Nočnípták
přečtené 911
Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo
2021,
Jan Hnízdil
Nečetla se mi zrovna lehce, v některých částech na mne padal smutek. Je pravda, že je hodně znát, že ty hlavní tři psychopaty nemá autor rád. Kdo by taky měl rád psychopaty, že? Také v mém okolí pár takových bylo, já jim tehdy říkala upíři. Zjistila jsem, že dost popsaného znám, ale pěkně jsem si všechno dala do souvislostí. Také jsem konečně pochopila proč tolik lidí stále psychopatům věří.... celý text
Na kopci
2013,
Jiří Březina
Do poloviny se děj hrozně vlekl, myslela jsem, že to vzdám. Protože se mně líbila autorova nejnovější kniha Nalezení, vytrvala jsem. Druhá půlka už byla čtivější.Téma zajímavé, i když v určitých chvílích dost nepravděpodobné. A našla jsem nějaké nesrovnalosti. Nejspíš to bude tím, že je to prvotina, což je omluvitelné.... celý text
Ano, můj pane
2021,
František Niedl
František Niedl opět nezklamal. Dobrodružné, napínavé, humorné a vtipné. Skoro mě mrzí, že jsem to přečetla tak rychle, teď budu netrpělivě čekat na další díl.
Dračí tetování
2008,
Helene Tursten
Moje druhá kniha s vyšetřovatelkou Irene Hussovou. Vrah je nechutný sadistický nekrofil, ale autorka se v nechutnostech nijak zvlášť nepatlá. Děj má spád, ani jsem se nenadála a byl konec. Jsem ráda, že Irene není ani alkoholička, ani nemá psychické potíže jak to v poslední době v detektivkách bývá. A Tom Tanaka je "boží", asi jsem se zamilovala.... celý text
Moje máma Jana Brejchová
2022,
Tereza Brodská
Půjčila jsem si jí pro maminku, vždycky měla Brejchovou ráda. Chtěla jsem se jen tak mrknout na fotky a najednou si uvědomím, že čtu. Fakt mě překvapilo, jak zajímavě je napsaná. Přehledná. Dobře rozlišeno kdo právě vzpomíná, jestli Jana nebo Tereza. Hodně údajů o Janě Brejchové je známo, přesto jsem si teprve tady uvědomila časovou linku jejího profesního života. Velkým plus jsou samozřejmě fotografie od Herberta Slavíka. Všem, kdo mají Janu Brejchovou rádi mohu jenom doporučit. Moc se povedla.... celý text
Bez těla
2014,
Martin Goffa
Detektivka z českého prostředí. Žádný krvavý thriller. To mám ráda. Autor vlastně popisuje skutečnou detektivní práci. Celou knihou se táhne linka jemného humoru a to se mně líbí. Goffu mám na seznamu "ke čtení" už pěkně dlouho a konečně na něj došlo.... celý text
Chaloupky
2020,
Štěpán Javůrek
Takové krásné a něžné jméno Chaloupky. Je mně líto, že už nejsou. Už jsem četla hodně knih odehrávajících se v Sudetech. Všechny byly ze Šumavy. Tahle je první z Krušných hor. Líbí se mně, jak nám autor přibližuje nejen osud hlavních postav, ale i dalších obyvatel Chaloupek. Jenom konec se mně zdá tak trochu neskutečný, nepravdivý.... celý text
Akce Kvilda
2022,
Pavel Švec
Téma bylo zajímavé. Těšila jsem se na čtení, ale zpracování mě zklamalo. Kdyby třeba měla kniha dvě,nebo i tři dějové linie, ale tady se skákalo v čase tak nějak nesystematicky, chaoticky. Často se také mnohé údaje opakovaly. Je zde hodně fotografií zápisů z vyšetřování, udavačských dopisu a míst, kde Jaroslav Maršík žil i kde se ukrýval. Jenomže mnoho jich je z dnešní doby a jen několik z padesátých let. Podle mě je kniha tím opakováním údajů a fotografiemi zbytečně natahována. Není to román, je to literatura faktu. Teda měla být. Jenomže pak by byla kniha poloviční.... celý text
Muž bez tváře
2021,
Peter May
Peter May je můj oblíbený autor. Politika mně nevadila. Zápletka s autistickou Taniou byla zajímavá, ale právě na přístupu k autistům je znát, že kniha byla napsána již v osmdesátých letech. Každá kniha pro mě nemusí končit vysloveně sluníčkově, ale tady jsem za takový konec moc ráda.... celý text
Noční brána
2022,
Peter May
Enzo je zpět! Tím mě Peter May moc potěšil. A zase hvězdičky nestačí. Líbilo se mně tady všechno. Zápletka, vyšetřování i změny, které se za devět let staly v Enzově rodině. Enzo stárne, ale pořád je to on - můj oblíbenec.... celý text
Italské jednohubky
2017,
Marta Kučíková
Jednohubky paní Kučíkové jsou o chlup lepší a vtipnější než dvojhubky. Bavila jsem se nad oběma.
Cesta na sever
1998,
Wolfgang Hohlbein
Tentokrát jsem zabrousila do vnukovo knihovny. A měla jsem šťastnou ruku. Líbilo se mně to, dokonce tak, že musím sehnat i předešlé díly, které on nemá. Bezva dobrodružství.... celý text
Praha - to jméno samo zpěv
1980,
Jiří Kutina
Pro mne to žádný zpěv tedy nebyl. Většina básní opěvuje hrdinnou sovětskou armádu - osvoboditelku. No, to by snad až tak na závadu nebylo, ale jsou takové nějak šroubované, nebo jak to říct. Dost autorů pro mě neznámých a z těch známých vlastně básně znám z jejich vlastních sbírek. A jenom pár bylo těch, kterých si cením.... celý text
