle kniha. Autorka by se měla věnovat herectví, to jí jakž takž ještě jde (poslední dobou překvapivě víc a víc), ale, prosím, hlavně ať už nic nepíše. Mimochodem - než budu nařčen z nějakého šovinismu - stejný problém se čtením měla i přítelkyně, která stráví jak odbornou, tak i lehčí literaturu, po dvaceti stránkách řekla, že se to nedá číst, jaká je to blbost o ničem, a knížku odložila. Ale možná jsme jenom naivně čekali něco, co nás obohatí nějakou nevšední myšlenkou ... tento typ literatury nás prostě minul.... celý text