NGC6715 přečtené 223

Lidé jsou podceňováni 2016, Geoff Colvin

Kniha obsahuje celkem ucházející popis toho, jak stroje přebírají práci lidem. Různé příběhy jsou zajímavé, ale čeho je moc, toho je příliš – po nějaké době mě to začalo nudit. Když ale autor přejde k řešení problému, je najednou naprosto mimo. „Belinda Parmarová, britská technologická komentátorka, která říká, že chce „změnit korporátní svět, aby se středem veškerého podnikání stala empatie,” cituje zjištění průzkumu, že „číšníci, kteří dokážou lépe projevovat empatii, si vydělávají na spropitném asi o 20 procent víc” a „vymahači dluhů s empatickými dovednostmi dostali zpět dvakrát tolik dluhů” 1) i stroj může vyvolávat emoce a působit empaticky 2) pokud lidé nebudou pracovat ve výrobě, ale jen empaticky, budou skutečně vlastníci kapitálu chtít koupit tolik empatie, aby to uživilo miliardy dalších lidí? 2) Pokud lidé nevydělají peníze, jakákoliv empatie je z nich nedostane, ani za zboží, ani jako splátku dluhu Kromě toho autor ukazuje, jak bude užitečná komunikace. Jak? Ta komunikace i ta empatie je užitečná na oblbnutí lidí, kteří mají peníze nebo na podporu ostatní činnost, například výroby – samostatně se jimi živit nejde. Jeho názory jsou hezké, ale pokud lidé nebudou tvořit konkrétní produkty, tak to prostě fungovat nebude. Dále autor mluví o tom, že musí přežít nejzdatnější. Pokud technici a vědci budou nahrazeni empatickými užvaňenci, nějak v tom na rozdíl od autora nedokážu vidět to, že přežili ti nejlepší. Daná tvrzení se autor ještě pokouší zachránit tím, že někteří lidé vyhodnocující některé věci mohou počítače překonat – což ale na jiném místě popírá tím, že podle něj nelze říct, že počítače něco nedokáží, protože když se něco takového řeklo, počítače to obvykle během několika let dokázali (což opět barvitě ukazuje na mnoha příkladech). Navíc ne každý může patřit k těm, kteří tyto výjimečné služby mohou poskytovat. Kolik lidí je potřeba například na vyhodnocování chování lidí v bitvách? A opravdu ani to nezvládnou počítače za nějakou dobu lépe než lidé? Autor potřebu empatii a komunikaci ukazuje také například na práci týmů. Pokud však počítač nahradí jednotlivce, proč by časem nemohli nahradit i týmy?... celý text

Stěhování národů s.r.o. 2015, Václav Klaus

Názory Václava Klause na ekonomiku či korupci jsem vždy považoval a považuji zcela za zcestné. Je pro mě tedy naprosto neočekávané, že s jeho hodnocením současné migrační krize musím v mnoha ohledech souhlasit. Zároveň mě těší, že Václav Klaus touto knihou v podstatě uznává, že na některé věci (migrační krize) je prosazování neviditelné ruky trhu spíše kontraproduktivní a že je vyžadován politický zásah, nikoliv nechat lidi (migranty) aby prosazovali jen svoje osobní zájmy a elity, aby si volně prosazovali, co chtějí. U masové migrace je zde například použit princip psychologie masy. Bohužel, k tomu, aby podobné moderní principy dokázal aplikovat i v ekonomii V. K. ještě nedospěl. Kniha neobsahuje nic objevného, ale shrnuje základní problémy. Základní poznatky z knihy: Současná migrace nejde srovnávat s minulými migracemi, protože v minulosti se všechny režimy a státy masové migraci bránili. Dnes je to poprvé, kdy se nebráníme a kdy ani obecně neuznáváme, že jde o problém. Evropa má v průměru relativně velkou nezaměstnanost, a proto vnější migranty nepotřebuje. Nic nediktuje, kolik lidí vlastně potřebujeme. Navíc trend klesající porodnosti se může v budoucnu změnit. „Migrovat na delší vzdálenost v minulosti nebývalo snadné. V současnosti, při existenci moderní dopravní a komunikační techniky a při vyšším všeobecném bohatství i v relativně chudých zemích, je to daleko snazší a levnější než ve staletích minulých“ „Všimněme si toho, že se od první chvíle o subjektech současné migrační vlny hovoří jako o přistěhovalcích - tj. explicitně či implicitně se předpokládá, že ti lidé v Evropě dlouhodobě zůstanou. Přesto je politiky a úřady celý současný migrační problém interpretován a právně posuzován jako problém azylový. To nedává smysl.“ „Celá EU byla až dosud budována jako elitní klub s nesmírně restriktivním právem vstupu a samotný schengenský systém byl na konceptu nepropustnosti vnějších hranic výslovně založen.“ „Není možné nepoznamenat, že se tak děje nikoli změnou imigrační legislativy, ale tolerancí porušování této legislativy.“ „K autentické asimilaci migrantů v posledním půlstoletí téměř nedocházelo. Může někdo dnešní zkušenosti popírat a zatvrzele „snít“ o tom, že to v budoucnu – s migranty ze Sýrie, Afghánistánu, Somálska či dalších zemí – bude nějak zázračně jiné než dosud?“ Ale nějaké to rýpnutí si přece jen neodpustím: „Lidé i v těžkých a dramatických situacích většinou zůstávají „doma", snaží se přežít a považují za svou úlohu tragickou domácí situaci změnit. Oba autoři tohoto textu se k tomuto postoji přihlašují. Proto jsme také nikdy nikam neemigrovali.“ – Myslím, že například Václav Klaus se měl za obou režimů dobře a skutečně těžkou situaci nezažil, i když si to o sobě asi myslí. Pokud jde o situace dramatické, zažil maximálně možnosti, jak si dramaticky nahrabat na úkor ostatních a jak prosazovat dramatické ekonomické nesmysly (viz totálně zpackaná privatizace). Klaus je jedním z těch, kteří tím že zůstali, tragickou domácí situaci způsobili, a to i přes to, že u migrace má pravdu. Za sebe bych k migraci dodal toto: Nikdy nepomůžeme migrací všem lidem ze zaostalých zemí, protože se množí rychleji, než je můžeme přijímat. Pokud nás migrace zničí, nebudeme už moci pomoct nikomu, ani u nich doma. Nikdo nepomohl nám, když jsme byli zaostalí jako oni. Museli jsme se z toho dostat nejen bez migrace, ale i bez jakékoliv jiné pomoci. Pomoc musí být vázána na omezení porodnosti a snahu zaostalých států a jejich občanů se aktivně zapojit u nic doma, kde jedině má probíhat. Jinak to fungovat nebude.... celý text

Miliarda nejchudších: Proč se některým zemím nedaří a co s tím? 2009, Paul Collier

Někdy zajímavé, jindy spíše vtipné. Četlo se to docela dobře. „Idealistický povstalecký vůdce bude mít potíže s roztříděním těchto lidí. Může se pokusit odmítnout ty, kteří nepřijdou se správnými slogany, ale brzy se je stejně naučí všichni papouškovat. Postupně se proto složení rebelské skupiny změní, a místo idealistů bude plná oportunistů a sadistů.“ – tak tento problém platí nejen pro zaostalé země, ale v podstatě pro všechny. „těžařské společnosti v zoufalství platí vyděračům“ – vážně jsou těžařské společnosti, vydělávající miliardy dolarů zoufalé? Spíše mi přijde, že se tyto státy staly místem, kde spolu bojují dvě skupiny, kterým jde jen o prachy – jedna skupina je má, druhá ne, a tak je jasné, kdo má větší právo být zoufalý – co se ale etického chování týká, nemají si tyto skupiny vůbec co vyčítat. Ti, kdo se do tohoto boje připletou navíc, jsou samozřejmě chudáci. „Přebytečné prostředky z vývozu nerostných surovin ve skutečnosti růst výrazně snižují. Rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy, včetně běžných marží nazývají ekonomové ekonomickou rentou, a zdá se, že renta je zničující. Po určitém čase mohou země s velkými ložisky přírodních zdrojů skončit chudší, než byly na začátku, a náklady jejich ekonomického propadu budou větší než jednorázové zvýšení příjmů z rent.“ – Copak, on ten „pravý kapitalismus“ nefunguje? To je překvápko, co? A opět to platí nejen zde, ale i pro vyspělé země, ty ovšem „pravý kapitalismus“ redukují, a tak jsou škody které napáchá o něco menší, i když vy výslechu z toho vzejde systém, který vypadá jako nějaká podivná slátanina. Bohužel, v zaostalých zemích s vysokou mírou korupce je omezování kapitalismu větší problém. „politikové uplácejí voliče finančními prostředky“ – Ano, vláda, která dělá něco pro lidi, je uplácí. Takovou vládu svrhli v Libyi, výsledek byl zvětšení přistěhovalecké krize pro Evropu a pokles životní úrovně v Libyi. Někdy samozřejmě vláda rozdává moc a špatným lidem, ale rozhodně to neplatí vždy. „Proč je Uganda chudá a Švýcarsko bohaté? Částečně se za tím skrývá fakt, že přístup Švýcarska k moři závisí na německé a italské infrastruktuře, kdežto Uganda se při svém přístupu k moři spoléhá na infrastrukturu keňskou.„ - Ano, je to podstatné, ale pro srovnání bych spíše použil státy, které mají srovnatelnou úroveň obyvatelstva. Takhle to zní opravdu trochu směšně.... celý text

Přehled teorií osobnosti 2011, Victor J. Drapela

Technika a civilisace 1947, Lewis Mumford

Jde o kombinaci dějin ekonomiky a techniky. Kniha je psána velmi jednoduše – na mě až příliš. Bohužel nejde moc do hloubky problémů.

Šok z budoucnosti 1992, Alvin Toffler

Svět se zrychluje. Lidé musí reagovat stále rychleji, nestačí si tvořit vztahy, věci mají čím dál kratší životnost (v knize je mimo jiné poněkud absurdní příklad s papírovým oblečením). Všude se vyžaduje rychlost a přizpůsobyvost. Mnoho lidí se této rychlosti nestíhá přizpůsobit i ve vyspělých státech. Přestože se tento svět šíří, mnoho lidí v zaostalých zemích žije stále v pomalosti času, který je pro nás minulostí. Kniha je psána velmi čtivě a uvádí velké množství příkladů, což je však bohužel trochu pokaženo tím, že po nějaké době se dost věcí víceméně opakuje. Několik argumentů je už trochu na hraně a spíše, než aby hlavní myšlenku podporovali, nutí o ní pochybovat, většina jich však stojí za zvážení. Návrhy na řešení nejsou moc dobře propracované a věnuje se jim až závěr knihy. Místo návrhů na zmírnění dopadu rychlého světa pro lidi autor navrhuje záměrnou regulaci šíření technologií (tuto ideu autor rozvádí včetně zavedení politické instituce pro rozhodování o tom, které technologie aplikovat, přičemž se distancuje od socialistického plánování a svůj systém prezentuje jako lepší). Dalším návrhem je ulehčení lidem od některých snadno automatizovatelných činností – tento návrh se od doby, kdy kniha vyšla v některých věcech realizoval, jinde se ukázal být problém automatizace větší, než se zdál na počátku. Autor dále prosazuje podporu děl, které budou prezentovat různé utopie a antiutopie, aby se šířilo povědomí o potenciálních možnostech změny systému, a to jak ve formě filozofických pojednání, tak i ve formě románů a filmů, filozofie a románové pojetí by na sebe mělo plynule navazovat. Autor navrhuje sestavení týmů lidí, kteří by na podobných věcech pracovali. Dnes se lidé k podobným prezentacím staví zpravidla příliš odmítavě. Celkově hodnotím knihu tak na 70%, takže jsem jí v hodnocení trochu přidal.... celý text

Motivace chování 2015, Milan Nakonečný

Algoritmy pro život 2017, Brian Christian

Ty algoritmy, které se týkají bezprostředně našeho života, mě příliš nepřesvědčili. Autor například tvrdí, že pokud jsme zatím vystřídali jen málo partnerů, máme několik prvních opustit, bez ohledu na to, zda jsme zamilovaní nebo jak dobří tito partneři pro nás byli. Jen proto, abychom měli podle čeho srovnávat ty další. Možná by to byla pravda, kdyby veškeré informace o vztazích pocházeli jen z naších předchozích vztahů. Ale můžeme pozorovat i jiné vztahy a srovnávat i lidi, se kterými nemáme vztah. Kdybych někoho měl, neopustil bych ho jen proto, že podle této knihy a jejích statistik bych ho opustit měl. Pokud jde například o vyhodnocení toho, za jakou cenu prodat dům, autor nejprve chce stanovit rozmezí, v jakém se cena má pohybovat (jak to máme stanovit už neuvádí) a dále vyžaduje znalosti statistik, které většinou nemáme - podobné rady jsou téměř nepoužitelné, i když jde opět o zajímavou matematickou hříčkou. Hodně statistik se však soukromého života téměř netýká. Nejzajímavější a nejpoužitelnější jsou ty části, které lze aplikovat na ekonomiku. Kniha na základě Nashovy rovnováhy ukazuje, že neplatí, že pokud všichni jednají ve svůj prospěch, je to ideální řešení ve prospěch všech. Dále vysvětluje chování davu při vzniku bublin, kdy se ostatní rozhodují na základě rozhodnutí ostatních.... celý text

Intuice ve vědě a filozofii 1993, Jiřina Stachová

Kniha je od více autorů a je psána částečně česky a částečně slovensky. Na jednu stranu zajímavé a podrobně zpracované. Líbilo se mi, že se kniha někdy odvolává i na starověké a středověké filozofy, což u tohoto tématu není zas až tak běžné. Na druhé straně styl knihy je poněkud únavný… Dnes už se prostě píšou knihy daleko čtivěji. Vzhledem k době vydání knihy je také problém, že nejnovější názory zde už prostě nejsou – i když u některých věcí mě překvapilo, že už v té době byly známy, protože některé moderní knihy je prezentují jako nové objevy.... celý text

Čtvrtá revoluce 2019, Luciano Floridi

Zlo: Věda o temných stránkách lidství 2020, Julia Shaw

Kniha vysvětluje, že potenciál pro zlo je v každém člověku a ukazuje to na příkladech. Snaží se, abyste ho našli sami v sobě, nikoliv proto, abyste byli sami zlí, ale proto, abyste se lépe poznali a dokázali lépe odpouštět. Protože pokud poznáte vlastní chyby, nebo alespoň to, že tyto chyby jsou běžné, nebudete je odsuzovat tak příkře. Odkaz na ukázku z knihy: https://obalky.kosmas.cz/ArticleFiles/254729/254729_uk%c3%a1zka.pdf/FILE/Zlo_254729_ukazka.pdf... celý text

Kognitivní věda. Úvod do problematiky 2005, Marek Petrů

Některá témata v knize: myšlení, vědomí, matematika ve středověku, Turingův stroj, emergence, neuronové sítě, robotika, celulární automat, kyborgové; Nebylo to špatné, ale například trochu podobná kniha Mezi chaosem a řádem je však podstatně lepší.... celý text

Inteligence a učení 2012, Nick Lund

Moc, peníze a právo 2015, Jan Sokol

Takové shrnutí základů ekonomie v historickém kontextu. Nejedná se o dějiny ekonomie tak, jak o nich píše většina knih, nerozebírají se jednotlivé ekonomické školy, ale spíš to, jak věci fungují nebo fungovali. Prochází starověk, středově i letmo novověk. Kniha si všímá toho, že mír musí být udržován silou. Trh bez násilí může fungovat jen proto, že monopol na násilí má stát. Postupně kniha ukazuje vznik a funkci peněz, bank, úroků, práva... Alespoň pro mě se jednalo celkem o odpočinkové čtení. Kniha je vhodná zejména pro ty, kdo o daných tématech moc neví. Pokud někdo studoval příbuzné témata nějakou chvíli na vysoké škole nebo se o ně zajímá delší dobu, bude ho to pravděpodobně nudit. Ale měl bych výhradu k popisu knihy – „Moderní společnosti fungují jinak, než jak jsme byli až do roku 1989 zvyklí. Přitom předpokládají, že každý občan tomuto fungování rozumí a že se v něm nějak vyzná.“ – Většinu toho, co je v knize vím už delší dobu, ale ještě jsem se nedostal do situace, kdy bych to mohl prakticky využít. Knihu si přečtěte, pokud vás ta témata zajímají, ale nemá cenu ji číst proto, že by někdo nebo něco předpokládalo, že to víte.... celý text

Jak neměřit člověka 1998, Stephen Jay Gould

Knihu lze rozdělit na dvě části. První je spíše historická a ukazuje, jak byla dědičnost měřitelné inteligence a rozdíly mezi rasami špatně prokazovány na základě chybných, ale tehdy obecně uznávaných metod a názorů. Dnešní diskusi o tomto tématu to moc nepomůže, protože je to spíše historie a moderní zastánci těchto politicky nekorektních směrů argumentují jinak (a jejich odpůrci argumentují také jinak, vlastně si typy argumentací do značné míry prohodili – viz. donucení Jamese Watsona – nositele Nobelovy ceny za objev DNA – k odvolání jeho výroků o rozdílnosti ras a zveličování různých důvodů, proč je špatný a hloupých přeřeknutí v každém článku o tomto tématu).Další část knihy se zaměřuje na modernější metody zkoumání inteligence. Nicméně přestože měření inteligence se změnilo, na výsledky to vlastně nemělo vliv, pouze už většina uznávaných tvůrců IQ testů tvrdila, že testy nelze používat k posuzování ras ani dědičnosti inteligence. Kniha tedy v podstatě dokazuje, že měřením velikosti lebky nebo testy nelze dokázat, že je nějaká rasa inteligentnější než jiná, ani dědičnost inteligence. Pouze tedy dokazuje, že nejde nic dokázat, o tom, že by bylo možné prokázat rovnost ras, není ani zmínka. Přesto se autor tváří, že to dokázal. A i když nejde nic dokázat (a souhlasím s tím, že měření částí lidského těla, testy IQ nebo pracovní úspěchy nejsou v tomto případě relevantní), je nevyvratitelné, že žádnou z velkých civilizací, která posunula lidstvo významně dopředu, nebyla založena tou rasou, jejíž menší inteligenci nelze v žádném případě dokázat. Navíc je nepravděpodobné, že by se dlouho oddělené skupiny vyvíjely stejně. Máme tedy náznaky (které kniha ignoruje), ale nemáme důkazy. Nutno dodat, že tento důkaz o nemožnosti dokázat inteligenci je celkem přesvědčivý. Jaký tedy je? Žádný test nemůže odpovídat komplexnosti světa a nikdy nebudou existovat přesně takové podmínky, aby testy byly naprosto relevantní. A také to, že evoluce často nechodí po přímých cestách. Nicméně čím delší a komplexnější test je, tím relevantnější bude – a to nás vrací zpět k náznaku o vývoji civilizací. Autor nás nabádá, že svoje myšlenky máme zpochybňovat. Napadá mě však myšlenka, proč on nezpochybňuje ty své? Minimálně pokud víme, že je do určité míry dědičná výška, barva očí či barva kůže, proč by to nemělo platit o inteligenci? Jak chcete tvrdit, že se inteligence vyvinula v evoluci, pokud tvrdíte, že není dědičná (autor sice přímo netvrdí, že dědičná není, ale tvrdě popírá všechny náznaky toho, že dědičná je)? A jak by se mohla vyvinout, kdyby ji všichni měli stejnou – evoluce je přece založena na tom, že mezi vlastnostmi rozdíly existují – bez rozdílu vlastností by nemohla existovat soutěž ani výběr. A jak už jsem zmínil, pokud je dědičná a založená na náhodných mutacích a rozdílném prostředí, je nepravděpodobné, že se dvě oddělené skupiny žijící na různých místech budou vyvíjet stejně. Celkově musím říct, že mi kniha moc nedala. Ale na druhé straně, pokud čtu předchozí komentář k ní (PetrHanak), musím se knihy trochu zastat. Vývoj člověka a šlechtění zvířat není totéž. Zvíře šlechtíme k určitému jednoduchém účelu, který naprosto jasně chápeme – maso, mléko, živá síla, rychlost. Naproti tomu člověk má obstát v řešení komplexních problémů, kterým nerozumíme. Mnoho lidí si myslí, že nedokážeme řídit a plánovat ani ekonomiku. Jediný lidský mozek je nesrovnatelně komplexnější než celá světová ekonomika (ano, vím že ekonomiku tvoří právě tyto mysli, ale tato komplexnost se zde plně nepřenáší) – co teprve evoluce miliard mozků a myslí, z nichž každá je trochu jiná a svým způsobem zvláštní a každá může být úspěšnější za trochu jiných podmínek, které ani nedovedeme definovat, stejně, jako nedovedeme definovat inteligenci? Není to zdaleka tak jednoduché, jak se některým zjevně zdá. Stejně tak nechápeme a neznáme problémy, které lidé budu muset v budoucnu řešit a ke kterým bychom je měli šlechtit. Je na čase obnovit rozumnou diskusi o věcech jako je eugenika a rozdíly mezi rasami (nebo spíš začít, protože toto téma bylo vždy plné předsudků na obou stranách a vždy vítězila ta strana, která odpovídala politické korektnosti dané doby), ale neměli bychom příliš spěchat s nějakou reakcí v praxi (zdůrazňuji že reakce na přehnané přistěhovalectví nepovažuji za rasismus, ale za pud sebezáchovy – pokud chceme ostatním rasám pomoci, proti čemuž rozhodně nic nemám, pak tak máme činit u nich doma, ne u nás; pomáhá se ale hlavně těm slabším a proto by pomoc jiné rase mohla být sama o sobě rasistická).... celý text

Dimenze myšlení: teorie rozmanitých inteligencí 1999, Howard Gardner

Autor zastává názor mnoha různých inteligencí (na druhé straně existují teorie „obecné inteligence“, ukazované nejčastěji jako tzv. G-faktor). Jeho snaha definovat inteligenci se tedy zaměřuje na hledání rozdílů mezi inteligencí a nadáním, i když sám přiznává že tato hranice je často nejasná. Definuje inteligenci jazykovou, hudební, matematicko-logickou, prostorovou, tělesně-pohybovou a personální. Zabývá se jak teorií, tak i konkrétními nadanými lidmi. Na konci knihy se snaží ukázat, jak je možné jeho teorie využít v pedagogice. I když toto dělení inteligencí považuji za příliš zjednodušené, kniha byla poměrně zajímavá.... celý text

Jak drahá je intuice? 2011, Dan Ariely

Autor až příliš podrobně rozebírá několik tvrzení, podkládá je úvahami a experimenty, a to vše prokládá příběhy ze svého života (příběhy ze života autora jsou v knihách o kognitivní psychologii vůbec nějak přehnaně časté). Tvrzení, která autor rozebírá jsou hlavně: 1) Lidi, kteří vydělávají hodně peněz nikdy nepřesvědčíte, že vydělají více, než kolik zaslouží, bez ohledu na to, jak budete mít pravdivé, silné a logické argumenty. 2) Vaší práce a jejich produktů si vždy budete vážit více než ostatní a vždy vám bude divné, že ostatní to nevidí tak jako vy 3) Lidé rádi trestají za skutečné i domnělé nespravedlnosti, a to i v případech, kdy se jim to nevyplatí 4) Špatné změny nebo možnosti lidem vadí, ale nakonec si zvyknou téměř na všechno 5) On-line seznamky fungují špatně a seznamování je dnes těžší než v minulosti 6) Radost z nových věcí je zpravidla menší a kratší, než jste si mysleli, když jste je kupovali 7) Lidé jsou ochotnější pomoci jednomu konkrétnímu člověku, než velké skupině 8) Za mnoho nedorozumění mohou krátkodobé emoce 9) Pokud se nějakým způsobem chováme k ostatním, budeme v jejich situaci očekávat, že se ostatní budou chovat jako před tím my a my se budeme chovat tak, abychom tím ospravedlnili své předchozí jendání, i když naše chování před tím bylo víceméně náhodné nebo ovlivněné vnějšími faktory, které už neexistují 10) Lidé jsou mnohem iracionálnější, než si myslí... celý text

Rozhodování a intuice 2016, Nina Schautová

Krátká kniha s vysokou informační hustotou, zahrnuje mnoho zajímavého z kognitivní psychologie. Kniha popisuje kognitivní zkreslení, vysvětluje význam heuristiky, vliv náhody a to, jaký k ní mají lidé vztah, nutnost emocí k rozhodování a mnoho dalších věcí. Snad kromě závěrečného „Desatera rozhodování“ bylo vše velmi zajímavé. Kniha mi nepřišla nijak zvlášť složitá. V reakci na předchozí příspěvek bych poznamenal, že kniha sice obsahuje několik grafů, ale spíše jen pro ilustraci a velmi jednoduchých. „Vezměme si předpovědi 10 000 finančních analytiků (předpokládejme, že každý rok mají 50% šanci předpovědět vývoj na finančním trhu). Při počtu 10 000 pak velmi pravděpodobně alespoň 10 z nich vydělá každý rok po dobu 10-ti let. Takové lidi zpravidla v médiích glorifikujeme a obdivujeme jejich úžasnou schopnost předvídat finanční trhy, jenomže z velké části jde o důsledek jednoduché pravděpodobnosti, nikoliv jejich nadpřirozených schopností.“ „Často až bláhově věříme, že možnost svobodně si vybírat mezi různými možnostmi nám přinese užitek, umožní nám dojít sebenaplnění. Ať už jde o naplnění vlastních potřeb, nebo o naplnění svého potenciálu, nebo dokonce o naplnění smyslu bytí. Svobodné rozhodování je součástí moderní společnosti. Přesto se právě těžkým rozhodnutím, kdy neseme odpovědnost za výsledek, raději vyhýbáme. Pod tíhou nejistoty ze svobody se vyhýbáme rozhodnutí, utíkáme se do dobrovolné nesvobody.“... celý text

Myšlení: rychlé a pomalé 2012, Daniel Kahneman

Mžik 2015, Malcolm Gladwell

Některé knihy rychlé myšlení a nápady odsuzují a ukazují, že podvědomé rozhodování je většinou chybné. Tato krátká kniha se snaží ukázat opak. Někdy sice až příliš horlivě, se zanedbáním některých faktů, ale i tak ukazuje, že intuitivní rozhodování je nevyhnutelnou součástí našeho života a logické rozhodování hraje úlohou jen ve specifických situacích.... celý text