Nočnípták přečtené 912

Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z 2017, Olga Strusková

Kniha bude zajímat lidi, kteří podle ní chtějí cvičit i ty, kteří se chtějí něco dozvědět o Ludmile Mojžíšové. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že cviky opravdu pomáhají při bolestech/ při otěhotnění nevím, ale i tomu bych věřila/. Již před lety jsem je začala cvičit na doporučení rehabilitační sestry, která prošla kurzem u paní Mojžíšové.... celý text

Tisíc dnů v Toskánsku 2018, Marlena de Blasi

Moc se mi líbila obálka knihy, tak jsem si ji půjčila. Začátek však byl nějaký divný, myslela jsem, že ji vrátím nepřečtenou. Pak jsem jen tak zalistovala, přečetla odstavec a ucítila vůni. Tahle knížka je těch vůní plná. Vůní země, slunce, vína, oliv a jídla. Nádhera. Není to román, není to cestopis, není to kuchařka a není to ani průvodce Toskánskem. Je to tohle všechno dohromady a ještě něco víc. Já, která nerada vařím /moje kuchyně spíš připomíná čítárnu nebo knihovnu/ jsem dostala chuť zkusit všechna ta voňavá jednoduchá jídla. A také je zkusím, aspoň některá. Podle mne je znát, že autorka je víc šéfkuchařkou než spisovatelkou. Myslím si však, že barvy a chutě Toskánska a lidiček, kteří zde žijí, nám dokázala vylíčit velice živě. Další + knihy je, že ji použiju do letošní výzvy... celý text

Básníci Strakonicka 2017, kolektiv autorů

Jako prvního v této antologii regionálních básníků najdeme Ladislava Stehlíka. Od něj pokračují další a další básníci. Některá jména jsou známa jenom v tomto regionu. Některá jména však znají čtenáři po celé republice - Stehlík, Žáček, Jelen, Hrubý, Nosková a další. Jak se blížíme ke konci knihy a básníci nám mládnou, tak zjišťuji, že některým nějak nerozumím. Nebo možná ne nerozumím, ale nějak nejsou jejich básně právě to, co bych ráda recitovala. Zdají se mně trochu " drsné?" Ale třeba básně Magdalény Rysové se mě líbily. Jen ať nám zbyde ještě trocha žluté na tapety dokud nám slunce nevybledne zcela holá jsou místa mezi podzimy a léty stejně jak cesta po stráních tvého těla Tak tohle je začátek z její básně Malování na konci léta nebo Michal Štěpánek Eliášovo Proměním se ve stromy Proměním se v kytičky, ve střechu, dům, auto, vlka. Proměním se ve všechno. /Eliáš 3,5 roku - květen 2015/ Josef Křešnička Před usnutím Maminka zhasla. Řekla: "Spi!" Za oknem visí měsíc na nebi. Svítí bíle běloučkému světu. Mráz praská v stromech: "Jsem tu!" Houká sýček. Čte si myší stopy. Blýskají se rampouchová kopí. Na skle budou ráno bílé květiny. Vyrostou, až usnu v teple peřiny. Ladislav Stehlík Po čase Svou krajinou jsem zase večer šel, sám, v tichém zamyšlení. Jen trochu jinak odmlčel se ve mně čas, jenž zněl a bděl. A není. Ze zvonů vsi své slyším dnes volat jen umíráček. Déšť, kterým zpíval strom i les, mění se v průvod plaček Co dýchlo na mne v starých zdech, je dech už vyvanulý. Čiší tu prázdno po hlasech, po očích, které žhnuly. Nic. Jenom zpěvy na kůru o dětské hlasy zní nově. Na návsích přibylo úhorů a křížů na hřbitově. Ale těch co jsou mému srdci bližší je tam většina, takže se mi tahle kniha vlastně líbila. Slova autorů na začátku i na konci také. A černobílé fotografie vyvolávají nostalgickou náladu. Takže 4*.... celý text

Klekí Petra, bílý otec Apačů 1969, Jaroslav Moravec

Zase jsem se vrátila do dětství. Druhý díl edice Statečná srdce Klekí Petra, bílý otec Apačů nemohu hodnotit dnešníma očima. Tenkrát pro mne byl zážitkem, a já si úplně jasně vybavuji ten krásný pocit z četby. Dokonce cítím jak kniha voněla. Byla to tiskařská čerň? Nebo tak vonělo dobrodružství?... celý text

Večerní písně 1928, Vítězslav Hálek

Básně mám ráda. Lyriku miluji, Ale zjistila jsem, že zrovna Večerní písně tedy nemusím. Dílo Vítězslava Hálka znám, ale tyhle verše mě nějak neoslovily. Rozuměla jsem jim, to ano, ale jsou asi opravdu už překonané. I když si uvědomuji, kdy byly napsané, jak tehdy lidem pomáhaly, nedokázala jsem si je oblíbit.... celý text

Hádanky od srdíčka 1996, Zuzana Kopecká

Moc hezké a vtipné. Knihu jsem vytáhla z dceřino knihovny a četla vnoučatům. Ale moc je nechytla. Básničky od srdíčka se jim líbily víc.

Co báby nevěděly 2014, Eva Marie Zitková

Pokračování osudů rodu Neyhauserů z Netolic. Přečteno opět za jeden večer a noc, tak jako první díl. Mám ráda historické romány, příběhy rodů a měst. Některé jsou plné faktů, ale takové jaksi suché, nebarevné. To však není případ knih paní Zítkové. Ač není spisovatel povoláním /teď už vlastně asi je/, její knihy jsou velice barvité a čtivé. Napsala takové živé povídání o svých předcích a lidech kolem nich. Kraj kolem Netolic jsem znala jen zběžně, ale už jsem to začala díky těmto knihám napravovat.... celý text

Vyznání lásky 1981, Jaroslava Jiskrová

Na začátku knihy jsem si myslela, že si jen tak počtu v zamilovaných dopisech známých osobností. Jak jsem se spletla. Nejen, že hodně jmen jsem neznala, ale četba byla víc než zajímavá. Dopisy jsou doplněny krátkými údaji o pisateli, takže dopředu víte, jak která láska dopadla, jestli byla šťastná, nebo nešťastná. Nad některými dopisy jsem se dojímala, nad některými skoro plakala. A to přiznávám, že četbu zamilovaných románků zrovna nevyhledávám. Ovšem vyznání lásky Jiřího Wolkera nebo Bohumila Kubišty, kteří brzy poté zemřou, ta dovedou zabolet u srdce. Nebo dopisy dívek vojákům, kteří si je již nemohou přečíst. Ke konci knihy je dopis VZPOMÏNKA NA TEBE od Julia Rosenberga manželce Ethel. Napsal jej po vynesení rozsudku. Tehdy jsem nedokázala číst dál. Musela jsem knihu odložit. Zbytek jsem dočetla až za dva dny. Na tento dopis budu myslet ještě hodně, hodně dlouho.... celý text

Tvořivý rok - To nejlepší z časopisu Rozmarýna a něco 2016, Mirka Koníčková

Spousta krásných nápadů. Jen bych potřebovala nějak víc času, abych stihla vyrobit všechno co mne zaujalo. Ale snad aspoň pár podzimních nápadů zrealizuju, až se teď zkrátí dny. Nebo těch vánočních? A když to zase nestihnu, tak jsem si aspoň pěkně početla. Tomu, kdo rád něco tvoří, tuto knihu mohu doporučit.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Hotýlek není autorčina prvotina. Tou je Slepá mapa.

Deník saúdské manželky 2018, Soňa Bulbeck

Nenápadná útlá knížečka. Málem jsem ji na pultě v knihkupectví přehlídla. A to by byla škoda. Nejen že bych přišla o spoustu komických situací, ale i o zajímavé postřehy o lidech a životě v Saúdské Arábii. Samozřejmě, že autorka o všem píše s nadsázkou, ale moc dobře se to čte. Je to taková rychle zhltnutá malina. Zasmějete se, odreagujete a zase se pustíte do nějaké vážnější četby.... celý text

Viděla jsem jitro 2002, Zuzana Maléřová

Opravdu sváteční počtení, jak píše hermína14. Jednoduché, krásné povídání. Zuzanu Maléřovou jsem v rozhlase neposlouchala a teď mne to moc mrzí. Kniha je moc hezká. Fotografiemi ji doprovází spisovatelčin muž Vlado Bohdan. Takže dvojitá krása. Pro mne bylo čtení pohlazením po duši.... celý text

Statečná srdce 1969, Jaroslav Novák

Čteme knihy z edice Statečná srdce s vnukem. Mohl by číst sám, ale já si nedám ujít to kouzlo návratu do dětství a tak se ve čtení střídáme. Chvíli on, chvíli já. Knihy Jaroslava Nováka jsem kdysi přímo hltala, zrovna jako foglarovky. Mám radost, že se líbí i vnoučatům. Statečná srdce to jsou skauti, tábor, dobrodružství. Pro mladé čtenáře nejen dobrodružství, ale i poučení a pro mne vzpomínky - nostalgie.... celý text

Cestou a cestičkou 1934, Josef Hais Týnecký

Krátké povídky z přírody s moc hezkými ilustracemi. Nemyslím si však, že by byly pro děti. Snad až tak pro starší mládež. Ani tak nejde o to, že dnešní čeština je přece jen jiná, ale spíš pro to, že většina povídek končí smutně, některé až drasticky. Už kdysi jsem tuhle knihu četla a přečetla jsem si ji ráda i dnes, ale dětem jsem ji nedala a sami si ji nikdy z knihovny nevzaly. Ani jako dospělí. Jsou knížky, které dnešní čtenáři číst nebudou. Knihy Josefa Haise Týneckého k nim také patří, i když mne to docela mrzí.... celý text

Slabikář ABC 1985, Jarmila Hřebejková

Tenhle slabikář není můj. Je některého z našich dětí. Kdopak z nich ho tady zapomněl a odstěhoval se bez něj? Musím to zjistit, aby si jejich děti taky mohly listovat. Má moc hezké ilustrace Oty Janečka. Toho mám ráda. Ale přece jen ten můj červený slabikář je hezčí.... celý text

Početnice 1961, Gustav Kníže

Početnice a slabikář. Jeden bez druhého přece nemůže být. Patřili k sobě v první třídě, patří k sobě i dnes v knihovně, kde je z nostalgie uchovávám. Slabikář ve mně vzbudil lásku ke čtení, ale početnice ve mně lásku k matematice nevzbudila. V té první třídě jsem ji však ráda měla.... celý text

Slabikář 1962, Jarmila Hřebejková

Můj slabikář - měla jsem ho v knihotéce, ale krásné komentáře Aleh a Jana283 mě "donutily" taky jeden napsat. Ten můj je taky zachovalý, jen má uvolněný jeden dvoulist. To je docela dobré skóre na ten věk a na tolik čtenářů. Četly si v něm naše tři děti, tři vnoučata a na dvě ještě čeká. Ať měly slabikář jakýkoliv, všem se stejně nejvíc líbil ten můj. Byl první knížkou, kterou jsem přečetla sama. A od té doby jsem číst nepřestala. Díky, můj milý červený slabikáři.... celý text

Velká obrázková knížka o zvířatech 1981, Milena Lukešová

Náš mladší syn ji dostal k narozeninám. Když se stěhoval, vzal si ji s sebou. Nedalo se nic dělat, byla jeho. Ale když jel na návštěvu, tak ji vozil s sebou, aby si v ní mohla listovat jeho neteř, naše vnučka. Knížka znovu nevycházela. Když se však narodil dceři syn, tak už jsem měla připravenou novou. Všechna vnoučata měla knížku ráda, ale nadšení synovo nepřekonala. Ten umí některé básničky dodnes. A těch obrázků co podle ní nakreslil. Moc pěkné obrázky, krátké výstižné popisy a zapamatovatelné básničky udělaly z této knihy moc šikovnou pomůcku k poznávání zvířat.... celý text

Přírodní divy světa 1982, P. J. Banyard

Také bych chtěla procestovat tuhle knihu jako Finskej. Dneska už je mnoho knih podobného zaměřění. Když vyšla tahle, nic podobného jsme do té doby neměli. Dodnes si vzpomínám na frontu, která se na knihu stála. A na radost všech doma, když jsem ji přinesla. Dnes už je trošku opotřebovaná stálým prohlížením, ale pořád má přední místo v naší knihovně.... celý text

Po stopách těch, kteří odešli 2003, Boris Procházka

Fotograf Boris Procházka nám připomíná některé známé osobnosti, které měli vztah k jižním Čechám. Naslouchal pamětníkům, pátral v archivech a četl korespondenci. Tak se my, čtenáři, dozvídáme málo známé a hlavně dosud nepublikované skutečnosti ze života spisovatelů, básníků, malířů, sochařů, pěvců a hudebních skladatelů a výtvarníků. Kdo neznáte nic o letních mánesáckých táborech u Malše, o neznámé technice, kterou zvolil Emanuel Kodet pro sochu Jana Žižky nebo o jihočeských toulkách Antonína Dvořáka, přečtěte si tuto útlou knížku. Objevíte v ní hodně zajímavých skutečností. V knize jsou autorovy fotografie ze kterých dýchá nostalgie starých časů. Z textu je znát, že autor není spisovatel. Poněkud strohé a suché povídání však svůj účel /seznámení čtenáře s zajímavými a neznámými skutečnostmi/ splnilo. Kniha se mě líbila a určitě si opatřím i Přívětivou krajinu Josefa Suka a také Ema Destinová a její jihočeské sídlo. Už se těším.... celý text