NikolaVyb
přečtené 360
Snít znovu
2021,
Mona Kasten
Příběh Jude a Blakea byl hezký, ale v tomto žánru ničím nový. Člověk vlastně od začátku ví, jak to dopadne s herectvím, basketbalem i ústřední dvojicí. Zvrat v podobě vydírání od producenta byl trapný, neoriginální. Já jsem se na závěrečný díl těšila jen kvůli Blakeovi, který mě zaujal v předchozím díle (dokonce víc než ústřední dvojice Nolan a Everly). Moje nevelká očekávání se nakonec víceméně splnila. Nejlepším dílem série je za mě třetí díl se Sawyer a Isaacem, to byl příběh bez hluchých míst a bylo to nejvíc uvěřitelné. A hlavní postavy si opravdu dokázaly získat mé sympatie. Mona píše čtivě, to bezesporu. První díl byl v rámci žánru průměrný (bohatá holka, svalnatý a potetovaným frajer), druhý už byl propracovanější (stydlivka, která píše erotické romány a pohodář s rodinnými tajemstvím), třetí byl výborný (milý a inteligentní intouš a naproti němu živá a vzpurná holka, oba s vlastními problémy s rodinou), čtvrtý byl velkým zklamáním, Nolan vůbec nebyl takový, jaký se jevil z předchozích dílů (celý díl se točí kolem toho, že si spolu dva dospělí lidé nedokážou promluvit, autorka se snaží ukázat na problematiku domácího násilí). A pátý? Řadím ho na stejnou úroveň jako čtvrtý. Ani lepší, ani horší. Po přečtení celé série můžu říct, že nelituji času stráveného s těmito knihami. Ale znovu je číst nebudu a žádnou srdeční záležitostí se to určitě nestalo.... celý text
Němci
2014,
Jakuba Katalpa (p)
Kniha má svým způsobem z historického hlediska hodně co nabídnout. To je velké plus. Ale asi jediné. Mám ke knize mnoho výtek. Především mě neoslovil styl paní Katalpy, přestože mi v Němcích seděl více než v Zuzanině dechu. Autorčino surové vnímání intimností, rození dětí a tělesného vylučování mi bylo protivné v obou jejích knihách. Nepotřebuji mít všechny situace skrz na skrz protkané emocemi, ale v Němcích je skoro všechno podané zvláštně stroze, jen jako konstatování faktu. A to i smrt. Jako jediné na mě z celé knihy více zapůsobilo, když Klára byla nucena opustit své dítě. Povahy postav jsou si hodně podobné. Těch je navíc takové množství, že se v tom může čtenář snadno ztratit. Jako pár dalším recenzentům i mně vadilo opakování situací - hlavně s cigaretami. Zuzanin dech jsem četla na podzim loňského roku a strohý popisný styl se mi v knize nelíbil. Přestože k příběhu bezesporu seděl, já jsem si k psaní Jakuby Katalpy nenašla cestu. Podobná témata a rodinné ságy podle mě mnohem lépe zvládá paní Alena Mornštajnová, jejíž knihy jsou mi o dost sympatičtější.... celý text
