neheria
přečtené 143
Zámek v oblacích
2018,
Kerstin Gier
Kirsten mám obecně vzato moc ráda, ale to, co provedla téhle knize, je k pláči. Rychlé rozjezdy jí většinou problém nedělají, prostě vás hodí do už rozjetého děje a ideálně nechá i chvilku tonout, než se zorientujete. Tady ale trvá 130 stran, než se přeneseme přes neuvěřitelně nudný popis hotelu a názorné ukázky extrémní nudnosti naší hlavní hrdinky. Kniha trpí nedostatkem prostoru věnovanému postavám, jeden jediný charakter není nějak výrazněji vykreslen, všichni působí děsně blemcle a když na to přijde buďto prvoplánově, nebo nevyužitě. Zápletka je v případě tohohle kousku sprosté slovo, vysmívá se do přebalu každé knize, jejíž autor si kdy dal tu práci, a věděl, o čem se chystá psát už tak nějak kolem první kapitoly. Tady si paní Gier očividně vzpomněla až na posledních 50 stránkách. Jedná se o nemastnou a neslanou splácaninu příliš mnoha žánrů a stylů, autorka se nejspíše snažila využít všeho, aby v knize bylo alespoň něco, nakonec z toho ale není vůbec nic. A co víc, ona si je dle všeho plně vědoma, jakou hovadinu to napsala a místo toho, aby ji prostě... no, nevydala, tak to v textu ještě ostentativně zdůrazňuje a přiznává. Super, teď už se tomu jen společně zasmějem, chytnem se za ruce a vyskočíme z okna. :)... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Série zaklínačských povídek, později románů, je skvostem fantasy žánru. Doporučuji každému, i těm, kteří do fantasy neradi zabrušují.
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Věřím, že pro spoustu lidí je Tulák po hvězdách jen jednou z těch knih, které lidi čtou a dobře hodnotí jen proto, že je před nimi četli a dobře hodnotili jiní lidé. Můj případ to ale není. Kniha mě sežvejkala a po dočtení prostě vyplivla, celou pochroumanou a narušenou děsně dlubokejma úvahama. Nevím, jestli bych knihu četla znova, vzpomíná se na ni ale dobře.... celý text